Budiž světlo!
V našem stále nespravedlivějším světě je nezbytné, aby se hodnoty založené na náboženském přesvědčení promítaly i do veřejných debat a projevů.
Minulý měsíc jsem měl narozeniny. Jako dárek jsem od své manželky Mary dostal CD s písněmi o naději a víře od známé britské zpěvačky Very Lynnové, která inspirovala své posluchače během temného období druhé světové války.
Moje žena měla k tomu, aby mi dala právě tento dárek, jistý důvod. Bombardování Londýna v září 1940 začalo den předtím, než jsem se narodil.1 Když moje maminka ve svém nemocničním pokoji poslouchala v rádiu zprávy o londýnském bombardování, rozhodla se, že mě pojmenuje po onom hlasateli, jehož jméno bylo Quentin.
Oné zpěvačce, Vere Lynnové, je nyní 93 let. Vloni byly některé její písně znovu vydány a okamžitě se v Británii dostaly na vrchol hudebního žebříčku. Ti z vás, kteří již něco pamatují, si možná vzpomenou na některé její písně, například „The White Cliffs of Dover“ [Bílé doverské útesy].
Jedna píseň, nazvaná „When the Lights Go on Again (All over the World)“ [Až se světla (na celém světě) znovu rozzáří], se mě hluboce dotkla. Díky ní mi na mysli vytanuly dvě věci. Zaprvé – prorocká slova jednoho britského státníka: „Světla nad celou Evropou zhasínají. V naší době už je znovu svítit neuvidíme.“2 A zadruhé – letecké nálety na britská města, tak jako ty na Londýn. Aby bylo pro útočící bombardéry těžší najít jejich cíl, byly pokaždé všechny byty zatemněny. Lidé zhasli světla a zatáhli závěsy.
Ona píseň vyjadřovala optimismus a naději v to, že svoboda a světlo se znovu navrátí. Pro ty z nás, kteří rozumějí úloze Spasitele a Světla Kristova3 v pokračujícím boji mezi dobrem a zlem, je analogie mezi onou světovou válkou a morálními rozpory dnešní doby jasná. Veškeré lidstvo může „rozeznávati dobro od zla“4 právě díky světlu Kristovu.
Dosáhnout svobody a světla, nebo si je udržet, nikdy nebylo lehké. Od Války v nebi používají síly zla všechny dostupné prostředky k tomu, aby zničily svobodu jednání a utlumily světlo. Útok na mravní zásady a náboženskou svobodu nikdy nebyl silnější.
Jako Svatí posledních dnů musíme dělat vše, co můžeme, abychom si uchovali světlo a ochránili rodinu a společnost před tímto útokem na morálku a náboženskou svobodu.
Ochrana rodiny
Všudypřítomným nebezpečím pro rodinu je nápor zlovolných sil, který, jak se zdá, přichází odevšad. I když se máme snažit usilovat v prvé řadě o světlo a pravdu, uděláme dobře, když svůj domov zatemníme před smrtonosnými bombami, jež ničí duchovní rozvoj a růst. Konkrétně pornografie je zbraní hromadného ničení morálky. Má hlavní vliv na rozpad morálních hodnot. Stejně smrtonosné jsou i některé televizní pořady a internetové stránky. Tyto síly zla vytěsňují ze světa světlo a naději. Rychlost úpadku se zvětšuje.5 Pokud svůj domov a život nezatemníme před zlem, nebuďme pak překvapeni, zničí-li devastující morální exploze onen klid, který je odměnou za spravedlivý život. Naší zodpovědností je žít v tomto světě, ale nebýt z tohoto světa.
Kromě toho je třeba, abychom v domově mnohem důsledněji žili podle svého náboženství. Týdenní rodinný domácí večer a denní rodinná modlitba a studium písem jsou zásadní. Je třeba, abychom do svého domova přiváděli to, co je „ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“.6 Pokud z domova učiníme svaté místo, které nás bude chránit před zlem, budeme ochráněni před nepříznivými následky, jež jsou předpověděny v písmech.
Ochrana společnosti
Kromě ochrany své vlastní rodiny máme být zdrojem světla i při ochraně společnosti, ve které žijeme. Spasitel řekl: „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“7
Naše doba byla označena jako „období hojnosti a doba pochybností“.8 Základní víra v moc a pravomoc Boha je nejenom zpochybňována, ale i znevažována. Jak můžeme za těchto okolností prosazovat hodnoty způsobem, se kterým se ztotožní i lidé nevěřící a apatičtí a který pomůže zmírnit onen stále se zrychlující spád k násilí a zlu?
Tato otázka je nesmírně důležitá. Pomyslete na proroka Mormona a na jeho úzkost, když prohlásil: „Jak jste mohli zavrhnouti toho Ježíše, který stál s otevřenou náručí, aby vás přijal!“9 Mormonova úzkost byla opodstatněná, a na jeho syna, Moroniho, zbyl úkol popsat „smutný příběh o zkáze [jeho] lidu“.10
Díky své osobní zkušenosti pramenící z toho, že se pohybuji mezi lidmi z celého světa a jednám s nimi, jsem optimista. Věřím tomu, že světlo a pravdu si v naší době uchováme. Ve všech národech je velký počet těch, již uctívají Boha, a cítí se vůči Němu za své chování zodpovědni. Někteří pozorovatelé věří, že dochází dokonce k všeobecnému oživení zájmu o víru.11 Jako církevní vedoucí se setkáváme s vedoucími jiných církví a zjistili jsme, že existuje jakýsi společný morální základ, který přesahuje teologické rozdíly a který nás sjednocuje v našem úsilí o lepší společnost.
Také zjišťujeme, že většina lidí si stále ještě váží základních morálních hodnot. Ale nenechte se mýlit – existují i lidé, kteří jsou odhodláni ničit víru i eliminovat jakýkoli vliv náboženství ve společnosti. Další zlovolní lidé ničí, zaslepují a rozbíjejí společnost drogami, pornografií, sexuálním zneužíváním, obchodem s lidmi, krádežemi a nekalými obchodními praktikami. Tito lidé mají velmi velkou moc a vliv i tehdy, když jich je co do počtu relativně málo.
Mezi lidmi věřícími a těmi, kteří by náboženství a Boha nejraději vymýtili z veřejného života, probíhá nepřetržitý boj.12 Mnoho vlivných představitelů dnes odmítá morální pohled na svět založený na židovsko-křesťanských hodnotách. Podle nich neexistuje žádný objektivní mravní řád.13 Myslí si, že mravní cíle nemají být nijak zvlášť preferovány.14
Přesto se většina lidí snaží vést dobrý a úctyhodný život. Na jejich svědomí působí Světlo Kristovo, které se liší od Ducha Svatého. Z písem víme, že Světlo Kristovo je „Duch[, který] dává světlo každému člověku, jenž přichází do světa“.15 Toto světlo je určeno „pro celý svět“.16 President Boyd K. Packer učil, že je to „zdroj inspirace, který vlastní každý z nás společně se všemi dalšími členy lidské rodiny“.17 To je taky důvod, proč mnozí akceptují morální hodnoty, i když jsou založeny na náboženském přesvědčení, které oni osobně nepodporují. V Mosiášovi v Knize Mormonově čteme, že „není obvyklé, aby hlas lidu požadoval něco, co by se protivilo tomu, co je správné; ale je obvyklé, aby menší část lidu požadovala to, co správné není.“ Mosiáš nás poté varuje, že „přijde-li čas, kdy hlas lidu zvolí nepravost, bude to čas, kdy na vás přijdou soudy Boží“.18
V našem stále nespravedlivějším světě je nezbytné, aby se hodnoty založené na náboženském přesvědčení promítaly i do veřejných debat a projevů. Morálním stanoviskům založeným na náboženském vyznání musí být zajištěn rovný přístup i ve veřejných debatách a projevech. V ústavě většiny zemí je zakotveno, že náboženské vyznání nesmí být nijak preferováno, ale ani nemá být znevažováno.19
Náboženská víra je zásobárnou světla, poznání a moudrosti, a je-li pro její přívržence typické mravní chování, protože pociťují zodpovědnost vůči Bohu, obohacuje to celou společnost.20
Budu to ilustrovat na dvou náboženských zásadách.
Čestné jednání motivované zodpovědností vůči Bohu
Třináctý Článek víry začíná slovy „Věříme, že máme býti čestní“. Čestnost je zásada založená na náboženském přesvědčení, a je to jeden ze základních Božích zákonů.
Před mnoha lety, když jsem pracoval jako právník v Kalifornii, za mnou přišel jeden přítel a klient, který nebyl členem naší Církve, a s velikým nadšením mi ukázal dopis, který obdržel od biskupa jednoho nedalekého sboru SPD. Tento biskup napsal, že jeden člen jeho kongregace, bývalý zaměstnanec mého klienta, si z jeho pracoviště odnášel domů určité věci a zdůvodňoval si to tím, že jich tam je nadbytek. Ale poté, co se tento zaměstnanec stal oddaným Svatým posledních dnů a usiloval o to následovat Ježíše Krista, uvědomil si, že to, co dělal, bylo nečestné. K dopisu byla přiložena suma peněz od tohoto zaměstnance, která kryla nejenom cenu oněch věcí, ale i úroky. To, že Církev prostřednictvím neplacených vedoucích pomohla tomuto muži v jeho úsilí smířit se s Bohem, na mého klienta zapůsobilo.
Pomyslete, kolik světla a pravdy přináší v židovsko-křesťanském světě to, když s druhými sdílíme zásadu čestnosti. Jaký dopad by asi mělo na společnost to, kdyby mladí lidé ve škole nepodváděli, kdyby dospělí byli v práci čestní a byli věrní svým manželským smlouvám? Pro nás koncept přirozené čestnosti vyvěrá ze života a učení Spasitele. Čestnost je ceněnou vlastností i v mnoha jiných církvích a v historické literatuře. Básník Robert Burns řekl: „Čestný člověk je tím nejvznešenějším dílem Božím.“21 Téměř ve všech případech pociťují věřící lidé vůči Bohu zodpovědnost být čestní. To byl také důvod, proč onen muž v Kalifornii činil pokání ze svého dřívějšího nečestného jednání.
Při loňském promočním proslovu vyprávěl Clayton Christensen, profesor na Harvardu a církevní vedoucí, pravdivou úvahu svého zahraničního kolegy, který studoval demokracii. Tento přítel byl překvapen tím, jak nesmírně důležité je pro demokracii náboženství. Poukázal na to, že ve společnostech, kde je lidem již odmalička vštěpován pocit zodpovědnosti vůči Bohu za čestné a bezúhonné chování, se lidé řídí pravidly a zásadami, které, i když jsou nevynutitelné, podporují demokratické ideály. Ve společnostech, kde tomu tak není, nikdy nebude dostatek policistů k tomu, aby prosadili čestné chování.22
Je tedy jasné, že morální hodnoty, a konkrétně čestnost, mohou hrát při nastolení světla a pravdy a při zlepšování společnosti významnou roli, a měli by si jich vážit i ti, kteří se k žádné víře nehlásí.
Chovejte se ke všem Božím dětem jako k bratrům a sestrám
Druhý příklad, jak náboženská víra prospívá společnosti a vnáší do světa světlo, je náboženská zásada, podle níž se ke všem Božím dětem chováme jako k bratrům a sestrám.
Mnohé náboženské instituce zaujímají v posledních dvou stoletích přední místo v úsilí poskytnout pomoc a záchranu těm, kteří jsou vystaveni krutým podmínkám, protože jejich členové věří, že všichni lidé jsou učiněni k obrazu a podobě Boha.23 Vynikajícím příkladem je William Wilberforce, významný britský státník, který byl nástrojem k tomu, že bylo ve Velké Británii zakázáno otrokářství.24 „Amazing Grace“ [Úžasná milosti] – dojemná píseň a zároveň i inspirující film – zachycuje onen pocit na počátku 19. století a popisuje toto hrdinské úsilí. Wilberforceova neúnavná práce se řadí mezi první kroky vedoucí k vymýcení těchto hrůzných, utiskujících, krutých a úplatkářských praktik. Součástí tohoto úsilí bylo i to, že spolu s dalšími vůdci dokázal pozvednout veřejnou morálku. Věřil, že vzdělání a politika musejí být založeny na morálních zásadách.25 „Jeho … představa o mravním a duchovním růstu bylo to, pro co žil – ať už šlo o ochranu instituce manželství, kritiku otrokářských praktik nebo o důraznou ochranu dne sabatu.“26 S velkým odhodláním pomohl v celé zemi zmobilizovat mravní a společenské vůdce k celonárodnímu boji proti zlu.27
V rané historii naší Církve se valná většina našich členů stavěla proti otrokářství.28 Toto byl spolu s jejich náboženským přesvědčením významný faktor pro vznik nepřátelství a násilností ze strany lůzy, které členové zažívali, což vyvrcholilo vydáním vyhlazovacího dekretu guvernérem Boggsem v Missouri.29 V roce 1833 obdržel Joseph Smith zjevení, v němž se praví, že „není správné, aby byl kterýkoli člověk poroben druhým“.30 Závazek podporovat náboženskou svobodu a to, že se ke všem lidem chováme jako k synům a dcerám Božím, tvoří základ naší nauky.
Toto jsou jen dva příklady toho, jak hodnoty založené na víře podporují zásady, které velkou měrou žehnají celé společnosti. A takových příkladů je mnohem více. Máme se jednak sami zapojit, a jednak podporovat charakterní a bezúhonné lidi v tom, abychom pomohli obnovit morální hodnoty, které budou žehnat celé společnosti.
Dovolte mi vyjádřit se jasně – ve veřejných debatách musejí být slyšet všechny hlasy. Ani náboženské, ani světské hlasy nemají být umlčeny. Také nemáme očekávat, že některé naše postoje, protože vycházejí z náboženských zásad, budou automaticky přijímány nebo preferovány. Zároveň je ale jasné, že takové postoje a hodnoty mají nárok na to, aby byly hodnoceny na základě své podstaty.
Morální základ naší nauky může být pro svět majákem a sjednocující silou v oblasti morálky i víry v Ježíše Krista. Je třeba, abychom chránili svou rodinu a abychom stáli v první linii se všemi lidmi dobré vůle a dělali vše, co můžeme, abychom ve společnosti udržovali světlo, naději a morálku.
Budeme-li tyto zásady hlásat a žít podle nich, budeme následovat Ježíše Krista, který je tím skutečným Světlem světa. Můžeme být silou spravedlivosti při přípravě na Druhý příchod našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Těšíme se na onen nádherný den, až „svobodná srdce budou zpívat, až se světla po celém světě znovu rozzáří“.31 v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.