Duch Svatý a zjevení

Starší Jay E. Jensen

Předsednictvo Sedmdesáti

Duch Svatý je třetím členem Božstva a společně s Otcem a Synem zná všechny věci.

Když jsem byl jako mladý misionář asi rok v misijním poli a když jsem četl písma a slova apoštolů posledních dnů o zjevení a Duchu Svatém, s překvapením jsem si něco uvědomil. Neměl jsem vlastní svědectví, konkrétně o Otci a Synu. Odešel jsem na misii a žil jsem z vypůjčeného světla od svých úžasných rodičů. Nikdy jsem nepochyboval o jejich slovech, a tak mě nenapadlo usilovat o vlastní duchovní svědectví. Jednou v pátek večer v roce 1962 v texaském San Antoniu jsem si uvědomil, že to musím zjistit sám pro sebe. Našel jsem si v našem malém bytě místo, kde jsem se mohl potichu, a přesto nahlas pomodlit a vznést tuto prosbu: „Nebeský Otče, jsi tam? Musím to poznat sám pro sebe!“

Později, onoho večera, jsem poprvé v životě sám pro sebe poznal, že Bůh a Ježíš jsou skuteční. Neslyšel jsem žádný slyšitelný hlas, ani jsem neviděl nebeskou bytost. Poznal jsem to tak, jak jste to nejspíš poznali i vy – „nevyslovitelným darem Ducha Svatého“ (NaS 121:26) a duchem zjevení (viz NaS 8:1–3), který mi vnesl pokoj do mysli (viz NaS 6:23) a ujištění do srdce (viz Alma 58:11).

Díky této zkušenosti jsem byl svědkem toho, co je důsledkem Almovy rady, abych se probudil a povzbudil „své schopnosti, [abych vyzkoušel] slova [Jeho]“. (Alma 32:27.) Z těchto slov neboli semének vyrostly stromy, vskutku obrovské stromy svědectví. Tento proces pokračuje dalšími příležitostmi vyzkoušet slovo, a výsledkem jsou další stromy svědectví, z nichž je nyní opravdový les založený na zjevení získaném Duchem Svatým a skrze něj.

Duch Svatý je žádoucí dar

Když Spasitel navštívil Ameriku, povolal dvanáct učedníků. Jedno z Jeho poselství, které bylo určeno jim i lidu, se týkalo Ducha Svatého. Poté, co je Spasitel učil, odešel a slíbil, že se druhý den vrátí. Lidé se celou noc snažili shromáždit co nejvíce ostatních, aby si Ho mohli vyslechnout.

Učedníci rozdělili lid do 12 skupin a učili je tomu, čemu Spasitel učil je. Jejich hlavní naukou byla důležitost Ducha Svatého. (Viz 3. Nefi 11–18.) Pak lidé poklekli a modlili se. Ze srdce si přáli, aby jim byl dán Duch Svatý. (Viz 3. Nefi 19:8–9.)

Spasitel se jim zjevil a znovu zdůraznil důležitost Ducha Svatého, když se modlil k Otci:

„Otče, děkuji ti, že jsi dal Ducha Svatého těmto, které jsem vyvolil; …

Otče, modlím se o to, abys dal Ducha Svatého všem těm, kteří uvěří ve slova jejich.“ (3. Nefi 19:20–21.)

Na základě této události z Knihy Mormonovy lépe rozumím tomu, proč president Wilford Woodruff řekl, že „dar Ducha Svatého je tím největším darem, který může být člověku udělen. …

Není omezen jen na muže, nebo jen na apoštoly či proroky; náleží každému věrnému muži a ženě a každému dítěti, které je dost staré na to, aby přijalo evangelium Kristovo“. (Teachings of Presidents of the Church: Wilford Woodruff (2004), 49.)

Zjevení přináší odpovědi ve chvílích, kdy to potřebujeme

Duch Svatý je třetím členem Božstva a společně s Otcem a Synem zná všechny věci (viz NaS 35:19; 42:17). Má několik důležitých úloh, ale tou nejdůležitější je učit a svědčit o Otci a o Synu (viz 3. Nefi 28:11). Další jeho úlohou je to, že zjevuje pravdu ohledně všech věcí (viz Moroni 10:5) a vede ke konání dobra (viz NaS 11:12).

President Thomas S. Monson je příkladem této důležité úlohy vést ke konání dobra. Následuje příklad Spasitele, „kterýž chodil, dobře čině“. (Skutkové 10:38.) Učí nás tomu, jak je důležité neignorovat duchovní nabádání od Ducha Svatého, navštěvovat druhé a sloužit jim a zachraňovat jednotlivce.

Někdy ale není poblíž nikdo jako president Monson, žádný domácí učitel, žádná starostlivá sestra, aby nám pomohl v době potřeby. V těchto situacích nacházím útěchu a vedení od Utěšitele, což je další úloha Ducha Svatého (viz NaS 36:2).

Náš vnuk Quinton se narodil s rozsáhlým postižením a bez tří týdnů se dožil jednoho roku, přičemž během oné doby byl často v nemocnici. Tehdy jsme se sestrou Jensenovou žili v Argentině. Opravdu jsme si přáli být se svými dětmi, abychom je utěšili a aby ony utěšily nás. Bylo to naše vnouče, které jsme měli rádi, a chtěli jsme být nablízku. Mohli jsme se jen modlit, což jsme také vroucně dělali!

Když jsme se dozvěděli o tom, že Quinton zemřel, zrovna jsme se sestrou Jensenovou cestovali po misii. Stáli jsme na chodbě sborového domu, objali jsme se a utěšovali jeden druhého. Svědčím vám o tom, že jsme získali od Ducha Svatého uklidnění – pokoj, který přesahuje veškeré chápání, a pociťujeme ho až dodnes. (Viz Filipenským 4:7.) Také jsme byli svědky nevýslovného daru Ducha Svatého v životě našeho syna a snachy a jejich dětí, kteří dodnes mluví o onom období s nesmírnou vírou, pokojem a útěchou.

Zjevení a Kniha Mormonova

Tentýž dar zjevení ovlivnil mé svědectví o Knize Mormonově. Znovu a znovu jsem ji četl, studoval, bádal jsem v ní a hodoval jsem na ní. Duch Svatý mi zjevil její pravdivost a božskost.

President Gordon B. Hinckley nazval Knihu Mormonovu jedním ze čtyř úhelných kamenů Církve, přičemž těmi dalšími kameny je První vidění Josepha Smitha, znovuzřízení kněžství a samozřejmě naše svědectví o Ježíši Kristu, který je hlavním úhelným kamenem. (Viz Efezským 2:19–21.) „Tyto čtyři velkolepé dary dané Bohem,“ vysvětlil, „jsou neotřesitelnými úhelnými kameny, které slouží jako kotva pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů i pro osobní svědectví a přesvědčení jejích členů.“ („Four Cornerstones of Faith“, Liahona, Feb. 2004, 7.)

Tyto čtyři Bohem dané dary se staly kotvou i pro mou víru a svědectví, přičemž každý z nich mi skrze zjevení potvrdil Duch Svatý. Na několik minut bych se ale rád zaměřil na dva z těchto darů – úhelných kamenů: na První vidění a Knihu Mormonovu. Je příznačné, že každý má svůj počátek v rodinném prostředí, v němž se děti narodily dobrým rodičům a kde je rodiče dobře učili (viz 1. Nefi 1:1). Události v životě Lehiho a Josepha Smitha si jsou navzájem podobné (viz 1. Nefi 1 a Joseph Smith–Životopis 1):

Každý má určitou konkrétní potřebu. Lehi potřebuje zachránit sebe a svou rodinu před blížícím se zničením Jeruzaléma a Joseph Smith potřebuje poznat, která církev je pravdivá.
Každý z nich se modlí.
Každý má vidění Otce a Syna.
Každému je dána kniha.
Každý z nich káže.
Každý získává zjevení od Ducha Svatého a skrze vidění nebo sny.
A konečně – oba jsou ohrožováni zlovolnými lidmi. Lehi a jeho lid unikají a přežívají. Joseph umírá mučednickou smrtí.

Lze se tudíž divit, že misionáři vyzývají ty, kteří upřímně hledají pravdu, aby začali studovat Knihu Mormonovu od 1. Nefiho? Tato kniha je nasycena Duchem Páně. V těchto prvních kapitolách je obsaženo jasné poselství o tom, že zjevení a Duch Svatý nejsou udíleny jen prorokům, ale i otcům, matkám a dětem.

Poselství o zjevení a Duchu Svatém pokračuje v průběhu celé Knihy Mormonovy. Tyto pravdy shrnul Prorok Joseph Smith takto: „Odejměte Knihu Mormonovu a zjevení, a kde je naše náboženství? Žádné nemáme.“ (Teachings of Presidents of the Church: Joseph Smith [2007], 196.)

Svědectví o Knize Mormonově, které jsme my, Svatí posledních dnů, získali zjevením, nás ujišťuje o tom, že toto náboženství a jeho nauky jsou pravdivé. (Viz Úvod ke Knize Mormonově.)

Věci Ducha jsou posvátné a lze je těžko vyjádřit. Podobně jako Ammon i my prohlašujeme: „Vizte, pravím vám, nemohu říci ani nejmenší část toho, co cítím.“ (Alma 26:16.)

Dosvědčuji ale, že Duch Svatý je skutečný a že je potvrzovatel, zjevovatel, utěšitel, průvodce a nadpozemský učitel.

Pokorně svědčím o tom, že tato pravá a živá Církev, toto náboženství, spočívá na oněch čtyřech úhelných kamenech. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je vskutku hlavním úhelným kamenem (viz Efezským 2:19–21). President Thomas S. Monson je prorok Páně, a těchto 15 mužů, kteří sedí za mnou, jsou proroci, vidoucí, apoštolové a zjevovatelé. Jsou nositeli svatého kněžství a drží klíče království. Chovám k nim lásku a úctu a podporuji je. Ve jménu Ježíše Krista, amen.