Pomněnka
Modlím se a žehnám vám, abyste nikdy nezapomněly na to, že jste vskutku drahocennými dcerami v Božím království.
Milé sestry, raduji se z toho, že mohu být dnes s vámi. Vždy se těším na toto každoroční generální shromáždění Pomocného sdružení a na vynikající proslovy, které zde zazní. Děkuji vám, sestry. Je pro mne vzácnou ctí, že mě president Thomas S. Monson pověřil, abych k vám dnes promluvil a přidal několik myšlenek týkajících se vás, sester v Církvi.
Před nějakou dobou jsem s manželkou a s dcerou procházel nádhernou zahradou. Žasl jsem nad vznešeností a krásou Božího stvoření. A pak jsem si mezi všemi těmi nádhernými květy všiml drobných kvítků. Věděl jsem, jak se ta rostlinka jmenuje, protože již od dětství na ni mám krásné vzpomínky. Říká se jí pomněnka.
Přesně nevím, proč pro mě po celá ta léta tato drobná květina tolik znamená. Na první pohled vás nijak nezaujme, je snadné ji přehlédnout uprostřed větších a krásnějších květů, ale přesto je nádherná a její sytá barva odráží blankytně modré nebe – možná proto se mi tolik líbí.
A to její nádherné jméno! Jedna německá pověst vypráví, že když Bůh dokončil pojmenovávání všech rostlin, jedna zůstala beze jména. Tenkým hláskem k Němu zvolala: „Pomni i na mne, ó Pane!“ A Bůh odvětil, že její jméno bude pomněnka.
Dnes večer bych rád použil tento drobný kvítek jako metaforu. Pět okvětních lístků malé pomněnky mě inspiruje k tomu, abych se zmínil o pěti věcech, na které bychom určitě neměli zapomenout.
Zaprvé – nezapomeňte být trpělivé samy se sebou.
Chtěl bych vám říci něco, co, jak doufám, pochopíte správně – Bůh si je plně vědom toho, že vy ani já nejsme dokonalí.
Dovolte mi dodat – Bůh si je také plně vědom toho, že ani ti, o nichž si myslíte, že jsou dokonalí, dokonalí nejsou.
A přesto věnujeme tolik času a energie tomu, že se srovnáváme s ostatními – a obvykle porovnáváme své slabosti s jejich silnými stránkami. To nás nutí vytvářet si ve vztahu k sobě očekávání, jež nelze naplnit. V důsledku toho neoslavujeme své dobré úsilí, protože se zdá být méně významné než to, co dělá někdo jiný.
Každý má své silné i slabé stránky.
Je úžasné, že máte silné stránky.
A k životu ve smrtelnosti patří i to, že máte stránky slabé.
Bůh nám chce pomáhat, abychom všechny své slabosti nakonec obrátili v silné stránky,1 ale ví, že jde o dlouhodobý cíl. Přeje si, abychom se stali dokonalými,2 a pokud vytrváme na cestě učednictví, jednou se takovými staneme. Pokud takové ještě nejste, nic se neděje. Dál na tom pracujte, ale přestaňte se trestat.
Drahé sestry, mnohé z vás jsou nekonečně soucitné a trpělivé se slabostmi druhých. Pamatujte prosím na to, abyste byly soucitné a trpělivé i samy se sebou.
Mezitím buďte vděčné za všechny malé úspěchy, kterých dosáhnete doma, v rodinných vztazích, ve vzdělání a zaměstnání, v práci v Církvi a v osobním rozvoji. Tyto úspěchy vám mohou připadat nevýznamné a ostatní si jich možná nevšimnou, ale Bůh si jich všímá, podobně jako pomněnky, a pro Něho nevýznamné nejsou. Pokud si myslíte, že úspěchem může být jen dokonalá růže nebo úchvatná orchidej, mohou vám uniknout některé nádherné životní zážitky.
Když například trváte na tom, abyste každý týden měli rodinný domácí večer jako vystřižený z příručky – i když jste kvůli této snaze vy i všichni kolem nešťastní – možná to není úplně nejlepší přístup. Místo toho si položte otázku: „Co bychom mohli jako rodina podniknout, aby nás to bavilo, bylo to duchovní a sblížilo nás to?“ Takový rodinný domácí večer – i když může být nenáročný z hlediska rozsahu i realizace – může mít mnohem pozitivnější dlouhodobé výsledky.
Naše cesta za dokonalostí je dlouhá, ale můžeme žasnout dokonce i nad tím nejmenším úspěchem a nacházet v něm radost.
Zadruhé – nezapomeňte na rozdíl mezi dobrou obětí a pošetilou obětí.
Přinést přijatelnou oběť znamená vzdát se něčeho dobrého kvůli něčemu jinému, co má mnohem větší hodnotu.
Vzdát se několika chvil spánku, abyste pomohly dítěti, které má noční můru, je dobrou obětí. Dobře to známe. Zůstat vzhůru celou noc a ohrožovat své zdraví, abyste dceři vyrobily dokonalé doplňky k nedělním šatům, možná tak dobrou obětí není.
Pokud věnujeme nějaký čas studiu písem nebo přípravě na výuku lekce, je to dobrá oběť. Strávení mnoha hodin vyšíváním názvu lekce na ručně vyrobené chňapky na nádobí pro každou členku třídy možná dobrou obětí není.
Každý člověk je jiný a každá situace je jiná, a dobrá oběť v jednom případě může být v jiném případě obětí pošetilou.
Jak můžeme poznat, co je důležité v naší situaci? Můžeme se zeptat sami sebe: „Věnuji čas a energii tomu, na čem záleží nejvíce?“ Můžeme dělat mnoho dobrých věcí, ale nemůžeme je dělat všechny. Náš Nebeský Otec je nejvíce potěšen tehdy, když obětujeme něco, co je dobré, kvůli něčemu, co je z věčného hlediska mnohem důležitější. Někdy to může znamenat dokonce i to, že se postaráme o malou, ale krásnou pomněnku namísto velké zahrady plné exotických květin.
Zatřetí – nezapomeňte být šťastné nyní.
V oblíbeném dětském příběhu Karlík a továrna na čokoládu tajuplný výrobce sladkostí pan Willy Wonka ukryje zlaté kupóny do pěti svých čokolád a rozhlásí, že ten, kdo kupón najde, vyhrává návštěvu továrny a doživotní příděl čokolády.
Na každém zlatém kupónu bylo napsáno: „Zdravím tě, šťastný nálezce tohoto zlatého kupónu … ! Čekají na tebe báječné věci! Čeká na tebe mnoho úžasných překvapení! … Tajuplná a zázračná překvapení tě potěší, … naplní úžasem a vyvedou z míry.“3
V tomto známém dětském příběhu se lidé po celém světě zoufale snažili najít zlatý kupón. Někteří měli pocit, že celé jejich budoucí štěstí závisí na tom, zda jim do ruky zlatý kupón padne či nikoli. Ve své dychtivosti lidé začali zapomínat na jednoduchou radost, kterou kdysi měli z čokolády. Čokoláda, která neobsahovala zlatý kupón, se stala předmětem naprostého zklamání.
I dnes tolik lidí čeká na svůj zlatý kupón – na kupón, který, jak jsou přesvědčeni, je klíčem ke štěstí, o němž vždy snili. Pro některé může být zlatým kupónem dokonalé manželství; pro jiné dům jak vystřižený z časopisu; nebo třeba zbavení se stresu či starostí.
Na spravedlivých touhách není nic špatného – doufáme v to, co je „ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“,4 a usilujeme o to. Problém nastává tehdy, když při čekání na nějakou budoucí událost – nalezení našeho zlatého kupónu – své štěstí odkládáme.
Jedna žena si více než cokoli jiného přála vdát se v chrámu za spravedlivého nositele kněžství a stát se matkou a manželkou. Snila o tom celý život a byla by vskutku úžasnou matkou a milující manželkou. Její domov by byl naplněn láskyplnou dobrotivostí. Nikdy by tam nezaznělo nevlídné slovo. Nikdy by se jí nepřipálilo žádné jídlo. A její děti, místo aby někde vysedávaly s přáteli, by raději trávily večery a víkendy s maminkou a tatínkem.
Takový byl její zlatý kupón. Bylo to to jediné, na čem podle ní závisela celá její existence. Bylo to to jediné na celém světě, po čem zoufale toužila.
Nikdy se to však neuskutečnilo. A jak léta plynula, čím dál víc se stranila lidí a stávala se čím dál zahořklejší a dokonce zlostnější. Nedokázala pochopit, proč jí Bůh nechce její spravedlivé přání splnit.
Pracovala jako učitelka na základní škole a to, že byla celý den s dětmi, jí připomínalo, že její zlatý kupón se nikdy neobjevil. Léta plynula a ona byla čím dál zklamanější a stranila se lidí. Ostatním se v její přítomnosti vůbec nelíbilo a vyhýbali se jí, jak jen mohli. Své zklamání si vylévala dokonce i na dětech ve škole. Přestávala se ovládat a potácela se mezi výbuchy hněvu a zoufalou osamělostí.
Tragické na tomto příběhu je to, že tato drahocenná žena si kvůli všemu tomu zklamání ohledně zlatého kupónu nevšimla požehání, která již měla. Neměla děti doma, ale byla jimi obklopena ve třídě. Nebyla požehnána rodinou, ale Pán jí poskytl příležitosti, které má jen málo lidí – možnost ovlivňovat jako učitelka život stovek dětí a rodin k dobrému.
V tom se skrývá ponaučení, že když celé dny budeme čekat jen na úžasné růže, můžeme přehlédnout krásu a zázrak drobných pomněnek, které jsou všude kolem nás.
Tím nechci říci, že máme přestat doufat nebo že máme opouštět své cíle. Nikdy se nepřestávejte snažit dosáhnout toho nejlepšího, co ve vás je. Nikdy nepřestávejte doufat v naplnění všech spravedlivých přání svého srdce. Nezavírejte ale oči ani srdce před prostou a jemnou krásou běžných okamžiků každého dne, z nichž se skládá plnohodnotný a dobře prožitý život.
Těmi nejšťastnějšími lidmi, které znám, nejsou ti, kteří našli zlatý kupón; jsou to ti, kteří během úsilí dosáhnout hodnotných cílů objevují a oceňují krásu a vůni všedních okamžiků. Jsou to ti, kteří krok za krokem spřádají v průběhu života tapiserii vděčnosti a zázraku. Jsou to ti, kteří jsou skutečně šťastní.
Začtvrté – nezapomeňte na ono „proč“ v evangeliu.
Někdy, v běhu povinností našeho života, neúmyslně přehlížíme jistou životně důležitou stránku evangelia Ježíše Krista – podobně jako člověk může přehlédnout krásnou a křehkou pomněnku. V horlivém úsilí plnit všechny povinnosti a závazky, které na sebe jako členové Církve bereme, někdy považujeme evangelium za dlouhý seznam úkolů, které musíme připojit ke svému již tak nekonečnému seznamu úkolů a které musíme, jakožto určitý časový úsek, nějak vměstnat do svého náročného harmonogramu. Soustředíme se na to, co Pán chce, abychom dělali, a na to, jak bychom to mohli udělat, ale někdy zapomínáme na to, proč to máme dělat.
Drahé sestry, evangelium Ježíše Krista není nějaká povinnost; je to cesta, kterou vyznačil náš milující Otec v nebi a která vede ke štěstí a pokoji v tomto životě a ke slávě a k nevyslovitelnému naplnění v životě, který přijde. Evangelium je světlo, které proniká smrtelností a osvěcuje cestu před námi.
I když pochopení tohoto „co“ a „jak“ v evangeliu je důležité, věčný žár a vznešenost evangelia vyvěrá z onoho „proč“. Když pochopíme, proč nám Nebeský Otec dal tento vzor pro život, když pamatujeme na to, proč se zavazujeme, že tento vzor přijmeme jako základní součást svého života, pak evangelium přestává být břemenem, ale místo toho se stává radostí a potěšením. Stává se drahocenným a lahodným.
Nekráčejme po cestě učednictví s očima upřenýma na zem a nemysleme jen na úkoly a na zodpovědnosti, které leží před námi. Nekráčejme po cestě, aniž bychom si byli vědomi krásy nádherných pozemských i duchovních scenérií, které jsou kolem nás.
Drahé sestry, vyhledávejte vznešenost, krásu a nesmírnou radost plynoucí z onoho „proč“ v evangeliu Ježíše Krista.
To, „čeho“ a „jak“ máme být poslušni, vyznačuje cestu a udržuje nás na správné stezce. To, „proč“ máme být poslušni, posvěcuje naše činy a přetváří to všední v něco velkolepého. Zvelebuje to naše malé skutky poslušnosti a vytváří z nich svaté skutky zasvěcenosti.
Zapáté – nezapomeňte na to, že Pán vás miluje.
Když jsem se jako dítě díval na drobné pomněnky, cítil jsem se někdy jako ty květiny – malý a nevýznamný. Říkal jsem si, zda na mě rodina nebo Nebeský Otec nezapomenou.
Nyní po letech vzpomínám na onoho malého chlapce s laskavostí a soucitem. A nyní to vím – nikdy na mě nezapomněli.
A vím ještě něco dalšího: Jako apoštol našeho Mistra, Ježíše Krista, prohlašuji s jistotou a přesvědčením v srdci, že nezapomněli ani na vás!
Bůh na vás nezapomněl.
Sestry, ať jste kdekoli, ať se nacházíte v jakékoli situaci, Bůh na vás nezapomněl. Nehledě na to, jak temné se vaše dny mohou zdát, nehledě na to, jak nevýznamně se cítíte, nehledě na to, jaké stíny se nad vámi mohou vznášet, Nebeský Otec na vás nezapomněl. Ve skutečnosti vás miluje nekonečnou láskou.
Jen na to pomyslete – ta nejvznešenější, nejmocnější a nejnádhernější bytost ve vesmíru vás zná a pamatuje na vás! Miluje vás Král nekonečného prostoru a věčného času!
Ten, který stvořil hvězdy, a zná je, zná i mé jméno, stejně jako to vaše – jste dcery Jeho království. Žalmista napsal:
„Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:
Co jest člověk, že jsi naň pamětliv? …
Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.“5
Bůh vás miluje, protože jste Jeho děti. Miluje vás, i když se někdy možná cítíte osaměle nebo děláte chyby.
Láska Boží a moc znovuzřízeného evangelia jsou vykupující a spásné. Pokud jen dovolíte, aby vám Jeho láska naplnila život, může ovázat jakoukoli ránu, uzdravit jakékoli zranění a zmírnit jakoukoli bolest.
Drahé sestry z Pomocného sdružení, jste nebi blíže, než si myslíte. Jste předurčeny k něčemu většímu, než si vůbec dokážete představit. Prohlubujte dál víru a osobní spravedlivost. Přijměte znovuzřízené evangelium Ježíše Krista za svůj způsob života. Hýčkejte si dar aktivity v této úžasné a pravé Církvi. Schraňujte si dar služby v této požehnané organizaci Pomocného sdružení. Posilujte dál domovy a rodiny. Vyhledávejte dál ty, kteří potřebují vaši i Pánovu pomoc, a pomáhejte jim.
Sestry, na oné malé pomněnce je něco inspirujícího a vznešeného. Doufám, že bude symbolem oněch maličkostí, díky nimž je váš život radostný a krásný. Nikdy prosím nezapomeňte na to, že musíte být trpělivé a soucitné samy se sebou, že některé oběti jsou lepší než jiné a že nemusíte čekat na zlatý kupón, abyste byly šťastné. Nikdy prosím nezapomeňte na to, že ono „proč“ v evangeliu Ježíše Krista vás bude inspirovat a pozvedat. A nikdy prosím nezapomeňte na to, že vás Nebeský Otec zná, miluje a opatruje.
Děkuji vám za to, kým jste. Děkuji vám za bezpočet skutků lásky a služby, které věnujete tolika lidem. Děkuji vám za vše, co ještě uděláte, abyste přinesly radost evangelia Ježíše Krista rodinám, Církvi, na místa, kde žijete, a národům po celém světě.
Sestry, máme vás rádi. Modlím se a žehnám vám, abyste nikdy nezapomněly na to, že jste vskutku drahocennými dcerami v Božím království, v posvátném jménu našeho milovaného Spasitele Ježíše Krista, amen.