Kniha Mormonova – kniha od Boha
Kniha Mormonova je společně s Biblí nepostradatelným svědectvím o Kristových naukách a o Jeho božskosti.
Před lety vzal můj prapradědeček poprvé do ruky výtisk Knihy Mormonovy. Otevřel ji uprostřed a přečetl několik stran. Pak prohlásil: „Tu knihu napsal buď Bůh, nebo ďábel, a já zjistím, kdo to byl.“ V příštích deseti dnech ji přečetl celou dvakrát a pak prohlásil: „Ďábel ji napsat nemohl – musí být od Boha.“1
V tom spočívá genialita Knihy Mormonovy – nestojí na neutrální půdě. Buď je slovem Božím, jak je o ní prohlašováno, nebo je to absolutní podvod. Tato kniha netvrdí pouze to, že je pojednáním o morálce, teologickým výkladem nebo sbírkou podnětných spisů. Tvrdí, že je slovo Boží – každá věta, každý verš, každá strana. Joseph Smith prohlásil, že ho ke zlatým deskám, které obsahovaly záznamy proroků dávné Ameriky, přivedl anděl Boží, a že on tyto desky přeložil božskou mocí. Pokud je tento příběh pravdivý, potom je Kniha Mormonova svatým písmem – právě tak, jak prohlašuje; a pokud ne, potom je to rafinovaný, nicméně však ďábelský podvod.
C. S. Lewis mluvil o podobném dilematu, kterému čelí člověk, jenž si musí zvolit, zda přijme, nebo odmítne Spasitelovu božskost – podobně ani zde neexistuje neutrální půda. „Snažím se zde předejít tomu, aby někdo o Něm mluvil tak pošetile, jak se často stává: ‚Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velikého učitele mravních zásad, ale nepřijímám Jeho tvrzení o tom, že je Bůh.‘ Tak nesmíme mluvit. Muž, který by byl toliko člověkem a mluvil by podobně jako Ježíš, by nebyl velikým učitelem mravních zásad. … Musíte se rozhodnout. Buď tento muž byl, a je, Syn Boží; nebo to byl blázen či něco horšího. … Nevyslovujme ale žádné absurdní nesmysly o tom, že byl velikým člověkem a učitelem. Tuto možnost nám neponechal. To nebylo Jeho záměrem.“2
Podobně i my musíme učinit jednoduché rozhodnutí ohledně Knihy Mormonovy – buď je od Boha, nebo od ďábla. Neexistuje žádná jiná možnost. Na okamžik vás vyzývám k tomu, abyste si udělali test, který vám pomůže určit pravou podstatu této knihy. Zeptejte se sami sebe, zda vás následující verše z Knihy Mormonovy přibližují Bohu, nebo ďáblu:
„Hodujte na slovech Kristových; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti.“ (2. Nefi 32:3.)
Nebo tato slova milujícího otce jeho synům: „A nyní, synové moji, pamatujte, pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj.“ (Helaman 5:12.)
Nebo tato prorokova slova: „Pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni.“ (Moroni 10:32.)
Je možné, aby byl autorem těchto výroků z Knihy Mormonovy onen zlý? Poté, co Spasitel vyhnal jisté ďábly, farizeové tvrdili, že to učinil „skrze Belzebuba, kníže ďábelské“. Spasitel odpověděl, že takové tvrzení je nesmyslné. Prohlásil: „Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a [každý] … dům proti sobě rozdělený [neobstojí].“ A poté přišlo Jeho působivé završení: „A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy [obstojí] království jeho?“ (Matouš 12:24–26; zvýraznění přidáno.)
Pokud nás zmíněné verše z Knihy Mormonovy učí uctívat Spasitele, milovat Ho a sloužit Mu (což činí), jak mohou pocházet od ďábla? Pokud by to tak bylo, byl by rozdělen proti sobě, a tím by ničil své vlastní království, což je stav, který, jak řekl Spasitel, nemůže nastat. Poctivé a nezaujaté čtení Knihy Mormonovy přivede člověka ke stejnému závěru, k jakému došel můj prapradědeček, a to: „Ďábel ji napsat nemohl – musí být od Boha.“
Ale proč je Kniha Mormonova tak nezbytná, jestliže už máme Bibli, která nás učí o Ježíši Kristu? Přemýšleli jste někdy nad tím, proč dnes ve světě existuje tolik křesťanských církví, když získávají svou nauku v podstatě z téže Bible? Je to tím, že vykládají Bibli odlišně. Pokud by ji vykládaly stejně, byly by stejnou církví. Pán si takovou situaci nepřeje, neboť apoštol Pavel prohlásil, že je „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ (Efezským 4:5). Aby Pán napomohl dosáhnout této jednoty, stanovil božský zákon svědků. Pavel učil: „V ústech dvou neb tří svědků [bude utvrzeno] každé slovo.“ (2. Korintským 13:1.)
Bible je jedním svědectvím o Ježíši Kristu, Kniha Mormonova dalším. Proč je ono druhé svědectví tak zásadní? Možná pomůže tento příklad: kolik můžete na papíře nakreslit rovných čar tak, aby protínaly jeden bod? Odpověď zní: nekonečně. Na okamžik předpokládejme, že onen jediný bod představuje Bibli, že stovky rovných čar procházejících tímto bodem představují odlišné výklady Bible a že každý z těchto výkladů představuje jinou církev.
Avšak co se stane, je-li na papíře ještě druhý bod, který představuje Knihu Mormonovu? Kolik rovných čar můžete nakreslit tak, aby procházely těmito dvěma body – Biblí a Knihou Mormonovou? Pouze jednu. Pouze jeden výklad Kristových nauk obstojí ve svědectví těchto dvou svědků.
Znovu a znovu je Kniha Mormonova oním potvrzujícím, objasňujícím a sjednocujícím svědectvím o naukách, o kterých učí Bible – že je pouze „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. Někteří lidé jsou kupříkladu zmateni, pokud jde o to, zda je křest nezbytný pro spasení, a to i přesto, že Spasitel prohlásil Nikodémovi: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5.) Avšak Kniha Mormonova odstraňuje všechny pochybnosti týkající se tohoto tématu: „A [on] přikazuje všem lidem, že musejí činiti pokání a býti pokřtěni v jeho jménu, … jinak nemohou býti spaseni v království Božím.“ (2. Nefi 9:23.)
V dnešním světě existují různé způsoby křtů, přestože se v Bibli píše o způsobu, jakým byl pokřtěn Spasitel, náš velký Příklad: „Vystoupil i hned z vody“ (Matouš 3:16). Mohl by z vody vystoupit, kdyby do ní nejprve nevešel? Aby nevznikly žádné neshody ohledně tohoto tématu, tedy správného způsobu křtu, Kniha Mormonova je rozptyluje touto jasnou naukou: „A pak je ponoříte do vody.“ (3. Nefi 11:26.)
Mnozí věří, že zjevení skončilo s Biblí, přestože samotná Bible je již více než 4 000 let, což je doba existence člověka, svědectvím o Božím vzoru zjevení. Jedna nesprávná nauka, jako například tato, je však jako kostka domina, která, když se dá do pohybu, způsobí pád kostek ostatních, neboli v tomto případě pád správných nauk. Přesvědčení, že zjevení ustalo, způsobuje pád nauky, že Bůh „je tentýž včera, dnes a na věky“ (Mormon 9:9); způsobuje pád nauky, kterou učil Amos, že „nečiníť zajisté panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos 3:7); a způsobuje pád nauky, že „Bůh [nestraní osobám]“ (Skutkové 10:34), a tudíž promlouvá ke všem lidem za všech dob. Kniha Mormonova však naštěstí znovu nastoluje biblickou pravdu o pokračujícím zjevení:
„A opět promlouvám k vám, kteří popíráte zjevení Boží a pravíte, že pominula, že není žádných zjevení. …
Nedočítáme se, že Bůh je tentýž včera, dnes a na věky …?“ (Mormon 9:7, 9.)
Jinými slovy, pokud Bůh, který je neproměnlivý, promlouval v dávných dobách, bude rovněž promlouvat i v dnešní době.
Výčet takto utvrzených a vysvětlených nauk pokračuje dál, ale žádné objasnění není v Knize Mormonově mocnější ani dojemnější než kázání o Usmíření Ježíše Krista. Přáli byste si mít v duši vyryto nepopiratelné svědectví o tom, že Spasitel sestoupil pod vaše hříchy, že neexistuje žádný hřích, žádná pozemská situace, která by byla vyňata z milosrdného dosahu Jeho Usmíření – že pro každý z vašich problémů má Spasitel lék s nejvyšší uzdravující mocí? Pak tedy čtěte Knihu Mormonovu. Bude vás učit a bude vám dosvědčovat, že Kristovo Usmíření je nekonečné, neboť obsahuje, zahrnuje a převyšuje každou smrtelnou slabost, kterou člověk zná. To je také důvod, proč prorok Mormon prohlásil: „Budete míti naději skrze usmíření Krista.“ (Moroni 7:41.)
Není divu, že Kniha Mormonova směle prohlašuje: „A věříte-li v Krista, pak budete věřiti také v tato slova, neboť jsou to slova Kristova.“ (2. Nefi 33:10.) Kniha Mormonova je společně s Biblí nepostradatelným svědectvím o Kristových naukách a o Jeho božskosti. Společně s Biblí „učí všechny lidi, aby činili dobro“ (2. Nefi 33:10). A společně s Biblí nás přivádí k jednomu Pánu, k jedné víře a k jednomu křtu. Proto je Kniha Mormonova v našem životě tak zásadní.
Před lety jsem navštívil jednu z našich bohoslužeb v Torontu v Kanadě. Řečníkem byla 14letá dívka. Řekla, že se svou kamarádkou ve škole probírala otázku náboženství. Její kamarádka jí řekla: „K jakému náboženství patříš?“
Odpověděla: „K Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů neboli k mormonům.“
Její kamarádka odvětila: „Tu církev znám, a vím, že není pravdivá.“
„Podle čeho jsi to poznala?“ odvětila dívka.
„Protože,“ řekla kamarádka, „jsem ji zkoumala.“
„Četla jsi Knihu Mormonovu?“
„Ne,“ odpověděla kamarádka, „nečetla.“
Pak tato milá mladá dívka odpověděla: „Pak jsi neprozkoumala moji církev, protože já jsem přečetla každou stranu Knihy Mormonovy a vím, že je pravdivá.“
I já jsem přečetl každou stranu Knihy Mormonovy a čtu ji znovu a znovu, a vydávám posvátné svědectví, podobně jako můj prapradědeček, že je od Boha. Ve jménu Ježíše Krista, amen.