Poselství Prvního předsednictva
On vstal z mrtvých
Svědectví proroka
Jak prohlásil president Thomas S. Monson, „křesťanství hlasem polnice provolává“, že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých. „Skutečnost Vzkříšení přináší jedinci i všem lidem pokoj, jenž převyšuje chápání.“ (Viz Filipenským 4:7.)1
V následujících výňatcích ze svých proslovů president Monson vydává svědectví o Spasitelově Vzkříšení, hovoří o své vděčnosti za Vzkříšení a prohlašuje, že všechny děti Otce, které kdy přišly na zemi, budou opět žít – a to díky tomu, že Syn překonal smrt.
Život přesahující smrtelnost
„Jsem přesvědčen o tom, že nikdo z nás nedokáže pochopit plný význam toho, co pro nás Kristus v Getsemanech vykonal, ale jsem každý den svého života vděčný za Jeho smírnou oběť za nás.
V oné poslední chvíli mohl uhnout. On to však neudělal. Sestoupil pod všechny věci, aby všechny věci mohl spasit. Tím nám dal život přesahující tuto smrtelnou existenci. Vykoupil nás z Pádu Adamova.
Jsem Mu z hloubi duše vděčný. Učil nás, jak máme žít. Učil nás, jak máme zemřít. Zajistil naše spasení.“2
Temnotu smrti lze rozehnat
„V určitých situacích, jako je velké utrpení a těžká nemoc, přichází smrt jako milosrdný anděl. Většinou ji ale chápeme jako nepřítele lidského štěstí.
Temnotu smrti lze vždy rozehnat světlem zjevené pravdy. ‚Já jsem vzkříšení i život,‘ řekl Mistr. ‚Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.‘
Toto opakované ujištění – ano, dokonce svaté potvrzení – o životě po smrti, může poskytnout pokoj, který slíbil Spasitel, když své učedníky ujišťoval: ‚Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.‘“3
„Neníť ho tuto“
„Náš Spasitel obživl. Nastala ta nejslavnější událost, která ze všech událostí lidské historie utěší a uklidní nejvíce – vítězství nad smrtí. Bolest a agónie prožitá v Getsemanech a na Kalvárii byla smazána. Spasení lidstva bylo zajištěno. Pád Adamův byl napraven.
Prázdný hrob onoho prvního velikonočního rána přinesl odpověď na Jobovu otázku: ‚Když umře člověk, zdaliž zase [oživne]?‘ Všem, kteří jsou v dosahu mého hlasu, říkám, že když člověk umře, bude zase žít. Víme to, neboť máme světlo zjevené pravdy. …
Milovaní bratři a sestry, ve chvíli svého nejhlubšího žalu můžeme najít nesmírný pokoj ve slovech anděla z onoho prvního velikonočního rána: ‚Neníť ho tuto; ale vstalť jest.‘“4
Všichni budeme znovu žít
„Smějeme se, pláčeme, pracujeme, hrajeme si, máme rádi, žijeme. A potom zemřeme. …
A mrtvými bychom zůstali, kdyby nebylo jednoho Muže a Jeho poslání, a to Ježíše Nazaretského. …
Z celého srdce a vroucnosti své duše pozvedám hlas ve svědectví jako zvláštní svědek a prohlašuji, že Bůh žije. Ježíš je Jeho Syn, Jednorozený Otce v těle. Je naším Vykupitelem, je naším Prostředníkem u Otce. To On zemřel na kříži, aby usmířil naše hříchy. Stal se prvotinami vzkříšení. Protože zemřel, všichni budou opět žít.“5
Osobní svědectví
„Osobně vám dosvědčuji, že smrt byla poražena a že vítězství nad hrobem bylo dosaženo. Kéž tato slova, která On, který je naplnil, učinil posvátnými, se stanou pro všechny skutečnou znalostí. Mějte je na paměti. Opatrujte je. Ctěte je. On vstal z mrtvých.“6
Náměty pro výuku z tohoto poselství
Až se podělíte o citáty z poselství presidenta Monsona, zaměřte se na svědectví, které vydává o pravém významu Velikonoc. Členům rodiny byste mohli položit tuto otázku: „Jaký má pro vás význam to, že žijící prorok o těchto pravdách dnes vydává svědectví? Jak je můžete uplatňovat ve svém životě?“ Mohli byste přidat vlastní svědectví.
Nevěřící Tomáš, Carl Heinrich Bloch