Přitahováni k chrámu
Chrám navozuje v mnoha dobrých lidech pocity, které mohou okamžitě proniknout do srdce.
Než jsem byl povolán členem Druhého kvora Sedmdesáti, sloužil jsem s manželkou několik let v chrámech Campinas a São Paulo v Brazílii. V obou chrámech jsem často žasl nad tím, jak lidé, kteří kolem chrámu projížděli, jím byli natolik přitahováni, že zastavili, vešli dovnitř a chtěli se o něm dozvědět více.
Když vešli dovnitř, řekli jsme jim, že bez řádné přípravy nemohou pokračovat dále. Pak jsme jim vysvětlili účel chrámů, podělili jsme se o některé základní nauky evangelia a vyzvali jsme je, aby se setkali s misionáři. Chrám navozuje v mnoha dobrých lidech pocity, které mohou okamžitě proniknout do srdce, a vykonává tak sám o sobě úžasnou misionářskou práci.
Se svojí ženou Elizabeth známe moc těchto pocitů z vlastní zkušenosti. Před téměř 40 lety s námi začal jeden dobrý přítel a kolega, člen Církve, mluvit při běžných rozhovorech o evangeliu. Při několika příležitostech k nám poslal misionáře. Misionáři na nás působili dobře, a tak jsme souhlasili s tím, že si vyslechneme diskuse, ačkoli ve skutečnosti nás to, čemu nás učili, příliš nezajímalo.
To se změnilo v říjnu 1978, kdy nás můj kolega pozval spolu s několika dalšími přáteli na dny otevřených dveří chrámu São Paulo v Brazílii. Na vlastní náklady objednal několik autobusů, aby s ním jeho přátelé mohli navštívit chrám vzdálený 80 kilometrů.
Když Elizabeth vstoupila do křtitelnice, pocítila něco, co nikdy předtím nepociťovala, a až později zjistila, že to byl Duch Svatý. Byl to pocit veliké radosti v srdci. V tu chvíli věděla, že Církev je pravdivá a že je to ta církev, do které chce vstoupit.
Podobný pocit jsem měl i já, když jsme byli na konci prohlídky uvedeni do pečeticí místnosti a poslouchali jsme nauku o věčných rodinách. Tato nauka se mě dotkla. Přestože jsem byl úspěšný ve svém zaměstnání, již dlouho jsem pociťoval prázdno v duši. Nevěděl jsem, co by mohlo tuto prázdnotu vyplnit, ale měl jsem pocit, že to bude mít něco společného s rodinou. V oné pečeticí místnosti mi v mysli a v srdci začaly jednotlivé díly do sebe postupně zapadat.
O několik dní později nás opět navštívili misionáři. Tentokrát nás jejich poselství velmi zajímalo.
Starší nás vyzvali, abychom se upřímně modlili o poznání pravdy. Usoudil jsem, že toto je jediný způsob, jak bych se mohl odhodlat k modlitbě. Věděl jsem, že se nemohu zavázat ke vstupu do Církve, aniž bych měl opravdové svědectví. Když jsem se obrátil na Nebeského Otce, abych Ho požádal o potvrzení, byl jsem poněkud nesvůj, ale zároveň jsem věděl, že On mi odpoví. Vyjádřil jsem Mu nejhlubší touhy svého srdce a požádal jsem Ho, aby mi dal odpověď, která by mě ujistila o tom, že můj vstup do Církve je tou správnou cestou.
Následující týden seděl za mnou v Nedělní škole náš přítel, který nás pozval na den otevřených dveří chrámu. Naklonil se a začal ke mně mluvit. Jeho slova přesně zodpověděla to, o co jsem se modlil. Neměl jsem žádných pochyb o tom, že ke mně skrze něj promlouvá Nebeský Otec. V té době jsem byl vážný a zatvrzelý muž, avšak mé srdce bylo obměkčeno a já jsem začal plakat. Když můj přítel domluvil, vyzval mě a mou manželku k tomu, abychom se dali pokřtít. A my jsme jeho výzvu přijali.
31. října 1978, ani ne měsíc od našeho zážitku v chrámu São Paulo, jsme byli pokřtěni a konfirmováni. Následující den jsme se zúčastnili druhého zasvěcovacího zasedání chrámu São Paulo v Brazílii. O rok později jsme se do chrámu vrátili se svými dvěma syny, abychom byli zpečetěni jako rodina. Všechny tři události byly nádherné památné zážitky. Tyto pocity jsme si uchovávali i nadále v průběhu let pravidelným uctíváním v chrámu.
Dvacet osm let od našeho křtu, na den přesně, jsme s manželkou opět stáli v chrámu São Paulo v Brazílii. Právě jsem byl povolán jako president chrámu. Bylo dojemné procházet se tímto domem Páně a znovu pociťovat ony jemné pocity, které byly původcem našeho obrácení.
Chrám stále přináší mně i mé manželce velikou radost. Když vidíme, jak do chrámu vstupuje mladý pár, aby byl zpečetěn jako věčná rodina, pociťujeme velikou naději.
Na celém světě je mnoho lidí připraveno slyšet poselství evangelia. Tito lidé žízní podobně, jako jsem žíznil já před více než třiceti lety. Chrám a jeho obřady jsou dostatečně mocné na to, aby jejich žízeň uhasily a vyplnily jejich prázdnotu.
Fotografie Laureni Fochetto