Odezva na žádost o více misionářů –podporování misionářského ducha doma i v Církvi
Biskup Victor Nogales ze sboru Parque Chacabuco v argentinském kůlu Buenos Aires Congreso sedí před nástěnkou, která je zaplněna 37 fotografiemi mladých mužů a mladých žen z jeho sboru. Když jeden z nich odejde na misii, biskup k fotografii přidá poznámku.
„Naše mladé moc povzbuzuje, když přijdou do mé kanceláře a vidí tady ty fotografie s poznámkami,“ říká. „Motivuje je to k přípravě na vlastní misii.“
Tento sbor v Buenos Aires je příkladem ducha misionářské práce. Za první pololetí roku 2012 odešlo 19 mladých, z nichž 14 byli noví členové, sloužit na misii na plný úvazek do osmi zemí. Více než 80 procent mladých, kteří dosahují potřebného věku, učinilo závazek sloužit na misii.
V posledních letech vedoucí Církve několikrát žádali, aby na misii sloužilo více mladých lidí.
Během dubnové generální konference v roce 2005, krátce poté, co Církev vydala příručku Kažte evangelium mé – příručka k misionářské službě, starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů radil rodinám a vedoucím, aby podporovali misionářského ducha a připravovali více mladých mužů a mladých žen na to, aby sloužili se ctí, tím, že jim pomohou porozumět tomu, kým jsou, a tím, že je budou učit nauce. (Viz „Ještě jeden“, Liahona, květen 2005, 69.)
Oznámení presidenta Thomase S. Monsona o snížení věkové hranice pro misionáře, které učinil na generální konferenci v říjnu roku 2012, slouží jako další připomínka toho, že Pán urychluje své dílo.
Mnohé rodiny a mnozí vedoucí Církve si v dnešní době toto poselství berou k srdci a zakládají ve svých oblastech bohatou tradici misionářské služby.
Pomáhejme mladým porozumět tomu, kým jsou
Na otázku: „Jak jste dokázal připravit tolik mladých lidí na to, aby byli ochotni sloužit?“ biskup Nogales odpověděl: „Když jsem byl povolán biskupem, můj prvotní zájem patřil mladým lidem tohoto sboru a ostatním vedoucím sboru jsem vysvětlil, že se musíme stát součástí jejich života.“
Všichni misionáři z Chacabuca například před svým odjezdem vykonávali povolání ve sboru. Noví a méně aktivní členové byli často požádáni, aby sloužili jako učitelé, což jim pomohlo v přípravě na výuku evangelia.
Biskup Nogales mladým také umožnil, aby se na misii připravovali duchovně díky spolupráci s místními misionáři na plný úvazek.
Místní členové a vedoucí Církve se zaměřili na mládež sboru a byli odměněni tím, že se stali svědky nesmírného růstu misionářského ducha.
Misionářsky založená rodina
Garth a Eloise Andrusovi z města Draper v Utahu v USA vědí, co to znamená mít misionářsky založenou rodinu. Mají 17 vnuků, kteří sloužili na misii a oni sami sloužili na misii šestkrát.
Bratr Andrus řekl, že podporování ducha misionářské služby v rodině je něčím, co začíná už v době, kdy jsou děti ještě malé.
Sestra Andrusová s ním souhlasila. „Neponechávejte službu na misii jako tiché očekávání, ale bavte se o ní s dětmi a vnoučaty tak, jako by to ani nebyla otázka – říkejte až půjdeš na misii, a ne jestli půjdeš na misii,“ řekla.
Je také důležité učit mladé porozumět tomu, kým jsou, tím, že jim jdeme v misionářské službě příkladem. Bratr a sestra Andrusovi přijali své první povolání na misii v roce 1980, právě v době, kdy na misii odjížděl i jejich nejmladší syn.
Jeden vnuk jim po obdržení dárku, který mu poslali, aby mu pomohli připravit se na misii, napsal dopis. „[Za dárek] nám poděkoval, ale napsal: ‚Mnohem větší díky vám dlužím za to, jak dobrým jste mi byli příkladem,‘“ řekla sestra Andrusová.
Výuka nauce
„Naše mládež má právo očekávat, že jejich rodiče a církevní vedoucí a učitelé se postarají o to, aby poznali evangelium Ježíše Krista a rozuměli mu,“ řekl starší Ballard. „Duch Svatý jim bude potvrzovat pravdu v jejich srdci a zažehne Světlo Kristovo v jejich duši. A pak budete mít ještě jednoho zcela připraveného misionáře.“ (M. Russell Ballard, „Ještě jeden“, 71.)
Venkovská odbočka Horseshoe Bend nedaleko Boise v Idahu v USA, vzdálená od Buenos Aires přibližně 9 600 kilometrů, také zaznamenala prudký nárůst misionářské služby díky tomu, že rodiny a vedoucí posílili svou snahu učit mládež evangeliu.
Z malé odbočky o 75 členech slouží na misii devět mladých lidí.
Starší Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů zdůraznil důvody ke službě na misii a požehnání z ní plynoucí. „Všichni misionáři … slouží s jedinou nadějí – zlepšit život druhým lidem,“ řekl. „Rozhodnutí sloužit na misii bude utvářet budoucí duchovní život misionáře, jeho manželského partnera a jejich potomstva po další generace. Přání sloužit je přirozeným výsledkem obrácení daného člověka, jeho způsobilosti a přípravy.“ („Zeptejte se misionářů! Ti vám mohou pomoci!“, Liahona, listopad 2012, 18.)
Martin Walker, president kůlu Emmett v Idahu, s ním souhlasí. „Služba na misii staví mladého člověka na cestu, která ovlivní celé generace,“ řekl. „Jako kůl děláme maximum pro to, abychom mladé lidi připravili na misionářskou službu.“
Součástí této přípravy je učit mládež nauce. Mládež z odbočky Horseshoe Bend má každý týden možnost navštěvovat lekce přípravy na misii, kterým vyučuje bývalý president misie. Tyto lekce doplňují školení pro misionáře, které probíhá na měsíčních schůzkách přípravy na misii pro mládež kůlu, a každoroční tábor Aronova kněžství.
LaRene Adam, jedno ze šesti dětí bratra a sestry Andrusových, sloužila v letech 2007–2009 po boku svého manžela Jima v dánské misii Kodaň. LaRene svědčila o tom, jak je důležité, aby děti byly doma vyučovány evangeliu.
„Tím nejlepším, co můžete udělat, abyste dětem pomáhali posilovat jejich svědectví o misionářské práci, je pořádat rodinné domácí večery a rodinné studium písem,“ řekla. „Když jim poskytnete tento pevný základ založený na studiu a poznání evangelia, jsou o to lépe připraveni a vědí toho o evangeliu mnohem víc.“
Biskup Victor Nogales stojí u nástěnky, na které jsou fotografie všech mladých z jeho sboru včetně těch, kteří právě slouží na misii.
Fotografii laskavě poskytl Paul L. Garvin