Pijme z pramene

Aaron L. West

Editor, Církevní publikační oddělení

Ježíš Kristus je pramenem živé vody.

Když hovoříme o kráse chrámů, máme obvykle na mysli věže, okna a nástěnné malby. S úctou mluvíme o křtitelnicích, místnostech pro obdarování, pečeticích místnostech a celestiálních místnostech.

Když ale prorok zasvěcuje chrám Pánu, zasvěcuje celou stavbu, nejen ty krásné části, kterých si každý na první pohled všimne. V zasvěcovací modlitbě pro chrám Kansas City v Missouri řekl president Thomas S. Monson toto: „Zasvěcujeme pozemek, na kterém tento chrám stojí. Zasvěcujeme všechny části této nádherné stavby, od základů, které jsou našemu zraku skryty, až k majestátní soše Moroniho, která značí nejvyšší bod chrámu.“¹ Když president Joseph Fielding Smith pronášel zasvěcovací modlitbu chrámu Ogden v Utahu, zasvětil „základy, zdi, podlahy, stropy, věž a všechny ostatní části budovy,“ a modlil se o to, aby byly ochraňovány všechny „mechanické části, hromosvody a jejich úchyty, vzduchotechnika a výtahy a všechny ostatní součásti týkající se chodu této budovy“.²

Jsem vděčný za to, že Pán inspiruje své proroky k tomu, aby u každého chrámu zasvětili vždy každou jeho část. Ačkoli dveřní panty nebo svítidla mají nepochybně menší význam než oltář v pečeticí místnosti, tyto méně významné součásti přispívají k celkovému božskému účelu chrámu.

Díky jedné takové méně významné součásti jsem se naučil jisté trvalé zásadě. Jednou, když jsem byl v chrámu Salt Lake, jsem po skončení obřadu za mrtvé, kterého jsem se účastnil, odcházel z šatny. Když jsem si všiml fontánky na pití, uvědomil jsem si, že mám žízeň, a tak jsem se předklonil, abych se napil. Přitom mě napadlo:

Piješ tady v chrámu vodu, ale piješ především onu živou vodu, která je zde dostupná?

Nebylo to žádné zdrcující odsouzení – jen pouhá tichá výtka a otázka, která mi pronikla hluboko do duše.

Na svou otázku jsem si musel odpovědět „ne“. Nepil jsem naplno z živé vody, která je v chrámu dostupná. Musel jsem přiznat, že několik minut předtím, když jsem se účastnil obřadů za mrtvé, byly mé myšlenky někde jinde. Přestože jsem vykonal přínosnou práci pro ty, kteří potřebovali mou pomoc, sám sobě jsem neumožnil přijmout veškerou pomoc, kterou jsem sám potřeboval.

Pokaždé, když nyní navštívím nějaký chrám, najdu fontánku s vodou a napiji se. A vždy se přitom sám sebe zeptám, zda piji i z pramene živé vody. Má odpověď zní: Stále to není úplně ono. Ale má žízeň se zvětšuje.