Předčasný návrat domů
Autorka žije v Arizoně v USA.
Existuje mnoho možností, jak nadále sloužit Pánu a naplňovat svůj život smysluplnými věcmi po předčasném návratu z misie.
Oba moji rodiče sloužili na misii. V mládí jsem naslouchala jejich příběhům z misie a snila jsem o dni, kdy budu moci sama sloužit Pánu jako misionářka na plný úvazek.
Příprava na misii byla jedním z nejúžasnějších období mého života. Cítila jsem se Pánu blíže než kdy dříve. Obdržela jsem povolání sloužit v Maďarské misii Budapešť a nastoupila jsem do Misionářského výcvikového střediska (MTC) v Provu s odhodláním věnovat Nebeskému Otci vše.
Pobyt v MTC byl pro mě neuvěřitelným duchovním zážitkem. Zatímco jsem pociťovala čím dál větší blízkost Pánu, upřímně jsem se modlila, abych byla ochotna udělat cokoli, o co mě Pán požádá, a slíbila jsem Mu, že budu mít lidi v Maďarsku z celého srdce ráda.
Ke konci svého pobytu v MTC jsem onemocněla. Po krátkém pobytu doma, abych se zotavila, jsem mohla pokračovat ve službě na misii v Maďarsku. Dostala jsem úžasnou trenérku, sestru Sunshine Nestorovou, která mě učila rozpoznávat každodenní láskyplná milosrdenství Páně a Jeho zázraky.
Po několika měsících jsem onemocněla znovu. I když jsme se sestrou Nestorovou dál pracovaly ze všech sil, musela jsem se znovu vrátit domů.
V duchu jsem měla pocit, že jsem Pána zklamala, protože jsem neodsloužila „úplnou“ misii. Byla jsem přesvědčena, že v Maďarsku jsou zcela jistě lidé, které jsem „bývala mohla“ učit, kdybych neonemocněla. Říkala jsem si, že jsem možná neměla dost víry na to, abych se uzdravila, protože Pán koneckonců své misionáře ochraňuje. Nikdy mě však nenapadlo, že má oběť Pánu nebude spočívat v tom, že Mu věnuji rok a půl života, ale v tom, že obětuji onen druh misie, na který jsem se tak těšila.
Hledání smysluplné činnosti po návratu domů
Když jsem odcházela od letadla, kterým jsem se vrátila domů, nemohla jsem se ubránit myšlence, že odchodem z misijního pole jsem opustila tu nejdůležitější práci svého života. Chvíli to trvalo, ale zjistila jsem, že i doma na mě čeká práce, díky níž bude můj život naplněn smysluplnými věcmi.
Bez ohledu na to, z jakého důvodu se z misie vracíte dříve, než jste očekávali, se rozhodněte ještě dnes, že tato zkušenost pro vás bude krokem kupředu na cestě pokroku, nikoli krokem zpět. Já jsem se domů vrátila ze zdravotních důvodů, a někteří se vracejí domů z jiných důvodů – mimo jiné i kvůli tomu, že spáchali nějaký přestupek. A proto se některé náměty uvedené dále v textu nemusí týkat vaší situace. Modlete se k Pánu, abyste zjistili, jak Mu můžete sloužit i doma. Pokud jste se například vrátili domů kvůli přestupku a ještě nejste hodni navštěvovat chrám, můžete přesto najít určitý smysl v tom, že se budete pravidelně procházet po chrámovém pozemku a že si slíbíte, že se jednou do Jeho svatého domu vrátíte.
Kromě čtení písem, modlitby a chození na shromáždění byl na cestě k mému uzdravení velmi důležitý každý z dále uvedených kroků.
1. Zůstat v kontaktu
Prvním krokem k tomu, abych mohla svůj život naplňovat smysluplnými věcmi, bylo zůstat v kontaktu se Svatými a s misionáři v Maďarsku. Určitou dobu jsem se vždy nejvíce těšila na misionářské přípravné dny, kdy jsem dostávala e-maily od sestry Nestorové a od svých společnic z MTC. Musím přiznat, že někdy nebylo snadné číst o misii mých společnic ani mluvit s lidmi z Maďarska, po kterých se mi tolik stýskalo. Když na to ale nyní vzpomínám, uvědomuji si, že pro mé uzdravení bylo nesmírně důležité slyšet o zázracích, které se tam odehrávaly.
2. Indexování na internetu
Můj mladší bratr, kterého jemně pobídla má předvídavá maminka, mě přesvědčil, abych začala indexovat. Zpočátku jsem přepsala několik dávek jmen, jen abych ho potěšila, ale pak se jednou na monitoru objevila matrika s maďarskými jmény. Pocítila jsem Ducha, který mi dal najevo, že mohu dál pomáhat maďarským duším přijít ke Kristu – jen tentokrát na druhé straně závoje!
3. Stanovení si cílů
Po misii mi všechny životní cíle, které jsem si stanovila před misií, připadaly kvůli mému stávajícímu zdravotnímu stavu nedosažitelné. Ale časem jsem si uvědomila, že existují cíle, kterých mohu dosáhnout i vleže. Těmto cílům – jako například přečtení knihy Jesus the Christ [Ježíš Kristus] – jsem říkala „horizontální cíle“ a pracovala jsem na nich každý den.
4. Návrat do školy
Jedním z cílů, které jsem si dala před misií, bylo absolvovat vysokou školu. Jelikož účast na přednáškách by byla kvůli mé nemoci a neustálým návštěvám u lékaře obtížná, tatínek mě povzbudil, abych se zapsala do on-line kurzů v programu Independent Study, který nabízí Univerzita Brighama Younga. Nejenže to byl pro mě dosažitelný horizontální cíl, ale také jsem si uvědomila, že možná budu schopna dosáhnout více předmisijních cílů, než jsem si myslela.
5. Služba na on-line misii
Jednou na shromáždění přišla za mou maminkou jedna sestra a řekla: „Víš, že Destiny může sloužit na on-line indexovací misii?“ Tato nečekaná otázka byla odpovědí na mé modlitby. Mohla jsem devět měsíců sloužit Pánu a poskytovat pomoc s indexováním jako misionářka církevní služby. A to byla misie, na které jsem sloužit mohla!*
6. Výuka třídy přípravy na misii
Když jsem svůj zdravotní stav začala zvládat lépe, začala jsem studovat na místní vyšší odborné škole, zatímco jsem dál sloužila na on-line misii. Požádali mě, abych v nedaleké budově institutu učila třídu přípravy na misii. Výuka mi pomohla si uvědomit, že mé nadšení pro misionářskou práci neochablo, a že dokonce i má krátká misie mi dala mnoho zkušeností a zážitků, které mohou být pro mé studenty cenné.
7. Dobrovolnická služba v MTC
Poté, co jsem úspěšně absolvovala jeden semestr vyšší odborné školy poblíž svého domova, jsem se přestěhovala do Utahu, abych mohla chodit na BYU. Zprvu jsem jen stěží dokázala v Provu projít kolem MTC, aniž bych pociťovala protichůdné emoce. Ale začala jsem v MTC každý týden sloužit jako dobrovolnice a zjistila jsem, že je pro mě léčivé setkávat se s úžasnými misionáři a misionářkami, kteří byli vysíláni do mého milovaného Maďarska.
8. Chrámová práce
Jedna maďarská sestra jménem Edit, která pro chrámové obřady připravila téměř 150 000 jmen, mě požádala, abych jí do chrámu některá její jména vzala. Měla jsem radost, že mohu pro tyto Maďarky vykonávat spásné obřady!
Postupné uzdravení skrze Jeho dílo
Služba na misii byla nejdůležitějším snem mého života, a je pochopitelné, že jsem pociťovala určitou ztrátu, když jsem se vrátila domů dříve, než jsem čekala. Po určitou dobu pro mě bylo těžké mluvit o misii. Musela jsem se vyrovnávat s pocity nezdaru. Také jsem se musela naučit posuzovat hodnotu své misie spíše podle své touhy sloužit než podle délky služby. I když jsem si to v té době neuvědomovala, každý z těchto kroků k nalezení smysluplnosti v mém životě mi také přinesl uzdravení.
Mnoho let jsem pociťovala nervozitu z toho, že návrat do Maďarska pro mě bude z emocionálního hlediska těžký. Když jsem se tam nakonec vydala, již druhý den jsem si uvědomila, že nejenže nevnímám žádnou bolest, ale také mám nesmírnou radost z toho, že jsem zpátky. Tehdy jsem poznala, že Nebeský Otec mi dal příležitost zažít uzdravující moc plynoucí ze Spasitelova Usmíření. Nyní vím, že skrze Usmíření Ježíše Krista nakonec vše dopadne tak, jak má.