Poselství předsednictva kůlu
Racek
V létě jsme byli s manželkou na pár dnů v německém městečku Warnemünde, které leží na břehu Baltu. Je to malebné městečko, které se z původní malé rybářské vesnice rozrostlo do své dnešní podoby díky turistickému ruchu.
Četli jsem si o historii tohoto místa a různá doporučení, na která nás turistický průvodce upozorňoval a vysvětloval jejich jedinečnost.
Jedno z doporučení bylo, že určitě musíme ochutnat místní specialitu – Fischbrötchen, což je kousek smažené ryby vložený do podlouhlé housky.
Jeden podvečer jsme se tedy vydali na molo, kde byly zakotveny starší výletní lodě upravené na místní podobu rychlého občerstvení, abychom si koupili k večeři vychvalovanou „Fischbrötchen“. Když jsme čekali v řadě u tohoto lodního stánku, všimli jsme si velkých racků, kteří seděli na střeše tohoto občerstvení a bedlivě nás sledovali. Vzpomněl jsem si na vyprávění naší dcery, která nám líčila své zkušenosti s agresivními racky, kteří jsou schopni vyzobnout člověku jídlo téměř z úst, když ho jí v jejich přítomnosti.
Poté, co jsme byli obslouženi, jsme odcházeli se svou večeří dál po molu a při pohledu na racky jsem se snažil krýt volnou rukou svou housku. Za okamžik jsem ale uslyšel manželku, jak volá: „Tvoje ryba!“
Podíval jsem se a houska, kterou jsem držel v ruce, byla prázdná. Zato kousek vedle mě asi pět racků hltalo moji večeři, a než jsem se vzpamatoval, byli pryč.
Byl jsem překvapený, zklamaný a současně jsem obdivoval letecké schopnosti racka, který mi proletěl zezadu těsně kolem hlavy a ramene, naklonil se až do úrovně mého břicha, vyhnul se ruce a vytáhl z housky to, co pro něj mělo cenu. Vše udělal tak rychle a dovedně, že jsem si toho vůbec nevšiml.
Když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že to byla důležitá zkušenost. V tomto případě rackové snědli tu lepší část mé večeře, ale o co víc mohu já a každý z nás přijít?
Kolik večeří, které měly posílit naše duchovní poznání, náš vztah s Bohem, naše svědectví, nám bylo nějakým „rackem vyzobnuto“ a zůstali jsme bez této výživy ducha?
Každý z nás se může ptát:
Kolikrát jsem minul písma bez povšimnutí nebo jsem v nich rychle něco bez vnímání přečetl a šel jsem dál, protože mě přece čekalo něco tak důležitého…?
Kolik mých modliteb bylo jakoby „prázdných“, protože v podvědomí mi ještě běžel film, který jsem zrovna zhlédl…?
Kolik nevhodných věcí jsem zhlédl na svém telefonu, které mi vzaly myšlenky na to, abych udělal něco dobrého pro druhé?
Kolik svědectví o důležitosti víry v Ježíše Krista jsem neřekl, protože jsem se bál reakce druhých?
Kolikrát jsem dny na Boha ani nepomyslel, protože jsem měl pocit, že já jsem na tom přece duchovně dobře?
Ten duchovní racek, který představuje zlo a pokušení, je pro každého z nás nebezpečný v jiném směru, ale vždycky v tom, kde jsme nejzranitelnější. A pokaždé je tak šikovný jako racek, kterého jsem zažil já. Všimneme si možná jen zašumění jeho křídel a pak se jen díváme na prázdnou housku. Naším cílem není se stále ohlížet, odkud racek přiletí, ale jíst svou „rybu“ tak, aby nám ji nemohl vzít.
Žijme tak, že naše svědectví budeme živit dobrými zkušenostmi a zážitky, a nebudeme o ně přicházet.
Rád bych tímto vyzval nás všechny, abychom:
Zaprvé – vědomě zkrátili čas strávený na internetu, videohrami a sledováním filmů a místo toho věnovali čas tomu, že uděláme něco dobrého pro druhé. Třeba návštěva nebo jen telefonát či zpráva někomu, kdo se může cítit osamocený. Nemusí být ani tak daleko, mohou to být i naši nejbližší.
Zadruhé – vydávali druhým svědectví o tom, co pro nás znamená život podle evangelia, vždy, když k tomu bude příležitost – a o tuto příležitost se modlili. Předání našeho svědectví není jen poznání pro druhé, ale mnohdy více pro nás samotné, kdy si skrze Ducha připomínáme, co krásného a důležitého jsme prožili, co ovlivnilo nebo změnilo náš život, a učíme se tím více. Dobrou příležitostí k tomu je i společná výuka s misionáři.
Zatřetí – naplánovali svůj den vždy tak, že v něm bude čas pro studium písem, naši osobní modlitbu a pozitivní zájem o druhé kolem nás. Nechejme si čas pro dobré věci!
Starší Dieter F. Uchtdorf na generální konferenci v říjnu 2021 v proslovu Každodenní znovuzřízení řekl:
„Chcete změnit podobu svého života?
Změňte podobu svého dne.
Chcete změnit svůj den?
Změňte tuto hodinu.
Změňte právě teď to, jak přemýšlíte, co pociťujete a co děláte.
Malým kormidlem lze řídit velkou loď.
Z malých cihel se mohou stát velkolepá sídla.
Z malých semínek mohou vyrůst ohromné sekvoje.
Dobře strávené minuty a hodiny jsou základem dobře prožitého života. Mohou nás inspirovat k dobrotivosti, pozvednout z bahna nedokonalostí a přivést nás zpět na vykupující cestu odpuštění a posvěcení.“
Mohu vám slíbit, že když začneme vyhledávat příležitosti dělat dobré věci pro druhé na úkor času stráveného na internetu, hrami a zábavou, když se budeme dělit o své svědectví a do svého nabitého programu začleníme výživu ducha, nebudeme zaskočeni duchovním rackem, ale budeme vyživováni dobrou duchovní stravou, díky které se budeme cítit blízko Bohu. Budeme pociťovat Jeho blízkost, lásku a požehnání. Pocítíme radost z dobrých věcí, které se nám podařily, a náš den, týden, měsíc i život budou jiné než doposud.