„Prorok nás vede k Ježíši Kristu“, Liahona, září 2024.
Prorok nás vede k Ježíši Kristu
Prorok zná cestu, protože zná Ježíše Krista, který je „ta cesta, i pravda, i život“ (Jan 14:6).
Seeking the One [Hledání té jedné], Liz Lemon Swindle, nesmí být kopírováno
Jednou jsem byl na obědě v jídelně Církevní administrativní budovy se třemi kolegy sedmdesátníky. Zatímco jsme jedli, přišel k našemu stolu president Russell M. Nelson s miskou polévky a řekl: „Mohu si přisednout?“
„Samozřejmě, presidente!“ řekli jsme všichni. Kdo by nechtěl obědvat s prorokem?
Zatímco jsme jedli, president Nelson vyprávěl o několika zážitcích, které získal v oněch mnoha zemích, jež navštívil, a hovořil o lidech, kteří ho nějak inspirovali. Byl velmi laskavý, moudrý a šlechetný.
Když jsme dojedli, podíval jsem se na presidenta Nelsona a řekl jsem: „Presidente, nevím, zda s vámi budu v dohledné době opět sedět u jednoho stolu. Ale dnes večer řeknu manželce a dětem, že jsem obědval s prorokem. Vím, že se mě budou ptát: ‚Co ti řekl, abys nám řekl?‘ Bratře presidente, co byste chtěl, abych řekl své ženě a dětem?“
President Nelson se na mě na okamžik zadíval. Byl jsem velmi zvědavý, co řekne! „Mám pro vás jen dvě slova,“ řekl. „Řekněte své rodině, že jsem řekl: ‚Dodržujte přikázání.‘“
Všichni jsme již od presidenta Nelsona tento pokyn slyšeli, ale v oné chvíli jsem pocítil osobní a mocné svědectví, že president Nelson je skutečně prorokem. Poděkoval jsem mu a později toho dne jsem rodině řekl, co se stalo. Naše děti později vyrobily samolepky s nápisem „Dodržujte přikázání“ a nalepily je na naši ledničku a na zrcadla, aby nám připomínaly, co president Nelson řekl.
Od té doby o pokynu presidenta Nelsona přemítám. Když dodržujeme přikázání, dáváme najevo svou lásku k Nebeskému Otci a ke Spasiteli. Přibližujeme se Jim a zůstáváme v Jejich lásce. (Viz Jan 14:21; 15:10.)
Tento zážitek s prorokem mi potvrdil hlubokou a duchovně významnou pravdu. V Primárkách zpíváme: „Proroka vždy dbej, … on cestu zná.“ On cestu skutečně zná! Prorok zná cestu, protože zná Ježíše Krista, který je „ta cesta, i pravda, i život“ (Jan 14:6). Když následujeme proroka, jsme vedeni k Ježíši Kristu.
Posvátná role proroků
Pán přisuzoval prorokům významnou a posvátnou roli v dávných dobách a činí tak i v době dnešní. V písmech čteme, že „zajisté Pán Bůh neučiní ničeho, dokud nezjeví tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Překlad Josepha Smitha, Amos 3:7).
V knize Ezechielově se dozvídáme více o tom, co se od proroků vyžaduje. Pán řekl proroku Ezechielovi: „Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.“ (Ezechiel 33:7.)
Proroci, podobně jako strážní na věži, mají zvláštní pověření být mluvčími Pána a oznamovat to, co jim zjevuje. Pán od svých proroků vyžaduje, aby to byli muži víry, muži bezúhonní a muži nebojácní.
Ilustrace Samuela Lamanity: Dan Burr
Například Samuel Lamanita projevil naprostou oddanost Ježíši Kristu tím, že se postavil na hradby a hlásal Nefitům to, co mu Pán vložil do srdce (viz Helaman 13:4).
„A vizte, anděl Páně mi to oznámil,“ řekl Samuel, „a přinesl duši mé radostné zvěsti. A vizte, byl jsem k vám poslán, abych vám to také oznámil, abyste mohli míti radostné zvěsti; ale vizte, vy jste mne nechtěli přijmouti.“ (Helaman 13:7.)
Připadá mi pozoruhodné, že Samuel odvážně svědčil o pravdě – i když na něj Nefité „házeli… kameny a… stříleli šípy, když stál na zdi“ (Helaman 16:2). Tuto odvahu vídáme u proroků, vidoucích a zjevovatelů i v dnešní době.
Měňme svět k lepšímu
Nedávno jsem se na konferenci kůlu v Nashvillu v americkém Tennessee setkal s jedním manželským párem. Manželka byla členkou Církve celý život. Manžel členem nebyl.
Přišli za mnou a manžel řekl: „Jsem připraven dát se pokřtít.“
To jsem rád slyšel! Zeptal jsem se ho: „Co se změnilo?“
Řekl mi: „Když jsem slyšel poselství presidenta Nelsona na generální konferenci, velmi mě to oslovilo. Poznal jsem, že je to prorok. Získal jsem svědectví a teď jsem připraven dát se pokřtít.“
Znám také jednu ženu ve městě Cape Coast v Ghaně, která si náhodou pustila generální konferenci. Nikdy o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů neslyšela, ale to, co viděla a slyšela od proroků, vidoucích a zjevovatelů, ji fascinovalo. Poté začala Církev hledat. Našla kapli a setkala se s misionáři. Nakonec se dala pokřtít. Nedávno mi poslala fotografie, jak stojí u chrámu, kde se chystá přijmout obdarování.
Tyto dva příklady ukazují, jak mocné je prorokovo poselství světu! Kdyby všichni jeho poselství dbali, svět by byl velmi pokojný. Všichni bychom se zaměřovali na to, na čem záleží nejvíce – na rozvíjení vztahu s Nebeským Otcem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem a na budování silných, věčných rodin. Také bychom byli tou nejlepší verzí sebe sama, protože bychom dodržovali ona dvě veliká přikázání – milovat Boha a milovat svého bližního (viz Matouš 22:37–39). Nastolili bychom Sion – společenství, v němž vládne láska, spravedlivost a harmonie a kde se odráží duch učednictví (viz Nauka a smlouvy 82:14).
Když následujeme proroka, můžeme si být jisti, že děláme to, co by chtěl Bůh, abychom dělali, protože prorok následuje – a pomáhá nám následovat – Ježíše Krista. Díky Ježíši Kristu dostává všechno v životě smysl. „Můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje.“ Následováním proroka můžeme skutečně měnit svět k lepšímu.
Objevujme slíbená požehnání
Když byli Svatí vyhnáni z Kirtlandu ve státě Ohio, První předsednictvo pověřilo Olivera Grangera, aby prodal majetek Svatých a vypořádal dluhy Církve. Oliver, obyčejný muž, který téměř oslepl v důsledku podchlazení, tento náročný úkol přijal proto, že ho o to požádali Prorok Joseph Smith a další vedoucí. Oliver vytrval v mnoha těžkostech a Pán ocenil jeho oběti a úsilí.
„Pamatuji na služebníka svého Olivera Grangera,“ prohlásil Pán. „Vizte, vpravdě mu pravím, že jméno jeho bude uchováváno v posvátné paměti z pokolení na pokolení, na věky věků. …
A když padne, opět povstane, neboť oběť jeho bude pro mne posvátnější než vzestup jeho, praví Pán.“ (Nauka a smlouvy 117:12–13.)
Oliver a jeho manželka Lydia podporovali proroka a Pán si vážil toho, že Oliver dělal to nejlepší, co mohl, i když se mu to ne vždy dařilo. Pán vyzdvihl hodnotu jeho úsilí více než jeho dosažených výsledků.
Nevzpomínám si, že bych toho na misii a ani dnes o Oliveru Grangerovi slyšel mnoho, ale jeho jméno je v písmech zmiňováno proto, že uposlechl prorokův pokyn a obdržel zaslíbená požehnání – jeho jméno je uchováváno v posvátné paměti. Od Olivera Grangera se učíme, že i když vedení přichází z božského zdroje (prostřednictvím proroků), nezaručuje hladkou cestu bez překážek, avšak zaslíbení jsou spolehlivá (viz Alma 37:17).
Jak by vypadal náš život bez proroků? Žijící prorok a president Církve představuje přímou komunikační linii od Boha k Jeho lidu a je jedinou osobou na zemi, která přijímá zjevení pro vedení celé Církve. Také nám poskytuje neustávající zjevení od Boha, aby nám pomohl vypořádávat se s těžkostmi a výzvami naší doby. Dbáme-li rad a pokynů proroka, můžeme v životě nacházet pokoj, radost a vedení, zatímco se snažíme stát více takovými, jako je Ježíš Kristus. (Viz Nauka a smlouvy 21:4–6.)
Přijímejme učení a příklad novodobých proroků s vědomím, že jsou nástrojem v Božích rukou a vedou nás k věčným požehnáním. Mám je rád a modlím se za ně. Jsem vděčný, že vím, že jsou inspirováni a pomáhají vést nás a naše rodiny ke Spasiteli Ježíši Kristu.