„Duch Svatý ten rozdíl vyrovnal“, Liahona, září 2024.
Hlasy Svatých posledních dnů
Duch Svatý ten rozdíl vyrovnal
Když členové sboru zpívali bez mého doprovodu, pocítila jsem jejich lásku.
Ilustrace: Katy Dockrill
Žili jsme v malém městečku v Georgii ve Spojených státech, když můj otec zemřel ve věku pouhých 55 let. Většina členů naší rodiny žila v jiném státě. Nikdy nám ta vzdálenost 3 200 kilometrů nepřipadala větší než tehdy.
Manžel byl biskupem a já varhanicí našeho malého sboru. Kvůli všem emocím a stresu spojenému s přípravou pohřbu jsem se cítila obzvlášť znavená, když onu neděli nadešel čas na závěrečnou píseň našeho shromáždění svátosti – „Bůh buď s vámi, než se sejdem zas“ (Náboženské písně, č. 90).
V polovině druhé sloky mě přepadl smutek. Zvládla jsem dohrát do konce sloky, ale ruce se mi třásly a oči se mi zalily slzami, takže jsem musela přestat, i když mi zbývala ještě celá jedna sloka. Nedokázala jsem přestat plakat.
Následovala krátká pauza, když si všichni přítomní uvědomili, že varhany přestaly hrát. Pak ale členové sboru pokračovali i bez doprovodu. Nebyl to nijak dokonalý zpěv. Přece jen nás bylo málo. Ale Duch Svatý ten rozdíl vyrovnal. I přes slzy a rozpaky jsem při zpěvu pociťovala lásku mnohých.
Bůh buď s vámi, než se sejdem zas.
Hrozí-li vám nebezpečí,
On vás chovej ve své péči;
Bůh buď s vámi, než se sejdem zas.
Když píseň skončila, vedoucí hudby mě objala a já jsem provzlykala závěrečnou modlitbu. Několik lidí pak se slzami v očích přišlo k varhanám a řekli mi, že jim je moc líto, co se stalo s mým otcem.
Později jsem vedoucí hudby řekla, že na pohřbu budu hrát na piano já. Po tom, co se právě stalo, se to nejspíš nezdálo jako dobrý nápad, ale tatínek mou hru na piano poslouchal moc rád. Chtěla jsem hrát pro něj. Tehdy jsem si uvědomila, jak blízko jsem se mu cítila během té závěrečné písně.
Jsem velmi vděčná za náboženské písně. Svědčím o tom, že hudba nás může učit a utěšit tak, jak to slova často nedokážou. První předsednictvo v předmluvě ke zpěvníku uvedlo: „Náboženské písně… přinášejí útěchu vyčerpaným a truchlícím a inspirují nás k tomu, abychom vytrvali až do konce.“ Jsem také vděčná za lásku, kterou mi projevil náš milý sbor ve chvíli, když jsem byla tak daleko od vlastní rodiny. Vím, že můj otec a já se opravdu znovu setkáme.