„Jak mi to, že jsem se zhroutila, pomohlo znovu vybudovat základy mé víry“, Liahona, září 2024.
Mladí dospělí
Jak mi to, že jsem se zhroutila, pomohlo znovu vybudovat základy mé víry
Po několika vážných duševních, fyzických a duchovních zkouškách jsem zjistila, co to znamená najít uzdravení prostřednictvím našeho Spasitele Ježíše Krista.
Sloužila jsem jako misionářka ve Francii, když se zhroutil svět a nákaza covid-19 uvrhla celou zemi do přísného lockdownu. Celý život jsem zápolila s depresí, a tak jsem se obávala, že situace, kdy nebudeme moci opustit domov, způsobí, že sklouznu do depresivní epizody. Avšak první týden v karanténě – týden před historickou generální konferencí v dubnu 2020 – byl jedním z nejduchovnějších týdnů mého života.
Když se ohlédnu, uvědomuji si, že díky zážitkům z tohoto týdne jsem měla pocit, jako by mě Pán posiloval před bouří.
Starší Gary E. Stevenson z Kvora Dvanácti apoštolů pronesl na této konferenci proslov o opravách základů chrámu Salt Lake. Přirovnal přestavbu k našemu životu a požádal nás, abychom se zamysleli nad touto otázkou:
„Co tvoří základní prvky mého duchovního a emocionálního charakteru, které umožní mně a mé rodině zůstat pevnými a neochvějnými, ba dokonce odolat zemětřesením a prudkým seismickým otřesům, které v našem životě dozajista nastanou?“
Když jsem poslouchala jeho proslov, Duch mi přinesl vnuknutí, že i já budu – podobně jako tento chrám – v následném období svého života určitým způsobem stržena a přestavěna. Ale také jsem pocítila, že když se během těchto těžkostí obrátím k Pánu, pomůže mi posílit mé duchovní základy.
Byla jsem na dně
Brzy jsem, přesně podle svých předpokladů, upadla do deprese a zanedlouho jsem se cítila uvězněná v nekonečném koloběhu sebevražedných myšlenek. Cítila jsem se duševně, emocionálně i duchovně na dně.
Po dvou měsících karantény se situace trochu zlepšila. Díky určitým změnám okolností, jako například užívání antidepresiv a konci lockdownu, jsem se začala cítit psychicky lépe. Avšak brzy poté mi začalo být špatně fyzicky a všimla jsem si třech velkých bulek na spodní části krku.
Zpočátku jsem to ignorovala, ale když se příznaky zhoršily, bylo jasné, že už v misijním poli nemohu zůstat. Vrátila jsem se domů, kde mi okamžitě diagnostikovali rakovinu krve – Hodgkinův lymfom.
Vzhledem k tomu, že moje antidepresiva měla lehce otupující účinek na mé emoce, cítila jsem se po zahájení šestiměsíční chemoterapie dost apatická.
Ale i tak jsem se začala hroutit fyzicky.
Opět jsem vybudovala své duchovní základy
Rok po absolvování chemoterapie jsem se začala cítit fyzicky lépe. Vrátila jsem se na vysokou školu a začala si dělat plány. Ale pronikavá duchovní bolest a otupělost, které jsem pociťovala na misii a během chemoterapie, se nyní změnily ve všeobecný pocit lhostejnosti k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu.
Bojovala jsem se svými pocity ohledně toho, čím jsem si prošla, a domnívala jsem se, že mě opustili, když mi bylo nejhůř.
Ale Nebeský Otec věděl, čím musím projít, abych se mohla uzdravit.
Měla jsem pocit, jako bych se brodila troskami a pozůstatky toho, co jsem kdysi mívala – silnou víru a energickou osobnost. Připadalo mi, že jsem se sama sobě odcizila. Mé srdce se začalo obměkčovat vůči Pánovým pokusům podat mi pomocnou ruku, ale v duchovní oblasti jsem kvůli své lhostejnosti k evangeliu měla pocity viny, úzkosti a nehodnosti.
Po několika měsících přemítání o svém duchovním zdraví jsem pocítila nabádání, abych ve svém životě učinila malé duchovní změny. Předtím jsem nějakou dobu onu bolest ignorovala, ale nyní jsem chtěla řešit zranění na duši způsobené těžkostmi, kterými jsem si prošla.
Brzy jsem ve svém životě začala spatřovat ruku Nebeského Otce. Přátelé a blízcí se mnou začali mluvit na téma uzdravení, aniž by věděli, jak duchovně otupělá se cítím. Jedna kamarádka se se mnou dokonce podělila o proslov Elaine S. Marshallové ze zasvěcujícího shromáždění.
Zdráhavě jsem si ho přečetla.
Sestra Marshalová se jako zdravotní sestra zaměřila na podobnosti mezi fyzickým a duchovním uzdravením, když řekla: „Uzdravení není léčba. Léčba je čistá, rychlá a často provedená v narkóze. … Uzdravení… je často celoživotní proces zotavování a růstu navzdory fyzickým, emocionálním či duchovním těžkostem, nebo možná právě díky nim. Uzdravení vyžaduje čas.“
Nemyslím si, že to byla náhoda, že má léčba rakoviny vyžadovala šest měsíců chemoterapie. Účinky chemoterapie jsou drastické, dramatické a náročné. Zajímavé je, že díky tomu, že jsem se naučila nechat své tělo fyzicky uzdravovat, jsem si osvojila klíčovou zásadu duchovního uzdravení – jak čerpat z milosti Ježíše Krista a dopřát si čas a prostor k uzdravení svého vztahu s Ním a s Nebeským Otcem.
Přijměme Spasitelovu milost
Milost je božská pomoc, uschopňující a posilující moc a duchovní uzdravení. Je to dar od našeho Nebeského Otce, který nám byl „nabídnut skrze Usmíření Pána Ježíše Krista“.
Mým oblíbeným příkladem člověka, který získal přístup k uzdravující moci Ježíše Krista prostřednictvím Jeho Usmíření, je Alma mladší. Když ležel tři dny ve stavu podobném kómatu trýzněn „bolestmi zatracené duše“, vzpomněl si na učení svého otce o Ježíši Kristu (viz Alma 36:16–17). Nejprve zatoužil po pomoci a pak se obrátil ke Kristu, což změnilo jeho směřování a umožnilo mu, aby byl duchovně uzdraven (viz Alma 36:18–22).
Prvním krokem, který jsem na cestě k duchovnímu uzdravení udělala, bylo to, že jsem našla touhu navázat spojení s Bohem. Alma mě naučil, jak začít, tím, že řekl: „[Uplatněte] trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili, nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.“ (Alma 32:27.)
Na základě osobních zkušeností svědčím o tom, že toto učení je pravdivé.
Můžeme rozvinout touhu, zasadit semínko (slovo Boží) a toto semínko vyživovat, dokud se z něj nestane něco skutečného a konkrétního. Plody naší víry v Ježíše Krista se nakonec dostaví, když si všimneme změn ve svém jednání, názorech, přesvědčení, srdci, mysli a následně i duši. Své základy stavíme na Něm (viz Helaman 5:12).
Podobně jako v případě Almy i moje touha znovu pocítit Ducha a radost pramenící z evangelia odstartovala změnu mého směřování, která mě provázela celým procesem uzdravení. Od té doby mi Spasitel pomohl smířit se s mými předchozími pocity díky tomu, že jsem se naučila upustit od své zatrpklosti vůči Bohu, Jemu samotnému i svým vlastním slabostem.
Díky Spasiteli se mi vrátily ty části mého já, o kterých jsem se domnívala, že jsem je ztratila v mlhách svých zkoušek – jako například svou osobnost, svá přání a lásku k evangeliu – a díky nimž se cítím uzdravená, obnovená a zotavená.
Pevnější základy
Bolest a těžkosti mě změnily, ale díky tomu, že jsem prostřednictvím Ježíše Krista nalezla uzdravení, jsem svůj základ víry skutečně znovu vybudovala na Něm. Jak čas plyne a já se dále uzdravuji, zjišťuji, že díky Ježíši Kristu se mohu učit pociťovat radost navzdory svým těžkostem. Nyní již chápu, že nejdůležitější na procházení zkouškou není to, co nás zlomí, ani bolest, kterou pociťujeme – ale to, co následuje, když prožíváme uzdravení a obnovení prostřednictvím Spasitelovy milosti.
Starší Patrick Kearon z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Drazí přátelé, kteří… snášíte nespravedlnosti života[,] můžete začít nanovo a s čistým štítem. V Getsemanech a na Kalvárii ,na sebe [Ježíš] vzal… veškerá muka a utrpení, jež jsme kdy zažili vy i já‘ [Russell M. Nelson, „Správný název Církve“, Liahona, listopad 2018, 88], a všechna je překonal!“
A tak vás, kteří se cítíte na dně, naléhavě žádám, abyste byli stateční, abyste vytrvali a abyste důvěřovali Pánu a Jeho uzdravující moci. Díky času, trpělivosti a i tomu nejmenšímu přání vás Jeho milost může proměnit, znovu vybudovat vaše základy a pomoci vám, abyste se znovu cítili dobře.
To je dar, který nabízí každému z nás.
Autorka pochází ze Severní Karolíny v USA.