22.–28. července

Skutkové 16–21

„Nás povolal Pán, abychom … kázali evangelium“

Než si projdete tuto osnovu, s modlitbou si přečtěte Skutky 16–21 a přemítejte při tom o členech své třídy. Následující náměty mohou obohatit inspiraci, kterou obdržíte prostřednictvím Ducha.

Zaznamenejte si své dojmy a vnuknutí

Povzbuďte výměnu postřehů a zkušeností

Zvažte možnost požádat členy třídy, aby se podělili o verše ze Skutků 16–21, které jim připomněly něco, co zažili, když se s druhými dělili o evangelium.

Učte nauce

Skutkové 16–21

Jako členové Církve svědčíme o Ježíši Kristu a dělíme se o Jeho evangelium.

• Díky tomu, že Skutky 16–21 popisují dvě z Pavlových misionářských cest, se členové třídy z těchto kapitol mohou naučit tomu, jak efektivně svědčit o Ježíši Kristu a dělit se o Jeho evangelium. Abyste podnítili diskusi na toto téma, mohli byste možná několik z nich požádat, aby přišli připraveni uvést několik postřehů ohledně šíření evangelia, které získají během studia Skutků 16–21. V rámci prohloubení diskuse by se také mohli podělit o to, co zaznělo v některém z proslovů týkajících se misionářské práce na poslední generální konferenci. Proslov si mohou vyhledat sami nebo jim můžete doporučit jedno z poselství uvedených v oddíle „Další materiály a zdroje“.

• Jedno důležité poselství obsažené v těchto kapitolách se týká důležitosti role Ducha Svatého při šíření evangelia. Členové třídy by například mohli zjistit, jak Duch Svatý pomohl Pavlovi a Sílovi ve Skutcích 16:6–15. Mohli by si také přečíst 2. Nefiho 33:1 a Nauku a smlouvy 42:14 a podělit se o pravdy, které najdou a které se týkají toho, jak je důležité mít při šíření evangelia Ducha. (Viz také slova staršího Dallina H. Oakse uvedená v oddíle „Další materiály a zdroje“.) Členové třídy by se třeba mohli podělit o zážitky spojené s chvílemi, kdy je při snaze podělit se o evangelium s druhými vedl Duch Svatý. Co jsme zažili, když jsme se o evangelium dělili s někým, koho nám Pán přivedl do cesty? (Viz také Kažte evangelium mé, 3–4.)

• Jak můžete Pavlovy zážitky použít k tomu, aby členům třídy pomohly mít odvahu, když pocítí nabádání podělit se o své svědectví? Můžete si společně zopakovat příběhy z písem, které popisují, jak Pavel vydával svědectví, například jeho zážitky z Macedonie (viz Skutkové 16:19–34), z Atén (viz Skutkové 17:16–34) a z Korintu (viz Skutkové 18:1–11). Jaký důkaz o Pavlově odvaze a smělosti zde nacházíme? Které nauky, jimž Pavel učil (a rozuměl), mu daly důvěru v jeho poselství? Proč se někdy obáváme podělit o evangelium a jak můžeme tyto obavy překonat? Možná by vaši třídu mohli navštívit misionáři na plný úvazek, aby se podělili o to, jak získávají odvahu vydávat svědectví. Povzbuďte členy třídy, aby vymysleli nějakou možnost, jak následovat Pavlův příklad a dělit se o svědectví o Kristu s větší odvahou.

Skutkové 17:16–34

Jsme rodina Boží.

• Na pahorku Areopág učil Pavel o Nebeském Otci skupinu lidí, kteří toho o pravé povaze Boha mnoho nevěděli. Aby se členové třídy s tímto učením blíže seznámili, mohli by si přečíst Skutky 17:24–31 a na tabuli napsat pravdy ohledně Nebeského Otce, našeho vztahu k Němu a našich vzájemných vztahů, které v těchto verších najdou. O jaké zážitky, kdy pocítili pravdivost Pavlových slov, že Bůh „není daleko od jednoho každého z nás“, se členové třídy mohou podělit? (Verš 27.)

• Zatímco budete tyto verše společně procházet, mohli byste diskutovat o pravdě obsažené ve verši 29, že jsme „rodina … Boží“, což znamená, že Nebeský Otec je doslovným otcem našeho ducha. V rámci toho byste mohli na tabuli napsat části vět Vzhledem k tomu, že jsme děti Boží a Kdybychom nevěděli, že jsme děti Boží. Požádejte členy třídy, aby navrhli různé možnosti, jak lze tyto věty doplnit. Čemu nás skutečnost, že jsme děti Boží, učí o Bohu? Čemu nás učí o nás samotných nebo o tom, jak se máme jeden k druhému chovat? Jak odlišný by byl náš život, kdybychom neznali svůj skutečný vztah k Bohu? Toto může vést k diskusi o tom, jak můžeme druhým pomáhat porozumět tomu, že jsou děti Boží. K diskusi by mohla přispět také slova staršího Dallina H. Oakse uvedená v oddíle „Další materiály a zdroje“.

Skutkové 19:1–7

Po křtu musí následovat přijetí daru Ducha Svatého.

• Skutkové 19 nabízejí vhodnou příležitost ke zdůraznění toho, jak je důležité, abychom po křtu byli konfirmováni. Zvažte možnost podělit se o tato slova Proroka Josepha Smitha: „Křest vodou je jen polovina křtu, a není dobrý k ničemu bez druhé poloviny – totiž křtu Duchem Svatým.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith, 95.) Jak Pavlovo učení ve Skutcích 19:1–7 potvrzuje slova Josepha Smitha? Členům třídy by mohlo také pomoci, kdyby si v Průvodci k písmům vyhledali heslo Duch Svatý, aby se dozvěděli více o požehnáních, která získáváme přijetím daru Ducha Svatého.

Povzbuďte ke studiu doma

Abyste členy třídy povzbudili k tomu, aby si během příštího týdne přečetli Skutky 22–28, položte jim například tuto otázku: „Kdybyste měli příležitost povědět vrcholnému představiteli naší země o evangeliu, co byste řekli?“ Řekněte jim, že ve Skutcích 22–28 se dozvědí, co Pavel řekl jedněm z nejmocnějších představitelů ve své době.

Další materiály a zdroje

Skutkové 16–21

Poselství týkající se misionářské práce.

• Dallin H. Oaks, „Sdílejme znovuzřízené evangelium“, Liahona, listopad 2016, 57–60.

• David A. Bednar, „Pojďte a vizte“, Liahona, listopad 2014, 107–110.

• Neil L. Andersen, „Svědek Boží“, Liahona, listopad 2016, 35–38.

• Mervyn B. Arnold, „Zachraňujme – dokážeme to!“ Liahona, květen 2016, 53–55.

• S. Gifford Nielsen, „Urychleme Pánův herní plán!“ Liahona, listopad 2013, 33–35.

Všichni jsme děti Boží.

Dokument „Rodina – prohlášení světu“ uvádí věčné pravdy týkající se našeho vztahu s Bohem: „Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů, a jako takový má každý božskou podstatu a určení.“ (Liahona, listopad 2010, 129.)

Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů mluvil o tom, jak je důležité, abychom sami sebe vnímali hlavně a především jako duchovní děti Boží:

„Věnujte pozornost tomu, jak sami sebe charakterizujete. Nesnažte se popsat svůj charakter nebo definovat svou osobnost pomocí nějaké dočasné vlastnosti. Jediná vlastnost, která nás má charakterizovat, je ta, že každý z nás je syn nebo dcera Boží. Tato skutečnost přesahuje všechny ostatní charakteristiky – včetně rasy, zaměstnání, fyzických vlastností, poct, či dokonce náboženské příslušnosti. …

Máme svobodu jednání a můžeme se rozhodnout, který rys pro nás bude charakteristický. Je však třeba, abychom věděli, že když se rozhodneme charakterizovat nebo představovat prostřednictvím nějakého rysu, který je z hlediska věčnosti dočasný nebo nepodstatný, snižujeme to, co je na nás nejdůležitější, a vyzdvihujeme to, co je poměrně bezvýznamné. To nás může svést na scestí a bránit našemu věčnému pokroku.“ („Be Wise“ [zasvěcující shromáždění Univerzity Brighama Younga-Idaho, 7. listopadu 2006], byui.edu.)

Jak zlepšit výuku

Vyzývejte mládež, aby se podílela na výuce. Pokud učíte mládež, pamatujte na to, že má často pochopení pro to, čím si procházejí její vrstevníci. Když mladý člověk vydává svědectví nebo učí nauce, může se to dotknout dalších mladých lidí způsobem, jaký nemůžete napodobit. Poskytujte mládeži příležitosti učit se navzájem. (Viz Učte tak, jak učil Spasitel, 28.)