Urychleme Pánův herní plán!

Starší S. Gifford Nielsen

Sedmdesátník

Každý z nás si musí připravit vlastní herní plán a s nadšením ho uskutečňovat a sloužit po boku misionářů na plný úvazek.

Před několika lety jsem potřeboval mluvit s manželkou jednoho biskupa v našem kůlu, a tak jsem jim zavolal. Telefon zvedl její malý syn. Řekl jsem: „Ahoj. Máš tam maminku?“

Odpověděl: „Ano, mám. Zavolám ji. A kdo volá?“

Odpověděl jsem: „Řekni jí, že volá president Nielsen.“

Chvíli bylo ticho a pak jsem slyšel nadšený hlásek: „Mami, volá president Hinckley!“

Neumím si představit, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. Její cesta k telefonu musela být velmi náročná. Napadlo mě: „Mám předstírat, že…?“ Neudělal jsem to, ale společně jsme se tomu zasmáli. Když o tom teď přemýšlím, musela být asi zklamaná, že mluvila jen se mnou.

Co byste dělali, kdyby vám opravdu zavolal prorok Páně? On vám ale již zavolal! President Thomas S. Monson povolal každého z nás, jak to znovu udělal dnes dopoledne, k velmi důležitému dílu. Řekl: „Nyní je čas, aby se členové a misionáři spojili ve společném úsilí a společně pracovali na Pánově vinici a přiváděli duše k Němu.“ („Faith in the Work of Salvation“ [celosvětové školení vedoucích, červen 2013]; lds.org/broadcasts.)

Slyšeli jsme tuto výzvu?

Po celém světě zažívají kůly, okrsky a misie novou úroveň energie, zatímco se naplňují tato Spasitelova slova pronesená v roce 1832 k Josephu Smithovi: „Vizte, urychlím dílo své v čase jeho.“ (NaS 88:73.)

Bratři a sestry, ten čas právě nastal! Jasně to pociťuji; a vy určitě také.

Chtěl jsem své nadšení a víru v Ježíše Krista proměnit v činy. Když jsem hrával americký fotbal, přemýšlel jsem vždy o herním plánu. Nepochybovali jsme o tom, že když jako tým nastoupíme do zápasu se správným herním plánem, budeme úspěšní. Když jsem ale o našich herních plánech nedávno mluvil s legendárním trenérem z BYU, LaVellem Edwardsem, řekl: „Nezajímalo mě, jaký byl herní plán, hlavně že jsme skórovali!“ Jako jeden z jeho zadáků jsem si pomyslel, že to není tak jednoduché, ale možná, že právě jeho jednoduchá filosofie je důvodem, proč je po něm pojmenován i stadion.

Vzhledem k tomu, že jsme všichni v Pánově týmu, má každý z nás vítězný herní plán? Jsme připraveni hrát? Máme-li jako členové opravdu rádi svou rodinu, přátele a spolupracovníky, nechceme se snad s nimi podělit o svědectví o znovuzřízeném evangeliu?

Na semináři pro nové presidenty misií, který se konal v červnu, dostalo rekordních 173 nových vedoucích a jejich manželek závěrečné pokyny před začátkem své služby. K této výjimečné skupině promlouvalo všech 15 členů Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů.

Starší L. Tom Perry na závěr řekl: „Toto je nejpozoruhodnější období v historii Církve. Je to období, které má stejnou důležitost jako ony velké události, které se staly v minulosti, jako První vidění, dar Knihy Mormonovy, Znovuzřízení evangelia a všechno to, co pro nás vytváří základ nutný k tomu, abychom šli kupředu a učili v království našeho Otce v nebi.“ („Concluding Remarks“ [proslov pronesený na semináři pro nové presidenty misií, 26. června 2013], 1, Church History Library, Salt Lake City.)

Musíme být do této práce zapojeni jako nikdy předtím, abychom měli totéž nadšení jako naši vedoucí a tutéž oddanost jako naši misionáři na plný úvazek. Uvědomte si, že bez nás se toto dílo nepohne kupředu tak, jak Pán zamýšlí! President Henry B. Eyring řekl: „Nehledě na náš věk, schopnosti, církevní povolání nebo místo bydliště jsme všichni společně povoláni k práci, abychom Mu pomáhali v Jeho sklizni duší.“ („Jsme sjednoceni“, Liahona, květen 2013, 62.)

Dovolte mi podělit se s vámi o herní plán, který jsem si na základě inspirace vytvořil poté, co jsem se modlil, četl 13. kapitolu z příručky Kažte evangelium mé a přemítal o zážitcích z minulosti. Vyzývám vás, abyste zvážili tyto tři body, až budete přemýšlet o svém plánu.

Zaprvé – konkrétně se modlete o to, abyste každý den přivedli někoho blíže ke Spasiteli a Jeho evangeliu. To můžete dělat tak, že na všechny lidi budete pohlížet jako na syny či dcery Boží, kteří si vzájemně pomáhají na cestě domů. Pomyslete na nové přátele, které tím získáte.

Zadruhé – každý den se jmenovitě modlete za misionáře sloužící ve vaší oblasti a za jejich zájemce. Toho lze dosáhnout jedině tak, že se s nimi pozdravíte, podíváte se na jejich jmenovku, oslovíte je jménem a zeptáte se, koho učí. Starší Russell M. Nelson nedávno řekl: „Dokud nepoznáte něčí jméno a tvář, Pán vám nemůže pomoci poznat jeho srdce.“

Zúčastnil jsem se křtu jedné úžasné sestry, která se podělila o svědectví. Nikdy nezapomenu, jak řekla: „Nikdy se za mě nemodlilo tolik lidí a nikdy jsem nepociťovala tolik lásky! Vím, že toto dílo je pravdivé!“

Zatřetí – pozvěte někoho ze svých přátel na nějakou akci u vás doma nebo někde jinde. Ať jdete kamkoli nebo ať děláte cokoli, přemítejte o tom, komu by se to také mohlo líbit, a pak naslouchejte pokynům Ducha.

Spasitel mě při osobním studiu evangelia jemně naučil jedné zásadě, která se podle mě výborně týká již zmíněného „urychlování“. Když mě něco citově zaujme, projevuje se to tím, jak píši, a často končím věty vykřičníkem, který podle definice „vyjadřuje silný pocit [nebo] naznačuje něco velmi důležitého“. (Merriam-Webster’s Collegiate Dictionary, 11th ed. [2003], „exclamation point“.)

Zaujalo mě, že jsem si najednou začal všímat veršů o „shromažďování“, které končí vykřičníkem, tak jako tato Almova upřímná prosba: „Ó, kéž bych byl andělem a dostalo se mi přání srdce mého, abych mohl jíti a promlouvati pozounem Božím, hlasem, který by zachvíval zemí, a hlásati pokání všem lidem!“ (Alma 29:1.)

Podle výsledků mého bádání se takto silné misionářské emoce objevují v 65 pasážích, včetně této:

„Jak veliká je radost jeho z duše, která činí pokání! …

A pakliže budete pracovati po všechny dny své při hlásání pokání tomuto lidu a přivedete jen jednu duši ke mně, jak veliká bude radost vaše s ní v království mého Otce!

A nyní, jestliže budete míti velikou radost s jednou duší, kterou jste přivedli ke mně do království mého Otce, jak velikou budete míti radost, jestliže přivedete mnoho duší ke mně!“ (NaS 18:13, 15–16.)

Nalezení těchto jedinečných veršů hrálo důležitou roli při mém prvním úkolu v povolání územního sedmdesátníka. Byl jsem trochu nervózní z toho, že jsem měl na konferenci kůlu doprovázet apoštola, staršího Quentina L. Cooka. Když jsem se onoho víkendu dostavil do kanceláře presidenta kůlu na první schůzku, všiml jsem si páru obnošených pobronzovaných bot na polici za stolem a k nim připojeného verše končícího vykřičníkem. Když jsem si ho přečetl, pocítil jsem, že Pán věděl, co studuji, zodpověděl mé modlitby a přesně věděl, co jsem potřeboval, abych se cítil klidněji.

Požádal jsem presidenta kůlu, aby mi o těch botách vyprávěl.

Řekl:

„Tyto boty patřily jednomu mladému obrácenému do Církve, který byl v těžké rodinné situaci, ale přesto chtěl sloužit úspěšně na misii, a také na ní sloužil – v Guatemale. Když se vrátil, setkal jsem se s ním, abych ho se ctí uvolnil, a všiml jsem si, že má zcela obnošené boty. Tento mladík dal vše, co měl, Pánu, bez velké, pokud vůbec nějaké, podpory od rodiny.

Všiml si, že se mu dívám na boty, a zeptal se mě: ‚Presidente, děje se něco?‘

Odpověděl jsem: ‚Ne, bratře, nic se neděje! Mohu si nechat vaše boty?‘“

President kůlu pokračoval: „Pociťoval jsem k tomuto navrátivšímu se misionáři ohromnou úctu a lásku! Chtěl jsem mít na tento zážitek vzpomínku, a tak jsem si jeho boty nechal pobronzovat. Když vejdu do kanceláře, je to pro mě připomínka úsilí, které musíme všichni vynakládat, bez ohledu na naše okolnosti. Onen verš byl z Izaiáše: ‚Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvěstuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujeť Bůh tvůj!‘ (Izaiáš 52:7.)“

Drazí bratři a sestry, manželka onoho biskupa se možná podivovala nad tím, proč jí volá prorok. Svědčím o tom, že ani ona, ani my se již nemusíme podivovat – VYKŘIČNÍK!

Vím, že každý z nás si musí připravit vlastní herní plán a s nadšením ho uskutečňovat a sloužit po boku misionářů na plný úvazek – VYKŘIČNÍK!

Připojuji své svědectví ke svědectví Proroka Josepha Smitha: „A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!“ (NaS 76:22.) V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.