Pláč Jeremiášův – vyvarujte se poroby
Starší Quentin L. Cook
Kvorum Dvanácti apoštolů
Naším úkolem je varovat se jakékoli poroby, pomáhat Pánovi shromažďovat Jeho vyvolené a obětovat se pro dorůstající pokolení.
Na začátku našeho manželství jsme se s Mary rozhodli, že bude-li to možné, budeme si vybírat takové akce, na které budeme moci chodit společně. Nechtěli jsme také příliš zatěžovat náš rozpočet. Mary má ráda hudbu a nepochybně se obávala, že bych mohl klást velký důraz na sportovní akce, a tak si vymínila, že pokud jde o placené akce, na každý placený sportovní zápas připadnou dva muzikály, opery nebo kulturní akce.
Zpočátku jsem vzdoroval těm operám, ale časem jsem změnil názor. Zvláště jsem si oblíbil opery od Giuseppe Verdiho.1 Tento týden bude 200. výročí jeho narození.
V mládí byl Verdi fascinován prorokem Jeremiášem a v roce 1842, ve věku 28 let, se proslavil operou Nabucco, což je zkrácená italská podoba jména Nabuchodonozor, který byl babylonským králem. V této opeře se objevují myšlenky ze starozákonních knih Jeremiáše, Pláče Jeremiášova a Žalmů. Opera pojednává o dobytí Jeruzaléma a o zajetí a porobě Židů. Dojímavá a inspirující pasáž nazvaná „Sbor židovských otroků“ je inspirována 137. žalmem. Nadpis tohoto žalmu v našich písmech zní velmi dramaticky: „Zajatí Židé plakali u babylonských řek – zármutek jim bránil ve zpěvu písní Sionu.“
Rád bych dnes mluvil o různých formách poroby a zajetí. Budu porovnávat některé dnešní poměry s poměry v Jeremiášově době, před pádem Jeruzaléma. Zatímco budu pozvedat varovný hlas, jsem vděčný za to, že většina členů Církve se spravedlivě vyhýbá chování, které bylo pro Pána tak nepřístojné v době Jeremiášově.
Jeremiášova proroctví a nářky jsou pro Svaté posledních dnů důležité. Jeremiáš a Jeruzalém v jeho době tvoří historické pozadí prvních kapitol v Knize Mormonově. Jeremiáš byl současník proroka Lehiho.2 Pán informoval Jeremiáše o jeho předustanovení pozoruhodnými slovy: „Dříve než jsem tě sformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe.“3
Lehi měl od Pána jiné povolání, poslání a pověření. Nebyl povolán v mládí, ale v dospělosti. Zpočátku pozvedal varovný hlas, ale poté, co věrně hlásal totéž poselství jako Jeremiáš, mu Pán přikázal, aby vzal rodinu a odešel do pustiny.4 Díky tomu Lehi požehnal nejen své rodině, ale i všem lidem.
V oněch letech před zničením Jeruzaléma5 jsou slova, která Pán předal Jeremiášovi, dosti znepokojivá. Řekl:
„Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou. …
… Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali … čisterny děravé, kteréž nedrží vody.“6
Když Pán mluvil o pohromách, které dopadnou na obyvatele Jeruzaléma, bědoval: „Pominula žeň, dokonalo se léto, a [oni nejsou spaseni].“7
Božím záměrem je, aby se muži a ženy mohli svobodně rozhodovat mezi dobrem a zlem. Když se zlá rozhodnutí stanou převažujícím znakem určité kultury nebo národa, má to závažné následky v tomto životě i v životě, který přijde. Lidé mohou být zotročeni nebo mohou uvést sami sebe do poroby nejen v důsledku škodlivých a návykových látek, ale i v důsledku škodlivých a návykových filosofií, které je odvádějí od spravedlivého života.
Odvrácení se od uctívání pravého a živého Boha a naopak uctívání falešných bohů, jako jsou bohatství a světská sláva, a nemorální a nespravedlivé chování mají za následek porobu a všechny její zákeřné projevy. Patří mezi ně duchovní, fyzická i intelektuální poroba, a někdy způsobují i záhubu. Jeremiáš i Lehi také učili, že ti, kteří jsou spravedliví, musí pomáhat Pánu budovat Jeho Církev a království a shromažďovat rozptýlený Izrael.8
Tato poselství se opakovala a byla znovu zdůrazňována po celá staletí ve všech dispensacích. A jsou ústředním bodem i u Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista v této poslední dispensaci.
Zajetí Židů a rozptýlení kmenů Izraele, včetně deseti kmenů, jsou význačné naukové faktory ve Znovuzřízení evangelia. Deset ztracených kmenů Izraele vytvořilo Severní království Izraele a bylo odvedeno do zajetí do Assyrie v roce 721 před Kristem.Odešly do severních zemí.9 Desátý článek naší víry praví: „Věříme v doslovné shromáždění Izraele a ve znovuzřízení deseti kmenů.“10 Také věříme, že součástí smlouvy, kterou Pán uzavřel s Abrahamem, je to, že nebude požehnána jen rodová linie Abrahama, ale všichni lidé na zemi. Jak řekl starší Russell M. Nelson, shromažďování „není záležitostí fyzického místa. Je to záležitost osobního závazku. Lidé mohou být ‚přiveden[i] k poznání Pána‘ [3. Nefi 20:13], aniž by opustili domovskou zemi.“11
Naše nauka je jasná: „Pán rozptýlil a sužoval dvanáct kmenů Izraele pro jejich nespravedlivost a vzpouru. Avšak Pán také využil tohoto rozptýlení svého vyvoleného lidu mezi národy světa, aby těmto národům požehnal.“12
Z tohoto tragického období získáváme cenná ponaučení. Máme se ze všech sil snažit vyvarovat hříchu a vzpoury, které vedou k porobě.13 Také si uvědomujeme, že spravedlivý život je podmínkou k tomu, abychom mohli Pánu pomáhat při shromažďování Jeho vyvolených a při doslovném shromažďování Izraele.
Poroba, zajetí, závislosti a nevolnictví na sebe berou různé podoby. Může se jednat o doslovné fyzické otroctví, ale může se také jednat o ztrátu nebo narušení mravní svobody jednání, což může brzdit náš pokrok. Jeremiáš jasně říká, že nespravedlivost a vzpoura byly hlavními důvody zničení Jeruzaléma a zajetí v Babylonu.14
Stejně zhoubné pro lidského ducha jsou i jiné formy poroby. Mravní svobodu jednání lze zneužívat mnoha způsoby.15 Zmíním čtyři způsoby, které jsou v dnešní kultuře zvlášť škodlivé.
Zaprvé – porobu způsobují závislosti, které omezují svobodu jednání, odporují mravním zásadám a ničí zdraví. Dopady drog a alkoholu, nemorálnosti, pornografie, hazardních her, finančního útisku a dalších soužení jsou pro ty, kteří jsou v jejich zajetí, i pro celou společnost břemenem tak ohromným, že je téměř nemožné ho jakkoli vyčíslit.
Zadruhé – závislosti nebo záliby, které ačkoli nejsou ve své podstatě špatné, mohou pohlcovat náš drahocenný příděl času, který by jinak bylo možné využít k dosahování ctnostných cílů. Patří mezi to nadměrné zaobírání se sociálními sítěmi, videohrami a digitálními hrami, sportem, rekreací a mnoha dalšími věcmi.16
To, kolik času věnujeme rodině, je jednou z největších výzev, kterým ve většině kulturách čelíme. V době, kdy jsem byl v naší právnické firmě jediným členem Církve, mi jedna právnička vysvětlovala, jak se neustále cítila jako žonglér, který se snaží udržet ve vzduchu tři míčky. Jeden míček byla její právnická praxe, druhý manželství a třetí její děti. Téměř se vzdala snahy najít si nějaký čas na sebe. Velice ji znepokojovalo, že jeden z míčků byl vždy na zemi. Navrhl jsem jí, že se setkáme s ostatními a popovídáme si o svých prioritách. Došli jsme k tomu, že prvořadým důvodem toho, proč pracujeme, je uživit rodinu. Shodli jsme se, že vydělávání peněz není zdaleka tak důležité jako naše rodina, ale chápali jsme, že je zcela nezbytné pomáhat našim klientům podle našich nejlepších schopností. Diskuse se pak stočila k tomu, co jsme dělali v práci a co nebylo nezbytné a co se neslučovalo s tím, jak si vyhradit čas pro rodinu. Byli jsme nuceni trávit v práci čas, který nebyl nezbytný?17 Rozhodli jsme se, že naším cílem bude vytvořit pro ženy i muže takové prostředí, které bude brát ohled na rodinu. Stůjme v čele snahy chránit čas vyhrazený pro rodinu.
Zatřetí – nejrozšířenější formou poroby v dnešní době i v celé historii jsou ideologie nebo politické názory, které nejsou v souladu s evangeliem Ježíše Krista. Nahrazování pravdy evangelia lidskými filosofiemi nás může odvádět od jednoduchosti Spasitelova poselství. Když apoštol Pavel navštívil Atény, snažil se učit druhé o Vzkříšení Ježíše Krista. O této snaze čteme ve Skutcích: „Atenští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.“18 Když si zástup lidí vyslechl jednoduchou náboženskou podstatu Pavlova poselství, které nebylo ničím novým, zavrhli ho.
Toto je typické i pro naši dobu, kdy jsou pravdy evangelia často zavrhovány nebo překrucovány, aby byly intelektuálně přitažlivější nebo slučitelné s aktuálními kulturními trendy a intelektuálními názory. Nejsme-li opatrní, mohou nás tyto trendy polapit a můžeme se ocitnout v intelektuální porobě. Dnes existuje mnoho hlasů, které říkají ženám, jak mají žít.19 Často si vzájemně protiřečí. Zvlášť znepokojivé jsou názory, které kritizují nebo ponižují ženy, jež se rozhodly přinést oběti nutné k tomu, aby mohly být matkou, učitelkou, živitelkou nebo kamarádkou dětí.
Před několika měsíci nás navštívily naše dvě nejmladší vnučky – každá jiný týden. Byl jsem doma a šel jsem otevřít. Má manželka, Mary, byla v jiné místnosti. Poté, co jsme se objali, řekly vnučky v obou případech téměř totéž. Rozhlédly se kolem a řekly: „Je skvělé být u babičky. Kde je babička?“ Sice jsem jim to neřekl, ale napadlo mě: „Nejste snad také u dědečka?“ Ale uvědomil jsem si, že když jsem byl malý, naše rodina také jezdívala k babičce. Vzpomněl jsem si na slova jedné známé písně: „Přes řeky a lesy jedeme tam, kde bydlí naše babička.“
Dovolte mi jasně říci, že jsem nadšený z toho, jaké vzdělávací i jiné příležitosti jsou ženám dostupné. Cením si toho, že ve většině oblastí světa se díky moderním vymoženostem omezila náročná práce a domácí dřina žen a že ženy mají nesmírný přínos v každém oboru svého snažení. Pokud ale dovolíme naší kultuře, aby omezovala onen výjimečný vztah, který mají děti se svou matkou, babičkou a dalšími ženami, které o ně pečují, budeme toho litovat.
Začtvrté – vlivy, které se staví proti náboženským zásadám, jež druzí upřímně zastávají, mohou přivodit porobu. Jednou z nejodpornějších podob těchto vlivů je situace, kdy jsou spravedliví lidé, kteří se cítí být za své jednání zodpovědni Bohu, nuceni dělat něco, co je v rozporu s jejich svědomím – například zdravotníci jsou nuceni rozhodovat se mezi tím, zda budou proti svému svědomí pomáhat při potratech, nebo zda přijdou o práci.
Členové Církve jsou relativně malou menšinou i tehdy, když spolupracují s lidmi, kteří mají podobné názory. Bude těžké změnit celou společnost, ale musíme se snažit zlepšovat mravní kulturu, která nás obklopuje. Svatí posledních dnů v každé zemi mají být dobrými občany, mají se zapojovat do občanských záležitostí, vzdělávat se ohledně různých otázek a mají chodit volit.
Prvořadý důraz máme ale vždy klást na to, abychom přinesli jakoukoli oběť nutnou k tomu, abychom chránili svou rodinu i dorůstající pokolení.20 Velká většina z nich dosud není v zajetí závažných závislostí nebo falešných ideologií. Musíme pomoci očkovat je před světem, který je velmi podobný Jeruzalému, který zažili Lehi a Jeremiáš. Také je musíme připravit na uzavření a dodržování posvátných smluv a na to, aby byli předními vyslanci, kteří budou pomáhat Pánovi budovat Jeho Církev a shromažďovat rozptýlený Izrael a Pánovy vyvolené, ať jsou kdekoli.21 Jak se krásně píše v Nauce a smlouvách: „Spravedliví budou shromážděni z prostředku všech národů a přijdou do Sionu, zpívajíce písně věčné radosti.“22
Naším úkolem je varovat se jakékoli poroby, pomáhat Pánovi shromažďovat Jeho vyvolené a obětovat se pro dorůstající pokolení. Musíme vždy pamatovat na to, že nemůžeme spasit sami sebe. Jsme svobodní díky lásce, milosti a smírné oběti Spasitele. Když Lehiova rodina uprchla, vedlo je Pánovo světlo. Pokud budeme věrni Jeho světlu a budeme následovat Jeho přikázání a spoléhat se na Jeho zásluhy, vyvarujeme se duchovní, fyzické i intelektuální poroby, včetně nářků kvůli putování v pustině, neboť On je mocný, aby spasil.
Vyvarujme se zoufalství a utrpení těch, kteří upadají do zajetí a již nemohou zpívat písně Sionu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.