Teď už to zvládnete!

President Dieter F. Uchtdorf

Druhý rádce v Prvním předsednictvu

Pokud budeme ochotni pokaždé vstát a pokračovat dál po cestě …, můžeme se z neúspěchů poučit, a v důsledku toho se stát lepšími a šťastnějšími lidmi.

Když jsem byl mladý, zdálo se, že upadnout a vstát je jeden a tentýž pohyb. Avšak s ubíhajícími lety jsem dospěl ke znepokojivému závěru, že zákony fyziky se změnily – a ne k mému prospěchu.

Nedávno jsem byl se svým 12letým vnukem lyžovat. Užívali jsme si společný čas, když vtom jsem najel na zledovatělé místo, což skončilo grandiózním pádem, po němž jsem přistál na prudkém svahu.

Zkoušel jsem všechno možné, abych se postavil, ale nešlo to – spadl jsem a nedokázal jsem vstát.

Fyzicky jsem byl v pořádku, ale poněkud potlučené bylo mé ego. A tak jsem se ujistil, že mám správně nasazenou helmu a brýle, protože jsem si velmi přál, aby mě ostatní lyžaři nepoznali. Představoval jsem si, jak tam bezmocně sedím a oni kolem mě elegantně projíždějí a vesele na mě volají: „Dobrý den, bratře Uchtdorfe!“

Začal jsem přemýšlet, jaká opatření si asi moje záchrana vyžádá. Vtom ke mně přijel vnuk. Řekl jsem mu, co se stalo, ale zdálo se, že ho mé vysvětlení toho, proč nemohu vstát, moc nezajímalo. Podíval se mi do očí, sklonil se ke mně, vzal mě za ruku a pevným hlasem řekl: „Dědo, teď už to zvládneš!“

Najednou jsem vstal.

Ještě teď nad tím kroutím hlavou. To, co se jen chvilku předtím zdálo nemožné, se rázem stalo skutečností, protože mi 12letý chlapec podal ruku a řekl: „Teď už to zvládneš!“ Byl to pro mě příliv sebedůvěry, nadšení a síly.

Bratří, v životě mohou nastat chvíle, kdy se zdá, že vstát a jít dál je nad naše schopnosti. Onoho dne na zasněženém svahu jsem se něčemu naučil. I když si myslíme, že nedokážeme vstát, stále existuje naděje. A občas jen potřebujeme někoho, kdo se nám podívá do očí, vezme nás za ruku a řekne: „Teď už to zvládneš!“

Falešná představa tvrdosti

Možná si myslíme, že ženy trpívají pocity nedostatečnosti a zklamání více než muži; a že je to ovlivňuje více než nás. Nejsem si jistý, zda je to pravda. I muži mívají pocity viny, sklíčenosti a selhání. Můžeme předstírat, že nás tyto pocity netrápí, ale ony nás trápí. Můžeme se cítit natolik zatíženi svými neúspěchy a nedostatky, že si začínáme myslet, že už se nám nikdy nic nepovede. Můžeme si dokonce myslet, že když jsme už několikrát upadli, jsou pády naším údělem. Jak napsal jeden spisovatel: „A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“¹

Byl jsem svědkem toho, jak muži s velikým potenciálem a plní milosti zanechali náročné práce na budování království Božího, protože se jim jednou či dvakrát něco nepodařilo. Jednalo se o slibné muže, kteří se mohli stát výjimečnými nositeli kněžství a služebníky Božími. Ale protože klopýtli a ztratili odvahu, upustili od svých kněžských závazků a začali sledovat jiné, ale méně úctyhodné cíle.

A tak jdou dál, žijí jen ve stínu života, který by jinak mohli vést, a nedosahují potenciálu, na nějž mají přirozené právo. Jak to s lítostí vyjádřil básník, tito muži patří mezi ony nešťastné duše, jež „umírají s [většinou svých písní stále] v hrudi“.²

Nikdo nemá radost z neúspěchu. A zvláště nepříjemné je to, když náš neúspěch vidí druzí – zejména ti, které máme rádi. Všichni chceme být respektovaní a vážení. Chceme být mistry. Ale my smrtelníci nemůžeme být mistry, aniž bychom pro to něco udělali a byli disciplinovaní nebo aniž bychom chybovali.

Bratří, náš osud není určován tím, kolikrát klopýtneme, ale tím, kolikrát znovu vstaneme, oprášíme se a vykročíme vpřed.

Zármutek podle Boha

Jak víme, tento smrtelný život je zkouškou. Ale protože nás Nebeský Otec miluje dokonalou láskou, ukazuje nám, kde najít odpovědi. Dal nám mapu, která nám umožňuje orientovat se v nejistém terénu a mezi nečekanými problémy, s nimiž se každý z nás setkává. Součástí této mapy jsou i slova proroků.

Sejdeme-li na scestí – pokud padneme nebo se odchýlíme od cesty našeho Nebeského Otce –, slova proroků nám řeknou, jak se zvednout a dostat se zpět na cestu.

Ze všech zásad, jimž proroci po staletí učí, je stále znovu a znovu zdůrazňováno jedno konkrétní poselství plné naděje, které hřeje u srdce – že lidé mohou činit pokání, změnit směr a vrátit se zpět na pravou cestu učednictví.

To neznamená, že bychom se měli spokojit se svými slabostmi, chybami či hříchy. Ale mezi zármutkem kvůli hříchu, jenž vede k pokání, a zármutkem, jenž vede k zoufalství, je důležitý rozdíl.

Apoštol Pavel učil, že „[zármutek], kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, … ale [zármutek] světa smrt způsobuje“.³ Zármutek podle Boha nás podněcuje ke změně a k naději skrze Usmíření. Zármutek světa nás sráží, ničí naději a přesvědčuje nás, abychom podléhali dalším pokušením.

Zármutek podle Boha vede k obrácení⁴ a ke změně srdce.⁵ Způsobuje, že nenávidíme hřích a milujeme dobro.⁶ Povzbuzuje nás, abychom vstali a kráčeli ve světle Kristovy lásky. Opravdové pokání znamená proměnu, nikoli muka či soužení. Ano, upřímná lítost a opravdové výčitky svědomí kvůli neposlušnosti jsou často bolestivými a velmi důležitými kroky v posvátném procesu pokání. Ale vedou-li pocity viny k tomu, že sami sebe nenávidíme, nebo když nám brání, abychom znovu vstali, pak naše pokání spíše ztěžují, než aby mu napomáhaly.

Bratří, existuje lepší způsob. Povstaňme a staňme se muži Božími. Máme mistra, Spasitele, který za nás prošel údolím stínu smrti. Dal sám sebe jako výkupné za naše hříchy. Nikdo nikdy neprokázal větší lásku, než byla tato – Ježíš Kristus, Beránek bez poskvrny, se sám dobrovolně položil na obětní oltář a zaplatil cenu za naše hříchy do „posledního haléře“.⁷ Vzal na sebe naše utrpení. Vzal na svá bedra naše břemena a pocity viny. Drazí přátelé, když se rozhodujeme, že půjdeme k Němu, když na sebe bereme Jeho jméno a kráčíme směle po cestě učednictví, pak je nám skrze Usmíření přislíbeno nejen štěstí a „pokoj v tomto světě“, ale také „věčný život ve světě, který přijde“.⁸

Když uděláme chybu, když zhřešíme a upadneme, přemýšlejme o tom, co to znamená činit opravdové pokání. Znamená to obrátit srdce a vůli k Bohu a zříci se hříchu. Opravdové, upřímné pokání s sebou nese ono nebeské ujištění, že „teď už to zvládneme“.

Kdo jste?

Jednou z protivníkových metod, jak nám zabránit v pokroku, je uvést nás v omyl ohledně toho, kdo opravdu jsme a po čem opravdu toužíme.

Chceme trávit čas s dětmi, ale zároveň chceme provozovat své mužské koníčky. Chceme zhubnout, ale zároveň si chceme pochutnat na jídlech, která máme rádi. Chceme se stát takovými, jako je Kristus, ale zároveň chceme říct něco od plic tomu člověku, který nám na silnici nedal přednost.

Satanovým záměrem je pokoušet nás, abychom vyměnili drahocenné perly opravdového štěstí a věčných hodnot za falešnou plastovou tretku, která je pouhým zdáním a napodobeninou štěstí a radosti.

Další metodou, jak nás protivník zrazuje od toho, abychom vstali, je přimět nás, abychom pohlíželi na přikázání jako na něco, co je nám nuceno. Myslím si, že lidskou přirozeností je v prvé řadě bránit se všemu, co nevypadá jako náš vlastní nápad.

Pokud na zdravou stravu a cvičení pohlížíme jen jako na něco, co od nás očekává lékař, pak se nám nejspíš nebude dařit. Pokud se na tato rozhodnutí díváme jako na to, kdo jsme a kým se chceme stát, pak máme větší šanci, že v nastoupeném směru vytrváme.

Pokud na domácí učení pohlížíme jen jako na cíl presidenta kůlu, tak možná nebudeme jeho plnění přikládat tak velkou váhu. Pokud se na něj ovšem díváme jako na svůj cíl – jako na něco, co toužíme dělat, abychom se stali více takovými, jako je Kristus, a sloužili druhým –, pak nejenže splníme svůj závazek, ale provedeme to takovým způsobem, který požehná rodinám, jež navštěvujeme, a také té naší.

Dost často jsme my sami těmi, komu pomáhají přátelé nebo členové rodiny. Když se ale s pozornýma očima a s motivem starostlivého srdce rozhlédneme kolem sebe, rozpoznáme příležitosti od Pána, jak pomoci druhým znovu vstát a jít směrem k jejich skutečnému potenciálu. Písma říkají: „Všecko, což byste koli činili, [srdečně] čiňte, jako Pánu, a ne lidem.“⁹

Úžasným zdrojem duchovní síly je vést poctivý a spravedlivý život se zrakem upřeným na to, kde bychom chtěli být na věčnosti. Dokonce i když tento božský cíl vidíme pouze okem víry, pomáhá nám to zůstat na správné cestě.

Když svou pozornost zaměřujeme hlavně na své každodenní úspěchy či selhání, můžeme ztratit směr, zabloudit a padnout. Budeme-li mít před očima vyšší cíle, pomohou nám stát se lepším synem a bratrem, laskavějším otcem a láskyplnějším manželem.

Dokonce i ti, kteří touží po božských cílech, mohou čas od času klopýtnout, ale nebudou poraženi. Důvěřují slibům Boha a spoléhají se na ně. Znovu povstanou se zářivou nadějí ve spravedlivého Boha a s inspirující vizí nádherné budoucnosti. Vědí, že teď už to zvládnou.

Teď už to zvládnete

Každý člověk, mladý či starý, má osobní zkušenosti s pády. Pády jsou pro nás smrtelníky běžnou součástí života. Ale pokud budeme ochotni pokaždé vstát a pokračovat dál po cestě za duchovními cíli, které nám Bůh dal, můžeme se z neúspěchů poučit, a v důsledku toho se stát lepšími a šťastnějšími lidmi.

Drazí bratří, drazí přátelé, přijdou chvíle, kdy si budete myslet, že nemůžete vstát či pokračovat. Důvěřujte Spasiteli a Jeho lásce. S vírou v Pána Ježíše Krista a s mocí a nadějí znovuzřízeného evangelia dokážete kráčet zpříma a jít vpřed.

Bratří, máme vás rádi. Modlíme se za vás. Kéž byste jen mohli slyšet presidenta Monsona, jak se za vás modlí. Ať jste mladým otcem, starším nositelem kněžství, nebo nově vysvěceným jáhnem, myslíme na vás. Pán na vás myslí!

Přiznáváme, že vaše cesta bude občas obtížná. Ale ve jménu Páně vám slibuji toto: povstaňte a kráčejte ve stopách našeho Vykupitele a Spasitele, a jednoho dne pohlédnete zpět a budete naplněni věčnou vděčností za to, že jste se rozhodli důvěřovat Usmíření a jeho moci pozvedat vás a dodávat vám sílu.

Drazí přátelé a bratří, bez ohledu na to, kolikrát jste již uklouzli nebo upadli, povstaňte! Vaše určení je nádherné! Stůjte zpříma a kráčejte ve světle znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista! Jste silnější, než si myslíte. Jste schopnější, než si dokážete představit. Teď už to zvládnete! O tom svědčím v posvátném jménu našeho Mistra a Vykupitele, Ježíše Krista, amen.