Máme velký důvod k radosti

Carole M. Stephensová

První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Když máte druhé rády, bdíte nad nimi a sloužíte jim malými a prostými způsoby, tak se aktivně podílíte na práci na spasení.

Když zemřel můj tchán, naše rodina se shromáždila, aby přivítala ostatní, kteří se s ním přijeli rozloučit. Během večera, zatímco jsem si povídala s rodinou a přáteli, jsem si všimla, že náš desetiletý vnuk Porter často stojí poblíž mé tchyně – své babičky. Někdy stál za ní a dohlížel na ni. Jednou jsem si všimla, že je do ní zavěšený. Sledovala jsem, jak ji hladil po rukou, něžně ji objímal a stál jí po boku.

Ještě několik dní poté jsem tento obraz měla stále před očima. Pocítila jsem nabádání, že mám Porterovi napsat, čeho jsem si všimla. Poslala jsem mu e-mail, v němž jsem napsala, co jsem viděla a pociťovala. Připomněla jsem Porterovi smlouvy, které uzavřel při křtu, a citovala jsem Almova slova z 18. kapitoly Mosiáše:

„A nyní, jelikož si přejete přijíti do stáda Božího a býti nazýváni lidem jeho a jste ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká;

Ano, a jste ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde můžete býti, až do smrti, … abyste mohli míti věčný život –

… Je-li toto přání srdce vašeho, co máte proti tomu, abyste byli pokřtěni ve jménu Páně na svědectví před ním, že jste vstoupili do smlouvy s ním, že mu budete sloužiti a že budete zachovávati přikázání jeho, aby na vás mohl hojněji vylévati Ducha svého?“¹

Vysvětlila jsem Porterovi, že Alma učil, že ti, kteří chtějí být pokřtěni, musí být ochotni sloužit Pánu tím, že budou sloužit druhým – po celý život! Napsala jsem: „Nevím, zda sis toho byl vědom, ale to, jak jsi babičce prokazoval lásku a péči, bylo dodržováním tvých smluv. Své smlouvy dodržujeme každý den tím, že jsme laskaví, prokazujeme druhým lásku a vzájemně o sebe pečujeme. Chci, abys věděl, že jsem na tebe hrdá, že dodržuješ své smlouvy! Když budeš dodržovat smlouvu, kterou jsi uzavřel při křtu, budeš připravený na vysvěcení ke kněžství. Tato další smlouva ti poskytne ještě více příležitostí k tomu, abys žehnal a sloužil druhým, a pomůže ti připravit se na smlouvy, které uzavřeš v chrámu. Děkuji ti za to, že jsi pro mě tak dobrý příklad. Děkuji ti za to, že jsi mi ukázal, jak se chová člověk, který dodržuje své smlouvy!“

Porter mi odepsal toto: „Babi, děkuji za dopis. Když jsem objímal babičku, nevěděl jsem, že tím dodržuji své smlouvy, ale hřálo mě to u srdce a měl jsem skvělý pocit. Vím, že jsem v srdci pociťoval Ducha Svatého.“

I mě zahřálo u srdce, když jsem si uvědomila, že Porter si spojil dodržování smluv se slibem, že vždy budeme moci míti Jeho Ducha, aby byl s námi² – což je slib, který se naplňuje přijetím daru Ducha Svatého.

Sestry, tak jak se s vámi setkávám po celém světě, uvědomuji si, že mnohé z vás jsou jako Porter. Tiše stojíte jako svědkyně Boží, truchlíte s těmi, kteří truchlí, a utěšujete ty, kteří mají útěchy zapotřebí, aniž byste si uvědomovaly, že dodržujete své smlouvy – smlouvy, které jste uzavřely ve vodách křtu a v chrámu. Když máte druhé rády, bdíte nad nimi a sloužíte jim malými a prostými způsoby, tak se aktivně podílíte na práci na spasení, což je Boží dílo, kterým je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“.³

Jako dcery v Pánově království⁴ jsme uzavřely posvátné smlouvy. Kráčíme po cestě, kterou Nefi nazval těsnou a úzkou cestou, „jež vede k věčnému životu“.⁵ Každá z nás se na této cestě nachází někde jinde. Můžeme však společně pracovat na tom, abychom si navzájem pomáhaly „tlačiti [se] kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem“.⁶

Jeanne slouží jako poradkyně Mladých žen. Před několika měsíci se dozvěděla o připravované akci pro mládež ze sboru – o horském výstupu na vrchol Malan’s Peak. Byla nadšená, protože si nedávno dala za cíl tento vrchol zdolat.

Když dorazila na začátek cesty, přišla k ní její dobrá kamarádka Ashley. Chytla ji kolem ramen a se slovy: „Půjdu s tebou,“ se nabídla, že bude stoupat s ní. Ashley, které tenkrát bylo 16 let, měla určitá fyzická omezení, kvůli kterým nemohla stoupat příliš rychle. A tak spolu s Jeanne šly pomalu a prohlížely si stvoření Nebeského Otce – skály tyčící se na horském vrcholu před nimi a květiny, které je obklopovaly. Jeanne později řekla: „Zanedlouho jsem na svůj cíl vystoupat na vrchol zapomněla, protože se to celé brzy obrátilo v jiné dobrodružství – dobrodružství spočívající v poukazování na krásy podél cesty, z nichž mnohé by mi bývaly unikly, kdybych šla jen s cílem dosáhnout vrcholu Malan’s Peak.“

Zatímco Jeanne a Ashley stoupaly a byly daleko za ostatními, připojila se k nim Emma, další mladá žena ze sboru, která se rozhodla počkat a pokračovat s nimi. S Emmou jim bylo ještě veseleji. Naučila je jednu písničku a dodala jim další podporu a povzbuzení. Jeanne vzpomínala: „Sedly jsme si a odpočívaly, zpívaly jsme, povídaly jsme si a smály jsme se. Ashley a Emmu jsem díky tomu mohla poznat takovým způsobem, jak by to jinak nebylo možné. Toho večera nešlo o výstup na horu – šlo o mnohem, mnohem víc. Šlo o to, že jsme si cestou navzájem pomáhaly, jeden krok za druhým.“

Když Jeanne, Ashley a Emma společně stoupaly, zpívaly, odpočívaly a smály se, asi si v tu chvíli neříkaly: „Hele, právě dodržujeme své smlouvy.“ Ale ony své smlouvy dodržovaly. Navzájem si sloužily s láskou, soucitem a oddaností. Zatímco se navzájem povzbuzovaly a sloužily si, posilovaly tak i vzájemně svou víru.

Starší Russell M. Nelson učil: „Když si uvědomíme, že jsme dětmi smlouvy, zjistíme, kdo jsme a co od nás Bůh očekává. Jeho zákon je vepsán do našeho srdce.“⁷

Maria Kuzinová je dcera Boží, která s Bohem uzavřela smlouvu a která ví, kdo je a co od ní Bůh očekává. Když mě přivítala u sebe doma v Omsku v Rusku, myslela jsem si, že tam jsem proto, abych jí posloužila, ale rychle jsem pochopila, že jsem tam proto, abych se od ní něčemu naučila. Maria je obrácená do Církve a žije podle rady, která se nachází ve 22. kapitole Lukáše: „A ty někdy obrátě se, [posiluj] bratří svých.“⁸ Věří slovům našeho žijícího proroka, presidenta Thomase S. Monsona, který řekl:

„Nyní je čas, aby se členové a misionáři spojili ve společném úsilí a společně pracovali na Pánově vinici a přiváděli duše k Němu. …

… Pokud budeme jednat s vírou, Pán nám ukáže, jak můžeme posilovat Jeho Církev v odbočkách a sborech, ve kterých žijeme. Bude s námi a stane se naším aktivním společníkem v našem misionářském úsilí.

Naléhavě vás žádám, abyste používali víru … a s modlitbou se zamýšleli nad tím, kterého člena vaší rodiny, kterého přítele, souseda nebo známého byste mohli pozvat k sobě domů, aby se setkal s misionáři, a měl tak příležitost vyslechnout si poselství o Znovuzřízení.“⁹

Maria se touto radou řídí tím, že pečuje o sestry, které dostala za úkol navštěvovat jako navštěvující učitelka, a slouží jim nad rámec toho, co jí bylo uloženo. Má mnoho přátel, kteří jsou méně aktivní nebo kteří o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista ještě nikdy neslyšeli. Každý den používá víru a modlí se o to, aby poznala, kdo potřebuje její pomoc, a poté podle obdržených nabádání jedná. Přátelům telefonuje, dává jim najevo lásku a říká jim: „Potřebujeme tě.“ Každý týden ve svém bytě pořádá rodinný domácí večer, na který zve sousedy, členy a misionáře – a vždy má připravenou večeři. Zve je, aby přišli na shromáždění, vyhlíží je, a když přijdou, sedává vedle nich.

Maria rozumí nedávné připomínce staršího Jeffreyho R. Hollanda, že „pozvání zrozené z lásky k druhým a k Pánu Ježíši Kristu … nikdy nebude chápáno jako urážlivé nebo pohoršující“.¹⁰ Vede si seznam lidí, kteří říkají, že je někdo urazil; nadále těmto lidem slouží. Protože vědí, že je má ráda, může jim říci: „Nebuďte uražení. To je směšný postoj!“

Maria je učednicí Ježíše Krista, která dodržuje své smlouvy. Přestože doma nemá nositele kněžství, každý den pociťuje Boží moc, zatímco naplňuje své chrámové smlouvy a pokračuje po cestě, vytrvává do konce a cestou pomáhá druhým zapojovat se do práce na spasení.

Zatímco jsem se teď s vámi dělila o tyto zážitky, viděly jste samy sebe zapojené do práce na spasení? Zamyslete se na chvíli nad nějakou dcerou Boží, která potřebuje povzbudit k návratu na cestu smlouvy nebo která potřebuje pomoci s tím, aby na cestě zůstala. Zeptejte se na ni svého Otce v nebi. Je Jeho dcerou. On ji zná jménem. Zná i vás a řekne vám, co tato sestra potřebuje. Buďte trpělivé, nadále a s vírou se za ni modlete a jednejte podle nabádání, která obdržíte. Když budete podle těchto nabádání jednat, Duch vám potvrdí, že vaše oběť je pro Pána přijatelná.

„Sestra Eliza R. Snowová … byla vděčná za úsilí sester navzájem se posilovat. … Řekla jim, že ačkoli Církev nevede záznam o každém daru, který přinesly, aby pomohly někomu v nouzi, Pán si vede dokonalý záznam o jejich spásné práci:

‚… President Joseph Smith řekl, že toto sdružení bylo zorganizováno proto, aby zachraňovalo duše. Co [děláme pro to], abychom získaly zpět ty, které sešly z cesty – abychom zahřály srdce těch, které ve vztahu k evangeliu ochladly? – Je vedena i jiná kniha o vaší víře, laskavosti, dobrých skutcích a slovech. Je veden i další záznam. Nic se neztratí.‘“¹¹

Ammon v Knize Mormonově hovoří o tom, že máme velký důvod k radosti. Říká: „A nyní, ptám se, jaká veliká požehnání na nás [Bůh] vložil? Můžete to vypověděti?“

Ammon ve svém nadšení nečeká na odpověď. Říká: „Vizte, odpovím za vás; … to je ono požehnání, jež na nás bylo vloženo, že jsme byli učiněni nástrojem v rukou Božích, abychom uskutečnili toto veliké dílo.“¹²

Jsme dcery smlouvy v Pánově království a máme příležitost být nástrojem v Jeho rukou. Budeme-li se každý den zapojovat do práce na spasení malými a prostými způsoby – tím, že nad sebou budeme navzájem bdít, budeme se posilovat a učit se –, budeme moci spolu s Ammonem prohlásit:

„Viz, radost má je úplná, ano, srdce mé přetéká radostí a já se budu radovati ze svého Boha.

Ano, já vím, že nejsem nic; co do síly své jsem slabý; tudíž se nebudu vychloubati sám sebou, ale budu se vychloubati svým Bohem, neboť v síle jeho mohu činiti všechny věci.“¹³

O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.