Vložte důvěru v Pána

Starší M. Russell Ballard

Kvorum Dvanácti apoštolů

Zapojte se ze všech sil do sdílení tohoto velikého poselství o Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista.

Nedávno jsme se se sestrou Ballardovou vrátili z plnění církevních úkolů v pěti evropských zemích. Měli jsme tu výsadu setkat se s mnoha našimi misionáři, možná i s některými vašimi syny a dcerami. Od oznámení presidenta Thomase S. Monsona, které se týkalo snížení věkové hranice nástupu do služby pro naše mladé muže a mladé ženy, jsem měl tu výsadu setkat se s více než 3 000 z nich. Z tváře jim vyzařuje světlo Kristovo a dychtivě usilují o to, aby nesli toto dílo kupředu – aby nacházeli a učili, křtili, aktivizovali a aby posilovali a budovali království Boží. Při setkání s nimi si ale člověk rychle uvědomí, že toto dílo nemohou dělat sami. Dnes bych chtěl mluvit ke všem členům Církve, protože existuje naléhavá potřeba, aby se každý z nás zapojil do sdílení evangelia.

Prorok Joseph Smith prohlásil: „Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 328.)

V roce 1974 řekl president Spencer W. Kimball toto: „Asi tím největším důvodem pro misionářskou práci je dát světu příležitost slyšet a přijmout evangelium. Písma jsou plná příkazů, zaslíbení, výzev a odměn týkajících se výuky evangelia. Záměrně používám slovo příkaz, neboť se zdá, že se jedná o naléhavý pokyn, kterému se nemůžeme individuálně ani kolektivně vyhnout.“ („When the World Will Be Converted“, Ensign, Oct. 1974, 4.)

V červenci téhož roku jsme se sestrou Ballardovou a s našimi dětmi odjeli předsedat Kanadské misii Toronto. V uších mi zněla slova presidenta Kimballa, zvláště když řekl: „Bratří, přemýšlím, zda děláme vše, co je v našich silách. Jsme spokojeni se svým přístupem k učení celého světa? Evangelium nyní hlásáme již 144 let. Jsme připraveni prodloužit krok? Rozšířit svou vizi?“ (Ensign, Oct. 1974, 5.)

Také nás požádal, abychom zrychlili tempo a společně pracovali na budování Církve a království Božího.

Letos v červnu president Thomas S. Monson zopakoval tutéž výzvu určenou členům Církve. President řekl: „Nyní je čas, aby se členové a misionáři spojili … [a] pracovali na Pánově vinici a přiváděli duše k Němu. Připravil pro nás prostředky, díky nimž se můžeme dělit o evangelium mnoha různými způsoby, a pokud budeme jednat s vírou v to, že dokážeme Jeho dílo nést kupředu, bude nám v této práci pomáhat.“ („Faith in the Work of Salvation“ [proslov pronesený v rámci zvláštního přenosu, 23. června 2013]; lds.org/broadcasts.)

Je užitečné, bratři a sestry, zamyslet se nad učením proroků od doby Josepha Smitha až dodnes. Proroci povzbuzují a vyzývají vedoucí i členy Církve, aby byli horlivě zaměstnáni v přinášení poselství o Znovuzřízení evangelia všem dětem Nebeského Otce po celém světě.

Mé dnešní poselství se týká toho, že Pán vskutku urychluje své dílo. V dnešní době toho lze dosáhnout jedině tak, že každý člen Církve bude s láskou projevovat zájem o druhé a bude se s nimi dělit o pravdy znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Je třeba, abychom spolupracovali v partnerství s 80 000 misionáři, kteří nyní slouží na misii. Informace týkající se tohoto velikého díla, a zvláště úkoly pro vedoucí rady kůlu a sboru, jsou jasně popsány na stránkách LDS.org v oddíle „Hastening the Work of Salvation“ [„Urychlování práce na spasení“].

Díky průzkumu víme, že ti nejaktivnější členové Církve chtějí, aby požehnání evangelia byla součástí života těch, které mají rádi, a dokonce i těch, s nimiž se dosud nesetkali. Avšak víme, že mnozí členové se zdráhají dělat misionářskou práci a dělit se o evangelium ze dvou základních důvodů.

Prvním z nich je strach. Mnozí členové se ani nemodlí za příležitosti ke sdílení evangelia, protože mají strach, že by mohli obdržet božské nabádání udělat něco, o čem si myslí, že toho nejsou schopni.
Druhým důvodem je nepochopení toho, co misionářská práce obnáší.

Víme, že když má někdo na shromáždění svátosti proslov a řekne: „Dnes budu mluvit o misionářské práci“, nebo dokonce když starší Ballard vystoupí na generální konferenci a řekne totéž, někteří z vás, kteří nasloucháte, si možná pomyslíte: „Ale ne, už zase? Tohle jsme už slyšeli.“

Víme, že nikdo se nerad cítí provinile. Možná máte dojem, že budete požádáni, abyste ve vztahu k přátelům či sousedům udělali něco nerealistického. Dovolte mi s pomocí Páně zažehnat jakékoli obavy, které vy nebo kterýkoli z našich misionářů na plný úvazek můžete ohledně sdílení evangelia s druhými mít.

Rozhodněte se, že uděláte to, o co nás požádal Ježíš. Spasitel řekl:

„Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.

Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.

An který z vás jest člověk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen?

A prosil-li by za rybu, zdali dá jemu hada?

Poněvadž tedy vy … umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho prosí?“ (Matouš 7:7–11.)

Bratři a sestry, když členové nebo misionáři na plný úvazek pokleknou k modlitbě a budou prosit Pána, aby jim požehnal misionářskými příležitostmi, obavy budou nahrazeny vírou a sebedůvěrou. Pak musíme projevit víru a vyhledávat příležitosti k tomu, abychom představili evangelium Ježíše Krista dětem našeho Nebeského Otce, a tyto příležitosti se určitě dostaví. Tyto příležitosti nikdy nebudou vyžadovat, abychom působili nuceně nebo nepřirozeně. Budou přirozeným důsledkem naší lásky k našim bratrům a sestrám. Prostě jednejte pozitivně, a ti, s nimiž mluvíte, vaši lásku pocítí. A na tento pocit nikdy nezapomenou, i v případě, že možná ještě nebude pravý čas na to, aby evangelium přijali. I to se může v budoucnu změnit, když se změní okolnosti jejich života.

Když ve službě Pánu děláme to nejlepší, co dokážeme, nemůžeme selhat. Ačkoli konečný výsledek je důsledkem použití svobody jednání dotyčného člověka, sdílení evangelia je naší zodpovědností.

Důvěřujte Pánu. On je dobrý Pastýř. Zná své ovce a Jeho ovce znají Jeho hlas; a v dnešní době je hlasem dobrého Pastýře hlas váš i ten můj. A nebudeme-li do této práce zapojeni, pak přehlédneme mnoho těch, kteří by si poselství o Znovuzřízení rádi vyslechli. Jednoduše řečeno je to záležitost víry a skutků na naší straně. Zásady jsou celkem jednoduché – modlete se, osobně i v rodině, o misionářské příležitosti. Pán řekl v Nauce a smlouvách, že mnozí lidé jsou zadržováni před pravdou jen proto, „že nevědí, kde ji nalézti“. (NaS 123:12.)

Nemusíte být společenským člověkem nebo výmluvným či přesvědčivým učitelem. Máte-li v nitru hlubokou lásku a naději, Pán slibuje, že když pozdvihnete „hlas svůj k tomuto lidu; [a budete říkat] myšlenky, jež [vloží] do srdce vašeho, … nebudete před lidmi zahanbeni;

[A] bude [vám] dáno … v pravou chvíli, co budete říkati.“ (NaS 100:5–6.)

Příručka Kažte evangelium mé nám všem připomíná, že „v misionářské práci se neděje nic, dokud [nenajdeme] někoho, koho [bychom] mohli učit. Každý den mluvte s co největším počtem lidí. Je přirozené, že se poněkud obáváte mluvit s lidmi, ale můžete se modlit o víru a sílu, abyste měli větší odvahu otevřít ústa k hlásání znovuzřízeného evangelia.“ ([2005], 157.) Vy, misionáři na plný úvazek, chcete-li více učit, musíte každý den mluvit s více lidmi. Toto vždy bylo to, k čemu Pán misionáře vyslal.

Pán nás zná. Ví, že máme své těžkosti. Uvědomuji si, že někteří z vás mají možná pocit, že toho je na vás naloženo hodně, ale modlím se o to, aby pro nikoho z vás nikdy nebyla břemenem snaha podělit se přirozeně a slušně o evangelium. Je to spíše výsada! V životě nemůžeme pociťovat větší radost, než když jsme horlivě zaměstnáni ve službě Pánu.

Nejdůležitější je to, abyste byli inspirováni Bohem, abyste Ho žádali o vedení a abyste pak šli a udělali to, k čemu vás Duch nabádá. Když členové pohlížejí na práci na spasení jen jako na svou zodpovědnost, může jim to nahánět strach. Když na to pohlížejí jako na výzvu následovat Pána a přivádět k Němu duše, aby je mohli učit starší a sestry na plný úvazek, je to inspirující, osvěžující a povznášející.

Nežádáme, aby všichni dělali všechno. Prostě žádáme všechny členy, aby se modlili, protože víme, že pokud každý člen, mladý či starší, osloví ode dneška do Vánoc jen jednoho člověka, miliony lidí pocítí lásku Pána Ježíše Krista. A jak úžasný dar Spasiteli by to byl!

Před šesti týdny jsem dostal dopis od jedné velmi úspěšné rodiny členů-misionářů – od Munnsových z Floridy. Napsali:

„Drahý starší Ballarde, 30 minut po skončení celosvětového přenosu o urychlování práce na spasení jsme svolali rodinnou misionářskou radu. S nadšením jsme zjistili, že se toho chtějí zúčastnit také naše dospívající vnoučata. S radostí vám oznamujeme, že od naší rady jsme rozšířili náš rodinný okruh lidí, které učíme, o 200 procent.

Vnoučata přivedla na shromáždění kamarády, na shromáždění svátosti jsme měli několik našich méně aktivních přátel, a několik lidí, které jsme nově kontaktovali, slíbilo, že si vyslechne misionářské diskuse. Jedna naše méně aktivní sestra se nejen vrátila do Církve, ale přivedla s sebou i nové zájemce.

Nikdo neodmítl pozvání vyslechnout si misionářské diskuse. Je úžasné být v této době členem této Církve.“ (Osobní dopis, 15. srpna 2013.)

Naslouchejte vnuknutím Ducha. Proste Pána v mocné modlitbě. Zapojte se ze všech sil do sdílení tohoto velikého poselství o Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista.

Budu citovat dalšího úspěšného člena-misionáře – Claytona Christensena: „Pokaždé, když někoho obrazně řečeno vezmete za ruku a seznámíte ho s Ježíšem Kristem, pocítíte, jak nesmírně Spasitel miluje vás i toho, koho držíte za ruku.“ (The Power of Everyday Missionaries: The What and How of Sharing the Gospel [2013], 1.)

Bůh vám žehnej, bratři a sestry, abyste našli onu velikou radost, která pochází z toho, když skrze víru prožijete zázraky. V 7. kapitole Moroniho se učíme:

„A Kristus pravil: Budete-li míti víru ve mne, budete míti moc učiniti jakoukoli věc, která je pro mne žádoucí. …

… Neboť zázraky jsou konány vírou; a vírou se andělé zjevují lidem a slouží jim; pročež, jestliže tyto věci ustaly, běda buď dětem lidským, neboť to je pro nevíru, a vše je marné.“ (Moroni 7:33, 37.)

Z vlastní zkušenosti vám mohu svědčit o tom, že Pán vaše modlitby vyslyší a vy budete mít nyní i v následujících letech mnoho příležitostí k tomu, abyste představili evangelium Ježíše Krista drahocenným dětem Nebeského Otce. Presidente Monsone, nasloucháme vám. My všichni se budeme snažit najít onoho jednoho. Modlím se o to, aby každý z nás pocítil onu velikou radost plynoucí z misionářské služby, v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.