Obvazujte jim rány
President Henry B. Eyring
První rádce v Prvním předsednictvu
Modlím se o to, abychom se připravili poskytnout jakoukoli kněžskou službu, kterou před nás Pán na naší cestě smrtelností může postavit.
My všichni jsme požehnáni zodpovědností za druhé. Být nositelem kněžství Božího znamená být volán Bohem k zodpovědnosti za věčný život Jeho dětí. Je to skutečné, je to nádherné a občas se tím můžeme cítit přemoženi.
Dnes večer mi naslouchají presidenti kvor starších, kteří vědí, co tím myslím. Jednomu z vás se přihodilo následující. Pravděpodobně se to přihodilo mnohým z vás – a ne jednou. Podrobnosti se mohou lišit, ale je to tatáž situace.
Požádal vás o pomoc starší, kterého moc neznáte. Právě zjistil, že dnes musí přestěhovat manželku a malého synka z bytu, ve kterém dosud bydleli, do jiného bytu poblíž.
S manželkou již požádali jednoho přítele o zapůjčení nákladního auta, aby mohli svou domácnost a osobní věci přestěhovat. Přítel jim nákladní auto půjčil. Mladý otec začal vše, co vlastnili, nakládat do auta, ale během prvních pár minut si namohl záda. Přítel, který jim auto půjčil, jim kvůli své zaneprázdněnosti nemohl pomoci. Mladý otec byl zoufalý. Vzpomněl si na vás, na svého presidenta kvora starších.
Když vás požádal o pomoc, bylo již odpoledne. Ten den se večer konala církevní schůzka. Manželce jste již slíbili, že jí pomůžete s domácími pracemi. Děti vás požádaly, abyste s nimi něco udělali, ale ještě jste se k tomu nedostali.
Také jste věděli, že členové vašeho kvora, obzvláště ti nejvěrnější, ti, které obvykle žádáte o pomoc, jsou pravděpodobně pod týmž časovým tlakem jako vy.
Pán věděl, že takové dny nastanou, když vás do této funkce povolal, a proto vám dal na povzbuzení jeden příběh. Je to podobenství pro přetížené nositele kněžství. Někdy ho nazýváme příběhem o milosrdném Samaritánovi. Ve skutečnosti je to však příběh pro skvělého nositele kněžství v těchto hektických a obtížných posledních dnech.
Tento příběh dokonale sedí na přetaženého služebníka kněžství. Pamatujte však, že jste Samaritáni, a ne kněží nebo Levíté, kteří kolem zraněného muže jen prošli.
Možná vás tento příběh nenapadl, když jste těmto těžkostem čelili. Modlím se ale o to, abyste na něj pomysleli, až tyto dny znovu nastanou, neboť ony vskutku nastanou.
V písmech se nepíše, proč Samaritán cestoval z Jeruzaléma do Jericha. Není pravděpodobné, že by se jen tak procházel, protože musel vědět, že lupiči číhají na neopatrné. Měl pro cestu vážný důvod, a jak bylo zvykem, měl s sebou tažné zvíře i olej a víno.
Když Samaritán uviděl zraněného muže, zastavil, protože byl podle slov Páně pohnut soucitem.
Soucit však pouze nepociťoval, on podle něho i jednal. Vždy mějte na paměti podrobnosti tohoto příběhu:
„A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě“.1
Vám a nositelům kněžství, které jste povoláni vést, se může dostat alespoň tří ujištění. Zaprvé – pokud o to požádáte, Pán vám dá pocítit soucit, který vůči potřebným pociťuje On sám. Zadruhé – poskytne vám další lidi, jako byl onen hostinský, kteří budou sloužit s vámi. A zatřetí – Pán, tak jako milosrdný Samaritán, bohatě vynahradí snahu všech těch, kteří se do pomoci potřebným zapojí.
Presidenti kvor, vy jste podle těchto ujištění zřejmě jednali již nejednou. Požádali jste další nositele Pánova kněžství o pomoc s důvěrou, že soucitně pomohou. Nebáli jste se požádat ty, kteří v minulosti pomohli nejčastěji, protože jste věděli, že pociťují soucit snadno. Požádali jste je s vědomím, že když se v minulosti rozhodli pomoci, pocítili Pánovu štědrost. Požádali jste někoho, kdo již nesl těžké břemeno, s vědomím, že čím větší oběť přináší, tím víc mu to Pán vynahradí. Ti, kteří pomohli již dříve, pocítili zaplavující vděčnost Spasitele.
Právě tak jste mohli být inspirováni k tomu, abyste někoho o pomoc s nakládáním a vykládáním auta nepožádali. Vy, jako vedoucí, znáte členy svého kvora a jejich rodiny dobře. Pán je zná dokonale.
On ví, čí manželka již téměř nemůže dál, protože její manžel není schopen najít si čas, aby se postaral o její potřeby a udělal, co od něj potřebuje. On ví, čí děti by byly požehnány tím, kdyby viděly, jak jejich otec znovu pomáhá druhým, nebo zda by tyto děti potřebovaly pocítit, že otci na nich záleží natolik, aby tohoto dne strávil nějaký čas s nimi. On však také ví, kdo potřebuje výzvu ke službě, ale přitom se možná nezdá být právě slibným či ochotným kandidátem.
Vy nemůžete znát všechny členy svého kvora dokonale, ale Bůh ano. A tak jste se, jako již tolikrát, pomodlili o to, abyste věděli, koho požádat o pomoc se službou druhým. Pán ví, kdo bude požehnán, když jej o pomoc požádáte, a čí rodina bude požehnána, když jej o pomoc nepožádáte. Toto je zjevení, které můžete očekávat jako vedoucí v kněžství.
Jako mladý muž jsem toho byl svědkem. Byl jsem prvním asistentem v kvoru kněží. Biskup mi jednoho dne zatelefonoval domů. Řekl, že by byl rád, abych s ním šel navštívit jednu velmi potřebnou vdovu. Řekl, že mě potřebuje.
Když jsem na něho čekal, až mě doma vyzvedne, vrtalo mně něco hlavou. Věděl jsem, že biskup má silné a moudré rádce. Jeden byl známým soudcem. Druhý vedl velkou společnost a později se stal generální autoritou. I sám biskup pak jednoho dne sloužil jako generální autorita. Proč tento biskup řekl jednomu nezkušenému knězi: „Potřebuji tvoji pomoc“?
Nyní již lépe chápu, co mi býval mohl říct: „Pán ti potřebuje požehnat.“ Doma u oné vdovy jsem byl svědkem toho, jak biskup k mému úžasu této ženě řekl, že od Církve nemůže dostat žádnou pomoc, dokud nevyplní rozpočtový formulář, který jí dal již dříve. Cestou domů, když viděl, jak mě to šokovalo, se usmíval mému překvapení a řekl: „Hale, když získá kontrolu nad tím, jak utrácí, bude schopna pomáhat druhým.“
Při jiné příležitosti mě biskup vzal s sebou do domova rodičů, kteří byli alkoholici a kteří poslali dvě vyděšená děvčátka, aby nám otevřela dveře. Když si biskup s těmito děvčátky popovídal, odešli jsme a on mi řekl: „Tragické okolnosti jejich života zatím změnit nemůžeme, ale mohou pocítit, že je Pán miluje.“
Jiný večer mě vzal s sebou k jednomu muži, který již léta nepřišel na shromáždění. Biskup mu řekl, jak moc ho má rád a jak moc ho sbor potřebuje. Nezdálo se, že to tohoto muže nějak zvlášť ovlivnilo. Ale tato příležitost a každá další, při které mě biskup vzal s sebou, velmi ovlivnila mě.
Neexistuje způsob, jak bych zjistil, zda se biskup modlil o to, aby věděl, který kněz má být požehnán díky tomu, že s ním půjde na tyto návštěvy. Často s sebou mohl vzít jiné kněze. Avšak Pán věděl, že jednoho dne budu biskupem, který bude vyzývat ty, jejichž víra vychladla, aby se vrátili k hřejivému evangeliu. Pán věděl, že jednoho dne na mě bude vložena kněžská zodpovědnost za stovky, ba tisíce dětí Nebeského Otce, které mají naléhavé časné potřeby.
Vy, mladí muži, nevíte, na jakou kněžskou službu vás Pán připravuje. Avšak větší výzvou pro každého nositele kněžství je to, aby poskytoval duchovní pomoc. Tuto zodpovědnost má každý z nás. Přichází s členstvím v kvoru. Přichází s členstvím v rodině. Když bude víra kohokoli ve vašem kvoru nebo ve vaší rodině napadena Satanem, pocítíte soucit. Podobně jako sloužil a projevil milosrdenství onen Samaritán, i vy těmto lidem ve chvíli potřeby poskytnete hojivý balzám pro jejich rány.
Ve vaší službě misionářů na plný úvazek půjdete k tisícům lidí, kteří budou ve veliké duchovní nouzi. Mnozí si dokonce, dokud je nezačnete učit, ani nebudou vědomi toho, že mají duchovní rány, které jim přinesou nekonečnou bídu, pokud je nezačnou léčit. Vyjdete plnit Pánovo pověření zachránit je. Jen Pán jim může obvázat duchovní rány, když přijmou obřady vedoucí k věčnému životu.
Jako členové kvora, domácí učitelé a misionáři nemůžete lidem pomoci napravit duchovní škody, pokud vaše vlastní víra není plná síly. To znamená mnohem více než jen pravidelně číst písma a modlit se o ně. Modlitba pronesená jen v daném okamžiku a letmý pohled do písem nejsou dostatečnou přípravou. Ujištění o tom, co budete potřebovat, přichází v této radě z 84. oddílu Nauky a smluv: „Ani nevěnujte předem myšlenku tomu, co budete říkati; ale neustále si v mysli ukládejte jako poklad slova života a v pravou hodinu vám bude dána ta část, jež bude odměřena každému člověku.“2
Tohoto slibu se můžeme dožadovat jen tehdy, pokud si slova života ukládáme „jako poklad“ – a to neustále. Ona část verše o ukládání pokladu pro mě znamená, že mám ze slov něco pocítit. Když jsem se například snažil pomoci někomu, kdo kolísal ve víře ohledně božského povolání Proroka Josepha Smitha, tyto pocity se mi vrátily.
Nejsou to jen slova z Knihy Mormonovy. Je to pocit ujištění o pravdě, který přichází, kdykoli si přečtu i jen několik řádek z Knihy Mormonovy. Nemohu slíbit, že ho získá každý, kdo je nakažen pochybami ohledně Proroka Josepha nebo Knihy Mormonovy. Vím ale, že Joseph Smith je prorok Znovuzřízení. Vím, že Kniha Mormonova je slovo Boží, protože si jí velmi vážím.
Z vlastní zkušenosti vím, že ujištění o pravdě můžete získat od Ducha, protože tak jsem ho získal i já. Vy i já toto ujištění musíme mít předtím, než nám Pán přivede do cesty poutníka, kterého máme rádi a kterého zranili nepřátelé pravdy.
Musíme se připravit ještě na něco. Jistou lidskou vlastností je skutečnost, že se stáváme otrlými vůči bolesti druhých. To je jedním z důvodů, proč nám Spasitel tak obšírně vyprávěl o svém Usmíření a o tom, že na sebe vzal bolesti a zármutek všech dětí Nebeského Otce, aby mohl poznat, jak jim pomoci.
Ani ti nejlepší smrtelní nositelé kněžství Nebeského Otce nedosahují takové úrovně soucitu snadno. Lidé mají sklon být netrpělivými s těmi, kteří nechápou pravdu, kterou my vidíme tak snadno. Musíme být opatrní, aby naše netrpělivost nebyla vykládána jako odsouzení nebo odmítnutí.
Při přípravě na to, abychom v Pánově zastoupení mohli pomáhat jako Jeho kněžští služebníci, nás může vést jedna pasáž z písem. Popisuje dar, který budeme potřebovat na cestu, kamkoli nás Pán vyšle. Milosrdný Samaritán tento dar měl. Budeme ho potřebovat a Pán nám řekl, jak ho můžeme nalézt:
„Pročež, milovaní bratří moji, nemáte-li pravou lásku, nejste ničím, neboť pravá láska nikdy nepomíjí. Pročež, přilněte k pravé lásce, která je největší ze všeho, neboť všechny věci musejí pominouti –
Ale pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky; a kdokoli bude posledního dne shledán, že ji má, s tím bude dobře.
Pročež, milovaní bratří moji, modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“3
Modlím se o to, abychom se připravili poskytnout jakoukoli kněžskou službu, kterou před nás Pán na naší cestě smrtelností může postavit. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.