Povoláni Pánem oznamovat Jeho slovo
Starší Randy D. Funk
Sedmdesátník
Pokud budete pokorní a poslušní a budete naslouchat hlasu Ducha, bude vám vaše misionářská služba přinášet veliké štěstí.
Když mi byla vloni v dubnu vyjádřena podpora jako generální autoritě, sloužil jsem jako president misie v Indii. Během této služby jsem byl osobně svědkem toho, co mi řekl jiný bývalý president misie: „Misionáři této Církve jsou prostě úžasní.“1
Jedním z mnoha úžasných misionářů, se kterými jsme se sestrou Funkovou sloužili, byl starší Pokhrel z Nepálu. Když byl členem Církve teprve dva roky, byl povolán sloužit v anglicky mluvící Indické misii Bengalúru. Řekl by vám, že nebyl dostatečně připravený. To bylo pochopitelné. Misionáře neviděl, dokud se sám jedním nestal, protože v Nepálu žádní mladí misionáři neslouží. Anglicky neuměl ani natolik, aby porozuměl pokynům obsaženým v jeho povolání. Když dorazil do misionářského výcvikového střediska, místo slušných kalhot, bílých košil a vázanek si přivezl, jak sám řekl, „pět párů džín, pár triček a spoustu gelu na vlasy“.2
Řekl, že i poté, co si pořídil vhodné oblečení, měl během prvních pár týdnů každý den pocit nedostatečnosti. Toto období své misie popsal takto: „Nejenže pro mě byla těžká angličtina, ale práce byla právě tak náročná. … Navíc jsem byl hladový, unavený a stýskalo se mi po domově. … I navzdory své nelehké situaci jsem byl odhodlaný. Trpěl jsem pocity slabosti a nedostatečnosti. V takových chvílích jsem se modlil o pomoc k Nebeskému Otci. Když jsem se pomodlil, pokaždé a bez výjimky jsem pocítil útěchu.“3
Přestože misionářská práce byla pro staršího Pokhrela nová a náročná, sloužil s velkou vírou a věrností a snažil se porozumět tomu, čemu se učil z písem, z příručky Kažte evangelium mé a od vedoucích misie, a řídit se tím. Stal se mocným učitelem evangelia – v angličtině – a vynikajícím vedoucím. Po misii a jisté době strávené v Nepálu se vrátil do Indie, aby tam získal vzdělání. Od ledna slouží jako president odbočky v Novém Dillí. Díky skutečnému růstu, který zažil jako misionář, nadále přispívá v Indii ke skutečnému růstu Církve.
Jak se z mladého muže, který nikdy neviděl misionáře, stal misionář s takovou duchovní silou? Jak můžete vy jako misionáři obdržet duchovní moc k otevírání dveří, schránek a srdcí těch, kterým na misii budete sloužit? Odpovědi nalezneme jako obvykle v písmech a ve slovech žijících proroků a apoštolů.
Když bylo evangelium v červenci roku 1837 poprvé hlásáno v Anglii, Pán zjevil: „Kterékoli pošlete ve jménu mém, hlasem bratří svých, Dvanácti, náležitě doporučené a zplnomocněné vámi, budou míti moc otevírati dveře království mého pro jakýkoli národ, kamkoli je pošlete.“4
Ať jste posláni kamkoli nebo pověřeni sloužit v kterékoli misii, vězte, že toto pověření bylo náležitě doporučeno členem Dvanácti a že jste povoláni prorokem Páně. Jste povoláni skrze „proroctví a skrze vkládání rukou“.5
Pán poté stanovil podmínky, za jakých bude tento slib naplněn. Řekl: „Nakolik [což znamená, že slib bude naplněn, pokud] se [misionáři, kteří jsou posláni,] [1] pokoří přede mnou a [2] setrvají ve slovu mém a [3] budou poslouchati hlas Ducha mého.“6
Pánovy sliby jsou jasné. Abyste měli duchovní moc nezbytnou pro otevírání dveří království Božího v národě, do kterého jste posláni, musíte být pokorní a poslušní a musíte umět naslouchat Duchu a řídit se Jím.
Tyto tři vlastnosti jsou úzce provázány. Pokud jste pokorní, budete chtít být poslušní. Pokud jste poslušní, budete pociťovat Ducha. Duch je zcela zásadní, neboť jak učil president Ezra Taft Benson: „Bez Ducha nikdy neuspějete bez ohledu na své talenty a schopnosti.“7
Jako president misie jsem občas měl pohovor s misionáři, kterým se nedařilo, protože ještě nebyli úplně čistí. Žili pod úrovní svého duchovního potenciálu. Bez ohledu na to, jak těžce pracovali nebo kolik dobra vykonali, nedokázali pociťovat pokoj a těšit se ze společenství Ducha Svatého, dokud se nepokořili, neučinili úplné pokání a nestali se podílníky na Spasitelově milosrdenství a milosti.
Pán dává svým služebníkům pokyn, aby byli pokorní, protože proces, kterým se stáváme duchovně zdravými, začíná zlomeným srdcem. Pomyslete na dobro pocházející ze zlomených věcí – tvrdá půda je prolomena, aby bylo zaseto obilí. Zrno je rozlomeno, aby byl vyroben chléb. Chléb je nalámán, aby se stal symbolem svátosti. Když kajícný člověk přijímá svátost se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, je uzdraven.8 Když činíme pokání a jsme skrze Usmíření Ježíše Krista uzdraveni, můžeme toho Spasiteli při své službě nabídnout mnohem více. „Ano, pojďte k němu a obětujte mu celou duši svou jako oběť.“9
Pokud vás tíží hřích a potřebujete činit pokání, učiňte tak, prosím, ihned. Když Spasitel uzdravil sužované, často je vybídl, aby povstali. Písma zaznamenávají, že tak učinili bezprostředně neboli ihned.10 Abyste byli uzdraveni ze svých duchovních soužení, přijměte prosím Jeho výzvu a povstaňte. Bez odkladu si promluvte se svým biskupem, presidentem odbočky nebo presidentem misie a zahajte proces pokání nyní.
Uzdravující moc Usmíření vám do duše vnese pokoj a umožní vám pociťovat Svatého Ducha. Spasitelova oběť je nepředstavitelná, ale naše hříchy, třebaže početné a závažné, mohou být sečteny a vyznány, opuštěny a odpuštěny. „A jak veliká je jeho radost nad duší činící pokání.“11
Tento slib z Nauky a smluv je mocný: „Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží.“12 Budete-li vést ctnostný život, budete pociťovat pokojné sebevědomí ohledně svého postavení před Bohem a budete mít moc Ducha, aby byla s vámi.13
Ti, kteří jsou novými členy Církve nebo kteří se nedávno vrátili k plné aktivitě, si mohou říci: „Jsem způsobilý a mám touhu sloužit, ale nevím, jestli mám dostatečné znalosti.“ V dubnu nás president Thomas S. Monson učil: „Poznání pravdy a odpovědi na naše nejhlubší otázky k nám přicházejí, jsme-li poslušni přikázání Božích.“14 Vědomí toho, že skrze poslušnost získáváme poznání, je velmi uklidňující!
Jiní mohou mít pocit, že talenty, schopnosti či zkušenosti, které mohou nabídnout, jsou omezené. Pokud máte takové obavy, vzpomeňte si na příběh staršího Pokhrela. Připravte se, jak nejlépe dokážete, a vězte, že Nebeský Otec vaše úsilí vynaložené s pokorou a poslušností znásobí. Starší Richard G. Scott poskytl tuto povzbudivou radu: „Když jsme poslušni Pánových přikázání a sloužíme nesobecky Jeho dětem, je přirozeným důsledkem moc od Boha – moc dělat toho více, než bychom zvládli sami. Naše porozumění, talenty a schopnosti jsou umocněny, protože získáváme sílu a moc od Pána.“15
Když budete důvěřovat Pánu a Jeho dobrotivosti, Všemohoucí Bůh bude skrze vás žehnat svým dětem.16 Starší Hollings z Nevady to poznal již na začátku své misie. Den poté, co přijel do Indie, jsme ho se sestrou Funkovou odvezli do Rajahmundry, jeho první oblasti. Odpoledne šli starší Hollings a starší Ganaparam navštívit jednu členku Církve a její matku. Matka si přála dozvědět se toho o Církvi více, protože viděla, jak evangelium žehná životu její dcery. Sestra Funková se k misionářům přidala, aby navázala přátelské vztahy. Vzhledem k tomu, že lekce byla v angličtině a matka hovořila pouze jazykem telugu, byl tam přítomen i jeden bratr z odbočky jako překladatel.
Starší Hollings měl při své úplně první schůzce za úkol učit Prvnímu vidění slovy Proroka Josepha. V tom okamžiku se obrátil na sestru Funkovou a s vědomím, že to bude překládáno, se zeptal: „Mám to říci slovo od slova?“
Ona odvětila: „Řekněte to slovo od slova, aby Duch mohl vaše slova dosvědčit.“
Když tento nový misionář upřímně učil o Prvním vidění slovy Proroka, výraz v obličeji této drahé sestry se změnil. V očích se jí objevily slzy. Poté, co starší Hollings toto velkolepé poselství dokončil, a ještě než byla jeho slova přeložena, se tato sestra se slzami v očích svým rodným jazykem zeptala: „Mohu být pokřtěna? A můžete učit i mého syna?“
Moji mladí spoluslužebníci, dveře a srdce se poselství evangelia otevírají každý den – poselství, které dětem Božím po celém světě přináší naději, pokoj a radost. Pokud budete pokorní a poslušní a budete naslouchat hlasu Ducha, bude vám vaše misionářská služba přinášet veliké štěstí.17 Jak úžasné je být misionářem v této době – v čase, kdy Pán urychluje své dílo!
Vydávám svědectví o Spasiteli Ježíši Kristu a o Jeho božském příkazu:18 „Protož jdouce, učte všecky národy.“19 Toto je Jeho Církev. Vede ji skrze žijící proroky a apoštoly. Během následující hodiny nás bude učit První předsednictvo. Kéž jsme „[hbitými] v pozorování“,20 tak jako Mormon, abychom, až obdržíme povolání, byli způsobilí a schopní s mocí Ducha prohlásit: „Vizte, jsem učedníkem Ježíše Krista, Syna Božího. Byl jsem jím povolán, abych oznamoval slovo jeho mezi lidem jeho, aby oni mohli míti věčný život.“21 Ve jménu Ježíše Krista, amen.