„21.–27. listopadu. Jonáš; Micheáš: ‚Líbost má v slitování se‘“, Pojď, následuj mne – pro Nedělní školu: Starý zákon 2022 (2021)
„21.–27. listopadu. Jonáš; Micheáš“, Pojď, následuj mne – pro Nedělní školu: 2022
21.– 27. listopadu
Jonáš; Micheáš
„Líbost má v slitování se“
Trvalé obrácení vyžaduje více než jen jednu inspirující hodinu Nedělní školy jednou za čtrnáct dní. Povzbuzujte členy třídy, aby o osobní duchovní zážitky a zkušenosti usilovali v průběhu celého života.
Zaznamenejte si své dojmy a vnuknutí
Povzbuďte výměnu postřehů a zkušeností
Zvažte možnost napsat na tabuli tyto věty: Pravda, kterou jsem si připomněl/a, Něco nového, čemu jsem se naučil/a a Něco, co bych chtěl/a studovat i nadále. Dejte členům třídy čas na to, aby si připomněli, co z toho, co v Jonášovi a Micheášovi studovali, lze přiřadit k některé z vět napsaných na tabuli.
Učte nauce
Pán je milosrdný ke všem, kteří se k Němu obrátí.
Když budete členům třídy připomínat Pánovu milost, pomůže jim to pociťovat Jeho lásku a bude je to inspirovat k tomu, aby činili pokání. Mohli byste je vybídnout, aby si přečetli Micheáše 7:18–19 a vypsali na tabuli některé události z Jonáše 1–4, které dokazují, že Pán nachází potěšení v milosrdenství. O jaké další příklady Božího milosrdenství se můžeme podělit – z písem nebo ze svých životů?
Když pocítíme Pánovo milosrdenství, může nás to inspirovat k tomu, abychom byli sami milosrdnější. Jeden způsob, jak byste členům třídy mohli pomoci naučit se více o milosrdenství z knihy Jonáše, je tento: Na tabuli byste mohli napsat otázku podobnou této: Čemu mě může Boží milosrdenství, které je popisováno v Jonášovi 1–4, naučit o tom, jak být více milosrdný? Každý člen třídy by si mohl vybrat jednu kapitolu, kterou si projde, aby v ní hledal odpovědi na tuto otázku. Dejte členům třídy čas na to, aby se zamysleli nad příležitostmi, které mají k tomu, aby nahradili odsuzující postoj vůči sobě a ostatním postojem milosrdným.
Všechny Boží děti potřebují slyšet evangelium.
-
V příběhu Jonáše můžeme najít ponaučení například tím, že ho porovnáme s příběhy misionářů v Knize Mormonově. Zvažte možnost vytvořit na tabuli dva sloupce s názvy Jonáš a Alma a synové Mosiášovi. Požádejte členy třídy, aby porovnali Jonášův postoj k učení lidí v Ninive (viz Jonáš 1; 3–4) s postojem synů Mosiášových k učení Lamanitů (viz Mosiáš 28:1–5; Alma 17:23–25). Čemu se z tohoto cvičení učíme ohledně sdílení evangelia se všemi Božími dětmi?
-
Podobně jako Jonáš se i mnoho z nás může ostýchat, když máme vybídnout druhé, aby se obrátili k Pánu. Jaké důvody mohl mít Jonáš k útěku od svého povolání varovat lid Ninive? Proč se možná někdy ostýcháme podělit se o evangelium? Členové třídy by mohli uvést, jakými způsoby jim Pán pomohl překonat jejich ostýchavost. Rada presidenta Henryho B. Eyringa v oddíle „Další materiály a zdroje“ by mohla členům třídy pomoci rozpoznat zásady, které nás mohou v našem úsilí šířit evangelium posílit.
„Čehož Hospodin vyhledává od tebe“?
-
Micheáš 6:6–7 zmiňuje několik prvků starověkých židovských rituálů. Pro Boha jsou však některé skutky důležitější než veřejně prováděné obřady. Vyzvěte členy třídy, aby ve verši 8 vyhledali, které důležité skutky to jsou. Členové třídy by například mohli určit klíčové části tohoto verše a diskutovat o tom, co znamenají. Poté by si mohli zvolit oblíbenou část tohoto verše, v Průvodci k písmům nebo v náboženské písni s touto tématikou ve zpěvníku náboženských písní vyhledat související verše z písem a podělit se o to, čemu se naučili. Proč jsou tyto zásady pro Pána důležité?
Další materiály a zdroje
Láska, příklad a svědectví.
Poté, co president Henry B. Eyring pohovořil o Jonášově varování lidu Ninive, podělil se o vlastní zážitek s tím, jak ho varovala jeho matka:
„Dosud si vzpomínám na to, jak jednou v sobotu odpoledne ke mně maminka laskavě promlouvala, když jsem ji jako malý chlapec žádal o svolení udělat něco, o čem jsem si myslel, že je naprosto rozumné, ale o čem ona věděla, že je nebezpečné. Dosud žasnu nad mocí, která jí byla udělena – a věřím tomu, že Pánem – odradit mě od toho jen několika slovy. Vybavuji si, že zněla asi takto: ‚Inu, mám dojem, že bys to mohl udělat. Ale rozhodnutí je na tobě.‘ Jediným varováním byl důraz, který vložila na slova mohl a rozhodnutí. Přesto mi to stačilo.
Její moc varovat jen několika slovy vyplývala ze tří věcí, které jsem o ní věděl. Zaprvé – věděl jsem, že mě má ráda. Zadruhé – věděl jsem, že byla v podobné situaci a že byla požehnána tím, že se rozhodla správně. A zatřetí – předala mi své pevné svědectví o tom, že rozhodnutí, které musím učinit, je tak důležité, že Pán mi řekne, co mám dělat, jestliže se Ho zeptám. Láska, příklad a svědectví – to byly klíčové prvky onoho dne.“ („A Voice of Warning“, Ensign, Nov. 1998, 32.)