Církevní historie
Překládání Knihy Mormonovy


Překládání Knihy Mormonovy

Joseph Smith řekl, že Kniha Mormonova je „nejsprávnější ze všech knih na zemi a závěrný kámen našeho náboženství a člověk se dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy“.1 Kniha Mormonova přišla na svět prostřednictvím řady zázračných událostí. Pokud jde o vznik anglického textu Knihy Mormonovy, můžeme se toho hodně dozvědět z pečlivého studia toho, co řekli Joseph Smith, jeho písaři a další lidé, kteří s ním na překladu Knihy Mormonovy úzce spolupracovali.

„Darem a mocí Boží“

Joseph Smith uvedl, že když se večer 21. září 1823 modlil v hořejší místnosti malého roubeného domku svých rodičů v Palmyře ve státě New York, zjevil se mu anděl, který řekl, že se jmenuje Moroni a že „Bůh má pro [Josepha] dílo, které [má] vykonati“.2 Sdělil Josephovi, že „existuje uložená kniha, psaná na zlatých deskách, podávající zprávu o dřívějších obyvatelích tohoto kontinentu a o prameni, z něhož vzešli“. Tato kniha se nacházela na pahorku nedaleko rodinné farmy Smithových. Nejednalo se o obyčejný historický záznam, neboť obsahoval „plnost věčného evangelia, jak byla předána Spasitelem“.3

Anděl pověřil Josepha Smitha, aby knihu přeložil z dávného jazyka, v němž byla napsána. Tento mladý muž měl ale jen velmi málo formálního vzdělání a vlastními silami nebyl schopen sepsat knihu, natož aby přeložil pradávnou knihu napsanou neznámým jazykem, o němž se Kniha Mormonova zmiňuje jako o pozměněné egyptštině.4 Josephova manželka Emma trvala na tom, že v době, kdy pracoval na překladu, „nedokázal napsat ani nadiktovat souvislý, dobře formulovaný dopis, natož nadiktovat takovou knihu, jako je Kniha Mormonova“.5

Joseph obdržel desky v září roku 1827 a na jaře následujícího roku se v Harmony v Pensylvánii s plným nasazením pustil do jejich překládání, přičemž jako hlavní písaři sloužili Emma a jeho přítel Martin Harris. Výsledný anglický přepis, známý jako Kniha Lehiova, o němž Joseph Smith řekl, že byl napsán na 116 stranách, se následně ztratil či byl ukraden. V důsledku toho Pán Josepha Smitha pokáral a Joseph na krátkou dobu schopnost překládat ztratil.6

Znovu začal překládat v roce 1829 a téměř celý stávající text Knihy Mormonovy přeložil během tříměsíčního období mezi dubnem a červnem onoho roku. Jeho hlavním písařem byl během těchto měsíců Oliver Cowdery, učitel ze státu Vermont, který se o Knize Mormonově dozvěděl, když bydlel v nájmu u Josephových rodičů v Palmyře. Cowdery, kterého Bůh povolal prostřednictvím vidění, se vydal do Harmony, aby se s Josephem Smithem setkal a tuto záležitost prozkoumal podrobněji. O svých zážitcích, kdy působil jako písař, napsal: „Toto byly dny, na které nelze nikdy zapomenouti – seděti za zvuku hlasu diktujícího skrze inspiraci nebe.“7

Rukopis, který Joseph Smith diktoval Oliveru Cowderymu a ostatním, je dnes znám jako původní rukopis a dochovalo se z něj asi 28 procent.8 Tento rukopis potvrzuje slova Josepha Smitha týkající se toho, že rukopis byl vytvořen za krátkou dobu a byl diktován z jiného jazyka. Obsahuje například chyby, které naznačují, že písař některá slova spíše přeslechl, než že by je špatně přečetl a přepsal z jiného rukopisu.9 V původním rukopisu se navíc objevují určité gramatické konstrukce, které jsou typičtější pro blízkovýchodní jazyky než pro angličtinu, což naznačuje, že výchozím jazykem překládaného textu nebyla angličtina.10

Na rozdíl od toho, jak tomu bývá v případě většiny diktovaných konceptů textu, považoval Joseph Smith tento původní rukopis v podstatě za konečnou verzi. Pro potřeby vydání knihy vytvořil Oliver Cowdery ruční opis původního rukopisu. Tento opis je dnes znám jako tiskařský rukopis. Vzhledem k tomu, že Joseph Smith při diktování nezmiňoval interpunkční znaménka, jako jsou tečky, čárky nebo otazníky, tato znaménka v původním rukopisu chybějí. Interpunkční znaménka později doplnil sazeč, když text připravoval pro tiskaře.11 S výjimkou doplnění interpunkce, formátování, dalších sazečských úprav a menších změn, které si vyžádaly opravy chyb vzniklých při opisování a zápisu, se nadiktovaný záznam stal textem prvního tištěného vydání knihy.12

Nástroje použité při překládání

Mnohé příběhy v Bibli dokládají, že Bůh svým prorokům předával zjevení rozmanitými způsoby. Eliáš poznal, že Bůh k němu nepromlouvá skrze vítr, oheň či zemětřesení, ale skrze tichý a jemný hlas.13Pavel a další první apoštolové někdy komunikovali s anděly a příležitostně s Pánem Ježíšem Kristem.14 Jindy zjevení přicházela v podobě snů či vidění, jako tomu bylo například v případě zjevení adresovaném Petrovi, aby kázal evangelium pohanům, nebo skrze posvátné předměty jako například Urim a Thumim.15

Joseph Smith mezi Božími proroky vyniká, protože byl povolán převést do vlastního jazyka celou knihu písem čítající více než 500 tištěných stran a obsahující nauku, která měla prohloubit a rozšířit náboženské chápání milionů lidí. Pro tento monumentální úkol Bůh připravil další praktické pomůcky v podobě hmotných nástrojů.

Joseph Smith a jeho písaři popsali dva nástroje, které se při překládání Knihy Mormonovy používaly. Když podle svědků procesu překládání Joseph do zmíněných nástrojů nahlížel, ukazovala se mu slova obsažená v těchto písmech v angličtině. Jeden z těchto nástrojů, které jsou v Knize Mormonově označovány slovem „překladatelé“, je dnešním Svatým posledních dnů lépe znám jako „Urim a Thumim“. Joseph tyto překladatele našel ukryté společně s deskami na pahorku.16 Ti, kteří tyto překladatele viděli, je popisovali jako dvojici čirých kamenů spojených k sobě kovovou obrubou. Kniha Mormonova se o tomto nástroji společně s náprsníkem zmiňuje jako o prostředku udržovaném a zachovávaném „rukou Páně“, který byl předáván „z pokolení na pokolení, za účelem vykládání jazyků“.17

Dalším nástrojem, který Joseph Smith objevil v zemi několik let před získáním zlatých desek, byl malý oválný kámen neboli „videcký kámen“.18 Joseph Smith ve 20. letech 19. století jako mladý muž, podobně jako jiní v jeho době, používal videcký kámen k hledání ztracených předmětů a zakopaných pokladů.19 Tak jak se Josephovo porozumění jeho prorockému povolání prohlubovalo, poznal, že může tento kámen používat pro vyšší účel překládání písem.20

Zřejmě kvůli pohodlí Joseph často překládal spíše pomocí samostatného videckého kamene než pomocí k sobě spojených dvou kamenů, které tvořily překladatele. Tyto dva nástroje – překladatelé a videcký kámen – byly zřejmě vzájemně zaměnitelné a fungovaly natolik podobně, že Joseph Smith a jeho společníci v průběhu doby často používali označení „Urim a Thumim“ pro samostatný kámen i pro překladatele.21 V dávných dobách používali izraelitští kněží Urim a Thumim jako pomůcku při přijímání božských sdělení. Ačkoli se názory badatelů ohledně podstaty tohoto nástroje liší, několik dávných zdrojů uvádí, že tento nástroj obsahoval kameny, které zářily nebo byly osvěcovány božským působením.22 Svatí posledních dnů později chápali výraz „Urim a Thumim“ jako označení týkající se výlučně překladatelů. Zdá se však, že Joseph Smith a další chápali tento výraz spíše jako popis kategorie nástrojů používaných pro získávání božských zjevení než jako název pro určitý konkrétní nástroj.

Někteří lidé toto tvrzení, že se v Bohem řízeném procesu překládání používaly hmotné nástroje, zavrhují, ale takovéto pomůcky umožňující předávání Boží moci a inspirace jsou v souladu s tím, co je zaznamenáno v písmech. Bible kromě Urimu a Thumimu zmiňuje i další hmotné nástroje či prostředky používané k získání přístupu k Boží moci: Aronovu hůl, mosazného hada, svaté oleje určené k pomazávání, archu úmluvy, a dokonce hlínu ze země, která, smíchaná se slinami, uzdravila oči slepce.23

Překladatelský postup

Joseph Smith v předmluvě k vydání Knihy Mormonovy z roku 1830 napsal: „Chtěl bych vám sdělit, že jsem [tuto knihu] přeložil darem a mocí Boží.“ Když na Josepha při několika příležitostech lidé naléhali, aby jim řekl o podrobnostech procesu překládání, pokaždé opakoval, že se tak stalo „darem a mocí Boží“,24 a jednou dodal, že „není záměrem říci světu všechny detaily ohledně vynesení Knihy Mormonovy na světlo“.25

Písaři a další lidé, kteří překládání sledovali, však po sobě zanechali četné záznamy, které umožňují nahlédnout do jeho průběhu. Některé záznamy naznačují, že Joseph zkoumal znaky na deskách. Většina záznamů hovoří o tom, že Joseph používal Urim a Thumim (buď překladatele, nebo videcký kámen), a mnohé záznamy zmiňují, že používal jen samotný kámen. Podle těchto záznamů Joseph vložil překladatele nebo videcký kámen do klobouku, zabořil do něj obličej, aby tak zabránil průniku světla z vnějšku, a nahlas předčítal anglická slova, která se na nástroji objevovala.26 Tento popsaný postup připomíná slova z Knihy Mormonovy, která mluví o tom, že Bůh připraví „kámen, který bude vyzařovati v temnotě světlo“.27

Písaři, kteří při překládání pomáhali, nepochybně věřili, že Joseph překládá božskou mocí. Josephova manželka Emma vysvětlila, že „často zapisovala den za dnem“ u malého stolku v jejich domě v Harmony v Pensylvánii. Popisovala, že Joseph „seděl s tváří zabořenou do klobouku, v němž byl onen kámen, a diktoval hodinu za hodinou, aniž by nás cokoli oddělovalo“.28 Podle Emmy desky „často ležely na stole, bez snahy je nějak skrývat, zabalené v malém lněném ubrusu“. Když byla Emma dotázána, zda Joseph diktoval z Bible nebo z nějakého rukopisu, který si předem připravil, kategoricky tyto možnosti odmítla: „Neměl rukopis ani knihu, ze které by četl.“ Emma svému synu Josephu Smithovi III. řekla: „Kniha Mormonova má božský původ – o tom nemám sebemenší pochyby. Jsem přesvědčena, že nikdo by nemohl diktovat text rukopisu, aniž by byl inspirován; neboť když jsem působila jako jeho písař, tvůj otec mi diktoval celé hodiny; a když se po jídle nebo po přerušení vrátil k práci, začal hned tam, kde skončil, aniž by do rukopisu nahlédl nebo aniž by se mu musela nějaká jeho část přečíst.“29

Další písař, Martin Harris, seděl naproti Josephu Smithovi u stolu a zapisoval slova, která Joseph diktoval. Harris později vyprávěl, že když Joseph používal při překládání videcký kámen, objevovaly se věty. Joseph četl tyto věty nahlas a Harris poté, co je zapsal, vždy řekl: „Zapsáno.“ Jistý muž, který o tom s Harrisem hovořil, zaznamenal jeho slova, že Joseph „vlastnil videcký kámen, kterým byl schopen překládat stejně jako pomocí Urimu a Thumimu, a později kvůli pohodlí používal právě tento videcký kámen“.30

Oliver Cowdery, hlavní písař, v roce 1831 pod přísahou svědčil o tom, že Joseph Smith „společně s deskami, z nichž svou knihu přeložil, našel i dva průhledné kameny, připomínající sklo, zasazené do stříbrných obrub. A když se díval skrze ně, byl schopen anglicky přečíst znaky pozměněné egyptštiny, které byly na deskách vyryty“.31 Na podzim roku 1830 Cowdery navštívil vesnici Union Village ve státě Ohio a mluvil o překládání Knihy Mormonovy. Krátce poté jistý obyvatel této vesnice zaznamenal, že překlad byl proveden prostřednictvím „dvou průhledných kamenů v podobě brýlí, skrze něž se překladatel díval na rytiny“.32

Závěr

Joseph Smith soustavně svědčil o tom, že Knihu Mormonovu přeložil „darem a mocí Boží“. Jeho písaři toto svědectví sdíleli s ním. Anděl, který přinesl zprávu o dávném záznamu na kovových deskách zakopaných na svahu pahorku, a božské nástroje připravené konkrétně pro Josepha Smitha, aby pomocí nich překládal – to vše bylo součástí toho, co Joseph a jeho písaři považovali za zázrak překládání. Když se Joseph Smith v roce 1832 poprvé pustil do psaní vlastního životopisu, začal slibem, že do něj zahrne „popis svého zázračného zážitku“.33 Přeložení Knihy Mormonovy bylo vskutku zázračné.

To, že Kniha Mormonova je pravdivá a že je božského původu, lze poznat i dnes. Bůh každého z nás vyzývá, aby si tuto knihu přečetl a aby pamatoval na milosrdenství Páně, přemítal o nich v srdci a tázal se „Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé“. Slibuje nám, že „[budeme-li] se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on [nám] projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého“.34

  1. Deník Wilforda Woodruffa, 28. listopadu 1841, Knihovna církevní historie, Salt Lake City.

  2. Pokud jde o totožnost anděla, viz Karen Lynn Davidson, David J. Whittaker, Mark Ashurst-McGee a Richard L. Jenson, eds., Histories, Volume 1: Joseph Smith Histories, 1832–1844, vol. 1 of the Histories series of The Joseph Smith Papers, editovali Dean C. Jessee, Ronald K. Esplin a Richard Lyman Bushman (Salt Lake City: Church Historian’s Press, 2012), 223–256.

  3. Davidson a kol., Joseph Smith Histories, 223; interpunkce upravena podle současných norem; Joseph Smith, „Church History“, Times and Seasons 3 (March 1, 1842): 706–707. Viz také Joseph Smith–Životopis 1:33–34.

  4. Viz Mormon 9:32. Viz také 1. Nefi 1:2.

  5. „Last Testimony of Sister Emma“, Saints’ Herald 26 (Oct. 1, 1879), 290.

  6. Joseph Smith History, 1838–ca. 1841, 8–11 (draft 2), v: Karen Lynn Davidson, David J. Whittaker, Mark Ashurst-McGee a Richard L. Jenson, eds., Histories, Volume 1: Joseph Smith Histories, 1832–1844, vol. 1 of the Histories series of The Joseph Smith Papers, editovali Dean C. Jessee, Ronald K. Esplin a Richard Lyman Bushman (Salt Lake City: Church Historian’s Press, 2012), 252–253; dostupné na stránkách josephsmithpapers.org; Nauka a smlouvy 3:5–15.

  7. Životopis Josepha Smitha, cca léto 1832, v: Joseph Smith Histories, 16; Oliver Cowdery Williamu W. Phelpsovi, 7. září 1834, v: Messenger and Advocate 1 (Oct. 1834), 14; kurzíva již v originále.

  8. Většina rukopisu se rozpadla nebo se stala jinak nečitelnou kvůli poškození vodou, k němuž došlo v letech 1841 až 1882 v důsledku toho, že rukopis byl uložen do úhelného kamene Domu Nauvoo v Nauvoo ve státě Illinois. Většina zachovalých stránek byla později uložena do archivu v kanceláři historika Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v Salt Lake City. Dochovaná část původního rukopisu byla publikována v: The Original Manuscript of the Book of Mormon: Typographical Facsimile of the Extant Text, ed. Royal Skousen (Provo, UT: Foundation for Ancient Research and Mormon Studies, 2001). Úplný opis tohoto původního textu, jenž je znám jako tiskařský rukopis, zhotovil Oliver Cowdery a další dva písaři mezi srpnem 1829 a počátkem roku 1830. Tento opis byl použit pro vysázení textu většiny výtisků, které byly v Palmyře zhotoveny. Tiskařský rukopis je publikován v: The Printer’s Manuscript of the Book of Mormon: Typological Facsimile of the Entire Text in Two Parts, ed. Royal Skousen (Provo, UT: Foundation for Ancient Research and Mormon Studies, 2001). Jak tiskařský rukopis, tak původní rukopis budou publikovány v budoucích svazcích projektu The Joseph Smith Papers [Písemnosti Josepha Smitha]. (Dean C. Jessee, „The Original Book of Mormon Manuscript“, BYU Studies 10, no. 3 [Spring 1970]: 261–272; Royal Skousen, „Piecing Together the Original Manuscript“, BYU Today 46, no. 3 [May 1992]: 18–24.)

  9. Když například Joseph překládal text, který se nyní nachází v 1. Nefim 13:29, písař na jednom místě zapsal znak „&“ [symbol pro anglickou spojku „and“ neboli „a“] namísto správného „an“ [neurčitý člen v angličtině]. V 1. Nefim 17:48 písař zapsal „weed“ [„plevel“] namísto správného „reed“ [„rákos“]. (Viz Royal Skousen, „Translating the Book of Mormon: Evidence from the Original Manuscript“, v: Noel B. Reynolds, ed., Book of Mormon Authorship Revisited: The Evidence for Ancient Origins [Provo, UT: Foundation for Ancient Research and Mormon Studies, 1997], 67; viz také Grant Hardy, „Introduction“, v: The Book of Mormon: The Earliest Text, ed. Royal Skousen [New Haven: Yale University Press, 2009], xv–xix.)

  10. John A. Tvedtnes, „Hebraisms in the Book of Mormon“ a „Names of People: Book of Mormon“, v: Geoffrey Kahn, ed., Encyclopedia of Hebrew Language and Linguistics (Brill Online, 2013); M. Deloy Pack, „Hebraisms“, v: Book of Mormon Reference Companion, ed. Dennis L. Largey (Salt Lake City: Deseret Book, 2003), 321–325; John A. Tvedtnes, „The Hebrew Background of the Book of Mormon“, v: John L. Sorenson a Melvin J. Thorne, eds., Rediscovering the Book of Mormon (Salt Lake City a Provo, UT: Deseret Book a Foundation for Ancient Research and Mormon Studies, 1991), 77–91; Donald W. Parry, „Hebraisms and Other Ancient Peculiarities in the Book of Mormon“, v: Donald W. Parry a kol., eds., Echoes and Evidences of the Book of Mormon (Provo, UT: Foundation for Ancient Research and Mormon Studies, 2002), 155–189.

  11. Pokud jde o roli sazeče Johna Gilberta, viz Royal Skousen, „John Gilbert’s 1892 Account of the 1830 Printing of the Book of Mormon“, v: Stephen D. Ricks a kol., eds., The Disciple as Witness: Essays on Latter-day Saint History and Doctrine in Honor of Richard Lloyd Anderson (Provo, UT: Foundation for Ancient Research and Mormon Studies, 2000), 383–405.

  12. Některé gramatické konstrukce, které anglicky mluvícímu člověku znějí zvláštně, Joseph Smith nebo jiní v pozdějších vydáních Knihy Mormonovy upravili, aby se překlad více přiblížil standardní soudobé angličtině. Viz Richard E. Turley Jr. a William W. Slaughter, How We Got the Book of Mormon (Salt Lake City: Deseret Book, 2011), 44–45. Text přibližně pěti šestin prvního vydání Knihy Mormonovy z roku1830 byl vysázen podle tiskařského rukopisu. Zbývající šestina byla vysázena podle původního rukopisu. (Royal Skousen, „Editor’s Preface“, v: The Book of Mormon: The Earliest Text, xxx.)

  13. Viz 1. Královská 19:11–12.

  14. Viz Skutkové 9:1–8; 12:7–9.

  15. Viz Skutkové 11:4–17; 16:9–10; Exodus 28:30; Leviticus 8:8; Numeri 21:9.

  16. Michael Hubbard MacKay, Gerrit J. Dirkmaat, Grand Underwood, Robert J. Woodford a William G. Hartley, eds., Documents, Volume 1: July 1828–June 1831, vol. 1 of the Documents series of The Joseph Smith Papers, editovali Dean C. Jessee, Ronald K. Esplin, Richard Lyman Bushman a Matthew J. Grow (Salt Lake City: Church Historian’s Press, 2013), xxix.

  17. Mosiáš 28:14–15, 20; viz také Mosiáš 8:13, 19; a Eter 4:5. Joseph Smith podle všeho v počátečních letech Církve používal střídavě pojmy „překladatelé“ a „brýle“. Nancy Towleová, putující metodistická kazatelka, popsala, že Joseph Smith jí vyprávěl o „dvojici ‚překladatelů‘ (jak je nazýval), které připomínaly brýle, kterými, když se jimi díval, dokázal číst zápis vyrytý na deskách, ačkoli byl v jazyce, s nímž nebyl obeznámen“. (Nancy Towle, Vicissitudes Illustrated in the Experience of Nancy Towle, in Europe and America [Charleston: James L. Burges, 1832], 138–139.) V Josephově životopise z roku 1832 se mluví o „brýlích“. (Životopis Josepha Smitha, cca léto 1832, v: Joseph Smith Histories, 16.) V lednu roku 1833 bylo v novinách Svatých posledních dnů The Evening and the Morning Star, které redigoval William W. Phelps, uvedeno, že slova „brýle“ a „překladatelé“ jsou totožná s pojmem „Urim a Thumim“ – Kniha Mormonova „byla přeložena darem a mocí Boží, neučeným mužem, pomocí dvojice překladatelů neboli brýlí (známých možná v dávných dobách jako Terafim neboli Urim a Thumim)“. („The Book of Mormon“, The Evening and the Morning Star, January 1833, [2].) V roce 1835 již Joseph Smith, když mluvil o překládání, nejčastěji používal pojem „Urim a Thumim“ a jen zřídkakdy, pokud vůbec, slova „překladatelé“ či „brýle“. (Joseph Smith, deník, 9.–11. listopadu 1835, v: Journals: Volume 1: 1832–1839, 89; Joseph Smith, History, 1834–1836, v: Davidson a kol., Histories, Volume 1, 116; John W. Welch, „The Miraculous Translation of the Book of Mormon“, v: John W. Welch, ed., ve spolupráci s Erickem B. Carlsonem, Opening the Heavens: Accounts of Divine Manifestations, 1820–1844 [Provo, UT a Salt Lake City: Brigham Young University Press a Deseret Book, 2005], 123–128.)

  18. Joseph Smith pravděpodobně vlastnil více videckých kamenů; jeden z těchto kamenů zřejmě nalezl při kopání studny kolem roku 1822. (Richard L. Bushman, Joseph Smith and the Beginnings of Mormonism [Urbana: University of Illinois Press, 1984], 69–70.)

  19. Podle Martina Harrise anděl Josephu Smithovi přikázal, aby s těmito aktivitami přestal, což do roku 1826 učinil. (Viz Bushman, Joseph Smith and the Beginnings of Mormonism, 64–76; a Richard Lloyd Anderson, „The Mature Joseph Smith and Treasure Searching“, BYU Studies 24, no. 4 [Fall 1984]: 489–560.) Joseph dobře známou skutečnost, že se dříve zabýval hledáním pokladů, neskrýval. V roce 1838 publikoval odpovědi na otázky, které mu byly často kladeny. Jedna z otázek zněla: „Nebyl snad Jo Smith hledač pokladů?“ „Ano,“ odpověděl Joseph, „ale nikdy to pro něj nebyla moc výnosná práce, neboť za to dostával jen čtrnáct dolarů za měsíc.“ (Výňatky z: Elders’ Journal, July 1838, 43, dostupné na stránkách josephsmithpapers.org.) Pokud jde o širší kulturní kontext, viz Alan Taylor, „The Early Republic’s Supernatural Economy: Treasure Seeking in the American Northeast, 1780–1830“, American Quarterly 38, no. 1 (Spring 1986): 6–33.

  20. Mark Ashurst-McGee, „A Pathway to Prophethood: Joseph Smith Junior as Rodsman, Village Seer, and Judeo-Christian Prophet“ (diplomová práce, Utah State University, 2000).

  21. Když například Joseph Smith na konci roku 1841 ukázal videcký kámen Wilfordu Woodruffovi, Woodruff si zaznamenal do deníku: „Měl jsem tu výsadu poprvé v životě spatřit URIM a THUMIM.“ (Deník Wilforda Woodruffa, 27. prosince 1841, Knihovna církevní historie, Salt Lake City.) Viz také Nauka a smlouvy 130:10.

  22. Cornelius Van Dam, The Urim and Thummim: A Means of Revelation in Ancient Israel (Winona Lake, IN: Eisenbrauns, 1997), 9–26.

  23. Viz Exodus 7:9–12; 30:25; 40:9; Leviticus 8:10–12; Numeri 21:9; Jozue 3:6–8; Jan 9:6.

  24. Předmluva ke Knize Mormonově, vydání z roku 1830.

  25. Zápis, Církevní konference, Orange, OH, 25.–26. října 1831, v: Minute Book 2, Knihovna církevní historie, Salt Lake City, dostupné na stránkách josephsmithpapers.org; Welch, „Miraculous Translation“, 121–129.

  26. Prakticky všechny záznamy o procesu překládání jsou otištěny v knize: Welch, „Miraculous Translation“. Dva záznamy o procesu překládání, včetně používání videckého kamene, sepsali členové Kvora Dvanácti apoštolů a publikovali je v církevních časopisech. Historici také psali o videckém kamenu v církevních publikacích – v časopise Ensign a v projektu The Joseph Smith Papers [Písemnosti Josepha Smitha]. (Viz Neal A. Maxwell, „‚By the Gift and Power of God‘“, Ensign, Jan. 1997, 36–41; Russell M. Nelson, „A Treasured Testament“, Ensign, July 1993, 61–63; Richard Lloyd Anderson, „‚By the Gift and Power of God‘“, Ensign, Sept. 1977, 78–85; a Documents, Volume 1: July 1828–June 1831, xxix–xxxii.)

  27. Alma 37:23–24.

  28. „Last Testimony of Sister Emma“, Saints’ Herald 26 (Oct. 1, 1879), 289–290. Některé zprávy od vnějších pozorovatelů popisují, jak při procesu překládání Joseph Smith vkládal brýle do klobouku. Noviny v Palmyře publikovaly nejranější známou zprávu o překládání v srpnu 1829: Jonathan Hadley, tiskař z Palmyry, který možná s Josephem Smithem ohledně překladu mluvil, tvrdil, že desky byly nalezeny s „ohromnými brýlemi“ a že „když Smith vložil brýle do klobouku a díval se do něho, dokázal (alespoň tak tvrdil) tyto znaky překládat“. („Golden Bible“, Palmyra Freeman, Aug. 11, 1829, [2].) V zimě roku 1831 jistý shaker v Union Village ve státě Ohio mluvil o „dvou průhledných kamenech v podobě brýlí“, skrze něž se překladatel „díval na rytiny a poté zabořil tvář do klobouku a překlad mu pak přicházel na mysl“. (Christian Goodwillie, „Shaker Richard McNemar: The Earliest Book of Mormon Reviewer“, Journal of Mormon History 37, no. 2 [Spring 2011]: 143.)

  29. „Last Testimony of Sister Emma“, 289–290.

  30. „One of the Three Witnesses“, Deseret Evening News, Dec. 13, 1881, 4. Zde Martin Harris označuje překladatele nalezené s deskami slovy „Urim a Thumim“.

  31. A. W. B., „Mormonites“, Evangelical Magazine and Gospel Advocate 2 (Apr. 19, 1831), 120.

  32. Goodwillie, „Shaker Richard McNemar“, 143. Pokud jde o další popisy týkající se překládání, které zaznamenal jeden ze tří svědků Knihy Mormonovy, viz David Whitmer Interviews: A Restoration Witness, ed. Lyndon W. Cook (Orem, UT: Grandin Book, 1991).

  33. Životopis Josepha Smitha, cca léto 1832, 1, v: Histories, Volume 1, 1832–1844, 10; dostupné na stránkách josephsmithpapers.org. Pravopis modernizován.

  34. Moroni 10:3–5.