Překlad a historičnost knihy Abrahamovy

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů přijímá knihu Abrahamovu jako písmo. Tato kniha – záznam o Abrahamovi, biblickém proroku a patriarchovi – vypráví o tom, jak Abraham usiloval o požehnání kněžství, zavrhl modloslužbu svého otce, uzavřel smlouvu s Jehovou, oženil se se Sarai, přestěhoval se do Kanánu a Egypta a získal znalosti týkající se Stvoření. Kniha Abrahamova se do značné míry drží biblického vyprávění, ale přidává důležité informace ohledně Abrahamova života a jeho učení.

Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1842 a v roce 1880 byla kanonizována jako součást Drahocenné perly. Na počátku vzniku knihy byly egyptské papyry, které Joseph Smith začal překládat v roce 1835. Mnozí lidé tyto papyry viděli, ale nedochoval se žádný záznam očitého svědka, a tudíž je nemožné proces překládání rekonstruovat. V dnešní době existují jen malé fragmenty dlouhých papyrových svitků, které kdysi Joseph Smith vlastnil. Vztah mezi těmito fragmenty a textem, který dnes máme k dispozici, je do značné míry otázkou dohadů.

Určité znalosti ohledně procesu překládání však máme. Slovo překlad obvykle předpokládá odbornou znalost několika jazyků. Joseph Smith netvrdil, že je odborníkem na nějaký jazyk. Ochotně připouštěl, že je jedním ze slabých světa povolaný promlouvat slova, která mu jsou sesílána z nebe.¹ Když Pán mluvil o překládání Knihy Mormonovy, řekl: „Nemůžeš psáti to, co je posvátné, ledaže ti to bude dáno ode mne.“² Tutéž zásadu lze použít i ve vztahu ke knize Abrahamově. Pán po Josephu Smithovi nepožadoval, aby znal egyptštinu. Joseph obdržel poznání týkající se života a učení Abrahama darem a mocí Boží.

Kniha Abrahamova je v mnoha detailech v souladu s historickými poznatky o starověkém světě.³ Některé tyto poznatky, později zmíněné v této eseji, nebyly v roce 1842 dosud objeveny nebo nebyly všeobecně známy. Avšak i tento důkaz o starověkém původu, ať již je jakkoli významný, nemůže prokázat pravdivost knihy Abrahamovy o nic více, než mohou archeologické důkazy prokázat exodus Izraelitů z Egypta nebo Vzkříšení Syna Božího. To, zda je kniha Abrahamova písmo, závisí v konečném důsledku na víře ve spásné pravdy nacházející se v samotné knize, jak je dosvědčuje Duch Svatý.

Kniha Abrahamova jakožto písmo

Před tisíci lety se prorok Nefi dozvěděl, že jedním z účelů Knihy Mormonovy je potvrdit pravdivost Bible.⁴ Podobně i kniha Abrahamova potvrzuje, rozšiřuje a objasňuje biblický záznam o Abrahamově životě.

Podle záznamu v Bibli Bůh uzavírá s Abrahamem smlouvu, že z něj učiní veliký národ.⁵ Kniha Abrahamova poskytuje kontext této smlouvy tím, že ukazuje, že Abraham usiloval o „veliké poznání“ a byl „následovníkem spravedlivosti“, který se rozhodl kráčet po správné cestě navzdory velkým těžkostem. Nehledě na hrozbu smrti zavrhoval zlovolnost rodiny svého otce a opovrhoval modlami okolního kulturního prostředí.⁶

V Bibli se zdá, že smlouva, kterou Bůh s Abrahamem uzavřel, započala během Abrahamova života. Podle knihy Abrahamovy ale tato smlouva začala platit již před založením světa a v průběhu doby ji dál předávali Adam, Noé a další proroci.⁷ Abraham tudíž zaujímá své místo v dlouhé řadě proroků a patriarchů, jejichž posláním je zachovávat a rozšiřovat Boží smlouvu na zemi. Ústředním bodem této smlouvy je kněžství, skrze něž jsou poskytována „[požehnání] spasení, a to života věčného“.⁸

Kniha Abrahamova vysvětluje několik nauk, které jsou v Bibli nejasné. Život nezačal narozením, jak se všeobecně předpokládá. Než lidé přišli na zemi, existovali jako duchové. Abraham ve vidění spatřil, že jeden z těchto duchů byl jako Bůh.⁹ Tato božská bytost, Ježíš Kristus, vedla ostatní duchy při organizování země z hmotných „látek“ neboli z preexistující hmoty, nikoli ex nihilo neboli z ničeho, jak tomu mnozí křesťané začali později věřit.¹⁰ Abraham se dále dozvěděl, že smrtelný život je zcela zásadní pro plán štěstí, který Bůh připravil pro své děti: „Budeme je tím zkoušeti,“ prohlásil Bůh, „abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže“ – a připojil zaslíbení, že věrným přidá slávu na věky věků.¹¹ Nikde v Bibli není účel a potenciál pozemského života popsán tak jasně jako v knize Abrahamově.

Původ knihy Abrahamovy

Mocné pravdy nacházející se v knize Abrahamově vyšly na světlo světa díky řadě jedinečných historických událostí. V létě roku 1835 dorazil do ústředí Církve v Kirtlandu v Ohiu jistý podnikatel jménem Michael Chandler se čtyřmi mumiemi a několika papyrovými svitky.¹² Setkal se tam se vstřícným obecenstvem. Starožitnosti odkryté v egyptských katakombách fascinovaly, zčásti díky dobrodružným výpravám francouzského císaře Napoleona, celý západní svět.¹³ Chandler vydělával na tomto zájmu tím, že se starodávnými egyptskými artefakty vyjížděl na cesty a vybíral od diváků poplatky za jejich zhlédnutí.

Tyto artefakty objevil Antonio Lebolo, bývalý kavalerista italského vojska. Lebolo, který pro francouzského generálního konzula dohlížel na práce na několika archeologických nalezištích, vytáhl z hrobky nedaleko starodávných Théb 11 mumií. Tyto artefakty poslal do Itálie a po jeho smrti skončily ve státě New York. Po určité době se mumie a svitky dostaly do Chandlerova vlastnictví.¹⁴

V době, kdy tato sbírka dorazila do Kirtlandu, bylo kromě čtyř mumií a několika papyrových svitků již vše rozprodáno. Skupina Svatých posledních dnů v Kirtlandu zbývající artefakty zakoupila pro Církev. Joseph papyry prozkoumal a začal „překládat některé hieroglyfy“. Poté se v jeho životopise uvádí: „Ke [své] velké radosti [jsme zjistili], že jeden ze svitků obsahuje Abrahamovy spisy“.¹⁵

Překládání a kniha Abrahamova

Joseph Smith pracoval na překladu knihy Abrahamovy během léta a podzimu roku 1835 a v té době dokončil přinejmenším první kapitolu a část kapitoly druhé.¹⁶ V jeho deníku se dále mluví o překládání papyrů na jaře roku 1842 – poté, co se Svatí přemístili do Nauvoo v Illinois. Všech pět kapitol knihy Abrahamovy, společně se třemi ilustracemi (nyní známé jako faksimile č. 1, 2 a 3), bylo publikováno mezi březnem a květnem roku 1842 v církevních novinách Times and Seasons vydávaných v Nauvoo.¹⁷

Kniha Abrahamova byla posledním překladatelským počinem Josepha Smitha. Pokud jde o tyto inspirované překlady, Joseph Smith netvrdil, že zná starodávný jazyk záznamů, které překládal. Podobně jako v případě Knihy Mormonovy byl i Josephův překlad knihy Abrahamovy zapsán v jazyce Bible krále Jakuba. S tímto jazykem písma byli první Svatí posledních dnů obeznámeni a jeho používání bylo v souladu s Pánovým vzorem pro zjevování Jeho pravd – „v jazyce [Jeho služebníků], aby mohli dojíti k porozumění“.¹⁸

Josephovy překlady měly různou podobu. Při některých, například při překládání Knihy Mormonovy, používal dávné dokumenty, které měl ve svém držení. Jindy se jeho překlady nezakládaly na žádných známých fyzických záznamech. Například Josephův překlad částí Bible spočíval v obnovení původního textu, v opravě protimluvů v samotné Bibli a v inspirovaných komentářích.¹⁹

Některé důkazy nasvědčují tomu, že Joseph zkoumal znaky na egyptských papyrech a snažil se naučit egyptsky. V jeho životopisných dokumentech je uvedeno, že v červenci roku 1835 se „neustále zabýval tím, že překládal abecedu pro knihu Abrahamovu a sestavoval gramatiku egyptského jazyka tak, jak ji používali lidé v dávných dobách“.²⁰ Tato „gramatika“, jak tomu říkal, se skládala ze sloupců s hieroglyfy, za nimiž byl uveden anglický překlad a které do velkého sešitu zaznamenal Josephův písař William W. Phelps. V jiném rukopise, který sepsali Joseph Smith a Oliver Cowdery, jsou egyptské znaky a za nimi následují vysvětlivky.²¹

Vztah těchto dokumentů ke knize Abrahamově není zcela jasný. Gramatická pravidla ani překlady v sešitě neodpovídají tomu, co uznávají egyptologové v dnešní době. Ať již byla úloha zmíněného sešitu s gramatikou jakákoli, zdá se, že Joseph Smith začal překládat části knihy Abrahamovy téměř ihned po zakoupení papyrů.²² Phelps zjevně považoval Josepha Smitha za člověka, který má jedinečnou schopnost egyptským znakům rozumět: „Vzhledem k tomu, že tyto spisy nedokázal nikdo přeložit,“ řekl své manželce, „byly předloženy presidentu Smithovi. Ten záhy poznal, co tyto znaky znamenají.“²³

Papyry

Když Svatí posledních dnů z Nauvoo odešli, egyptské artefakty tam zůstaly. Rodina Josepha Smitha v roce 1856 papyry a mumie prodala. Papyry byly rozděleny a prodány různým lidem; historikové se domnívají, že většina z nich byla zničena při velkém požáru v Chicagu v roce 1871. Fragmenty papyru, který kdysi Joseph Smith vlastnil, skončily v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.²⁴ Muzeum v roce 1967 předalo tyto fragmenty Církvi, která je následně publikovala v církevním časopise Improvement Era.²⁵

Objev fragmentů papyru obnovil debatu ohledně způsobu překládání Josepha Smitha. Fragmenty zahrnovaly i jednu vinětu neboli ilustraci, která se objevuje v knize Abrahamově jako faksimile č. 1. Dlouho předtím, než Církev tyto fragmenty publikovala, někteří egyptologové prohlašovali, že Josephovo vysvětlení různých prvků těchto faksimilií neodpovídá jejich výkladu těchto kreseb. Joseph Smith publikoval faksimilia jako samostatné kresby, oddělené od hieroglyfů či hieratických znaků, které původně viněty obklopovaly. Objev těchto fragmentů znamenal, že čtenáři nyní mohou vidět hieroglyfy a jiné znaky, které bezprostředně obklopují vinětu známou jako faksimile č. 1.²⁶

Žádný ze znaků na fragmentech papyru nezmiňoval Abrahamovo jméno ani žádné události zaznamenané v knize Abrahamově. Mormonští i nemormonští egyptologové se shodují v tom, že znaky na fragmentech neodpovídají překladu uvedenému v knize Abrahamově, ačkoli shoda ohledně správného výkladu vinět na těchto fragmentech neexistuje, a to ani mezi nemormonskými badateli.²⁷ Badatelé označují fragmenty papyru za části standardních pohřebních textů, které se ukládaly k mumifikovaným tělům. Tyto fragmenty se datují mezi třetí století př. n. l. a první století n. l., dlouho poté, co žil Abraham.

Fragmenty samozřejmě nemusí být tak staré jako Abraham, mají-li být kniha Abrahamova a její ilustrace autentické. Dávné záznamy byly často předávány dál jako kopie nebo jako kopie kopií. Abrahamův záznam mohli pozdější pisatelé upravovat nebo redigovat podobně, jako Mormon a Moroni, proroci a dějepisci Knihy Mormonovy, revidovali spisy dřívějších národů.²⁸ Kromě toho mohou být dokumenty, které byly původně uspořádány v určitém kontextu, přeskupeny v jiném kontextu či za jiným účelem.²⁹ Ilustrace kdysi spojené s Abrahamem mohly buď postupně, nebo najednou změnit svůj význam v původním kontextu a o stovky let později mohly být interpretovány jiným způsobem v kontextu pohřebních praktik v pozdějším období egyptské historie. Rovněž to může platit opačně – ilustrace, které v dávných dobách neměly s Abrahamem zřejmou spojitost, mohly skrze zjevení vrhnout světlo na život a učení této prorocké postavy.

Někteří zastávají názor, že hieroglyfy, které sousedí s faksimilem č. 1 a obklopují ho, musí být zdrojem textu knihy Abrahamovy. Tento názor se ale opírá o předpoklad, že viněta a sousedící text musí mít nějakou významovou spojitost. Ve skutečnosti nebylo neobvyklé, že starověké egyptské viněty se nacházely v určité vzdálenosti od výkladu, který byl s nimi spojen.³⁰

Ani Pán, ani Joseph Smith proces překládání knihy Abrahamovy nevysvětlili, ale určité postřehy lze získat díky tomu, jaké pokyny Pán ohledně překládání Josephovi udělil. V dubnu roku 1829 Joseph obdržel zjevení pro Olivera Cowderyho, v němž bylo řečeno, že k překládání posvátných záznamů je zapotřebí jak duševní námaha, tak zjevení. Bylo nutné to „promysleti v mysli své“ a poté usilovat o duchovní potvrzení. Záznamy naznačují, že Joseph a další lidé papyry studovali a že ti, kteří tento proces pozorovali zblízka, také měli za to, že překlad přišel skrze zjevení. John Whitmer poznamenal: „Joseph Vidoucí viděl tyto záznam[y] a skrze zjevení od Ježíše Krista byl schopen tyto záznamy přeložit.“³¹

Je asi zbytečné hodnotit Josephovu schopnost překládat papyry, když nyní máme pouhý zlomek papyrů, které kdysi vlastnil. Očití svědkové mluvili o „dlouhém svitku“ nebo o několika „svitcích“ papyru.³² Vzhledem k tomu, že se dochovaly pouze fragmenty, je pravděpodobné, že většina textu z papyrů, které měl Joseph při překládání knihy Abrahamovy k dispozici, se mezi těmito fragmenty nenachází. Ztráta významné části papyrů znamená, že spojitost papyrů s publikovaným textem nelze přesvědčivě prokázat skrze poukazování na stávající papyry.

Další možností je, že díky studiu papyrů mohl Joseph získat zjevení o hlavních událostech a učení z Abrahamova života, podobně jako dříve obdržel zjevení o životě Mojžíše, zatímco studoval Bibli. Tento pohled předpokládá širší definici slov překladatel a překlad.³³ Podle tohoto názoru nebyl Josephův překlad doslovnou interpretací papyrů, jak by bylo možné očekávat od tradičního překladu. Fyzické artefakty spíše poskytly příležitost k meditaci, přemítání a zjevení. Byly katalyzátorem procesu, kterým dal Bůh Josephu Smithovi zjevení o Abrahamově životě, i když toto zjevení přímo neodpovídalo znakům na papyrech.³⁴

Kniha Abrahamova a starověký svět

Pečlivé studium knihy Abrahamovy je lepším měřítkem toho, co tato kniha přináší, než jakákoli hypotéza, která tento text vnímá jako tradiční překlad. Fakta nasvědčují tomu, že určité prvky knihy Abrahamovy velmi dobře zapadají do kontextu starověkého světa a podporují tvrzení, že kniha Abrahamova je autentickým záznamem.

Kniha odsuzuje přinášení lidských obětí na oltář v Kaldeji. Někteří byli na oltáři obětováni kvůli tomu, že zavrhovali modly, jež uctívali jejich vedoucí představitelé.³⁵ Podle nedávných vědeckých poznatků byly zjištěny případy takovýchto trestů, které se datují do doby Abrahamovy. Ti, kteří protestovali proti stávajícímu náboženskému řádu, ať již v Egyptě, nebo v oblastech, na které měl Egypt vliv (například Kanán), mohli být za své prohřešky popraveni, a skutečně se tak stávalo.³⁶ Konflikt vzniklý kvůli Faraonovu náboženství, který je popsán v Abrahamovi 1:11–12, je příkladem trestu, který byl podle nynějších poznatků v Abrahamově době vykonáván.

Kniha Abrahamova obsahuje další detaily, které jsou v souladu s novodobými objevy týkajícími se starověkého světa. Kniha zmiňuje „planiny Olišem“, což je název, který se v Bibli nevyskytuje. Starodávný nápis, objevený a přeložený až ve 20. století, zmiňuje město nazývané „Ulisum“ nacházející se v severozápadní Sýrii.³⁷ Navíc je Abraham 3:22–23 napsán v poetickém slohu, který je typičtější pro blízkovýchodní jazyky než pro raný literární styl používaný v Americe.³⁸

Vysvětlivky, které Joseph Smith u faksimilií v knize Abrahamově uvádí, obsahují další charakteristické znaky starověkého světa. Faksimile č. 1 a Abraham 1:17 zmiňují modlářského boha Elkena. Tento bůh není zmiňován v Bibli, ale novodobí badatelé ho ztotožňují s jedním z bohů, které uctívali obyvatelé dávné Mezopotámie.³⁹ Joseph Smith uvedl, že čtyři postavy na obrázku 6 na faksimile č. 2 znázorňují „tuto zemi v jejích čtyřech stranách“. Podobný výklad zastávají i badatelé, kteří zkoumají tytéž postavy v jiných starodávných egyptských textech.⁴⁰ Faksimile č. 1 obsahuje krokodýlí božstvo plující, podle slov Josepha Smitha, po „[obloze] nad našimi hlavami“. Tento výklad dává smysl ve světle vědeckých poznatků, které uvádějí, že nebe je podle egyptských představ „nebeským oceánem“.⁴¹

Kniha Abrahamova je v souladu s různými detaily nacházejícími se v nebiblických příbězích o Abrahamovi, které existovaly přibližně v době, kdy byly výše zmiňované papyry pravděpodobně zhotoveny. V knize Abrahamově Bůh učí Abrahama o slunci, měsíci a hvězdách. „Ukazuji ti tyto věci dříve, nežli půjdete do Egypta,“ říká Pán, „abyste mohli oznamovati všechna tato slova.“⁴² Dávné texty se opakovaně zmiňují o tom, jak Abraham vzdělával Egypťany ve znalostech týkajících se nebes. Například Eupolemus, který žil pod egyptskou nadvládou v druhém století př. n. l., napsal, že Abraham učil egyptské kněze astronomii a dalším vědám.⁴³ Papyrus pocházející ze třetího století z egyptské chrámové knihovny spojuje Abrahama s ilustrací podobající se faksimile č. 1 v knize Abrahamově.⁴⁴ Pozdější egyptský text objevený ve 20. století vypráví o tom, jak se Faraon snažil Abrahama obětovat, avšak jeho snaha byla zmařena, když Abrahama osvobodil anděl. Podle tohoto textu pak později Abraham učil členy Faraonova dvora o astronomii.⁴⁵ Všechny tyto detaily se nacházejí v knize Abrahamově.

Další detaily z této knihy se nacházejí v dávných tradicích po celém Blízkém východě. Patří mezi ně i to, že Táre, Abrahamův otec, byl modloslužebník; že Abrahamovu rodnou zemi postihl hladomor; že Abraham byl obeznámen s egyptskými modlami; a že Abrahamovi bylo méně než 75 let, když opustil Háran, jak se uvádí v Bibli. Některé tyto mimobiblické prvky byly v době, kdy Joseph Smith žil, k dispozici v apokryfech či biblických výkladech, ale jiné se nacházely v nebiblických tradicích, které nebyly Američanům žijícím v 19. století dostupné či známé.⁴⁶

Závěr

Pravdivost a hodnotu knihy Abrahamovy nelze stanovit na základě vědecké debaty o překladu a historičnosti této knihy. Význam této knihy jakožto písma spočívá ve věčných pravdách, kterým učí, a v mocném duchu, jejž přináší. Kniha Abrahamova oznamuje hluboké pravdy týkající se povahy Boha, Jeho vztahu k nám jakožto svým dětem a účelu tohoto smrtelného života. Pravdivost knihy Abrahamovy lze v konečném důsledku zjistit skrze pečlivé studium jejího učení, upřímnou modlitbu a potvrzení Ducha.