Záznamy o Prvním vidění

Joseph Smith zaznamenal, že když mu bylo asi 14 let, zjevili se mu v lesíku nedaleko domu jeho rodičů v západní části státu New York Bůh Otec a Ježíš Kristus. Josepha znepokojovaly vlastní hříchy a nebyl si jistý tím, kterou duchovní cestou se má vydat, a tak usiloval o vedení tím, že navštěvoval různá shromáždění, četl písma a modlil se. V odpověď na své úsilí obdržel nebeský projev. První vidění, jak se této události začalo říkat, Joseph Smith popsal a zdokumentoval při několika příležitostech; o tomto vidění napsal – nebo pověřil písaře, aby sepsali – čtyři různé záznamy.

Dva záznamy o Prvním vidění Joseph Smith publikoval ještě za svého života. První z těchto záznamů, dnes známý jako kniha Joseph Smith–Životopis, byl kanonizován v Drahocenné perle, a proto se stal nejznámějším. Dva nepublikované záznamy, uvedené v nejranějším životopise Josepha Smitha a v jednom pozdějším deníku, byly všeobecně zapomenuty, dokud je v 60. letech 20. století znovu neobjevili a nepublikovali historici pracující pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Od té doby se o těchto dokumentech opakovaně pojednává v církevních časopisech, v dílech vydávaných nakladatelstvími, která vlastní Církev či která jsou k ní přidružena, a mezi badateli z řad Svatých posledních dnů v dalších médiích.¹ Kromě těchto záznamů z první ruky existuje ještě pět popisů vidění Josepha Smitha, které zaznamenali jeho současníci.²

Tyto různé verze Prvního vidění popisují shodný děj, přestože se přirozeně liší v podrobnostech a v tom, na co kladou důraz. Historici předpokládají, že když někdo vypráví svůj zážitek mnoho let opakovaně v různých situacích a různým posluchačům, bude každé vyprávění zaměřeno na jiné aspekty onoho zážitku a bude obsahovat jedinečné podrobnosti. Rozdíly, podobné těm v různých záznamech o Prvním vidění, se nacházejí také v písmech v mnoha záznamech o Pavlově vidění na cestě do Damašku nebo v popisech toho, co zažili apoštolové na hoře Proměnění.³ Navzdory těmto rozdílům však ve všech záznamech o Prvním vidění přetrvává základní shoda. Někteří lidé mylně argumentují tím, že každá odchylka v převyprávění příběhu je důkazem jeho smyšlenosti. Tyto bohaté historické záznamy nám však naopak umožňují dozvědět se o této pozoruhodné události více, než kdyby byla méně zdokumentována.

Záznamy o Prvním vidění

Každý záznam o Prvním vidění, který pořídili Joseph Smith a jeho současníci, má vlastní historii a kontext, který měl vliv na to, jak na událost dotyčný vzpomínal, jak ji sdělil a jak ji zaznamenal. O jednotlivých záznamech se pojednává níže.

Záznam z roku 1832. Nejranější známý záznam o Prvním vidění, jediný záznam psaný vlastní rukou Josepha Smitha, se nachází v krátkém, nepublikovaném životopise, který Joseph Smith sepsal v druhé polovině roku 1832. V tomto záznamu Joseph Smith popsal, jak si byl vědom vlastních hříchů a byl zklamán z toho, že nebyl schopen najít církev, která by odpovídala té, o níž četl v Novém zákoně, a která by ho vedla k vykoupení. Kladl důraz na Usmíření Ježíše Krista a na osobní vykoupení, které Usmíření nabízí. Napsal, že se mu zjevil „Pán“ a hříchy mu odpustil. V důsledku tohoto vidění Joseph zažíval pocity radosti a lásky, ačkoli, jak poznamenal, nedokázal najít nikoho, kdo by jeho příběhu věřil. Přečtěte si záznam z roku 1832 zde.

Záznam z roku 1835. Na podzim roku 1835 Joseph Smith vyprávěl o svém Prvním vidění Robertu Matthewsovi, návštěvníku, který zavítal do Kirtlandu ve státě Ohio. V tomto vyprávění, které zaznamenal do Josephova deníku jeho písař Warren Parrish, se klade důraz na Josephovu snahu zjistit, která církev je správná; na protivenství, které pociťoval, když se modlil, a na zjevení se jedné božské bytosti, po níž se krátce nato zjevila další. Tento záznam také zmiňuje, že se při vidění zjevili andělé. Přečtěte si záznam z roku 1835 zde.

Záznam z roku 1838. Popis Prvního vidění, který Svatí posledních dnů v dnešní době znají nejlépe, vychází ze záznamu z roku 1838. Poprvé byl tento záznam publikován v roce 1842 v církevních novinách Times and Seasons v Nauvoo ve státě Illinois a byl součástí rozsáhlejšího životopisu, který Joseph Smith diktoval mezi obdobími intenzivního protivenství. Zatímco záznam z roku 1832 klade důraz na osobnější rozměr příběhu Josepha Smitha jako mladíka usilujícího o odpuštění, záznam z roku 1838 se zaměřuje na toto vidění jako na počátek „vzrůstu a pokroku Církve“. Podobně jako je tomu v případě záznamu z roku 1835, ústřední otázka tohoto vyprávění zní, která církev je pravdivá. Přečtěte si záznam z roku 1838 zde.

Záznam z roku 1842. Tento záznam, sepsaný jako odpověď Johnu Wentworthovi, redaktoru novin Chicago Democrat, který žádal o informace ohledně Svatých posledních dnů, byl otištěn v roce 1842 v novinách Times and Seasons. (Z takzvaného „dopisu Wentworthovi“, jak je všeobecně znám, také vycházejí Články víry.)⁴ Tento záznam, který měl být uveřejněn pro ty, kteří nejsou obeznámeni s mormonskou vírou, je stručný a přímočarý. Podobně jako v předchozích záznamech zde Joseph Smith zmínil zmatek, který zažíval, a skutečnost, že v odpověď na jeho modlitbu se mu zjevily dvě bytosti. Následujícího roku zaslal Joseph Smith tento záznam s menšími úpravami historikovi jménem Israel Daniel Rupp, který ho publikoval jako jednu kapitolu ve své knize He Pasa Ekklesia [The Whole Church]: An Original History of the Religious Denominations at Present Existing in the United States [Církev jako celek – původní historie náboženských denominací, které v současné době existují ve Spojených státech].⁵ Přečtěte si záznam z roku 1842 zde.

Nepřímé záznamy. Kromě výše uvedených záznamů od samotného Josepha Smitha existuje i pět záznamů sepsaných jeho současníky, kteří ho slyšeli o vidění vyprávět. Přečtěte si tyto záznamy zde.

Námitky týkající se záznamů o Prvním vidění Josepha Smitha

Různost a počet záznamů o Prvním vidění vede některé kritiky k pochybnostem ohledně toho, zda to, co Joseph Smith popisoval, odpovídá tomu, co skutečně prožil. Proti jeho hodnověrnosti jsou často vznášeny dvě námitky: první zpochybňuje schopnost Josepha Smitha si dané události pamatovat; druhá se týká toho, zda si některé části příběhu časem nepřikrášlil.

Paměť. Jedna z námitek ohledně záznamů o Prvním vidění Josepha Smitha se týká toho, že historické důkazy nepotvrzují Josephův popis náboženského obrození v Palmyře a jejím okolí ve státě New York v roce 1820. Někteří namítají, že toto podkopává pravdivost jak Josephova tvrzení o neobvyklém náboženském rozruchu, tak i popisu samotného vidění.

Zdokumentované historické skutečnosti však slova Josepha Smitha ohledně těchto obrozeneckých aktivit potvrzují. Oblast, kde žil, se stala proslulou náboženskou horlivostí a byla nepochybně jednou z líhní náboženských obrozeneckých aktivit. Historici se o této oblasti zmiňují jako o „spáleném kraji“, protože na počátku 19. století kazatelé vyčerpali místní obyvatele neustálým pořádáním náboženských obrozeneckých táborových setkání ve snaze získat obrácené.⁶ Například v červnu 1818 se v Palmyře konalo metodistické táborové setkání a následujícího léta se metodisté znovu shromáždili ve Vienně (nyní Phelps) ve státě New York, přibližně 24 kilometrů od rodinné farmy Smithových. Deníky jistého putujícího metodistického kazatele dokládají, že v oblasti, kde Joseph žil, panoval v letech 1819 a 1820 velký náboženský rozruch. Uvádí se v nich, že reverend George Lane, obrozenecký metodistický duchovní, působil v této oblasti v obou letech a mluvil „o Božím způsobu uskutečňování obrácení“.⁷ Tento historický důkaz se shoduje s tím, co popisoval Joseph. Uvedl, že tento neobvyklý náboženský rozruch v jeho okrsku neboli oblasti započal díky metodistům. Joseph ve skutečnosti prohlásil, že byl metodismu poněkud nakloněn.⁸

Přikrášlování příběhu. Druhá námitka, která ohledně záznamů o Prvním vidění Josepha Smitha často vyvstává, se týká toho, že svůj příběh časem přikrášlil. Tato námitka se zaměřuje na dva detaily – na počet a na totožnost nebeských bytostí, které Joseph Smith podle vlastního tvrzení viděl. Různé záznamy o Josephově Prvním vidění postupem doby popisují nebeské bytosti podrobněji. V záznamu z roku 1832 se píše: „Pán mi otevřel nebesa a já jsem spatřil Pána.“ V záznamu z roku 1838 se uvádí: „Spatřil jsem dvě Bytosti,“ z nichž jedna představila tu druhou slovy: „Můj Milovaný Syn.“ V důsledku toho kritici namítají, že Joseph Smith zpočátku říkal, že viděl jednu bytost – „Pána“, a nakonec tvrdil, že viděl Otce i Syna.⁹

Existují však i jiné, logičtější možnosti, jak na tuto skutečnost nahlížet. Na začátku je nutné si uvědomit, že v popisu událostí, tak jak byly v průběhu času uváděny, v zásadě panuje shoda – tři ze čtyř záznamů jasně uvádějí, že Josephu Smithovi se při Prvním vidění zjevily dvě bytosti. Výjimkou je Josephův záznam z roku 1832, který lze chápat jako zmínku o jedné či dvou bytostech. Chápeme-li ho tak, že se zmiňuje o jedné nebeské bytosti, nejspíše by to byla ta bytost, která mu odpustila hříchy. Podle pozdějších záznamů první božská bytost Josephu Smithovi řekla, aby naslouchal bytosti druhé, Ježíši Kristu, která pak pronesla hlavní poselství, jež zahrnovalo i oznámení o odpuštění.¹⁰ V záznamu z roku 1832 se Joseph Smith tudíž možná zaměřoval spíše na Ježíše Krista – toho, který přinášel odpuštění.

Další možnost, jak chápat záznam z roku 1832, je ta, že Joseph Smith se zmiňoval o dvou bytostech, přičemž obě nazýval „Pánem“. Námitky ohledně přikrášlování vyprávění o Prvním vidění se zakládají na předpokladu, že záznam z roku 1832 popisuje zjevení se pouze jedné božské bytosti. Avšak tento záznam neříká, že se zjevila jen jedna bytost. Všimněte si, že ony dvě zmínky o „Pánovi“ jsou z časového hlediska odděleny – nejprve „Pán“ otevírá nebesa a poté Joseph Smith vidí „Pána“. Takovéto chápání tohoto záznamu je v souladu s Josephovým záznamem z roku 1835, podle kterého se nejprve zjevuje jedna bytost, po níž se záhy zjevuje bytost druhá. Záznam z roku 1832 lze tedy rozumně chápat tak, že Joseph Smith spatřil jednu bytost, která poté zjevila bytost druhou, a že obě tyto bytosti nazval „Pánem“ – „Pán mi otevřel nebesa a já jsem spatřil Pána“.¹¹

Josephovy čím dál konkrétnější popisy tohoto vidění lze tudíž přesvědčivě interpretovat jako známku jasnějšího chápání, které se časem díky zkušenostem prohlubovalo. Rozdíly mezi záznamem z roku 1832 a pozdějšími záznamy mohou do určité míry souviset i s rozdíly mezi psaným a mluveným slovem. Záznam z roku 1832 představuje první pokus Josepha Smitha zapsat svůj životní příběh. Téhož roku jednomu ze svých přátel napsal, že má pocit, jako by byl vězněn „papírem, perem a inkoustem a deformovaným, lámaným, roztříštěným a nedokonalým jazykem“. Psané slovo nazýval „malým těsným vězením“.¹² Větší rozsah pozdějších vyprávění lze snadno chápat, a dokonce očekávat, uvědomíme-li si, že to byly pravděpodobně záznamy diktované – což byl pro Josepha Smitha snadný a pohodlný prostředek, který umožňoval snáze volit vhodná slova.

Závěr

Joseph Smith opakovaně svědčil o tom, že měl pozoruhodné vidění Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista. Ani pravdivost Prvního vidění, ani námitky vůči němu, nelze dokázat pouhým historickým bádáním. Poznat pravdu o svědectví Josepha Smitha vyžaduje od každého, kdo ji svědomitě hledá, aby si daný záznam prostudoval a pak uplatnil dost víry v Krista, aby se v upřímné, pokorné modlitbě zeptal Boha, zda je pravdivý. Pokud se takový člověk zeptá s opravdovým záměrem jednat na základě odpovědi zjevené Duchem Svatým, pravdivost vidění Josepha Smitha se projeví. Takto může každý člověk zjistit, že Joseph Smith mluvil upřímně, když řekl: „Viděl [jsem] vidění; věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to popříti.“¹³