Duch mě vedl ještě předtím, než jsem si to začala uvědomovat
Duch mne mnohokrát vedl ještě před tím, než jsem zjistila, co je to ve skutečnosti zjevení.
Když mi bylo sedmnáct let, navštěvovala jsem bohoslužby jedné protestantské církve, kterou jsem objevila o dva roky dříve. Tam se mi dostalo prvního oficiálního poučení o Bohu a Ježíši Kristu. Zhruba v téže době jsem jednoho dne jela autobusem, kde si ke mně přisedl nějaký muž. Řekl mi, že ho právě pustili z vězení, načež se mi svěřil s obavou, že už nikdy nebude moci patřit k žádné církvi. V ten okamžik jsem si uvědomila, že mě tam Bůh poslal, abych se s tímto mužem setkala a povzbudila ho, aby se snažil nějaké církevní společenství najít.
Během rozhovoru jsem mu řekla, že se připravuji na studium psychologie. Ale pak jsem najednou vyhrkla: „Možná půjdu na žurnalistiku.“ Odpověděl mi: „Ano, opravdu vypadáte jako novinářka – to byste měla jít studovat!“ Jelikož jsem předtím nikdy o novinářské kariéře neuvažovala, přišlo mi to velmi zvláštní. Ta myšlenka se objevila jakoby zničehonic.
O dva měsíce později se už nezadržitelně blížil termín přijímacích zkoušek na psychologii. Jednou v noci jsem si uvědomila, že vlastně nevím, zda opravdu chci studovat tento obor. Byl to docela šok, protože o žádném jiném oboru, kterému bych se chtěla věnovat, jsem nevěděla. Pak se mi vybavil rozhovor s tím mužem v autobuse. O možnostech studia žurnalistiky jsem nevěděla prakticky nic, avšak našla jsem si webové stránky jedné školy ve státě, kde jsem zrovna žila, která tento studijní program nabízela. Shodou okolností to bylo v poslední den, do kdy se podávaly přihlášky. Dlouho jsem se nerozmýšlela a zkusila jsem to. Abych to zkrátila – studium žurnalistiky jsem zrovna úspěšně dokončila.
Objevování pravdy
V tu chvíli jsem si to neuvědomovala, avšak teď už vím, že při rozhodování, jaký obor mám studovat, mě skrze osobní zjevení vedl Bůh. Mám dojem, že jsem vždycky měla to požehnání uvědomovat si, co pro mne Bůh zamýšlí – s jakými příležitostmi a situacemi se díky Němu v životě setkávám, aby mi ukázal cestu, po které si přeje, abych kráčela.
O čtyři roky později, opět pod vedením Ducha, jsem se setkala s Církví a dala jsem se pokřtít. A konečně jsem při četbě Nauky a smluv zjistila, co je to osobní zjevení. Den předtím, než jsem se dala pokřtít, jsem na žádost misionářů četla Knihu Mormonovu. V jednu chvíli mě z nějakého důvodu napadlo zalistovat trochu dopředu a najít si kapitolu 2. Nefi 31, kde Nefi popisuje křest Ježíše Krista. Ačkoli jsem se do té doby ohledně Knihy Mormonovy nikdy nemodlila, měla jsem pocit, že mi Nebeský Otec chce sdělit o křtu něco důležitého. Zaujala mě i následující kapitola, ve které jsem se dozvěděla, že Duch Svatý nám může ukázat vše, co máme udělat (viz 2. Nefi 32). Ta slova mi dávala velký smysl.
Ve skutečnosti jsem si vždycky uvědomovala, že kdykoli se ocitnu v temnotě, Bůh ode mne očekává, že si z ní odnesu nějaké světlo poznání. Když jsem se dověděla o Josephu Smithovi, povšimla jsem si, že máme některé věci společné. Naučila jsem se hledat odpovědi na své otázky u Boha. I když jsem v dětství žádné bohoslužby nenavštěvovala, vždycky jsem se modlila, což mě ponoukalo k pokání, k trpělivosti a ke snaze jednat se všemi lidmi vlídně a s láskou.
Nějak jsem zkrátka vždycky věděla, že mi Bůh naslouchá. Když jsem pak v patnácti letech vstoupila do jedné z církví a seznámila se s Biblí, uvědomila jsem si při zpětném pohledu na mnohé své zážitky a zkušenosti, že poznání, které jsem získala skrze modlitbu, pochází od Boha.
Jak porozumět zjevení
Ve 2. Nefim 32:5 Nefi učí: „Když vstoupíte na cestu a obdržíte Ducha Svatého, on vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“ Domnívala jsem se, že tomu rozumím, než se mě misionáři po mém křtu zeptali, zda vím, co je zjevení. Aniž bych věděla, že se tato zkušenost označuje slovem zjevení, řekla jsem, že si myslím, že to je pocit, s nímž jsem se již mnohokrát setkala, jako kdyby Bůh se mnou hovořil v mé mysli a odpovídal na mé otázky a myšlenky. Misionáři řekli, že přesně tak to je.
Díky tomu, že jsem se seznámila s tím, co je to zjevení, a díky daru Ducha Svatého jsem v sobě objevila novou touhu pustit se do studia Bible. Začala jsem v ní nacházet mnoho míst, která pro mě měla hluboký význam, a uvědomila jsem si, že za to vděčím vedení Ducha Svatého. Nesmírně ráda jsem pročítala Pavlovy dopisy, v nichž nám poskytuje příklad toho, jak se při svém konání nechat Duchem učit a jak neochvějně důvěřovat Spasiteli. To vše jsem si uvědomila díky tomu, že jsem poznala znovuzřízenou Církev.
Nakonec tedy nezáleží na tom, kolik je vám let, odkud pocházíte, ani na tom, kolik toho víte o věcech Božích. Stačí se držet slov písně: „Já kamkoli, kde mne chceš mít, Pane, … chci jít, … a chci být tím, kým chceš mne mít.“ (Náboženské písně, č. 169.) Prožívejte vše krásné, co vám Duch vkládá do srdce, a dělte se o to s druhými, neboť Duch vám bude ukazovat cestu, jak být požehnáním pro druhé a jak přijímat požehnání ve svém životě.