Pojďte, naslouchejte hlasu proroka

Biskup Dean M. Davies

První rádce v Předsedajícím biskupstvu

Když v životě upevníme zvyk naslouchat hlasu žijících proroků a následovat je, budeme sklízet věčná požehnání.

Když Pán mluvil o presidentovi Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, prohlásil:

„A opět, povinností presidenta úřadu vysokého kněžství je předsedati celé církvi a býti jako Mojžíš –

… ano, býti vidoucím, zjevovatelem, překladatelem a prorokem, maje všechny dary Boží, které Bůh uděluje hlavě církve.“ (Nauka a smlouvy 107:91–92; zvýraznění přidáno.)

Mám to požehnání vidět mnohé z darů Božích spočívajících na Jeho prorocích. Dovolte mi jeden takový posvátný zážitek vyprávět. Před svým současným povoláním jsem pomáhal nacházet a doporučovat budoucí chrámové pozemky. Po 11. září 2001 se začaly důkladněji kontrolovat americké hraniční přechody. Kvůli tomu mnoha členům Církve trvalo dvě až tři hodiny dostat se z kanadského Vancouveru do chrámu Seattle ve Washingtonu. President Gordon B. Hinckley, tehdejší president Církve, navrhl, že by pro členy Církve bylo požehnáním, kdyby měli chrám přímo ve Vancouveru. Schválilo se hledání pozemku a po prozkoumání několika Církví vlastněných nemovitostí se zvažovala i další místa, která Církev nevlastnila.

Byl nalezen nádherný pozemek schválený pro náboženské stavby vedle transkanadské dálnice. K pozemku byl skvělý přístup lemovaný nádhernými kanadskými borovicemi a nacházel se na dobře viditelném místě otevřeném zrakům tisíců projíždějících motoristů.

Pozemek i s fotografiemi a mapami jsme předložili na měsíční schůzce Výboru pro chrámové pozemky. President Hinckley odsouhlasil, že máme učinit nabídku na odkoupení pozemku a připravit nezbytné studie. V prosinci onoho roku jsme podali zprávu výboru o provedených studiích a požádali jsme o souhlas s provedením nákupu. President Hinckley po vyslechnutí naší zprávy řekl: „Mám pocit, že bych ten pozemek měl vidět.“

Později onoho měsíce, dva dny po Vánocích, jsme s presidentem Hinckleym, presidentem Thomasem S. Monsonem a chrámovým architektem Billem Williamsem vyrazili do Vancouveru. Tam se s námi setkal Paul Christensen, místní president kůlu, který nás zavezl na daný pozemek. Toho dne trochu pršelo a bylo mlhavo, ale president Hinckley vyskočil z auta a začal se po pozemku procházet.

Poté, co tam strávil nějaký čas, jsem se ho zeptal, zda by chtěl vidět i některé další zvažované pozemky. Řekl, že by se rád podíval. Po zhlédnutí dalších pozemků jsme mohli porovnat jejich hodnotu.

Projeli jsme velké kolečko kolem Vancouveru, podívali se na další pozemky a nakonec jsme se vrátili na ten původní. President Hinckley řekl: „Toto je krásné místo.“ A pak se zeptal: „Mohli bychom zajet k církevnímu sborovému domu, který je odsud asi půl kilometru?“

„Samozřejmě,“ odvětili jsme.

Nasedli jsme do auta a odjeli jsme k nedalekému sborovému domu. Když jsme přijížděli ke kapli, president Hinckley řekl: „Odbočte tady doleva.“ Odbočili jsme a jeli jsme po silnici podle jeho pokynů. Cesta začala mírně stoupat.

Jakmile jsme dojeli až na vrchol kopce, president Hinckley řekl: „Zastavte, zastavte.“ Pak ukázal na parcelu vpravo a zeptal se: „Co tento pozemek? Tady má být postaven chrám. Tady si Pán přeje mít chrám. Můžete ho získat? Můžete ho získat?“

Na tento pozemek jsme se nedívali. Byl odlehlejší a dál od hlavní silnice a nebyl nabízen k prodeji. Když jsme odpověděli, že nevíme, president Hinckley ukázal na pozemek a znovu řekl: „Tady má být postaven chrám.“ Ještě pár minut jsme tam pobyli a pak jsme odjeli na letiště a vrátili se domů.

Druhý den zavolali mě a bratra Williamse do kanceláře presidenta Hinckleyho. Vše nakreslil na kus papíru: silnice, kaple, tady odbočka doleva a křížek X označující místo pro chrám. Zeptal se nás, co jsme zjistili. Řekli jsme mu, že si nemohl vybrat složitější pozemek. Vlastnili ho tři lidé: jeden z Kanady, druhý z Indie a třetí z Číny! A v územním plánu nebyl schválen pro náboženskou stavbu.

„Nuže, udělejte, co se dá,“ řekl.

Pak se staly zázraky. Během několika měsíců jsme pozemek vlastnili a později město Langley v Britské Kolumbii udělilo souhlas s výstavbou chrámu.

Když o tomto zážitku přemýšlím, zaplavuje mě pocit pokory, když si uvědomím, že i když jsme s bratrem Williamsem měli formální vzdělání a mnoho let praxe s realitním trhem a s navrhováním chrámů, president Hinckley žádnou formální kvalifikaci neměl; měl však něco mnohem důležitějšího – dar prorocké vize. Byl schopen si představit, kde má stát Boží chrám.

Když Pán přikázal prvním Svatým v této dispensaci, aby postavili chrám, prohlásil:

„Ale nechť je dům stavěn jménu mému podle vzoru, který jim ukáži.

A nepostaví-li jej lid můj podle vzoru, který ukáži …, nepřijmu jej z rukou jejich.“ (Nauka a smlouvy 115:14–15.)

Tak jako tomu bylo s prvními Svatými, je tomu i s námi dnes – Pán presidentovi Církve zjevil a dál zjevuje vzory, podle nichž má být království Boží v dnešní době řízeno. A na osobní úrovni nám poskytuje vedení, jak má každý z nás řídit vlastní život, aby i naše jednání bylo pro Pána přijatelné.

V dubnu roku 2013 jsem mluvil o práci zahrnující přípravu základů každého chrámu, aby se zajistilo, že chrám odolá bouřím a pohromám, kterým bude vystaven. Ale základy jsou pouhým začátkem. Chrám se skládá z mnoha stavebních bloků sestavených podle předem daných vzorů. Má-li se náš život stát chrámem, který se má každý z nás snažit postavit, jak tomu učil Pán (viz 1. Korintským 3:16–17), mohli bychom si docela dobře položit otázku: „Jaké stavební bloky bychom měli dát na příslušné místo, aby náš život byl krásnější, vznešenější a odolnější vůči bouřím světa?“

Odpověď na tuto otázku můžeme najít v Knize Mormonově. Prorok Joseph Smith o této knize řekl: „Řekl jsem bratřím, že Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství a že se člověk dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy.“ (Úvod ke Knize Mormonově.) V úvodu ke Knize Mormonově se dozvídáme, že „ti, kteří získají … božské svědectví od Svatého Ducha, [že Kniha Mormonova je slovo Boží,] dojdou touž mocí také poznání, že Ježíš Kristus je Spasitel světa, že Joseph Smith je Jeho zjevovatel a prorok [Znovuzřízení] … a že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pánovo království ještě jednou ustanovené na zemi“.

Toto je tedy několik základních stavebních bloků naší osobní víry a svědectví:

1. Ježíš Kristus je Spasitel světa.

2. Kniha Mormonova je slovo Boží.

3. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je království Boží na zemi.

4. Joseph Smith je prorok a i v dnešní době máme na zemi žijícího proroka.

V posledních měsících jsem si poslechl všechny konferenční proslovy, které kdy president Nelson pronesl od doby svého povolání apoštolem. Tato činnost mi změnila život. Když jsem studoval moudrost presidenta Nelsona nashromážděnou v průběhu 34 let a přemítal o ní, vyvstávala z jeho slov jasná a konzistentní témata. Každé toto téma se vztahuje na právě zmíněné stavební bloky nebo se týká jiného klíčového stavebního bloku pro náš osobní chrám. Patří mezi ně víra v Pána Ježíše Krista, pokání, křest na odpuštění hříchů, dar Ducha Svatého, vykoupení mrtvých a chrámová práce, svěcení sabatního dne, začínat s představou konečného výsledku a zůstávat na cestě smlouvy. President Nelson o tom všem mluvil s láskou a nadšením.

Hlavním úhelným kamenem a stavebním blokem Církve a našeho života je Ježíš Kristus. Toto je Jeho Církev. President Nelson je Jeho prorokem. Učení presidenta Nelsona svědčí k našemu prospěchu o životě a charakteru Ježíše Krista a zjevuje je. S láskou a znalostí mluví o Spasitelově povaze a Jeho poslání. Také často vydává horlivé svědectví o božském povolání žijících proroků – presidentů Církve, pod jejichž vedením sloužil.

Nyní máme tu výsadu podporovat právě jeho jako Pánova žijícího proroka na zemi. Jsme zvyklí vyjadřovat podporu církevním vedoucím podle božského vzoru, při němž zvedáme ruku do pravého úhlu a dáváme najevo, že vedoucí přijímáme a podporujeme. Udělali jsme to znovu před pouhými několika minutami. Avšak pravé vyjádření podpory překračuje rámec tohoto fyzického znamení. Jak je uvedeno v Nauce a smlouvách 107:22, členové Prvního předsednictva mají být „podpořeni důvěrou, vírou a modlitbou církve“. Plně a opravdově podporujeme žijícího proroka tehdy, když si osvojíme zvyk důvěřovat jeho slovům, máme víru podle nich jednat a pak se modlíme o to, aby mu Pán neustále žehnal.

Když myslím na presidenta Russella M. Nelsona, nacházím útěchu ve slovech Spasitele, který řekl: „A bude-li lid můj poslouchati hlas můj a hlas služebníků mých, jež jsem určil, aby vedli lid můj, vizte, vpravdě pravím vám, nepohne se z místa svého.“ (Nauka a smlouvy 124:45.)

Naslouchání žijícím prorokům a jejich následování bude mít na náš život hluboký, ba dokonce proměňující účinek. Budeme posíleni. Pocítíme větší jistotu a důvěru v Pánu. Uslyšíme slovo Páně. Pocítíme Boží lásku. Poznáme, jak vést svůj život smysluplně.

Mám rád a podporuji presidenta Russella M. Nelsona i další, kteří jsou povoláni jako proroci, vidoucí a zjevovatelé. Svědčím o tom, že má dary, které Pán vložil na jeho hlavu, a svědčím o tom, že když v životě upevníme zvyk naslouchat hlasu žijících proroků a následovat je, bude náš život postaven podle Pánova božského vzoru určeného nám a my budeme sklízet věčná požehnání. Tato výzva se týká všech. Pojďte, naslouchejte hlasu proroka; ano, pojďte ke Kristu a žijte. Ve jménu Ježíše Krista, amen.