Správný název Církve

President Russell M. Nelson

Ježíš Kristus nám nařídil, abychom Církev nazývali Jeho jménem, protože to je Jeho Církev, naplněná Jeho mocí.

Milovaní bratři a sestry, v tento nádherný den sabatu se společně radujeme z mnoha požehnání, která nám Pán dává. Jsme velmi vděčni za vaše svědectví o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista, za oběti, které přinášíte, abyste setrvávali na Jeho cestě smlouvy nebo abyste se na ni vrátili, a za vaši oddanou službu v Jeho Církvi.

Dnes pociťuji, že je zapotřebí, abych s vámi pohovořil o jednom velmi důležitém tématu. Před několika týdny jsem zveřejnil prohlášení ohledně toho, že je třeba napravit, v jaké podobě používáme název Církve.¹ Učinil jsem tak, protože mi Pán v mysli zřetelně připomněl důležitost jména, které pro svou Církev zjevil – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.²

Jak se dalo předpokládat, dočkalo se toto prohlášení a revidované stylistické pokyny³ různé odezvy. Mnozí členové název Církve okamžitě opravili na svých blozích a stránkách na sociálních sítích. Další se podivovali nad tím, proč – se vším tím, co se ve světě děje – je zapotřebí klást důraz na něco tak „bezvýznamného“. A jiní říkali, že to je neproveditelné – tak proč se o to vůbec pokoušet? Dovolte mi vysvětlit, proč nám na tom tolik záleží. Nejprve bych ale rád uvedl, čím tato záležitost není:

Není to změna názvu.
Není to marketingový tah.
Není to kosmetická úprava.
Není to rozmar.
A není to bezvýznamné.

Jde spíše o nápravu. Je to příkaz od Pána. Tuto Církev, která byla znovuzřízena prostřednictvím Josepha Smitha, nepojmenoval Joseph; a nepojmenoval ji ani Mormon. Byl to sám Spasitel, kdo řekl: „Neboť tak bude církev má nazývána v těchto posledních dnech, a to Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“⁴

Dokonce ještě dříve, v roce 34 po Kr., dal Pán podobný pokyn členům své Církve, když je navštívil na americkém kontinentě. Při této příležitosti řekl:

„Máte církev nazývati jménem mým. …

A jak by to mohla býti církev má, kdyby nebyla nazývána jménem mým? Neboť kdyby byla církev nazývána jménem Mojžíšovým, pak by to byla církev Mojžíšova; nebo kdyby byla nazývána jménem člověka, pak by to byla církev onoho člověka; ale je-li nazývána jménem mým, pak je to církev má.“⁵

Název Církve tudíž není věcí dohody. Když Spasitel jasně říká, jak se má Jeho Církev jmenovat, a dokonce toto své prohlášení uvádí slovy: „Tak bude církev má nazývána,“ myslí to vážně. A pokud dovolíme, aby se užívaly přezdívky, nebo si je sami osvojujeme, či je dokonce prosazujeme, uráží Ho to.

Co se skrývá obecně ve jménu – nebo v tomto případě v přezdívce? Pokud jde o přezdívky Církve, jako je například „LDS Church“, „Církev SPD“, „Mormonská církev“ nebo „Církev Svatých posledních dnů“, je tím nejvýznačnějším nedostatkem v těchto názvech absence jména Spasitele. Odstranění jména Páně z Pánovy Církve je velikým vítězstvím Satana. Ve chvíli, kdy odložíme Spasitelovo jméno, začneme poznenáhlu pouštět ze zřetele vše, co pro nás Ježíš Kristus udělal – a to i Jeho Usmíření.

Zamyslete se nad tím z Jeho perspektivy – v předsmrtelném životě byl Jehovou, Bohem Starého zákona. Pod vedením svého Otce se stal Stvořitelem tohoto a dalších světů.⁶ Rozhodl se podrobit vůli Otce a udělat pro všechny Boží děti to, co nikdo jiný udělat nemohl. Byl ochoten sestoupit na zemi jako Jednorozený Otcův v těle, přičemž byl surově proklínán, vysmíván, popliváván a bičován. V zahradě getsemanské na sebe náš Spasitel vzal veškeré bolesti, veškeré hříchy a veškerá muka a utrpení, jež jsme kdy zažili vy i já a každý, kdo kdy žil či bude žít. Pod tíhou tohoto nesnesitelného břemene krvácel z každého póru.⁷ Veškeré toto utrpení se ještě vystupňovalo, když byl surově ukřižován na kříži na Kalvárii.

Skrze tyto mučivé prožitky a Jeho následné Vzkříšení – Jeho nekonečné Usmíření – zajistil nesmrtelnost všem lidem a každého z nás vykoupil z následků hříchu, pod podmínkou, že budeme činit pokání.

Po Spasitelově Vzkříšení a po smrti Jeho apoštolů byl svět na staletí uvržen do temnot. Pak, v roce 1820, se Bůh Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, zjevili Proroku Josephu Smithovi, aby zahájili Znovuzřízení Pánovy Církve.

Po tom všem, čím Pán prošel – a po tom všem, co vykonal pro lidstvo – si s hlubokou lítostí uvědomuji, že jsme v Jeho znovuzřízené Církvi bezděčně přistoupili na to, aby byla Církev nazývána jinými jmény, přičemž každé z nich z jejího názvu vyškrtává posvátné jméno Ježíše Krista!

Každou neděli, když způsobile přijímáme svátost, obnovujeme posvátný slib, který jsme dali našemu Nebeskému Otci, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Jeho Syna, Ježíše Krista.⁸ Slibujeme, že Ho budeme následovat, činit pokání, zachovávat Jeho přikázání a vždy na Něj pamatovat.

Když z Jeho Církve vynecháváme Jeho jméno, upíráme Mu neúmyslně ústřední postavení v našem životě.

Součástí toho, že na sebe bereme jméno Spasitele, je i to, že oznamujeme a svědčíme druhým – prostřednictvím svých skutků a slov – že Ježíš je Kristus. Máme snad takový strach, abychom se nedotkli někoho, kdo nám řekl „mormoni“, že se zdráháme zastat se samotného Spasitele – postavit se za Něj i jen v samotném jménu, jímž se nazývá Jeho Církev?

Pokud máme mít jako lid a jako jednotlivci přístup k moci Usmíření Ježíše Krista – aby nás mohla očistit a uzdravit, posílit a zvelebit, a aby nás v konečném důsledku mohla oslavit – musíme dávat zřetelně najevo, že za zdroj této moci uznáváme Jeho. A můžeme začít tím, že budeme Jeho Církev nazývat jménem, které sám stanovil.

Pro značnou část světa je Pánova Církev v současné době skryta pod názvem „Mormonská církev“. Ale my jako členové Pánovy Církve víme, kdo stojí v jejím čele – sám Ježíš Kristus. Naneštěstí se mnozí lidé, když slýchají slovo mormon, mohou domnívat, že uctíváme Mormona. Tak tomu ale není! Tohoto velikého dávného amerického proroka si vážíme a ctíme ho.⁹ Ale nejsme učedníky Mormona. Jsme učedníky Páně.

V počátcích znovuzřízené Církve se výrazy jako Mormonská církev a mormoni¹⁰ často používaly jako přízviska – jako nenávistné nebo urážlivé výrazy – s úmyslem navždy zakrýt vliv Boží ruky při znovuzřízení Církve Ježíše Krista v těchto posledních dnech.¹¹

Bratři a sestry, světských argumentů proti znovunastolení správného názvu Církve je mnoho. Kritikové tvrdí, že vzhledem k tomu, že žijeme v digitálním světě, a kvůli optimalizaci vyhledávání na vyhledávacích portálech, jež nám všem pomáhá najít informace, které potřebujeme, téměř okamžitě – včetně informací o Pánově Církvi – je náprava v oblasti názvu Církve v tuto chvíli nemoudrým krokem. Další mají pocit, že vzhledem k tomu, že jsme tak široce známi jako „mormoni“ a „Mormonská církev“, měli bychom toho co nejlépe využít.

Pokud bychom diskutovali o značce pro organizaci vytvořenou lidmi, mohly by tyto argumenty zvítězit. Ale v této klíčové záležitosti vzhlížíme k Tomu, jemuž tato Církev patří, a uvědomujeme si, že cesty Páně nejsou – a nikdy nebudou – cestami lidskými. Budeme-li trpěliví a budeme-li dělat správně to, co se od nás požaduje, Pán nás tímto důležitým úkolem provede. Koneckonců víme, že Pán pomáhá těm, kteří se snaží plnit Jeho vůli, stejně tak, jako pomohl Nefimu uskutečnit úkol postavit loď, v níž by mohli přeplout přes moře.¹²

Je třeba, abychom při svém úsilí o nápravu těchto chyb byli zdvořilí a trpěliví. Zodpovědné sdělovací prostředky zareagují na naši žádost s porozuměním.

Na jedné z dřívějších generálních konferencí hovořil o jedné takové události starší Benjamín De Hoyos. Řekl:

„Před několika lety, když jsem sloužil v úřadu pro veřejné záležitosti Církve v Mexiku, jsme byli [spolu s mým společníkem] pozváni k účasti v jednom diskusním pořadu v rozhlase. … [Jeden z moderátorů pořadu] se [nás] zeptal: ‚Proč má Církev tak dlouhý název? …‘

Můj společník a já jsme se nad touto vynikající otázkou pousmáli a začali jsme vysvětlovat, že název Církve nevybírali lidé. Byl dán … Spasitelem. … Moderátor pořadu okamžitě a zdvořile odvětil: ‚Tak ho tedy budeme velmi rádi opakovat.‘“¹³

Tato zpráva nám dává určitý vzor. Bude zapotřebí, abychom jako jednotlivci krok za krokem s maximálním úsilím napravovali chyby, které se v průběhu let do Církve vloudily.¹⁴ Zbytek světa si z nás možná vezme příklad a bude nás nazývat správným jménem, ale možná také ne. Je však od nás pokrytecké, když nám vadí, že většina světa nazývá Církev a její členy nesprávnými jmény, a přitom my děláme totéž.

Užitečné vodítko poskytují naše revidované stylistické pokyny. Píše se v nich: „Při první zmínce o Církvi prosím použijte úplný název Církve: ‚Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů‘. Jako zkrácená varianta [při druhé zmínce] se upřednostňuje označení ‚Církev‘ nebo ‚Církev Ježíše Krista‘. Správným a upřednostňovaným označením je i ‚znovuzřízená Církev Ježíše Krista‘.“¹⁵

Pokud by se vás někdo zeptal: „Jste mormon?“, mohli byste odpovědět: „Ptáte-li se na to, zda jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, pak ano, jsem!“

Pokud se někdo zeptá: „Jste Svatý posledních dnů?“,¹⁶ mohli byste odpovědět: „Ano, jsem. Věřím v Ježíše Krista a jsem členem Jeho znovuzřízené Církve.“

Moji drazí bratři a sestry, slibuji vám, že pokud se budeme ze všech sil snažit o znovunastolení správného názvu Pánovy Církve, pak Ten, jemuž tato Církev patří, vylije na hlavy Svatých posledních dnů svou moc a požehnání¹⁷ tak, jak jsme toho doposud nebyli svědky. Budeme mít poznání a moc Boží, jež nám budou pomáhat přinášet požehnání znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista každému národu, pokolení, jazyku a lidu a připravovat svět na Druhý příchod Páně.

Co se tedy skrývá ve jménu? Pokud jde o jméno Pánovy Církve, pak odpověď zní: „Všechno!“ Ježíš Kristus nám nařídil, abychom Církev nazývali Jeho jménem, protože to je Jeho Církev, naplněná Jeho mocí.

Vím, že Bůh žije. Ježíš je Kristus. Vede v nynější době svou Církev. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.