Zranění
Ve zkoušce ohněm představované pozemskými strastmi trpělivě postupujte kupředu a Spasitelova uzdravující moc vám přinese světlo, porozumění, pokoj a naději.
22. března 2016, krátce před osmou hodinou ranní, vybuchly na bruselském letišti dvě teroristické bomby. Starší Richard Norby, starší Mason Wells a starší Joseph Empey přivezli na letiště sestru Fanny Clainovou, která měla letět do své misie v Clevelandu ve státě Ohio. O život tehdy přišlo třicet dva lidí a všichni tito misionáři byli zraněni.
Nejvážnější zranění utrpěl 66letý starší Richard Norby, který sloužil se svou ženou, sestrou Pam Norbyovou.
Starší Norby na onu chvíli vzpomíná takto:
„Ihned jsem si uvědomil, co se stalo.
Snažil jsem se utéci do bezpečí, ale okamžitě jsem upadl. … Viděl jsem, že mám vážně zraněnou levou nohu. [Všiml jsem si], že mi z obou rukou visí něco jako pavučina z černých sazí. Jemně jsem za to zatáhl, ale uvědomil jsem si, že to nejsou saze, ale moje spálená kůže. Bílá košile se mi začala barvit do červena ze zranění, které jsem utržil na zádech.
Když jsem si naplno uvědomil, co se právě stalo, [napadla] mě velmi intenzivní myšlenka, … že Spasitel ví, kde jsem, co se právě přihodilo a [co] v tu chvíli prožívám.“1
Richarda Norbyho a jeho manželku Pam čekaly těžké dny. Richard byl uveden do umělého spánku a následovaly operace, infekce a velká nejistota.
Richard Norby přežil, ale jeho život se navždy změnil. Po dvou a půl letech se stále uzdravuje ze svých zranění; nohu, z níž část chybí, posiluje ortéza, a každý krok se liší od toho, jak chodil před oním okamžikem na bruselském letišti.
Jak se něco takového Richardu a Pam Norbyovým mohlo stát?2 Byli věrni svým smlouvám, předtím sloužili na misii v Pobřeží slonoviny a vychovali úžasnou rodinu. Někdo by mohl docela dobře namítnout: „To není spravedlivé! To prostě není správné! Zasvětili život evangeliu Ježíše Krista; jak se jim to mohlo stát?“
Toto je smrtelnost
Ačkoli podrobnosti budou odlišné, tragické události, nečekané zkoušky a protivenství – fyzické i duchovní – potkávají každého z nás, protože toto je smrtelnost.
Když jsem se zamyslel nad řečníky jen tohoto konferenčního zasedání, uvědomil jsem si, že dva z nich přišli o děti a tři z nich o vnoučata, která se nečekaně vrátila do svého nebeského domova. Nikdo není ušetřen nemoci a smutku; a právě tento týden, jak jsme slyšeli, prošla tiše závojem sestra Barbara Ballardová – anděl na zemi, kterého máme všichni rádi. Presidente Ballarde, nikdy nezapomeneme vaše svědectví z dnešního dopoledne.
Usilujeme o štěstí. Toužíme po míru a pokoji. Doufáme v lásku. A Pán nás zahrnuje úžasnou hojností požehnání. Jedno je však jisté – s radostí a štěstím se budou mísit okamžiky, hodiny, dny, a někdy i roky, kdy vaše duše bude zraněná.
Písma nás učí, že ochutnáme hořké i sladké3 a že zakusíme „protiklad ve všech věcech“.4 Ježíš řekl: „[Váš Otec] slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“5
Rány na duši nejsou vyhrazeny jen bohatým či chudým, jen jedné kultuře, jednomu národu či jedné generaci. Postihují všechny a jsou součástí poznání, které získáváme díky této zkušenosti ve smrtelnosti.
Spravedliví nejsou imunní
Mé dnešní poselství je určeno zvláště těm, kteří dodržují Boží přikázání, dodržují sliby, jež dali Bohu, a – podobně jako Norbyovi a mnozí další muži, ženy a děti v tomto posluchačstvu z celého světa – se setkávají se zkouškami a těžkostmi, které jsou nečekané a bolestivé.
Ke svým zraněním můžeme přijít kvůli přírodní katastrofě či nešťastné nehodě. Můžeme k nim přijít kvůli nevěrnému manželovi nebo manželce, kdy to zcela převrátí život spravedlivému manželskému partnerovi a dětem. K těmto zraněním můžeme přijít kvůli zasmušilosti a sklíčenosti, jež plynou z depresí; kvůli nečekané nemoci; kvůli utrpení či předčasnému úmrtí někoho blízkého; kvůli zármutku v souvislosti se členem rodiny, který se vzdává své víry; kvůli osamělosti, když nám okolnosti nepřivádějí do cesty věčného společníka; či kvůli stovce jiných skličujících a bolestivých strastí, které zůstávají očím skryty.6
Všichni rozumíme tomu, že těžkosti jsou součástí života, ale když postihnou nás osobně, mohou nám vyrazit dech. Aniž by nás to mělo vylekat, musíme být připraveni. Apoštol Petr řekl: „Nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, [jenž vás má vyzkoušet], jako by se vám něco nového přihodilo.“7 Kromě zářivých barev štěstí a radosti jsou do látky plánu našeho Otce pevně vetkána i temněji zbarvená vlákna zkoušek a tragédií. Tyto problémy, ačkoli jsou nelehké, se často stávají našimi nejlepšími učiteli.8
Když vyprávíme zázračný příběh Helamanových 2 060 mladých vojáků, líbí se nám tento verš z písem: „Podle dobrotivosti Boží, a k našemu velikému úžasu, a také k radosti celého našeho vojska, nebylo mezi nimi jediné duše, která by zahynula.“
Věta ale pokračuje: „A také mezi nimi nebylo jediné duše, která by neutrpěla mnoho ran.“9 Každý z oněch 2 060 utrpěl mnoho ran a i každý z nás bude v bitvě života zraněn – ať již fyzicky, nebo duchovně, či v obou ohledech.
Ježíš Kristus je náš milosrdný Samaritán
Nikdy se nevzdávejte – ať jsou zranění vaší duše jakkoli hluboká, ať již pocházejí z jakéhokoli zdroje, ať již k nim dojde kdekoli či kdykoli, a ať již trvají jakkoli krátce či dlouze, záměrem není, abyste duchovně zahynuli. Záměrem je, abyste duchovně přežili a abyste vzkvétali ve víře a v důvěře v Boha.
Bůh nestvořil našeho ducha tak, aby byl na Něm nezávislý. Náš Pán a Spasitel, Ježíš Kristus, nás skrze nepředstavitelný dar svého Usmíření nejen osvobozuje od smrti a nabízí nám – skrze pokání – odpuštění hříchů, ale je také připraven nás osvobodit od utrpení a bolestí naší zraněné duše.10
Spasitel je náš milosrdný Samaritán,11 jenž je vyslán „uzdravovati skroušené srdcem“.12 Přichází k nám tehdy, když nás ostatní přehlížejí. Soucitně nám potírá rány svým uzdravujícím balzámem a obvazuje je. Nese nás v náručí. Stará se o nás. Vybízí nás: Přijďte ke mně a já vás uzdravím.13
„A [Ježíš bude trpět] bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; … aby … na sebe [mohl vzít] bolesti a nemoci lidu svého. … Vezme na sebe slabosti [naše, naplněn] milosrdenstvím.“14
Pojďte, vy, již sílu a útěchu hledáte;
poklekněte před trůnem milosrdenství, Jemu u nohou.
Přineste srdce zraněné, když strádáte;
bolesti na zemi není, již nebesa uzdravit nemohou.15
Když Prorok Joseph Smith procházel nesmírným utrpením, Pán mu řekl: „Všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.“16 Jak mohou bolestivá zranění být pro naše dobro? Ve zkoušce ohněm představované pozemskými strastmi trpělivě postupujte kupředu a Spasitelova uzdravující moc vám přinese světlo, porozumění, pokoj a naději.17
Nikdy se nevzdávejte
Modlete se celým svým srdcem. Prohlubujte svou víru v Ježíše Krista, v to, že žije, a v Jeho milost. Držte se Jeho slov: „Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v [slabosti] dokonává se.“18
Pamatujte, pokání je mocný duchovní lék.19 Dodržujte přikázání, buďte hodni Utěšitele a pamatujte na to, že Spasitel slíbil: „[Nezanechám vás bez útěchy], přijduť k vám.“20
Uklidňujícím balzámem pro zraněnou duši je i pokoj, který zažíváme v chrámu. Vracejte se do domu Páně se svým zraněným srdcem a se jmény svých předků co nejčastěji. Chrám promítá náš krátký okamžik ve smrtelnosti na široké plátno věčnosti.21
Ohlédněte se za sebe a pamatujte na to, že jste prokázali svou způsobilost v předsmrtelném stavu. Jste udatným dítětem Božím a s Jeho pomocí můžete zvítězit v bitvách tohoto padlého světa. Zvládli jste to předtím a můžete to zvládnout znovu.
Hleďte dopředu. Vaše starosti a trápení jsou velmi skutečné, ale nepotrvají na věky.22 Vaše temná noc pomine, protože „Syn … [vyšel] s uzdravováním v křídlech svých“.23
Norbyovi mi řekli: „Zklamání občas přichází na návštěvu, ale nedovolujeme mu zůstat.“24 Apoštol Pavel pravil: „Úzkost míváme, ale nebýváme … potlačeni; býváme [mateni], ale [nezoufáme si]; protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.“25 Můžete být vyčerpáni, ale nikdy se nevzdávejte.26
I navzdory vlastním bolestivým zraněním budete instinktivně nabízet pomocnou ruku druhým a důvěřovat Spasitelovu zaslíbení: „Kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.“27 Zranění, kteří ošetřují rány druhým, jsou Boží andělé na zemi.
Za několik okamžiků si vyslechneme našeho milovaného proroka, presidenta Russella M. Nelsona – muže nezlomné víry v Ježíše Krista, muže naděje a pokoje, kterého Bůh miluje, ale přesto ho neušetřil ran na duši.
V roce 1995 lékaři diagnostikovali jeho dceři Emily, která zrovna čekala dítě, rakovinu. Poté, co se jí narodilo zdravé děťátko, zažívala rodina dny plné naděje a štěstí. Rakovina se ale vrátila, a milovaná Emily odešla z tohoto života pouhé dva týdny po svých 37. narozeninách a zanechala zde milujícího manžela a pět malých dětí.
Na generální konferenci, která se konala krátce po jejím úmrtí, se president Nelson svěřil: „Slzy zármutku doprovázelo přání, abych toho byl mohl pro naši dceru udělat více. … Kdybych měl moc vzkříšení, byl bych pokoušen [ji] přivést zpět. … [Avšak] tyto klíče drží Ježíš Kristus a použije je pro Emily … a pro všechny lidi v Pánově vlastním čase.“28
Když president Nelson minulý měsíc navštívil Svaté v Portoriku a vzpomínal na loňský ničivý hurikán, promlouval s láskou a soucitem:
„[Toto] je součástí života. Právě proto jsme zde. Jsme zde proto, abychom měli tělo a byli zkoušeni a prověřováni. Některé tyto zkoušky jsou fyzické, jiné jsou duchovní; a vaše zkoušky byly jak fyzické, tak duchovní.“29
„Nevzdali jste se. Jsme na vás [velmi] hrdí. Vy, věrní Svatí, jste o mnohé přišli, ale i během toho všeho jste prohlubovali svou víru v Pána Ježíše Krista.“30
„Dodržováním Božích přikázání můžeme najít radost i uprostřed těch nejhorších okolností.“31
Všechny slzy budou setřeny
Bratři a sestry, slibuji vám, že prohlubování víry v Pána Ježíše Krista vám přinese více síly a větší naději. Vám, spravedlivým, Lékař naší duše – ve svém čase a svým způsobem – uzdraví všechna zranění.32 Žádná nespravedlnost, žádné pronásledování, žádná zkouška, žádný smutek, žádný žal, žádné utrpení, žádné zranění – jakkoli hluboké, rozsáhlé či bolestivé – nebude vyňato z dosahu útěchy, pokoje a trvalé naděje, již přináší Ten, jehož otevřená náruč a zraněné ruce nás přivítají zpět do Jeho přítomnosti. Onoho dne, jak svědčí apoštol Jan, spravedliví, kteří vyjdou „z velikého ssoužení“,33 budou stát „oblečení v bílé roucho … před trůnem Božím“. Beránek mezi námi bude přebývat „a setře Bůh všelikou slzu s očí [vašich]“.34 Tento den přijde. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.