Generální konference
Láska Boží
Generální konference – říjen 2021


13:11

Láska Boží

Náš Otec a náš Vykupitel nám žehnají přikázáními a díky poslušnosti Jejich přikázání pociťujeme v plnější míře a silněji Jejich dokonalou lásku.

Náš Nebeský Otec nás miluje hlubokou a dokonalou láskou.1 Z lásky k nám vytvořil plán – plán vykoupení a štěstí – aby nám všem zpřístupnil příležitosti a radosti, které si přejeme získat, až do výše a včetně všeho, co sám má a čím je.2 Aby toho dosáhl, byl dokonce ochoten obětovat svého Milovaného Syna Ježíše Krista, aby byl naším Vykupitelem. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“3 Jeho láska je čistou otcovskou láskou – zahrnující všechny bez rozdílu, a přesto pro každého osobní.

Ježíš Kristus má s Otcem společnou tutéž dokonalou lásku. Když Otec na začátku vypracoval svůj veliký plán štěstí, požádal, aby byl někdo Spasitelem a vykoupil nás, což je nepostradatelnou součástí onoho plánu. Ježíš se nabídl: „Zde jsem, pošli mne.“4 Spasitel „nečiní ničeho, kromě toho, co je pro dobro světa; neboť on miluje svět, dokonce tak, že položí svůj vlastní život, aby mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě. Pročež, nepřikazuje nikomu, aby se nepodílel na spasení jeho.“5

Tato božská láska nám má poskytovat hojnost útěchy a sebedůvěry, zatímco se modlíme k Otci v Kristově jménu. Ani jeden z nás pro Ně není cizincem. Nemusíme se zdráhat volat k Bohu, a to ani když máme pocit, že toho nejsme hodni. Můžeme se spolehnout, že díky milosti a zásluhám Ježíše Krista budeme vyslyšeni.6 Když budeme přebývat v Boží lásce, bude naše rozhodování čím dál méně záviset na příznivém míněním druhých.

Láska Boží neomlouvá hřích; místo toho nabízí vykoupení

Protože Boží láska je všeobjímající, někteří o ní mluví jako o „bezpodmínečné“ a v mysli možná docházejí k závěru, že to znamená, že jsou „bezpodmínečná“ i Boží požehnání a že je „bezpodmínečné“ i spasení. Tak tomu však není. Někteří mají ve zvyku říkat: „Spasitel mě miluje takového, jaký jsem“, což je jistě pravda. Ale nemůže vzít nikoho z nás takové, jací jsme, do svého království, „neboť žádná nečistá věc tam nemůže přebývati, nebo přebývati v přítomnosti jeho“.7 Nejprve musí být vyřešeny naše hříchy.

Profesor Hugh Nibley kdysi poznamenal, že království Boží nemůže vytrvat, pokud bude shovívavé i jen k sebemenšímu hříchu: „Sebemenší stín zkaženosti by znamenal, že onen druhý svět není ani neporušitelný, ani věčný. I nejmenší chybička v nějaké stavbě, instituci, kodexu či charakteru bude mít nevyhnutelně z dlouhodobého hlediska věčnosti fatální následky.“8 Boží přikázání jsou „přísná“,9 protože Jeho království a jeho obyvatelé mohou obstát jen tehdy, pokud budou důsledně zavrhovat zlo a rozhodovat se pro dobro, a to bez výjimky.10

Starší Jeffrey R. Holland poznamenal: „Ježíš jasně rozuměl tomu, na co, jak se zdá, mnozí lidé v novodobé společnosti zapomínají – že existuje zcela zásadní rozdíl mezi přikázáním odpouštět hřích (k čemuž měl nekonečnou schopnost) a varováním před snahou hřích přehlížet (což nikdy ani jednou neudělal).“11

Avšak navzdory svým nynějším nedokonalostem můžeme stále doufat, že získáme určité „jméno a postavení“,12 určité místo – a to jak v Jeho Církvi, tak v celestiálním světě. Pán nás poté, co objasnil, že nemůže omlouvat ani přehlížet hřích, ujišťuje:

„Nicméně tomu, kdo činí pokání a poslouchá přikázání Páně, bude odpuštěno.“13

„A kdykoli bude lid můj činiti pokání, odpustím mu poklesky jeho proti mně.“14

Pokání a božská milost jsou řešením tohoto dilematu:

„Pamatujte také na slova, jež Amulek promlouval k Zezromovi ve městě Ammonia; neboť mu pravil, že Pán zajisté přijde, aby vykoupil svůj lid; ale že je nepřijde vykoupiti v hříších jejich, ale vykoupiti je z hříchů jejich.

A má moc, která mu byla dána od Otce, aby je vykoupil z hříchů jejich skrze pokání; tudíž vyslal anděly své, aby oznamovali zvěsti o podmínkách pokání, jež přivádí k moci Vykupitele, ke spasení duše jejich.“15

Pod podmínkou pokání může Pán projevovat milosrdenství, aniž by oloupil spravedlnost a aniž by „Bůh [přestal] býti Bohem“.16

Způsoby tohoto světa jsou zaměřeny proti Kristu, to jest „na cokoli s výjimkou Krista“. Naše doba je reprízou historie z Knihy Mormonovy, v níž se charismatické postavy snaží získat nad druhými nespravedlivou nadvládu, vyzdvihují sexuální nevázanost a povyšují shromažďování majetku na účel naší existence. Jejich filosofie ospravedlňují „páchání několika hříchů“,17 nebo dokonce i mnoha hříchů, ale nikdo z nich nemůže nabídnout vykoupení. To přichází jedině prostřednictvím krve Beránkovy. To nejlepší, co tento zástup hlásající „cokoli, jen ne Krista“ nebo „cokoli, jen ne pokání“ dokáže nabídnout, je nepodložené tvrzení, že hřích neexistuje, nebo že pokud existuje, nemá v konečném důsledku žádné následky. Neumím si představit, že by tento argument u Posledního soudu nějak zvlášť obstál.18

Nemusíme se pokoušet o nemožné ve snaze najít pro své hříchy omluvu. A naopak, ani se nemusíme pokoušet o nemožné ve snaze smazat následky hříchu pouze prostřednictvím vlastních zásluh. Naše náboženství necharakterizuje ospravedlňování ani perfekcionismus, ale vykoupení – vykoupení prostřednictvím Ježíše Krista. Patříme-li mezi kajícné, díky Jeho Usmíření jsou naše hříchy přibity na Jeho kříž a „ranami Jeho jsme uzdraveni“.19

Upřímná láska proroků odráží lásku Boží

Již dlouho na mě dělá velký dojem upřímná láska proroků Božích, kterou pociťuji a která je patrná z jejich varování před hříchem. Nepodněcuje je touha někoho zatracovat. To, po čem opravdu touží, odráží lásku Boží; ve skutečnosti to je láska Boží. Mají rádi ty, k nimž jsou posláni, ať se jedná o kohokoli a ať jsou tito lidé jacíkoli. Stejně jako Pán si ani Jeho služebníci nepřejí, aby kdokoli trpěl bolestmi způsobenými hříchem a špatnými rozhodnutími.20

Alma byl vyslán hlásat poselství o pokání a vykoupení lidu naplněnému nenávistí, který byl ochoten pronásledovat, mučit, a dokonce i zabíjet křesťanské věřící, k nimž patřil i samotný Alma. Přesto Alma tento lid miloval a toužebně si přál, aby byl spasen. Alma poté, co hlásal Kristovo Usmíření lidem v Ammonii, naléhavě žádal: „A nyní, bratří moji, přeji si z celé hloubky srdce svého, ano, s velikou úzkostí až k bolesti, abyste poslouchali slova moje a odvrhli hříchy své…, abyste mohli býti posledního dne pozvednuti a abyste mohli vejíti v [Boží] odpočinutí.“21

Slovy presidenta Russella M. Nelsona: „Jeho pravdu prohlašujeme právě proto, že nám velice záleží na všech Božích dětech.“22

Bůh vás miluje; milujete vy Jeho?

Láska Otce a Syna je dána bez omezení, ale zahrnuje také naději a očekávání. Znovu cituji presidenta Nelsona: „Boží zákony jsou motivovány výhradně Jeho nekonečnou láskou k nám a Jeho přáním, abychom se stali vším tím, čím se můžeme stát.“23

Protože vás Otec a Syn milují, nechtějí vás zanechat „svému osudu“. Protože vás milují, přejí si, abyste pociťovali radost a byli úspěšní. Protože vás milují, přejí si, abyste činili pokání, protože to je cesta ke štěstí. Rozhodnutí je však na vás – Oni ctí vaši svobodu jednání. Musíte se rozhodnout, že Je budete milovat, že Jim budete sloužit a že budete dodržovat Jejich přikázání. Pak vám budou moci hojněji žehnat a dávat najevo svou lásku.

Otec a Syn od nás očekávají především to, že i my budeme milovat. „Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest.“24 Jak napsal Jan: „Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati.“25

Bývalá generální presidentka Primárek Joy D. Jonesová jednou vyprávěla, jak byli s manželem jakožto mladý pár povoláni, aby navštěvovali jednu rodinu, která nebyla na shromáždění již mnoho let, a aby o ni pečovali. Při jejich první návštěvě bylo okamžitě jasné, že nejsou vítáni. Bratr a sestra Jonesovi po zklamání, které zapříčinily další neúspěšné pokusy, a po mnohých upřímných modlitbách a přemítání obdrželi odpověď na otázku proč, která se týkala jejich služby, v tomto verši z Nauky a smluv: „Milovati budeš Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou; a ve jménu Ježíše Krista mu budeš sloužiti.“26 Sestra Jonesová uvedla:

„Věděli jsme, že se upřímně snažíme sloužit této rodině a našemu biskupovi, ale museli jsme si položit otázku, zda sloužíme opravdu z lásky k Pánu. …

Na návštěvy u této milé rodiny jsme se začali těšit kvůli lásce k Pánu [viz 1. Nefi 11:22]. Dělali jsme to pro Něj. Díky Němu to už nebylo nijak namáhavé. Po mnoha měsících hovorů u dveří nás rodina začala zvát dál. Nakonec jsme se s nimi pravidelně modlili a láskyplně si povídali o evangeliu. Vzniklo dlouholeté přátelské pouto. Svou láskou k Pánovým dětem jsme projevovali úctu a lásku Jemu.“27

S vědomím toho, že nás Bůh miluje dokonalou láskou, by si každý z nás mohl položit otázky: „Jak moc miluji Boha já? Může se spoléhat na mou lásku tak, jako se já spoléhám na tu Jeho?“ Nebylo by chvályhodné usilovat o to, abychom žili tak, aby nás Bůh mohl milovat nejen navzdory našim selháním, ale i kvůli tomu, čím se stáváme? Ó, kéž by o vás i o mně mohl říci totéž, co řekl o Hyrumu Smithovi, například: „Já, Pán, ho miluji pro bezúhonnost srdce jeho.“28 Pamatujme na Janovo láskyplné nabádání: „Nebo toť je láska Boží, abychom přikázání jeho [dodržovali]; a přikázání jeho nejsou těžká.“29

A skutečně, Jeho přikázání nejsou těžká – právě naopak. Vyznačují cestu uzdravení, štěstí, pokoje a radosti. Náš Otec a náš Vykupitel nám žehnají přikázáními a díky poslušnosti Jejich přikázání pociťujeme v plnější míře a silněji Jejich dokonalou lásku.30

Zde je řešení pro naši dobu plnou ustavičných svárů – je jím Boží láska. O zlatém věku dějin popsaných v Knize Mormonově, který následoval po působení Spasitele, se píše, že „v zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí“.31 Ve své snaze dosáhnout Sionu pamatujme na zaslíbení ze Zjevení: „Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní jeho, aby měli právo [ke stromu] života, a aby branami vešli do [svatého] města.“32

Vydávám svědectví o tom, že náš Nebeský Otec a náš Vykupitel Ježíš Kristus žijí, a o Jejich neměnné, nehynoucí lásce. Ve jménu Ježíše Krista, amen.