POSILOVÁNÍ RODINY
Množte se a naplňte zemi
Pokračující série článků obohacující vaše studium a uplatňování dokumentu „Rodina – Prohlášení světu“.
„První přikázání, které dal Bůh Adamovi a Evě, se týkalo jejich možnosti být rodiči, a to jako manžel a manželka. Prohlašujeme, že přikázání, které Bůh dal svým dětem, aby se množily a naplnily zemi, je stále v platnosti.“1
Lidé si stále méně cení dětí
President James E. Faust, druhý rádce v Prvním předsednictvu, hovořil o „posunu v postoji k účelu manželství. Stále více mladých lidí pohlíží na manželství jako na ,vztah páru určený k uspokojování citových potřeb dospělých, a ne jako na instituci pro výchovu dětí.‘…
Další znepokojující výzvou pro rodinu,“ poznamenal president Faust, „je, že lidé si stále méně cení dětí. V mnoha částech světa lidé přivádějí na svět méně dětí. Potrat je pravděpodobně nejjasnějším znamením, že manželé děti nechtějí. Odhaduje se, že čtvrtina všech těhotenství na celém světě končí vyvolaným potratem.“2
Zničující praktika
Potrat je dvousečný meč. Tato široce rozšířená praktika nejenže podporuje sobeckost a promiskuitní používání moci plození, ale často i znesnadňuje adopci manželským párům, které nemohou mít vlastní děti.
V roce 1991 První předsednictvo vydalo obsáhlé prohlášení o potratu. I když si je První předsednictvo vědomo toho, že existují jisté „vzácné případy, kdy lze potrat ospravedlnit,“ zdůrazňuje, že „toto nejsou automatické důvody pro potrat“ a „radí lidem všude na světě, aby se odvrátili od zničující praktiky potratu, jehož důvodem je osobní nebo společenské pohodlí.“3
Přivádění dětí na svět určitě není pohodlné. Velmi často zahrnuje fyzickou bolest následovanou velkými oběťmi a nesobeckostí. Ale požehnání plynoucí z dodržování Božího příkazu vychovávat děti patří mezi nejsladší požehnání, která Bůh nabízí. Vskutku, rodičovství nám mnoha způsoby dává předem ochutnat z božskosti.
Nemanželské porody
I když je přikázání, abychom se množili a zalidnili zemi, důležité, Pán objasnil, že svou poslušnost musíme projevovat pouze v rámci manželského vztahu. Existují četné důvody pro toto omezení, ale ty dva nejdůležitější jsou, aby se zabránilo sexuální promiskuitě a aby bylo zajištěno stabilní a zdravé rodinné prostředí pro děti.
Ve většině společností bylo narození dětí mimo manželství tradičně považováno za hanbu a potupu. Ale v dnešním světě, kde je dobré nazýváno zlým a zlé dobrým (viz Izaiáš 5:20), se stigma nemanželského porodu z velké části vytratilo. Nejenže je tato praktika hříchem v očích Božích, ale badatelé zjistili, že narození mimo manželství s sebou přináší závažná rizika pro dítě. Například v porovnání s dětmi narozenými sezdaným párům je u dětí, které jsou narozené mimo manželství, pravděpodobnější úmrtí na syndrom náhlého úmrtí dítěte nebo v důsledku úrazu a také je pravděpodobnější, že se z nich nakonec stanou mladiství delikventi.
Dětem narozeným nesezdaným rodičům a daným k adopci se vede významně lépe než těm neadoptovaným. Mají menší problémy s učením, dosahují vyšších úrovní v zaměstnání a je menší pravděpodobnost, že v dospělosti budou pobírat pomoc od státu.4 Je zřejmé, že přivádění dětí na svět a jejich výchova Pánovým způsobem má za následek duchovní a časná požehnání.
Naplňte zemi
Poté, co Pán Adamovi a Evě přikázal „Ploďtež se a rozmnožujte se“, přikázal jim také „naplňte zemi, a podmaňte ji“ (Genesis 1:28). Hebrejské slovo přeložené jako naplnit znamená „zaplnit“. Po mnoho let slýcháme varování před přelidněním a zničujícími účinky, které může přinést. Ačkoli některé oblasti světa zažívají negativní dopad nadměrné hustoty populace, svět jako celek jde ve skutečnosti opačným směrem. Výzkumy vskutku ukazují, že v roce 2040 dosáhne světová populace vrcholu a začne klesat.5
Pravděpodobně důležitějším faktorem než hustota populace je to, jak využíváme zdrojů, které nám Bůh dal na podporu populace nyní i v budoucnosti. „Neboť země je plná,“ řekl, „a je více než dosti… bude-li některý člověk bráti z hojnosti, kterou jsem učinil, a nebude-li udělovati část svou podle zákona evangelia mého chudým a potřebným, bude se zlovolnými pozdvihovati oči své v pekle jsa v mukách“ (NaS 104:17–18). „Nepřítelem lidského štěstí, stejně jako příčinou chudoby a hladu, není rození dětí,“ řekl starší Henry B. Eyring z Kvora dvanácti apoštolů. „Příčinou je to, že lidé nezacházejí se zemí tak, jak by je tomu učil Bůh, jen kdyby se ptali a potom poslouchali.“6