Mladí při práci na Fidži
Mladí Svatí hrají velkou roli při uspokojování potřeb členů.
Sikeli Vuli se směje, když se marně snaží vzpomenout si, kolikrát spadl do řeky. Ještě nedávno byl neúmyslný pád do řeky pro obyvatele vesničky Navatuyaba poblíž Suvy na Fidži zcela běžnou záležitostí.
Když jste se totiž potřebovali dostat do města, do školy nebo do místního obchodu, museli jste přeplout řeku, která se pomalu vine kolem vesnice, urazit dlouhou cestu k nejbližšímu mostu (asi dvě hodiny) nebo zaplatit tvrdě vydělané a vzácné peníze za autobus.
„Řeku jsem přeplouval mnohokrát denně,“ říká třináctiletý Sikeli. „Kamarádi žijí na druhé straně.“
Přeplutí řeky bylo zdaleka nejjednodušším rozhodnutím, i když znamenalo použít vratký vor zhotovený z dlouhých bambusových kmenů svázaných dohromady. A když čekali více než dva lidé, bylo rychlejší držet učebnice a školní uniformu nad hlavou a přeplavat v oblečení, které se mohlo namočit, protože byste pravděpodobně z voru stejně spadli.
Alespoň takto to chodilo předtím, než se sem přebrodila Církev a pomohla členům problém vyřešit. Církev zajistila člun. Podle toho, jak pozvedl ducha členů, byste si však mysleli, že je to spíše letadlo.
„Jsme za člun vděční,“ říká dvanáctiletá Litiana Delaiová. „Je mnohem snazší dostat se na druhou stranu.“
Šťastní díky pomoci
Člun odbočky Navatuyaba je pouze jedním z mnoha projektů, které kůl Nausori na Fidži podnikl, aby pomohl mladým a dalším členům Církve. Pro dospívající v této oblasti je téměř nemožné najít práci. Je to obtížné i pro jejich rodiče. To vytváří obtížnou situaci a pro členy, podobně jako pro většinu lidí v této oblasti, je obtížné se uživit.
Tak proč jsou členové tak šťastní?
Protože vědí, že je Pán má rád.
„Víme, že se o nás Nebeský Otec stará, protože nám Církev tolik pomáhá uspokojovat naše potřeby,“ říká čtrnáctiletá Makereta Elderová.
Vedoucí kůlu pocítili inspiraci, že mají začít s řadou programů, které by členům pomohly, a mladí hrají při uvádění těchto programů do života velkou roli. Kromě člunu to je skleník, skupina nových farem programu blaha a sociální péče, a dokonce i hospodářská zvířata. A mladí v Navatuyaba rádi pomáhají.
Táhnou za jeden provaz
Jeden zvuk, který v Navatuyabě příliš neuslyšíte, je rachot zemědělských strojů. To se nyní mění, protože ve vesnici se nachází traktor patřící kůlu, který hradí jeho provoz.
Sedmnáct mladých lidí v odbočce je vděčných za traktor. Bez něj by členové z Navatuyaby museli najít nějaký způsob, jak obdělávat dva akry (0,8 ha) ručně. Traktor ale neudělá veškerou zemědělskou práci. Všichni členové společně sázejí, plejí a sklízejí úrodu, například taro a tapioku.
„Všichni pomáháme na farmě,“ říká patnáctiletý Kuli Qaravanua. „Mladí plejí a sázejí nebo nosí občerstvení, když pracují dospělí.“
„Ráda pracuji na farmě,“ říká čtrnáctiletá Maca Baikeirewaová. „To pomáhá mé rodině v mnoha směrech.“
Požehnání z farmy se neomezuje pouze na to, že máme co jíst. Mladí se toho hodně učí o tom, jak pěstovat plodiny a pilně pracovat.
„Myslím si, že práce na farmě spojila mládež naší odbočky dohromady,“ říká osmnáctiletá Tulia Tinaimolikulaová. „Pomáhá nám, abychom se navzájem lépe poznávali.“
Ale, jak říká Kuli, „traktor, a zejména farma, nám pomáhají mít pokojnou mysl. Nemusím si dělat starosti s tím, co budu zítra jíst.“
Život s hospodářskými zvířaty
I když je společná práce na poli radostná, není pro mladé ani zdaleka tak zábavná, jako když mohou pomáhat s prasaty a s kuřaty.
Odbočka začala se 120 kuřátky, 64 kuřaty a čtyřmi prasaty, výběh pro kuřata se ale bude rozšiřovat. Zvířata budou rozdělena mezi členy odbočky a kůlu. Některá se prodají, některá snědí, ale je s nimi zábava jako s ničím jiným.
Kuřátka jsou roztomilá a krmení prasat může být zábavné, ale mladí na vlastní kůži poznali, jak obtížné může být polapit prase, které se nechce dát chytit.
Drží se nad vodou
Když v některých zemích dojde řeč na církevní program blaha a sociální péče, mnozí mladí přestanou poslouchat, protože si myslí, že se jich příliš netýká. Mladým z Navatuyaby se však díky prasatům a traktorům, kuřatům a farmaření mění život.
I člun znamená více než jen bezpečnou cestu přes řeku. Tím, že odbočka od každého cestujícího vybírá několik centů, může zaplatit rodině Litiany, aby se o člun starala. Litiana a její sourozenci se střídají ve službě u převozu. Když někdo na druhém břehu potřebuje převést, tak na ně zapíská.
„Je to pro mou rodinu požehnání,“ říká Litiana a usmívá se. „Pomáhá nám to opatřit si školní pomůcky a jídlo. A z toho, co vyděláme, platíme desátek.“
Svatí v Navatuyabě nejsou jediní, kdo se musí namáhat, aby překonali překážky, aniž by jim přerostly přes hlavu. Prostřednictvím církevních programů blaha a sociální péče a humanitárních programů Pán poskytuje mnohým způsob, aby během obtížných časů zůstali na lodi. A z toho se lze radovat.
„Někteří lidé jsou jako kameny vržené do moře problémů. Topí se v nich. Buďte jako korek. Když jste potopeni v problému, bojujte, abyste se osvobodili a vynořili a opět radostně sloužili.“
Starší Richard G. Scott z Kvora dvanácti apoštolů, „Finding Joy in Life“, Ensign, May 1996, 24–25.