Mám se vzdát školy kvůli misii?
Střední školu jsem dokončil v roce 1992 a hned poté jsem odevzdal přihlášku na misii na plný úvazek. Když však přišlo mé povolání, byl jsem zrovna přijat na jednu z nejlepších universit v Nigérii na studium medicíny.
V Nigérii existuje při přijímání na lékařskou fakultu velká konkurence a přijetí se neodmítá. Když na mě někteří přátelé a členové rodiny naléhali, abych povolání na misii odmítl, vysvětlil jsem jim, že mám zodpovědnost sloužit a že se na to těším již od doby, kdy jsem před šesti lety vstoupil do Církve. Byl jsem přesvědčen, že po misii mne na lékařskou fakultu přijmou znovu, ale mnozí si mysleli, že svého rozhodnutí budu litovat.
Jsem vděčný za své domácí učitele, členy rodiny a přátele v Církvi, kteří mě v mém rozhodnutí sloužit podporovali. Díky tomu, že jsem navštěvoval seminář, studoval písma a žil podle evangelia, jsem byl schopen stát si za svým přesvědčením.
Jako misionář jsem si stanovoval osobní cíle a usilovně jsem pracoval. Po čtyřiadvaceti měsících jsem byl se ctí uvolněn. Pán žehná navrátivším se misionářům, ale neslibuje jim, že budou zbaveni veškerých zkoušek. Pro navrátivšího se misionáře z Nigérie mezi tyto zkoušky patří nezaměstnanost a nedostatek financí na vzdělání.
Během prvních tří let po misii jsem třikrát absolvoval přijímací zkoušky a pokaždé jsem je udělal, ale na lékařskou fakultu jsem přijat nebyl. Během těchto tří let jsem také nemohl najít práci. Byl jsem pokoušen, abych začal věřit tomu, že někteří moji přátelé a členové rodiny možná měli pravdu a že odmítnout přijetí na lékařskou fakultu bylo chybou.
Na misii jsem se učil odevzdávat své břímě Pánu, a tak jsem Ho nechal řídit můj život podle Jeho vůle. Jakmile jsem to udělal, začalo se vše měnit v můj prospěch – ale ne tak, jak jsem to původně plánoval já.
Jednou o postní neděli jsem se rozhodl držet půst a intenzivně v modlitbě prosit o Pánovu pomoc. Toho večera u mě někdo zaklepal na dveře. Když jsem dveře otevřel, s překvapením jsem uviděl jednoho známého, se kterým jsem se seznámil před šesti měsíci na bezpečnostním školení. Řekl mi o pracovním místě bezpečnostního agenta, které se uvolnilo ve společnosti, pro kterou pracoval jeho starší bratr, a o tom, že tato společnost nutně potřebuje tuto pozici obsadit. A já jsem byl jediným, kdo ho napadl.
Druhý den mě tato společnost zaměstnala. Tento jedinečný zážitek mi potvrdil, že Nebeský Otec mě neopustil a že Mu musím důvěřovat. Tato práce se pro mě stala odrazovým můstkem pro další zaměstnání.
Boží požehnání nelze měřit jen na základě světských úspěchů. Několik let po misii jsem obtížně usiloval o to, abych se postavil na vlastní nohy pokud jde o časné záležitosti, ale Pán mi žehnal duchovně. V mém patriarchálním požehnání se uvádělo, že se mám oženit a že budu mít příležitost získat vyšší vzdělání. A tyto příležitosti skutečně přišly.
I když jsem se nedostal na lékařskou fakultu, získal jsem vysokoškolské vzdělání na téže úrovni v účetnictví a v matematice. Pán mi nakonec požehnal dostatečným materiálním zázemím, a já jsem se mohl oženit.
Když sloužíme na misii se ctí, Pán je zavázán žehnat nám, když poté usilujeme o příležitosti získat vyšší vzdělání. Nic v životě mladého muže nebo mladé ženy nemůže předčit to, co během služby na misii na plný úvazek prožije, čemu se naučí a jaká požehnání obdrží.