Jděte další míli
Někdy jsou výsledkem malého úsilí velké věci.
Když bylo Steinu Arthuru Andersenovi asi 15 let, nebyl v Církvi aktivním. Ani jeho rodina. Několikrát se stěhovali do různých částí Norska. V oné době bydleli ve Stavangeru. Je to čtvrté největší město v této zemi a leží na jihozápadním pobřeží. Stein byl ve Stavangeru několikrát na shromáždění a poznal několik dalších mladých členů Církve, kteří bydleli v této oblasti. Zvláště jeden mladý muž na Steina poměrně silně zapůsobil – jmenoval se Tor Lasse Bjerga.
Stein se s Tor Lassem seznámil při jedné ze svých občasných návštěv shromáždění. „Byl o pár let starší než já a skutečně na mě udělal velký dojem,“ říká Stein. „Když jsem byl v jeho přítomnosti, cítil jsem se dobře a měl jsem dojem, že je to skvělý člověk.“ Kdyby tak Tor Lasse na Steina nezapůsobil, asi by nebyl ochoten mu naslouchat, když ho Tor Lasse jednou u nich doma navštívil se speciální výzvou.
To se stalo v polovině sedmdesátých let minulého století, když byl v Norsku zaváděn program semináře a Tor Lasse byl povolán jako první učitel semináře. Když si představil, o jak velkou zodpovědnost se jedná, byl trochu nervózní, protože mu tehdy bylo teprve 18 let. „Hodně jsem se o tom modlil,“ vzpomíná. Jednou věcí si byl ale naprosto jist – chtěl podat pomocnou ruku mladým, kteří patřili do jeho oblasti a kteří byli méně aktivní. Tor Lasse říká: „Okamžitě jsem pocítil, že mám jít navštívit Steina Arthura.“
„Na jeho seznamu bylo pravděpodobně i mé jméno,“ říká Stein. Ale pro Tora Lasseho byl Stein mnohem důležitější než jen jméno na seznamu. Tor Lasse si vzpomíná, že na něj zapůsobila Steinova inteligence a jeho skromná povaha a odhodlanost. A tak se Tor Lasse rozhodl, že Steina navštíví osobně, aby ho pozval na nový program semináře.
Tor Lasse mu předem zatelefonoval. Mluvil se Steinovými rodiči, aby se ujistil, že až přijde, bude Tor doma. Když se Tor Lasse vydal za Steinem, musel jet asi 35 minut autobusem k trajektu. Trajektem pak jel 45 minut. Nakonec musel jít ještě 30 minut pěšky. „Stále na to musím myslet,“ říká Stein. „Tím, co Tor Lasse udělal, skutečně ušel další míli.“
Oba si dosud dobře pamatují na ducha, kterého pociťovali, když se skoro před 35 lety sešli. Když seděli v obývacím pokoji, Stein myslel na všechno to, čemu se věnoval. „Hodně času jsem věnoval kopané, skautingu a hře na trumpetu a dělal jsem spoustu dalších věcí. Byl jsem v jednom kole.“
„Když Tor Lasse mluvil o semináři, podíval se na mě a řekl: ‚Steine, chtěl by ses zapsat do programu semináře a začít s námi studovat písma?‘ Seděl jsem u krbu a řekl jsem ano. Zcela logické by bylo tu nabídku odmítnout, protože jsem neměl čas. Ale já jsem řekl ano. A tím to všechno začalo.“
„To všechno“ znamenalo vstávat každé ráno a doma sám studovat písma a lekce semináře. Dále to znamenalo scházet se každý týden se skupinou čtyřech nebo pěti studentů. „Postupně jsem začal během oněch brzkých ranních hodin, kdy jsem si sám četl, pociťovat Ducha, a vstával jsem každé ráno,“ říká Stein. „Časem jsem viděl, že kdybych ráno nestudoval, něco by mi ten den chybělo. A aniž bych si to uvědomoval, začal jsem získávat svědectví.“
Stein vysvětluje: „Po určité době jsem pochopil, co je to za pocity. Měl jsem dobrý pocit z toho, čemu se učím, pociťoval jsem Ducha. Pociťoval jsem, že je to správné. A věděl jsem, že je to něco, na čem chci dál stavět svůj život.“
Ale proč řekl Stein ano, když věděl, že je tak zaneprázdněný? „Myslím si, že na mě působil Duch Svatý,“ říká. „Musel jsem být z nějakých důvodů připraven. A tak když Tor Lasse přišel s vírou, ušel další míli, a já jsem byl připraven jeho výzvu přijmout. A právě takto Pán pracuje.“
Když uběhl asi rok, Tor Lasse se rozhodl, že půjde na misii, a byl povolán, aby sloužil v Norsku. Během té doby Stein i nadále posiloval své svědectví o evangeliu. „Když se Tor z misie vrátil, pohnulo mě to k tomu, abych i já začal o misii uvažovat,“ říká Stein. „Došel jsem k závěru, že mám jít, protože jsem chtěl sloužit Pánu, a měl jsem dojem, že kdybych nešel, mohl bych toho po celý zbytek života litovat.“
Stein si vzpomíná, že po rozhovoru s vedoucími kněžství o svém záměru jít na misii měl pocit, že se cestou domů skoro vznáší. Než na misii odešel (také do Norska), poznal na konferenci mladých v Oslu svou budoucí manželku Hildu. Během misie si psali, a když se vrátil domů, měli svatbu. Nyní mají čtyři děti: dva syny, oba jsou oddáni v chrámu, a dvě mladší dcery, které jsou ještě doma a jsou aktivní v semináři.
„Ten večer, kdy k nám přišel Tor Lasse – to v podstatě změnilo celý můj život,“ říká Stein. Tato návštěva ho přivedla na cestu, na které poznal svou manželku, sloužil na misii a založil rodinu, a to vše s pevným svědectvím o evangeliu. „Byl jsem presidentem odbočky, presidentem okrsku, biskupem – a to vše díky tomu, že Tor Lasse přišel k nám domů a já jsem začal navštěvovat program semináře.“ To vše se stalo proto, že Tor Lasse byl ochoten ujít další míli.
Ilustrace Gregg Thorkelson
Foto Paul VanDenBerghe
Ida Andersenová (vpravo) se svou sestrou Ane a se svými rodiči, Hildou a Steinem.