Utěšitel
President Henry B. Eyring
První rádce v Prvním předsednictvu
Vydávám svědectví o tom, že žijící Kristus sesílá Ducha Svatého, Utěšitele, těm, které – jak jsme se zavázali – Mu pomáháme utěšit.
Bratři a sestry, je pro mne výsadou být tu s vámi. Myslel jsem na svou matku, svou ženu, své dcery, své snachy, své vnučky – a mnohé z nich jsou dnes zde. Tento úžasný program mě ještě více vede k tomu, abych si jich vážil. Vím, že tak úžasnou rodinu a takový úžasný rodinný život, který jsme měli a máme, můžeme mít jedině díky tomu, že život každého z nás se soustřeďuje na Spasitele. Připomněli jsme si dnes Krista v hudbě, v modlitbách i skrze inspirovaná kázání. Jednou ze Spasitelových vlastností, kterých si ceníme nejvíce, je Jeho nekonečný soucit.
Samy jste dnes pocítily, že vás zná a miluje. Pocítily jste lásku, kterou chová k těm, které sedí kolem vás. Jsou to vaše sestry, duchovní dcery našeho Nebeského Otce. Zajímá se o ně a zajímá se o vás. Rozumí každému jejich trápení. Přeje si jim pomoci.
Mým dnešním poselstvím je, že se můžete a musíte stát důležitým nástrojem v tom, jak On poskytuje útěchu těm, jimž je útěchy zapotřebí. Své role se nejlépe zhostíte tehdy, když více porozumíte tomu, jak On zodpovídá modlitby o pomoc.
Mnozí se modlí k Nebeskému Otci o útěchu, o pomoc, aby dokázali nést břímě zármutku, samoty a strachu. Nebeský Otec slyší tyto modlitby a rozumí potřebám těchto lidí. On a Jeho Milovaný Syn, vzkříšený Ježíš Kristus, nám slíbili pomoc.
Ježíš Kristus nám dal toto láskyplné zaslíbení:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“1
Břímě, které ve svém životě musí nést Jeho věrní služebníci, je lehčí díky Jeho Usmíření. Břímě hříchu lze sejmout, ale zkoušky, které přináší smrtelný život, mohou být pro dobré lidi dlouhodobě těžkým břemenem.
Viděly jste takové zkoušky i v životě dobrých lidí, které máte rády. Měly jste touhu jim pomoci. Soucit k nim pociťujete z určitého důvodu.
Jste členkami Církve Ježíše Krista, které uzavřely smlouvu. Když jste přišly do Církve, v srdci vám začala probíhat velká změna. Uzavřely jste smlouvu a obdržely jste zaslíbení, které začalo proměňovat samotnou vaši podstatu.
Alma svými slovy u vod Mormonu popsal, co jste slíbily při svém křtu a co to pro vás i všechny kolem vás, obzvláště ve vaší rodině, bude znamenat. Mluvil k těm, kteří měli uzavřít smlouvy, které jste vy již uzavřely, a tito lidé rovněž obdrželi ono zaslíbení, které Pán dal vám:
„Vizte, zde jsou vody Mormonu (neboť tak byly nazývány) a nyní, jelikož si přejete přijíti do stáda Božího a býti nazýváni lidem jeho a jste ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká;
Ano, a jste ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde můžete býti, až do smrti, abyste mohli býti Bohem vykoupeni a počítáni mezi ty z prvního vzkříšení, abyste mohli míti věčný život.“2
Právě proto máte touhu pomáhat tomu, kdo má obtíže kráčet kupředu, zatímco nese břímě zármutku a těžkostí. Slíbily jste, že Pánu pomůžete učinit jejich břímě lehké, aby získali útěchu. Schopnost pomáhat ulehčovat tato břemena vám byla dána, když jste obdržely dar Ducha Svatého.
Spasitel, když se blížilo Jeho Ukřižování, popsal, jak On pomáhá ulehčovat břímě a jak dává sílu, aby se dalo nést. Věděl, že Jeho učedníci budou truchlit. Věděl, že budou mít strach z budoucnosti. Věděl, že budou nejistí ohledně své schopnosti jít dál.
A tak jim dal zaslíbení, které dává i nám a všem svým učedníkům:
„A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,
Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude.“3
A poté slíbil:
„Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“4
V několika posledních týdnech jsem zažil, jak se toto zaslíbení, že pošle Ducha Svatého, naplnilo v životě dětí Božích, které v modlitbě prosily o to, aby jejich břímě bylo ulehčeno. Ve všech případech došlo k zázraku ulehčení břemene tak, jak Pán slíbil. On a Nebeský Otec seslali Ducha Svatého jakožto utěšitele, aby pomáhal Jeho učedníkům.
Nedávno tři generace jedné rodiny truchlily nad úmrtím pětiletého chlapce. Zemřel při nehodě během rodinné dovolené. Byla mi znovu dána příležitost být svědkem toho, jak Pán žehná věrným útěchou a silou vytrvat.
Sledoval jsem, jak jim Pán ulehčuje jejich velké břímě. Byl jsem s nimi – jako i vy často v životě budete – jako Pánův služebník, který s Ním uzavřel smlouvu, že bude truchlit s těmi, kteří truchlí, a utěšovat ty, kteří útěchy potřebují.5
Věděl jsem, že to je pravda, a tak jsem byl potěšen a zároveň naplněn pokojem, když mě prarodiče pozvali, abych se před pohřbem sešel s nimi a s rodiči toho chlapce.
Modlil jsem se, abych věděl, jak mohu Pánu pomoci je utěšit. Usadili jsme se v našem obývacím pokoji. Byl chladný večer a já jsem trochu zatopil v krbu, aby bylo v pokoji teplo.
Pocítil jsem, že jim mám říct, jak moc je mám rád. Řekl jsem jim také, že pociťuji lásku, kterou k nim chová Pán. Několika málo slovy jsem se pokusil vyjádřit svou soustrast a to, že jenom Pán zná a může pocítit skutečnou hloubku jejich bolesti a zármutku.
Poté jsem získal vnuknutí, že bych měl láskyplně naslouchat, zatímco budou hovořit o tom, jak se cítí.
Během hodiny, kterou jsme spolu strávili, toho řekli mnohem více než já. Pociťoval jsem v jejich hlase a viděl jsem v jejich očích, že se jich dotýká Duch Svatý. Slovy prostého svědectví mluvili o tom, co se stalo a jak se cítili. Duch Svatý jim již udělil onen pokoj, který přichází spolu s nadějí ve věčný život, kde jejich syn, který zemřel bez hříchu, může být jejich na věky.
Když jsem každému z nich dal kněžské požehnání, poděkoval jsem za vliv Ducha Svatého, který tam byl přítomen. Utěšitel přišel a přinesl nám všem naději, odvahu a posilu.
Onoho večera jsem byl svědkem toho, jak s námi Pán pracuje, aby ulehčil břemena svého lidu. Jistě si vzpomínáte na to, jak Kniha Mormonova popisuje, že Jeho lid byl jednou téměř přemožen břemeny, jež na jejich bedra vložili nelítostní dozorci.
Lidé naléhavě žádali o úlevu, podobně jako mnozí z těch, které máme rádi a kterým sloužíme. Popisují to tato slova, o nichž vím, že jsou pravdivá:
„A také ulehčím břemena, jež jsou vložena na vaše ramena, takže je ani nebudete na bedrech svých pociťovati, dokonce dokud budete v porobě; a toto učiním, abyste pak pro mne mohli státi jako svědkové a abyste s jistotou věděli, že já, Pán Bůh, navštěvuji lid svůj ve strastech jeho.
A nyní, stalo se, že břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.“6
Bývám znovu a znovu svědkem tohoto zázraku. Nejlépe ulehčíme břímě druhých tím, že pomůžeme Pánu, aby je posílil. A právě proto Pán zahrnul do našeho úkolu utěšovat druhé i příkaz, abychom byli Jeho svědky za všech dob a na všech místech.
Otec a matka malého chlapce vydali onoho večera v našem obývacím pokoji svědectví o Spasiteli. Duch Svatý přišel a všichni získali útěchu. Rodiče byli posíleni. Břímě zármutku nezmizelo, ale byli schopni svůj žal snášet. Jejich víra vzrostla. I jejich síla poroste, když o ni budou žádat a budou pro ni žít.
Svědectví Ducha o Usmíření, jež jsme ten večer pocítili, také posilovalo Joba, aby dokázal nést své břímě:
„Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.“7
Právě toto svědectví Ducha mu dodávalo sílu, aby vytrval. Prošel truchlením, aniž by mu ti, kteří byli kolem něj, poskytli útěchu, aby poznal radost, které se může dostat věrným poté, co věrně projdou svými zkouškami.
Toto se v případě Joba naplnilo. Požehnání obdržel v tomto životě. Jobův příběh končí tímto zázrakem:
„A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. …
Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich.
Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení.
I umřel Job, stár jsa a pln dnů.“8
Právě ono svědectví Ducha o budoucím Usmíření, které Job získal a které si udržel, mu pomohlo projít zkouškami, které má život přinášet každému z nás. Toto je součástí velikého plánu štěstí, který nám Otec poskytl. Umožnil svému Synu, aby nám skrze svou smírnou oběť poskytl naději, která nás utěší, nehledě na to, jak těžká může být naše cesta domů k Němu.
Otec a Syn sesílají Ducha Svatého, aby utěšoval a posiloval Mistrovy učedníky během jejich putování.
Viděl jsem tento zázrak útěchy, když jsem dorazil ke kapli, kde měl probíhat pohřeb onoho malého chlapce. Zastavila mě krásná mladá žena, kterou jsem neznal. Řekla, že jde na pohřeb, aby truchlila a také aby poskytla útěchu, bude-li toho schopna.
Řekla, že přišla i kvůli sobě, aby sama také načerpala útěchu. Řekla mi, že jí nedávno zemřelo její první dítě. Na rukou nesla krásnou holčičku. Naklonil jsem se k ní, abych se zadíval do jejích rozesmátých očí. Matky jsem se zeptal, jak se holčička jmenuje. Se zářivým úsměvem odpověděla: „Jmenuje se Joy [neboli Radost]. Po zármutku vždy přichází radost.“
Vydávala mi svědectví. Viděl jsem, že tohoto pokoje a této útěchy se jí dostalo z onoho jediného spolehlivého zdroje. Pouze Bůh zná srdce lidí, a proto jen On může po pravdě říci: „Vím, jak se cítíš.“ Já si mohu jen zkusit představit její radost a její předchozí zármutek, ale Pán, který ji miluje, je zná.
Jen z části mohu vědět, jak moc se Pán raduje pokaždé, když vy, jako jeho učednice, Mu pomůžete nastolit pokoj a radost v životě některého dítěte našeho Nebeského Otce.
Vydávám svědectví o tom, že Pán každého z nás, svých učedníků, žádá, abychom si vzájemně pomáhali nést svá břemena. Slíbili jsme, že tak budeme činit. Vydávám svědectví o tom, že Pán skrze své Usmíření a Vzkříšení překonal moc smrti. Vydávám svědectví o tom, že žijící Kristus sesílá Ducha Svatého, Utěšitele, těm, které – jak jsme se zavázali – Mu pomáháme utěšit.
Každá z vás, a stejně tak i já, můžeme dosvědčit pravdivost nápisu na broži, kterou má matka nosila více než 20 let jako členka generální komise Pomocného sdružení. Stálo na ní „Pravá láska nepomíjí“.9 Dodnes ještě plně nechápu pravý význam těchto slov. Ale mám určitou představu díky tomu, že jsem ji mohl pozorovat, jak pomáhá potřebným. Písma nám říkají tuto pravdu: „Pravá láska je čistá láska Kristova.“10
Jeho láska nikdy nepomíjí, a my nikdy ve svých srdcích nepřestaneme pociťovat ono nabádání truchlit s těmi, kteří truchlí, a utěšovat ty, kteří útěchy potřebují.11 A stejně tak nás nikdy neopustí Jím zaslíbený pokoj, zatímco budeme z lásky k Němu sloužit druhým.
Jako Jeho svědek vám děkuji za vše, co tak dobře děláte, abyste žijícímu Pánu Ježíši Kristu a Duchu Svatému, Utěšiteli, pomáhali posilovat kolena zemdlená a pozdvihovat ruce, které jsou skleslé.12 Jsem z celého srdce vděčný za úžasné ženy ve svém životě, které mi pomáhaly a požehnaly mi, a pomáhají a žehnají, jako pravé učednice Ježíše Krista. Ve jménu Ježíše Krista, amen.