Sabat je radostí
Starší Russell M. Nelson
Kvorum Dvanácti apoštolů
Jak můžete dosáhnout toho, aby vaše chování o sabatu vedlo k radosti a potěšení?
Drazí bratři a sestry, tyto dva dny konference byly nádherné. Byli jsme povzneseni inspirující hudbou a výmluvnými modlitbami. Náš duch byl povznesen a poučen poselstvími světla a pravdy. O této velikonoční neděli znovu svorně a upřímně děkujeme Bohu za proroka!
Otázka určená každému z nás zní: jak se v důsledku toho, co jsem slyšel a pocítil na této konferenci, změním? Ať již zní vaše odpověď jakkoli, dovolím si vás vyzvat, abyste se důkladně zamysleli nad tím, jak vnímáte den sabatu a jak se během něho chováte.
Fascinují mě slova Izaiáše, který nazval sabat „rozkoší“ neboli radostí.1 Přesto se sám sebe ptám, zda je pro vás i pro mne sabat opravdu radostí.
Poprvé jsem začal v sabatu nacházet radost před mnoha lety, kdy jsem jakožto zaneprázdněný chirurg poznal, že sabat se stal dnem určeným k osobnímu uzdravování. Na konci každého týdne jsem měl ruce celé rozbolavělé od opakovaného drhnutí mýdlem, vodou a štětinami kartáčku. Také jsem si potřeboval vydechnout od zátěže náročné profese. A neděle mi tuto tolik potřebnou úlevu dávala.
Co měl Spasitel na mysli, když řekl, že „sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu“?2 Domnívám se, že si přál, abychom porozuměli tomu, že sabat od Něj dostáváme jako dar, který nám přináší skutečný oddych od nároků každodenního života a příležitost k duchovní a fyzické obnově. Bůh nám nedal tento zvláštní den, abychom se bavili či vykonávali každodenní práci, ale abychom si odpočinuli od povinností a dosáhli fyzické a duchovní úlevy.
Slovo sabat znamená v hebrejštině „odpočinek“. Smysl sabatu je znám již od Stvoření světa, kdy si Pán po šesti dnech naplněných prací odpočinul od díla stvoření.3 Když Bůh později zjevil Mojžíšovi Desatero přikázání, nařídil, abychom „[pamatovali] na den sobotní, aby[chom] jej světil[i]“.4 Později byl sabat svěcen jako připomínka vysvobození Izraele z egyptského zajetí.5 A co je možná nejdůležitější, sabat byl dán jako věčná smlouva, neustálá připomínka toho, že Pán může posvětit svůj lid.6
Kromě toho přijímáme v dnešní době o dni sabatu svátost na památku Usmíření Ježíše Krista.7 Znovu uzavíráme smlouvu, že jsme ochotni vzít na sebe Jeho svaté jméno.8
Spasitel o sobě prohlásil, že je Pán sabatu.9 Je to Jeho den! Opakovaně nás žádá, abychom sabat zachovávali10 neboli abychom světili den sabatu.11 Jsme vázáni smlouvou, že tak budeme činit.
Jak světíme den sabatu? Když jsem byl o mnoho let mladší, studoval jsem díla ostatních lidí, kteří sestavili seznamy toho, co máme o sabatu dělat, a toho, co dělat nemáme. Teprve později jsem se z písem dozvěděl, že moje chování a postoj během sabatu představují určité znamení mezi mnou a mým Nebeským Otcem.12 Díky tomuto porozumění jsem již nepotřeboval seznamy toho, co dělat, a co ne. Jakmile jsem se musel rozhodnout, zda je určitá činnost o sabatu vhodná, jednoduše jsem se sám sebe zeptal: „Jaké znamení tím chci Bohu dát?“ Díky této otázce byla má rozhodnutí ohledně dne sabatu naprosto jasná.
Přestože nauka týkající se dne sabatu má původ v dávných dobách, byla v těchto posledních dnech obnovena jakožto součást nové smlouvy se zaslíbením. Naslouchejte moci plynoucí z tohoto božského prohlášení:
„Aby ses mohl plněji uchovati neposkvrněným od světa, půjdeš do domu modlitby a budeš přinášeti svátosti své v můj svatý den;
Neboť vpravdě toto je den určený ti k tomu, aby sis odpočinul od prací svých a projevil oddanost svou Nejvyššímu; …
A v tento den … nechť jídlo tvé je připraveno s upřímností srdce, aby půst tvůj mohl býti dokonalý, … aby radost tvá mohla býti úplná. …
A nakolik tyto věci činíte s díkůvzdáním, s veselým srdcem a tváří, … plnost země je vaše.“13
Představte si šíři působnosti těchto slov! Těm, kteří světí den sabatu, je slíbena plnost země.14 Není divu, že Izaiáš nazval sabat „rozkoší“.
Jak můžete dosáhnout toho, aby vaše chování o sabatu vedlo k radosti a potěšení? Jaké další činnosti kromě chození na shromáždění, přijímání svátosti a pilné práce ve vašem konkrétním povolání, v němž sloužíte, by vám mohly pomoci prožít sabat s radostí? Jaké znamení dáte Pánu, abyste Mu ukázali svou lásku k Němu?
Sabat nám poskytuje skvělou příležitost k posilování rodinných pout. Koneckonců, Bůh si přeje, abychom se všichni, jakožto Jeho děti, k Němu vrátili jako obdarovaní Svatí, kteří byli v chrámu zpečetěni jako rodina a byli připečetěni ke svým předkům a ke svému potomstvu.15
Sabat je radostí, když v tento den učíme své děti evangeliu. Naše zodpovědnost jakožto rodičů je naprosto jasná. Pán řekl: „Nakolik rodiče mají děti v Sionu, … kteří je neučí porozuměti nauce o pokání, víře v Krista, Syna živého Boha, a o křtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, když je jim osm let, bude hřích na hlavě rodičů.“16
Před lety členové Prvního předsednictva zdůraznili důležitost plnohodnotně stráveného času s rodinou. Napsali:
„Vyzýváme rodiče, aby věnovali to nejlepší úsilí výuce a výchově dětí v zásadách evangelia, což je udrží v úzkém kontaktu s Církví. Domov je základem pro spravedlivý život, a žádná jiná instituce ho nemůže zastoupit a ani se nemůže zhostit jeho základních funkcí při naplňování této Bohem dané zodpovědnosti.
Radíme rodičům a dětem, aby největší důležitost přikládali rodinné modlitbě, rodinnému domácímu večeru, studiu a výuce evangelia a hodnotným rodinným činnostem. Jakkoli hodnotné a vhodné mohou být jiné závazky nebo činnosti, nesmí jim být dovoleno, aby zaujaly místo božsky určených povinností, které mohou odpovídajícím způsobem splnit pouze rodiče a rodiny.“17
Když o těchto radách přemítám, téměř si přeji, abych byl znovu mladým otcem. Nynějším rodičům jsou k dispozici vskutku úžasné zdroje, které jim mohou pomoci smysluplně trávit čas s rodinou, ať již o sabatu, či v jiné dny. Mají stránky LDS.org a Mormon.org, Biblická videa, stanici Mormon Channel, knihovnu církevních multimediálních souborů, časopis Liahona a další materiály – mnoho materiálů. Tyto zdroje mohou rodičům velmi pomoci při plnění jejich posvátné povinnosti učit své děti. Žádné jiné úsilí nepřekonává úsilí spočívající ve spravedlivém, uvážlivém rodičovství!
Když učíte evangeliu, naučíte se sami něčemu novému. Takto vám Pán pomáhá pochopit své evangelium. Řekl:
„Dávám vám přikázání, že budete učiti jeden druhého nauce království.
Učte pilně …, abyste mohli býti poučeni dokonaleji … v nauce, v zákonu evangelia, ve všech věcech, které se týkají království Božího.“18
Takové studium evangelia proměňuje sabat v radost. Tento slib platí bez ohledu na velikost rodiny, na její složení či místo bydliště.
Kromě toho, že můžete trávit čas s rodinou, můžete o sabatu zažít opravdovou radost při práci na rodinné historii. Vyhledávání a nacházení členů rodiny, kteří vás na zemi předešli, těch, kteří neměli příležitost přijmout evangelium, zatímco zde byli, vám může přinášet nesmírnou radost.
Viděl jsem to na vlastní oči. Před několika lety se má drahá žena Wendy rozhodla naučit se bádat v rodinné historii. Nejprve se jí to dařilo jen pomalu, ale krok za krokem se naučila, jak snadné je vykonávat toto posvátné dílo. Nikdy jsem ji neviděl šťastnější. Ani vy nemusíte jezdit do zahraničí, ba ani do střediska rodinné historie. Doma, pomocí počítače nebo mobilního zařízení, můžete vyhledávat duše, které touží po svých obřadech. Proměňte sabat v radost tím, že naleznete své předky a osvobodíte je z vězení duchů!19
Proměňte sabat v radost tím, že poskytnete službu druhým, zvláště těm, kteří se necítí dobře nebo jsou osamělí či se ocitli v nouzi.20 Pozvednete-li je na duchu, pozvedne to i vás.
Když Izaiáš nazval sabat „rozkoší“, učil nás rovněž i tomu, jak ho v rozkoš neboli v radost proměnit. Řekl:
„Jestliže [se] odvrátíš …, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, … a budeš-li [uctívat Pána], abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova:
Tehdy [radost] míti budeš v Hospodinu.“21
Nedělat o sabatu to, „co by se [vám] líbilo“, vyžaduje sebekázeň. Možná si budete muset odepřít něco, co děláte rádi. Pokud se rozhodnete mít radost v Hospodinu, nedovolíte si k sabatu přistupovat jako k jakémukoli jinému dni. Všední a odpočinkové činnosti mohou počkat na jindy.
Zamyslete se nad tímto: když platíme desátek, vracíme Pánu jednu desetinu svého příjmu. Když světíme sabat, vyhrazujeme si jeden den ze sedmi jakožto Jeho den. Je tedy naší výsadou, abychom zasvětili jak peníze, tak čas Tomu, kdo nám každý den propůjčuje život.22
Z víry v Boha pramení láska k sabatu; z víry v sabat pramení láska k Bohu. Posvátný sabat je vpravdě radostí.
Nyní, když se konference chýlí ke konci, víme, že ať již žijeme kdekoli, máme být příkladem věřících pro svou rodinu, přátele i bližní.23 Opravdoví věřící světí den sabatu.
Zakončím naléhavou žádostí, kterou v závěru Knihy Mormonovy zapsal na rozloučenou Moroni. Napsal: „Pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni a popírejte v sobě veškerou bezbožnost; a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak … jste v Kristu … posvěcováni.“24
S láskou v srdci vám zanechávám tato slova jako svou modlitbu, svědectví a požehnání v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.