Je pro vás stále ještě nádherné?
Biskup Gérald Caussé
První rádce v Předsedajícím biskupstvu
Obdivování zázraků evangelia je známkou víry. Znamená to, že uznáváme ruku Páně ve svém životě a ve všem kolem sebe.
S manželkou jsme měli to veliké štěstí, že jsme mohli svých pět dětí vychovávat nedaleko nádherné Paříže. Během oněch let jsme jim chtěli poskytnout hojné příležitosti k objevování úžasných věcí tohoto světa. Každé léto jsme s rodinou podnikali dlouhé výlety za nejvýznamnějšími památkami, historickými místy a přírodními divy Evropy. Nakonec jsme se po 22 letech strávených v oblasti Paříže chystali přestěhovat. Stále si pamatuji ten den, kdy ke mně přišly děti a řekly mi: „Tati, víš, co je hrozná ostuda? Žijeme tady celý život a nikdy jsme nebyli na Eiffelovce!“
Na tomto světě je tolik divů! Avšak někdy, když je máme neustále před očima, je považujeme za samozřejmost. Díváme se, ale ve skutečnosti nevidíme; slyšíme, ale ve skutečnosti neposloucháme.
Ježíš během své pozemské služby řekl svým učedníkům:
„Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.
Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, ale neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, ale neslyšeli.“1
Často přemýšlím, jaké to asi bylo žít ve Spasitelově době. Dokážete si představit, že Mu sedíte u nohou? Že cítíte Jeho objetí? Že jste svědky Jeho služby druhým? A přesto Ho mnozí, kteří Ho potkali, nepoznali – „neviděli“, že mezi nimi žil samotný Syn Boží.
I my máme výsadu žít ve výjimečné době. Dávní proroci viděli dílo Znovuzřízení jako „podivuhodné dílo …, ano, podivuhodné dílo a div“.2 V žádné předchozí dispensaci nebylo povoláno tolik misionářů, nebylo otevřeno tolik národů pro poselství evangelia a postaveno tolik chrámů po celém světě.
My, Svatí posledních dnů, zažíváme zázraky i v osobním životě. Patří k nim například naše osobní obrácení, odpovědi, jež získáváme na své modlitby, a láskyplná požehnání, která na nás Bůh denně vylévá.
Obdivování zázraků evangelia je známkou víry. Znamená to, že uznáváme ruku Páně ve svém životě a ve všem kolem sebe. Náš údiv rovněž vytváří duchovní sílu. Dává nám energii, abychom zůstali ukotveni ve víře a účastnili se práce na spasení.
Dejme si však pozor. Naše schopnost žasnout je totiž nestálá. Může se stát, že po určité době začneme být ledabylí v dodržování přikázání, apatičtí, nebo dokonce znudění, a v důsledku toho znecitlivíme i vůči těm nejpozoruhodnějším znamením a zázrakům evangelia.
Kniha Mormonova popisuje dobu velmi podobnou té naší, která předcházela příchodu Mesiáše na americký kontinent. Na nebi se náhle objevila znamení Jeho narození. Lidé byli stiženi takovým úžasem, že se pokořili a téměř všichni byli obráceni. Avšak o pouhé čtyři roky později „lidé počali zapomínati na ona znamení a divy, které slyšeli, a počali méně a méně žasnouti nad znamením neboli nad divem z nebe, … a přestávali věřiti všemu, co slyšeli a viděli“.3
Bratři a sestry, je pro vás evangelium stále nádherné? Vidíte, slyšíte, pociťujete a žasnete? Nebo vaše duchovní senzory přešly do úsporného režimu? Ať již je vaše osobní situace jakákoli, vyzývám vás, abyste dělali tři věci.
Zaprvé – nikdy nebuďte znaveni objevováním a znovuobjevováním pravd evangelia. Spisovatel Marcel Proust řekl: „Jediná skutečná objevná cesta se neskládá z hledání nových území, ale z nového pohledu na věc.“4 Pamatujete si na to, kdy jste si poprvé přečetli verš z písem a pocítili, že Pán promluvil k vám osobně? Vzpomínáte si na to, kdy jste poprvé pocítili, jak vámi prochází jemný vliv Ducha Svatého, možná ještě předtím, než jste si vůbec uvědomili, že je to Duch Svatý? Nebyly to posvátné a výjimečné okamžiky?
Každý den bychom měli lačnět a žíznit po duchovním poznání. Tento osobní návyk je založen na studiu, přemítání a modlitbě. Někdy můžeme být pokoušeni si říci: „Dnes nemusím studovat písma; už je mám celá přečtená“ nebo „Dnes nemusím jít na shromáždění, nebude tam nic nového.“
Ale evangelium je pramen poznání, který nikdy nevyschne. Každou neděli, na každém shromáždění a v každém verši z písem je něco nového, co se můžeme naučit a pocítit. S vírou se spoléháme na slib, že když budeme hledat, nalezneme.5
Zadruhé – zakotvěte svou víru v jasných a jednoduchých pravdách evangelia. Náš úžas má být zakořeněn v základních zásadách naší víry, v čistotě našich smluv a obřadů a v našich nejprostších skutcích uctívání Boha.
Jedna sestra misionářka vyprávěla příběh o třech mužích, které potkala na konferenci okrsku v Africe. Pocházeli z odříznuté vesnice daleko v divočině, kde nebyla Církev dosud zorganizována, ale žilo tam patnáct věrných členů a téměř dvacet zájemců. Tito muži šli pěšky více než dva týdny a urazili 480 km po cestách, které období dešťů proměnilo v bláto, aby se mohli zúčastnit konference a přinést desátky členů své skupiny. Plánovali, že zůstanou celý týden, aby se mohli těšit z výsady přijmout následující neděli svátost, a poté se vydají na zpáteční cestu, přičemž na hlavě ponesou krabice plné výtisků Knihy Mormonovy pro lidi ze své vesnice.
Tato misionářka svědčila o tom, jak ji dojal smysl pro údiv, který tito muži projevili, a také oběti, jež z celého srdce přinesli, aby mohli získat to, co pro ni bylo vždy snadno dostupné.
Zamyslela se: „Kdybych jednoho nedělního rána v Arizoně vstala a zjistila, že mám rozbité auto, šla bych na shromáždění pěšky, když je to jen několik bloků od domova? Nebo bych prostě zůstala doma, protože je to daleko nebo protože prší?“6 Toto jsou dobré otázky, nad kterými bychom se měli zamyslet všichni.
A nakonec vás vyzývám k tomu, abyste usilovali o společenství Ducha Svatého a vážili si ho. Většinu divů evangelia nelze vnímat přirozenými smysly. Je to něco, co „oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, … co připravil Bůh těm, kteříž jej milují“.7
Když je s námi Duch, jsou naše duchovní smysly bystré a naše paměť bdělá, takže nemůžeme zapomenout na zázraky a znamení, kterých jsme byli svědky. Možná proto se nefitští učedníci, když se je Ježíš chystal opustit, vroucně modlili o to, „co si nejvíce přáli; a přáli si to, aby jim byl dán Duch Svatý“.8
Přestože viděli Spasitele na vlastní oči a vlastníma rukama se dotkli Jeho ran, věděli, že jejich svědectví by mohlo pohasnout, kdyby ho neustále neobnovovali mocí Ducha Božího. Bratři a sestry, nikdy nedělejte nic, čím byste riskovali ztrátu tohoto vzácného a zázračného daru – společenství Ducha Svatého. Usilujte o něj skrze vroucnou modlitbu a spravedlivý život.
Svědčím o tom, že dílo, do kterého jsme zapojeni, je „podivuhodné dílo a div“. Budeme-li následovat Ježíše Krista, Bůh nám bude vydávat svědectví „skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i [dary] Duchem svatým, podlé vůle své“.9 V tento zvláštní den vydávám svědectví o tom, že divy a zázraky evangelia jsou zakotvené v největším ze všech Božích darů – ve Spasitelově Usmíření. Toto je ten dokonalý dar lásky, který Otec a Syn, sjednoceni v záměru, poskytují každému z nás. Spolu s vámi „v obdivu tu stojím, vždyť On náš Vykupitel. … Ó jest to nádherné, tak nádherné pro mne!“10
Kéž máme vždy oči, které vidí, uši, které slyší, a srdce, které vnímá divy tohoto úžasného evangelia, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.