Most k naději a uzdravení
Díky vhodné pomoci mohou oběti sexuálního zneužívání dosáhnout uzdravení, které si z hloubi duše přejí.
Ilustrace Cristina Bernazzani
Představte si, že stojíte na okraji srázu a chcete se dostat na druhou stranu hlubokého kaňonu, kde – jak vám bylo řečeno – na vás čeká veliké štěstí. Zatímco hledáte způsob, jak byste se přes kaňon dostali, najdete hromadu materiálu, pomocí něhož, když ho správně poskládáte, postavíte přes kaňon most.
Pokud nevíte, jak most postavit, bude pro vás tento materiál zbytečný a vy budete mít pocit zmaru a beznaděje. Pokud vám ale pomůže někdo, kdo má se stavěním mostů zkušenosti, vaše znalosti a vědomosti se mohou prohloubit a společně tento úkol dokážete zvládnout.
Posledních 18 let je náplní mé práce poskytovat lidem nástroje a vodítka, abych jim pomáhala překonat propast emocionálního či duševního utrpení. Připadá mi, že ze všech klientů, kterým jsem kdy pomáhala, nikoho nepoznamenalo utrpení tolik jako ty, kteří se stali oběťmi sexuálního zneužívání. Viděla jsem, jak toto břímě poznamenalo schopnost dotyčného vytrvat na správné cestě až do konce.
Ale také jsem dospěla k poznání, že trvalá úleva od našich strastí a trápení je dosažitelná skrze Spasitele. Jeho láska pozvedá druhé z temnoty ke světlu.
Proč sexuální zneužívání tolik ubližuje?
Oběti zneužívání mi vyprávějí o životě plném depresí, pochybování o vlastní hodnotě a dalších hlubokých emocionálních bolestí. President Gordon B. Hinckley (1910–2008) nám pomohl porozumět tomu, proč sexuální zneužívání způsobuje tak hluboké rány:
„Existuje strašlivé a zvrácené zlo spočívající v sexuálním zneužívání. Je to něco, co nelze pochopit. Je to urážka mravopočestnosti, která má být vlastní každému muži a ženě. Je to zneuctění toho, co je posvátné a božské. Má to ničivý vliv na život dětí. Je to zavrženíhodné a zaslouží si to to největší odsouzení.
Hanba každému muži či ženě, kteří by sexuálně zneužívali dítě! Ten, kdo tak činí, nejen ubližuje tím nejzávažnějším způsobem. Ale je také odsouzen i před Pánem.“1
Moc plození je posvátná a božská moc, kterou dal Otec v nebi svým dětem. Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Moc plození má velký duchovní význam. … Náš Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn jsou stvořitelé, kteří část své tvořivé moci svěřili každému z nás.“2 Není divu, že zneužití této posvátné moci si zaslouží to největší odsouzení a ubližuje tím nejzávažnějším způsobem.
Pochopení povahy ublížení
Ilustrace © nuvolanevicata/iStock/Getty Images
Sexuální zneužívání je jakýkoli nedobrovolný sexuální kontakt, zahrnující či nezahrnující dotýkání, při němž je člověk zneužíván jiným člověkem k sexuálnímu uspokojení. Až příliš často jsou oběti sexuálního zneužívání posléze zmateny a mají pocit nehodnosti a hanby, který se téměř nedá snést. Bolest a utrpení, které tyto oběti zažívají, se často stupňují kvůli tomu, co druzí říkají, aniž by rozuměli povaze sexuálního zneužívání a jeho následkům. Některé oběti jsou nařčeny ze lži nebo jim je řečeno, že ke zneužití došlo do určité míry jejich vinou. Jiné jsou mylně vedeny k přesvědčení, že musí činit pokání, jako kdyby tím, že se staly obětí, nějak zhřešily.
Mnohým klientům, s nimiž jsem pracovala a kteří zažili sexuální zneužití v dětství nebo v mládí, bylo řečeno, aby se přes to zkrátka „přenesli“, aby „neotevírali staré rány“ nebo aby „prostě odpustili a zapomněli“. Takovéto poznámky – zvlášť pokud pocházejí od blízkých přátel, rodinných příslušníků či církevních vedoucích – mohou vést oběť zneužívání k tomu, že to bude ještě více tajit a bude se cítit zahanbena, namísto aby dosáhla uzdravení a pokoje. Tyto emocionální rány, podobně jako závažné fyzické rány nebo infekce, zkrátka nezmizí samy od sebe, pokud je budeme ignorovat. Pocity zmatenosti, které se objevují během zneužívání, se časem spíše prohlubují, a v důsledku následných bolestivých emocí se může stát, že oběť mění své uvažování, což nakonec vede k osvojení si nezdravého způsobu chování. Není nijak neobvyklé, že oběti zneužívání si neuvědomují, že to, co se jim stalo, bylo ve skutečnosti zneužívání, a přesto si mohou osvojit nezdravý způsob chování a bolestivé emoce.
Hana (jméno bylo změněno) zažila sexuální zneužívání v raném dětství. Podobně jako ostatní oběti zneužívání i ona vyrůstala s pocitem, že je hrozná a že nemá žádnou hodnotu. Většinu života strávila snahou sloužit druhým, aby nějak vyvážila pocit, že není „dost dobrá“ na to, aby ji Nebeský Otec či kdokoli jiný mohl mít rád. Ve vztazích s ostatními se obávala, že kdyby ji někdo skutečně poznal, pomyslel by si, že je tak hrozná, jak si to o sobě myslela ona sama. Prožívala intenzivní strach z odmítnutí, který vedl k tomu, že se bála zkoušet v životě něco nového či udělat něco tak jednoduchého, jako někomu zavolat. Byla požehnána talentem na výtvarné umění, ale vzdala se ho kvůli obavám, že nebude schopna zvládat kritiku.
Více než 50 let měly na její každodenní rozhodnutí vliv bezmocnost, neschopnost něco udělat, strach, hněv, zmatek, pocit hanby, osamělost a izolovanost.
Jak nahradit bolest pokojem
Spasitel vytrpěl „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“. Tímto prošel, aby „poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho“. (Alma 7:11–12.) Netrpěl jen za naše hříchy, ale i za naše uzdravení, když trpíme kvůli hříchům někoho jiného.
Představuji si, že pokud by byl Spasitel dnes zde, plakal by s těmi, kteří byli sexuálně zneužiti, a požehnal by jim – podobně jako plakal s Nefity a požehnal jim. (Viz 3. Nefi 17.) I když zde Spasitel není fyzicky, může s námi být Jeho Duch; a díky Spasiteli také můžeme dosáhnout uzdravení, pocítit pokoj a odpustit.
Pro mnohé, kterým bylo ublíženo, je představa, že bolest, kterou si nesou, může být nahrazena pocitem pokoje, téměř neuvěřitelná. Ran, které utržili ti, kteří byli zneužiti, si druzí lidé celá léta často nevšimnou a nejsou schopni je rozpoznat. Bolest se skrývá pod maskou usměvavé tváře, ochoty pomáhat druhým a prožívání života, jako by se nic nestalo, a přesto je stále přítomna.
Porovnejme nyní proces emocionálního uzdravování s tím, jak jednáme v případě fyzické újmy a jak ji léčíme. Předpokládejme, že když jste byli malí, zlomili jste si nohu. Než abyste zašli k lékaři, který by zlomeninu ošetřil, belhali jste se dál, dokud intenzivní bolest neodezněla, ale přesto ještě stále při každém kroku pociťujete lehkou bolest. O několik let později si přejete, abyste se bolesti zcela zbavili, a tak zajdete za lékařem. Lékař musí kost srovnat, odstranit výrůstky, které tam mohly vzniknout, dát nohu do sádry a poslat vás na rehabilitaci, abyste s nohou posilovali.
Proces uzdravování ze zneužívání je podobný v tom, že oběť zneužívání si musí nejprve uvědomit, že tato bolest je skutečná a že se s ní musí něco udělat. Součástí tohoto procesu je to, že si oběť připustí, co se stalo, a dovolí si pocítit a připustit pocity ublížení, strachu a smutku a uvědomí si, že jsou oprávněné. Je často užitečné spolupracovat s profesionálem, který má s tímto procesem uzdravení zkušenosti. (Zjistěte u svého vedoucího kněžství, zda jsou ve vaší oblasti k dispozici Rodinné služby SPD.)
Ať již oběť zneužívání profesionální pomoc k dispozici má, či nemá, to nejlepší, co může dělat, je modlit se, studovat život Spasitele a Jeho Usmíření a scházet se pravidelně s vedoucím kněžství. Ten může oběti zneužívání pomoci ulehčit její břímě a obdržet inspiraci, aby jí pomohl porozumět její božské hodnotě a vztahu k Otci v nebi a ke Spasiteli. Sestra Carole M. Stephensová, první rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení, nedávno učila sestry: „Uzdravení [může] trvat dlouho. Bude to vyžadovat, abyste s modlitbou usilovaly o vedení a vhodnou pomoc, včetně toho, že se poradíte s náležitě vysvěcenými nositeli kněžství. Když se naučíte otevřeně komunikovat, stanovte příslušné hranice a možná vyhledejte profesionální pomoc. Udržet si během tohoto procesu duchovní zdraví je životně důležité!“3
Hana se v životě nakonec cítila tak nepříjemně, že vyhledala pomoc. Díky svému svědectví věděla, že v životě dokáže pociťovat pokoj a spokojenost, ale tyto pocity nebyly trvalé. Na základě modlitby a toho, že si promluvila s biskupem, byla nasměrována k tomu, aby využila poradenství, kde byla schopna získat nástroje potřebné k tomu, aby z temnoty vyvstala pravda a aby se podělila o strašlivé břímě, které dosud nesla sama. Díky tomu byla schopna se oprostit od bolesti a najít pokoj slíbený Spasitelem. (Viz Jan 14:27.) A díky tomuto pokoji a útěše přišla i touha a schopnost odpustit.
Potřeba odpustit
Myšlenka odpuštění je pro oběti zneužívání často těžko přijatelná a často nesprávně chápaná. Pokud oběti zneužívání za odpuštění považují to, že viníka nechají beztrestně jít, nebo že řeknou, že na tom, co provedl, již nyní nezáleží, pak z toho budou mít pocit, že nikdo nebere vážně to, co se jim stalo. I když je nám přikázáno, že máme odpouštět (viz NaS 64:10), v případech vážného ublížení musí obvykle nejprve dojít k uzdravení, než bude oběť schopna viníkovi zcela odpustit.
Ti, kteří trpí bolestí způsobenou zneužíváním, mohou najít útěchu v těchto radách z Knihy Mormonovy: „Já, Jákob, bych chtěl promluviti k vám, kteří jste čistí v srdci. Vzhlížejte k Bohu s pevností mysli a modlete se k němu s nesmírnou vírou a on vás utěší ve vašich strastech a bude hájiti vaši věc a sešle spravedlnost na ty, kteří usilují o vaše zničení.“ (Jákob 3:1.) Nárok na spravedlnost a právo na odškodnění lze přenechat Pánu, aby tak mohl naši bolest nahradit pocitem pokoje.
Hana nakonec zjistila, že může nárok na spravedlnost přenechat Spasiteli a na oplátku získat v životě takový pocit, jaký dosud nikdy nezažila. V minulosti se bála účastnit rodinných sešlostí, kde byl přítomen ten, kdo ji zneužíval. Nyní, díky své ochotě čelit vážným emocionálním zraněním a kráčet po cestě k uzdravení, již nemá strach být v jeho přítomnosti, a dokonce s ním má v jeho pokročilém věku soucit.
Osvobozeni od zbytečných břemen
Starší Richard G. Scott (1928–2015) z Kvora Dvanácti apoštolů řekl, že „úplné uzdravení přijde skrze vaši víru v Ježíše Krista a v Jeho moc a schopnost uzdravit skrze Jeho Usmíření nespravedlivé a nezasloužené rány. …
Miluje vás. Položil svůj život, abyste mohli být osvobozeni od zbytečných břemen. Pomůže vám to dokázat. Vím, že má moc vás uzdravit.“4
Protivník chce, aby druzí byli spoutáni bolestí a utrpením, protože on sám je bídný. (Viz 2. Nefi 2:27.) S pomocí našeho Spasitele Ježíše Krista může být bolest vskutku nahrazena pocitem pokoje, který nám dokáže dát jedině Spasitel, a my můžeme žít radostně. „Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“ (2. Nefi 2:25.) Díky radostnému žití budou chvíle zkoušek snesitelnější a umožní nám učit se a růst a stát se více takovými, jako je náš Otec v nebi.
Požehnání, kterého se mi v životě dostává, že se mohu setkávat s těmi, kterým bylo ublíženo v důsledku zneužívání, a že mohu být svědkem zázraku uzdravení, které vskutku přichází jedině skrze Spasitele, mě naplňuje pokorou. Pokud trpíte, vyhledejte prosím s modlitbou pomoc. Toto těžké břímě nemusíte nést sami. Vím, že Spasitel uzdravuje, neboť jsem toho byla nesčetněkrát svědkem.