Zapomenuté knihy, vzpomenuté svědectví
Autorka žije ve filipínské provincii Cagayan.
Oči všech se upíraly na mě. Dokážu hájit Církev jen prostřednictvím svého prostého svědectví?
Jednoho roku jsem měla za cíl zlepšit se v duchovním vzdělávání. A protože jsem hladověla po slově Božím, všude, i do školy, jsem s sebou nosila církevní knihy, brožurky, příručky a písma. Mé úsilí se ale zbrzdilo, když jsem se začala učit na nadcházející test.
Jednoho dne naše učitelka vedla diskusi, v rámci níž požádala všechny studenty ve třídě, kteří nejsou katolíci, aby se postavili. Byla jsem ve třídě jediná Svatá posledních dnů. Postavilo se ještě dalších šest studentů.
Pak jsme dostali tyto otázky: Ke které církvi patříte? Kdo ji založil? Jak byla vaše církev založena?
Odpovídala jsem jako poslední. Znervózněla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem si nepřinesla své církevní knihy, ale snažila jsem se vybavit si to, co jsem nastudovala. Na mysli mi vytanul jeden verš z Bible:
„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“ (Přísloví 3:5–6.)
Směle jsem se postavila před třídu a na své obavy zapomněla. Na úvod jsem řekla, že jsem členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Podělila jsem se o příběh o mladém chlapci, Josephu Smithovi, který viděl Boha. Pociťovala jsem hřejivé pocity v hrudi a z očí mi kanuly slzy. Uvedla jsem, že Církev byla zorganizována 6. dubna 1830, a vydala jsem svědectví o tom, že byl povolán prorok Boží a bylo znovuzřízeno kněžství. Vydala jsem svědectví o tom, že vím, že to vše je pravda.
Četné hodiny strávené studiem evangelia se vyplatily. Pomohlo mi to obhájit svou víru a podělit se o evangelium. Byla jsem hrdá, když se ke mně o několik týdnů později přidali čtyři spolužáci a přišli na shromáždění.
Tento zážitek pro mě byl ponaučením o důležitosti svědectví. Zprvu jsem se zamýšlela nad tím, proč mě Pán tehdy nepodnítil k tomu, abych si s sebou ten den vzala své knihy. Bývaly by mi pomohly dokonale zodpovědět otázky, které zazněly. Ale pak jsem si uvědomila, že se nemusím všemu o Církvi učit nazpaměť ani se spoléhat na literaturu – máme studovat evangelium, žít podle něj a dělit se o něj a při tom se spoléhat na Ducha Svatého. Možná jsem neměla knihy, zato jsem však měla své svědectví.