U řečnického pultu

Košíky a sklenice

Chieko N. Okazakiová

O sestře Okazakiové

Chieko Nishimura Okazakiová (1926–2011) vyrůstala na Havaji v buddhistické rodině japonského původu. Do Církve vstoupila v 15 letech.

V té době si již byla vědoma složitosti svého postavení vyplývajícího z její etnické a kulturní příslušnosti. Sestra Okazakiová a její matka měly poté, co japonské vojsko vybombardovalo Pearl Harbor, obavy ohledně toho, jak je budou vnímat druzí, a tak shromáždily a spálily každou upomínku na Japonsko, kterou vlastnily. Poté však sestra Okazakiová pohlédla do zrcadla a pomyslela si: „Nikdy jsem v Japonsku nebyla. V srdci se necítím být Japonkou. Ale nemohu utéct před tím, kdo jsem. Mám japonské oči, vlasy i pleť.“¹

Sestra Okazakiová čelila celý život rasismu. Nedlouho po druhé světové válce, kdy ve Spojených státech převládala ještě silná nevole vůči Japonsku, začala učit. Tři matky odmítly dovolit svým dětem, aby byly v její třídě. Ale sestra Okazakiová si je brzy získala.²

Sestra Okazakiová byla první ženou, která sloužila ve všech třech komisích pomocných organizací žen – nejprve v komisi Mladých žen, poté Primárek a nakonec Pomocného sdružení.³

Toto poselství je výňatek z jejího proslovu na téma jednoty a různorodosti, který zazněl na dubnové generální konferenci v roce 1996.

Bůh nám dává mnoho darů, velkou různorodost a mnoho rozdílů, ale nejdůležitější je to, co o sobě navzájem víme – že jsme všichni Jeho děti.

Pro nás jako členy Církve je výzvou učit se od sebe navzájem, abychom se mohli mít navzájem rádi a abychom mohli společně růst.

Nauky evangelia jsou nepostradatelné. Jsou nezbytné, ale mohou se vyskytovat v rozmanitém balení. Dovolte mi, abych se podělila o jednoduchý příklad, z něhož je patrný rozdíl mezi naukami Církve a balením typickým pro určitou kulturu. Toto je sklenice s broskvemi z Utahu, kterou připravila utažská hospodyně, aby nasytila svou rodinu v zimním období. Hospodyně na Havaji ovoce nezavařují. Nasbírají dostatek ovoce na několik dnů a uskladní ho pro svou rodinu v košících, jako je tento. Tento košík obsahuje mango, banány, ananas a papáju …, které nasbírala hospodyně z Polynésie, aby nasytila svou rodinu v podnebí, ve kterém ovoce dozrává po celý rok.

Košík a sklenice jsou různé nádoby, ale jejich obsah je totožný – ovoce pro rodinu. Je správné použít sklenici a nesprávné použít košík? Ne, obojí je správné. Jsou to nádoby vhodné pro určitou kulturu a potřeby lidí. A obě jsou vhodné pro uskladnění svého obsahu, kterým je ovoce.

Co tedy toto ovoce představuje? Pavel nám říká: „Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost [a] středmost.“ [Galatským 5:22.] Když se uctivě scházíme ve společenství sester v Pomocném sdružení, ve společenství bratrů v kněžských kvorech nebo abychom přijímali svátost, ovoce Ducha nás sjednocuje v lásce, radosti a pokoji, ať již je Pomocné sdružení v Tchaj-peji, nebo na Tonze; ať již je kvorum kněží v Montaně, nebo v Mexiku; a ať již je shromáždění svátosti na Fidži, nebo na Filipínách.

… Když jsem byla povolána do Generálního předsednictva Pomocného sdružení, president [Gordon B.] Hinckley mi řekl: „Dodáváte tomuto předsednictvu osobitý ráz. Budou vás uznávat jako někoho, kdo zastupuje ty, kteří jsou za hranicemi Spojených států a Kanady. … Budou vás vnímat jako symbol jejich jednoty s Církví.“ Dal mi požehnání, aby se mi uvolnil jazyk, když budu promlouvat k lidem.⁴

… [Když jsem promlouvala k lidem v jiných zemích,] pociťovala jsem, jak jim Duch má slova vnáší do srdce a jak mi naopak „ovoce Ducha“ přináší jejich lásku, radost a víru. Pociťovala jsem, že se díky Duchu stáváme jednotnými.

Bratři a sestry, ať už je vaším ovocem broskev, nebo papája a ať už je přinášíte ve sklenicích, nebo v košících, děkujeme vám, že je poskytujete s láskou. Otče v nebi, kéž jsme zajedno a kéž jsme tvoji,⁵ o to se modlím v posvátném jménu našeho Spasitele, Ježíše Krista, amen.