Portréty víry
Rakotomalala Alphonse
Sarodroa, Madagaskar
Když se Rakotomalala začal zajímat o evangelium, nejbližší shromáždění se konalo v Antsirabe, městě vzdáleném 50 kilometrů od jeho vesnice v Sarodroa. Rakotomalala a jeho kamarádka našli způsob, jak cestovat každou neděli na shromáždění.
Dnes je v Sarodroa malý sborový dům, kde se každou neděli schází více než 100 členů. Rakotomalala byl svědkem toho, jak jeho vesnice přijala evangelium. Ze Sarodroa již sloužili čtyři misionáři a Církev tam i nadále roste.
Cody Bell, fotograf
Když mi onemocněl dědeček, cestoval jsem za ním do Antsirabe. Několikrát ho doma navštívili misionáři. Dědeček ani já jsme nebyli členy Církve, ale dědeček měl návštěvy misionářů rád. Jednou večer dali dědečkovi požehnání a po rodinném domácím večeru nám předali Knihu Mormonovu.
„Přečtěte si prosím tuto knihu a zeptejte se Boha, zda je pravdivá,“ řekli.
Když jsem se vrátil do Sarodroa, nechtěl jsem Knihu Mormonovu číst, protože jsem si myslel, že není pravdivá. Pak jsem jednou tak onemocněl, že jsem musel zůstat několik dní doma. Když jsem se snažil najít něco, čím bych se zaměstnal, narazil jsem na odloženou Knihu Mormonovu, a tak jsem ji začal číst.
Později jsem se vrátil do Antsirabe, abych se setkal s misionáři. Učili mě více o Knize Mormonově a o Proroku Josephu Smithovi. Řekl jsem jim, že proroky nepotřebujeme a že v dnešní době žádný prorok není. Misionáři mě požádali, abych se modlil k Bohu a zeptal se Ho, zda v dnešní době máme proroka. Slíbili mi, že mi Bůh odpoví. Modlil jsem se a pocítil jsem, že to, co misionáři řekli, je pravda.
Přál jsem si navštívit shromáždění, ale neměl jsem peníze na autobus. Promluvil jsem si s kamarádkou Razafindravaonasolo a ta řekla, že můžeme jet na kole. Každou neděli jsme jezdili ze Sarodroa do Antsirabe na kole, přičemž jedna cesta trvala dvě hodiny. Když už jsem byl šlapáním unavený, sedl jsem si dozadu a šlapala kamarádka. Když byla unavená ona, opět jsme si vyměnili místa.
Rodina kamarádky Razafindravaonasolo a také já jsme se nakonec připojili k Církvi. Dokud se neotevřela odbočka v Sarodroa, chodili jsme na shromáždění v Antsirabe. Byli jsme tak šťastní, když jsme mohli začít navštěvovat shromáždění v naší vlastní vesnici!
Razafindravaonasolin otec byl povolán presidentem odbočky. Při jednom setkání mě vybídl, abych se připravil na misii. Nemyslel jsem si, že bych mohl sloužit, ale on mě ujistil, že mohu. Přijal jsem povolání sloužit v Madagaskarské misii Antananarivo. Nyní jsem ženatý a mám dvě děti. Jsem vděčný za svou rodinu. Mám tolik zážitků, které mi pomohly poznat, že tato Církev je pravdivá, že je ani nedokážu všechny odvyprávět.
Poté, co se Rakotomalala a Razafindravaonasolo připojili k Církvi, Rakotomalala (vpravo) sloužil v Madagaskarské misii Antananarivo a Razafindravaonasolo sloužila v misii Kinshasa v Demokratické republice Kongo.
Členové v Sarodroa postavili v roce 2013 tuto malou dřevěnou kapli, aby tam mohli pořádat bohoslužby. Rakotomalala je rád, že může pomoci zajistit potřebné změny, které budova vyžaduje.
Rýže je na Madagaskaru hlavní plodinou. V Saradroa pracuje na rýžových polích pro zajištění své rodiny téměř každý.
Jak Církev v Saradroa nadále rostla, členové potřebovali novou kapli. Rakotomalala a další proměňují starou dřevěnou kapli, která stojí vedle nové kaple, na třídy a biskupovu kancelář.
Rakotomalala a Razafindravaonasolo jsou od doby, kdy na kole jezdili na shromáždění dvě hodiny jedním směrem, stále dobrými přáteli. Jsou vděční za požehnání, která jim a jejich rodinám přineslo v životě evangelium.
Rakotomalala a Razafindravaonasolo stojí před novou kaplí v Saradroa. Tuto kapli postavili z betonu a cihel sami členové.