Klasika na téma z evangelia
Onoho jasného nedělního jitra
Z proslovu na generální konferenci v říjnu 2006.
Toho dne vzkříšený Pán zlomil pouta smrti. Vystoupil z hrobu a ukázal se vítězoslavně jako Spasitel veškerého lidstva.
Víme, co vzkříšení je – je to opětné spojení ducha a těla do jeho dokonalé podoby. …
Dokážete si to představit? Na vrcholu svého života? Nikdy žádná nemoc, žádná bolest, nikdy nezatíženi nemocemi, které nás tak často trápí ve smrtelnosti?
Vzkříšení je jádrem naší víry jako křesťanů. …
Když Spasitel vstal z hrobu, … učinil něco, co nikdo jiný učinit nemohl. Zlomil pouta smrti, nejen pro sebe, ale pro všechny, kteří kdy žili – pro spravedlné i nespravedlné. …
Učinil tento dar přístupný všem. A tímto velkolepým skutkem zmírnil ničivou a sužující bolest, která nahlodává duši těch, kteří ztratili někoho velmi milovaného.
Myslím na to, jak temný byl ten pátek, když byl Kristus pozvednut na kříž. …
Země se třásla a padla tma. …
Podlí muži, kteří usilovali o Jeho život, se radovali. …
Onoho dne se chrámový závoj roztrhl vedví.
Maria Magdaléna a Maria, matka Ježíšova, byly přemoženy zármutkem a zoufalstvím. … Jedinečný člověk, kterého milovaly a ctily, visel bezvládně na kříži. …
Apoštolové byli zdrceni. Ježíš, jejich Spasitel – ten, který kráčel po vodě a křísil mrtvé – byl sám vydán zlovolným na milost a nemilost. …
Byl to pátek naplněný ohromujícím, sužujícím žalem. …
Myslím si, že ze všech dnů od počátku lidské historie byl onen pátek nejtemnější.
[Avšak] zoufalství nebylo bez konce, protože v neděli vzkříšený Pán zlomil pouta smrti. Vystoupil z hrobu a ukázal se vítězoslavně jako Spasitel veškerého lidstva.
A v jediném okamžiku oči, neustále naplněné slzami, oschly. Rty, které tiše pronášely modlitby strasti a zármutku, naplnily nyní ovzduší podivuhodnou chválou, neboť Ježíš Kristus, Syn žijícího Boha, stál před nimi jako … důkaz toho, že smrt je pouze počátek nové a podivuhodné existence.
Každý z nás bude mít své vlastní pátky – dny, kdy se zdá, že samotný vesmír se tříští a trosky našeho světa leží doslova kolem nás. …
Ale svědčím vám ve jménu toho, který zvítězil nad smrtí – neděle přijde. V temnotě naší bolesti neděle přijde.
… Bez ohledu na náš zármutek, neděle přijde. V tomto životě nebo v příštím, neděle přijde.
Svědčím vám, že vzkříšení není žádný výmysl. Máme osobní svědectví těch, kteří Ho viděli. Tisíce ve Starém i Novém světě svědčily o vzkříšeném Spasiteli. Pocítily rány na Jeho rukou, nohou a boku. …
Po Vzkříšení se učedníci stali novými lidmi. Cestovali po světě, … odvážně hlásajíce Ježíše Krista, vzkříšeného Syna žijícího Boha.
Mnozí z nich … zemřeli jako mučedníci, se svědectvím o vzkříšeném Kristu na rtech i při posledním vydechnutí.
Vzkříšení změnilo život těch, kteří ho byli svědky. Nemělo by změnit i život náš?
Všichni vstaneme z hrobu. …
Díky životu a věčné oběti Spasitele světa se opět shledáme s těmi, které máme rádi.
… Onoho dne se budeme radovat z toho, že Mesiáš překonal vše, abychom mohli žít na věky.
Díky posvátným obřadům, které přijímáme ve svatém chrámu, náš odchod z této krátké smrtelnosti nemůže na dlouho přerušit vztahy, které byly pevně svázány provazy spletenými z věčných svazků.
Toto je mé posvátné svědectví, že smrt není konec bytí. …
Kéž bychom porozuměli nedocenitelnému daru, který přichází k nám, synům a dcerám milujícího Nebeského Otce, a příslibu onoho zářivého dne, kdy my všichni vítězně povstaneme z hrobu, a kéž jsme za to vděčni.
… Bez ohledu na to, jak temný je náš pátek, neděle přijde.