Portréty víry
Berglind Guðnasonová
Árnessýsla, Island
Berglind (vlevo) se svou sestrou Elín (vpravo). Když byla Berglind v nejhlubší depresi, jakou kdy zažila, měla pocit, že už nemůže jít dál. Tím, že o svých obtížích mluvila se svou rodinou a svými přáteli, nalezla, pomocí nástrojů, které jí poskytl Nebeský Otec, duchovní a citové uzdravení.
Mindy Selu, fotografka
S depresí se potýkám od svých 13 let. V jednu chvíli bylo všechno tak hrozné, že jsem se pokoušela spáchat sebevraždu. Tehdy jsem se cítila velmi beznadějně. Říkala jsem si: „Nikdy nebudu šťastná. Nikdy nic nedokážu.“
Byla chvíle, kdy jsem si myslela, že odpovědí na mé problémy je odchod z Církve, protože jsem cítila absolutní beznaděj. Na Islandu je tak snadné dělat to, co byste dělat neměli. Církev tady má tak málo členů. Když jsme s mými sourozenci vyrůstali, byli jsme v našich církevních třídách jen my. Cítila jsem se osamělá a nějakou dobu jsem nechtěla chodit na shromáždění.
Většina lidí na Islandu nemá náboženství v oblibě. Lidé tu začínají pít alkohol již v raném věku. Stalo se mi to také a v jedné fázi svého života jsem byla neaktivní. Nejsem na to hrdá, ale je to součást mých zkušeností a poučila jsem se z toho. Studovala jsem proslov staršího Jeffreyho R. Hollanda a líbilo se mi, co řekl: „Z minulosti se máme poučit, ne v ní žít. … A když jsme se naučili tomu, čemu jsme se měli naučit, … hledíme kupředu a pamatujeme na to, že víra vždy směřuje k budoucnosti.“1
Jednoho dne, když jsem se vším opravdu zápolila, jsem si četla své patriarchální požehnání. Když jsem ho četla, uvědomila jsem si, že mám budoucnost. Bůh pro mě má plán a skutečně mě miluje. Chození na shromáždění, přijímání svátosti, četba písem a modlitby mi přinesly do života tolik světla a štěstí! Brzy jsem pochopila: „Tohle mi skutečně pomáhá.“ V tu chvíli jsem věděla, že opravdu chci, aby evangelium bylo součástí mého života. Po všem, čím jsem si prošla, vím, že mi evangelium zachránilo život, a jsem z toho velmi šťastná.
Hodně mi pomohlo, že jsem o své depresi mluvila se svou rodinou a přáteli. A zároveň z toho vzešla i další pomoc. Nechtěla jsem brát léky ani chodit na terapii. Stále jsem si opakovala: „Mám Boha.“ Ale Bůh nám poskytuje mnoho dalších nástrojů, jako jsou léky a terapie, které můžeme použít společně s duchovním přístupem.
Zatímco jsem každý den více a více četla písma a prostřednictvím modliteb jsem byla k Bohu stále blíž, obdržela jsem mnoho požehnání a zjevení, že mým cílem je pomáhat druhým. Mám pocit, že až příliš mnoho z nás se potýká s problémy s duševním zdravím a snaží se to skrývat. Moje deprese a těžkosti mě naučily, že je lepší otevřít se a mluvit s ostatními. Moje kamarádka se mi nedávno otevřela a řekla mi o svém zápolení s depresí. Mluvili jsme o tom a opravdu jsme si navzájem porozuměly.
Ne vždy si všimneme, s čím ostatní zápolí, ale já se občas jen tak procházím a dívám se na lidi a uvědomuji si, že Bůh zná jednoho každého z nás. Miluje nás a ví přesně, čím si všichni procházíme. A my si můžeme navzájem pomáhat.
Díky svému zápolení s depresí jsem se naučila ptát sebe sama: „Čemu se mohu z této zkoušky naučit?“ namísto „Proč mě potkala taková zkouška?“ Miluji Etera 12:27, kde se píše, že naše slabosti se mohou proměnit v silné stránky, pokud budeme mít víru v Ježíše Krista. To mě vždy uklidní.
My všichni jsme se rozhodli přijít sem na zemi. Věděli jsme, že při procházení zkouškami budeme trpět. A upřímně, to je to, co dělá život úžasným. Protože víme, že nás čeká to dobré. Víme, že pokud v každém těžkém období budeme následovat Spasitele, budeme moci mít věčný život i všechna požehnání, která na nás čekají.
Všimla jsem si, jak mě deprese změnila. Spasitelovo Usmíření je skutečné. Mé srdce prošlo změnou a já jsem silnější. Mám pocit, že jsem jiný člověk, než jsem byla dřív. Lidé si toho všímají a říkají: „Změnila jste se.“ Jedna dívka ze školy dokonce řekla: „Vidím, jak ses změnila, a vidím v tobě světlo.“ Je to divné, protože ani není členem Církve a nikdy jsme si předtím ani moc nepovídaly.
Když jsem zápolila s nejhlubší depresí, lidé mi říkali: „Bude to lepší.“ Unavovalo mě pokaždé to slyšet, ale, i když to zní neuvěřitelně, je to pravda.
Je ale potřeba, abyste se chtěli cítit lépe. Zjistila jsem, že nelze očekávat zlepšení, když nic neděláte. Musíte chtít být šťastní a věřit, že máte potenciál a budoucnost. Je důležité si uvědomit, že vás miluje mnoho lidí, včetně vašeho Nebeského Otce. Všichni jsou tu pro vás, aby vám pomohli.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu tak šťastná, jako jsem teď. Občas ještě zápolím, ale s pomocí nástrojů, které mi dal Nebeský Otec, to zvládám. Když nyní pociťuji, že přichází deprese, říkám si, že jsem milována, mám kolem sebe lidi, se kterými mohu mluvit, a že bude lépe.
Díky svému boji s depresí si Berglind více uvědomuje, jak si v dobách zkoušek můžeme navzájem pomáhat. „Bůh zná jednoho každého z nás, miluje nás a ví přesně, čím si všichni procházíme. A my si můžeme navzájem pomáhat.“
Berglind se díky svým těžkostem změnila. Říká: „Spasitelovo Usmíření je skutečné. Mé srdce prošlo změnou a já jsem silnější. Mám pocit, že jsem jiný člověk, než jsem byla dřív.“
„Zatímco jsem každý den více a více četla písma,“ říká Berglind, „obdržela jsem mnoho požehnání a zjevení, že mým cílem je pomáhat druhým. Miluji Etera 12:27, kde se píše, že naše slabosti se mohou proměnit v silné stránky, pokud budeme mít víru v Ježíše Krista. To mě vždy uklidní.“