Pokračující proces Znovuzřízení
Znovuzřízení započalo v Posvátném háji před 200 lety a pokračuje i dnes – a vy i já toho můžeme být součástí.
The Desires of My Heart (First Vision) [Přání mého srdce (První vidění)], Walter Rane
Je úžasné a napínavé žít na zemi právě v této době. Máme to požehnání účastnit se velikých událostí, které se odehrávají v dispensaci plnosti časů – v rámci přípravy na Druhý příchod Páně.1 Máme možnost nejen sledovat, jak se tyto velkolepé události odvíjejí, ale také být jejich součástí.2
O Znovuzřízení evangelia někdy mluvíme tak, jako kdyby se událo celé najednou. Před dvěma sty lety tento proces zahájilo První vidění, ale Znovuzřízení tím samozřejmě neskončilo. Dílo Páně pokračovalo skrze Josepha Smitha a jeho spolupracovníky přeložením Knihy Mormonovy, znovuzřízením kněžství, zorganizováním Církve, vysláním misionářů, budováním chrámů, zorganizováním Pomocného sdružení a tak dále. Tyto události související se Znovuzřízením měly svůj počátek v roce 1820 a pokračovaly po dobu života Josepha Smitha.
Jakkoli úžasné je to, co Bůh skrze Josepha Smitha zjevil, Znovuzřízení nebylo za Josephova života dokončeno. Prostřednictvím proroků, kteří přišli po Josephovi, například probíhá rozvoj chrámové práce; obdrželi jsme další písma; písma byla přeložena do mnoha jazyků; evangelium se šíří po celém světě; byla zorganizována Nedělní škola, Mladé ženy, Primárky a kněžská kvora a došlo k řadě dalších úprav církevní organizace a postupů.
„Jsme svědky pokračujícího procesu Znovuzřízení,“ řekl president Russell M. Nelson. „Pokud si myslíte, že Církev byla plně znovuzřízena, vidíte jen začátek. Přijde toho mnohem více. … Počkejte na příští rok. A pak na další rok. Jezte vitamíny. Odpočívejte. Bude to úžasné!“3
V souladu s prohlášením presidenta Nelsona, že proces Znovuzřízení pokračuje dál, jsme v Církvi svědky mnoha významných změn od doby, kdy se stal jejím presidentem. Patří mezi ně restrukturalizace kněžských kvor, nahrazení domácího a navštěvujícího učení pastýřskou službou a zavedení na domov zaměřeného a Církví podporovaného přístupu ke studiu evangelia.4 Od té doby proběhly i další úpravy a další budou přicházet.
Příklad ze západní Afriky
Na mé svědectví o pokračujícím charakteru Znovuzřízení mělo vliv pět let, jež jsem strávil službou v předsednictvu území Afrika-západ. Svědectví o evangeliu mám již od svého mládí. Ale když jsem žil v Africe, setkával jsem se s mnoha členy patřícími mezi první západoafričany, kteří přijali evangelium. Také jsem viděl, jak se Církev rychle šíří po celém kontinentu, jak vznikají stovky sborů a kůlů, jak jsou chrámy a sborové domy naplněné až k prasknutí věrnými členy a jak dobré ženy a dobří muži celým svým srdcem přijímají znovuzřízené evangelium. Před očima se mi odehrávalo naplnění proroctví Josepha Smitha, že Církev „naplní svět“.5
Dva takoví věrní členové, James Ewudzie a Frederick Antwi, mi jednou pomáhali v chrámu Akkra v Ghaně. James byl několik let předtím, než do Ghany přišli misionáři Svatých posledních dnů, součástí skupiny asi 1 000 lidí, kteří při bohoslužbách své vlastní církve používali Knihu Mormonovu a další materiály naší Církve. Modlili se za den, kdy naše Církev přijde i do Ghany. Spolu s ostatními mladými muži jezdili po Ghaně a učili evangeliu tak, jak se nachází v našich materiálech. Jakmile v roce 1978 přijeli misionáři, dal se James pokřtít hned prvního dne, kdy se v Ghaně konaly křty Svatých posledních dnů.
Fred Antwi, pionýrský člen Církve v Ghaně
Fred se v době, kdy byl členem teprve krátce, zúčastnil pohřbu příbuzného, který byl kmenovým náčelníkem. Tam se dozvěděl, že záměrem rodiny bylo ustanovit ho novým náčelníkem. Věděl, že kvůli takovémuto postavení by musel dělat věci, které jsou v rozporu s jeho vírou a evangeliem, a tak po pohřbu rychle odjel a zřekl se postavení, které by mu přineslo význačnost a bohatství.
Poté, co byl zasvěcen chrám Akkra, se James i Fred každý týden vydávali na cestu, která jedním směrem trvala více než čtyři hodiny, aby mohli být chrámovými pracovníky. Když jsem s nimi vykonával obřady, byl jsem přemožen pocity historie, která mě obklopovala. Uvědomoval jsem si historii Církve v Africe, kterou tito dva představovali, a měl jsem pocit, jako kdyby se mnou vykonávali obřady John Taylor nebo Wilford Woodruff nebo jiní členové z počátečního období Církve.
To, co jsem viděl, zažil a pocítil v západní Africe, bylo součástí toho, co Pán řekl Enochovi, že nastane: „A spravedlivost sešlu s nebe; a pravdu vyšlu ze země, aby vydávala svědectví o mém Jednorozeném; … a spravedlivost a pravda, dám, aby zaplavily zemi jako povodeň, abych shromáždil vyvolené své ze čtyř stran země.“ (Mojžíš 7:62.)
Byl jsem svědkem toho, jak celý africký kontinent zaplavuje spravedlivost a pravda a jak se shromažďují vyvolení z oné části světa. Mé svědectví o Znovuzřízení se posílilo, protože jsem byl svědkem toho, jak se před mýma očima odehrává důležitá součást Znovuzřízení.
Také jsem viděl něco dalšího, co souvisí s pokračujícím procesem Znovuzřízení – živoucí víru a duchovní energii mezi africkými členy. Slyšel jsem staršího Davida A. Bednara z Kvora Dvanácti apoštolů říci: „Kirtland [kde Svatí posledních dnů přebývali v 30. letech 19. století] není jen ve státě Ohio. Je i v Africe.“ Mnozí lidé vstupují v Africe do Církve na základě mocných osobních duchovních zážitků. Tito noví členové s sebou přinášejí duchovní energii a potřebu se dál vzdělávat v evangeliu. Znovuzřízení je pokračující záležitostí i z jejich osobního hlediska. Tak jak se dál a dál učí o Církvi, odvíjejí se jim před očima pravdy evangelia. Totéž platí pro nás všechny, zatímco neustále prohlubujeme své poznání evangelia.
Tři způsoby, jak pomáhat v pokračujícím procesu Znovuzřízení
Bůh nám dal velkolepou příležitost hrát v tomto díle zcela zásadní roli. Pán řekl, že „tělo [Církve] má zapotřebí každého údu“ (Nauka a smlouvy 84:110). Všichni členové Církve mají to požehnání se do tohoto pokračujícího procesu Znovuzřízení zapojit. Jak na to?
Jedním ze způsobů, jak se zapojit, je uzavírání a dodržování posvátných smluv. Obřady, včetně obřadů chrámových, nemají žádný smysl, dokud lidé neuzavřou s těmito obřady související smlouvy a nebudou je dodržovat. Sestra Bonnie Parkinová, bývalá generální presidentka Pomocného sdružení, učila: „Uzavírání smluv je výrazem ochotného srdce; dodržování smluv je výrazem srdce věrného.“6
Uzavíráním a dodržováním smluv se nejen připravujeme na věčný život, ale také pomáháme připravovat a posilovat ty, které Pán označuje za svůj „lid smlouvy“ (Nauka a smlouvy 42:36). Smlouvy s Bohem uzavíráme a součástí Jeho lidu smlouvy se stáváme skrze křest, konfirmaci, svátost, Melchisedechovo kněžství a chrámové obřady.
Druhým způsobem, jak se můžeme zapojit do pokračujícího procesu Znovuzřízení, je to, že budeme vykonávat povolání a plnit pověření, která obdržíme. Právě takto postupuje Církev kupředu. Oddaní učitelé učí děti, mládež a dospělé evangeliu. Sestry a bratři pověření pastýřskou službou pečují o jednotlivé členy Církve. Předsednictva a biskupstva poskytují vedení kůlům, okrskům, sborům, odbočkám, kvorům, organizacím, třídám a skupinám. Vedoucí mládeže pečují o mladé ženy a mladé muže. Referenti, tajemníci a tajemnice zaznamenávají důležité informace, které jsou poté zaznamenány i v nebi, a řada dalších členů plní své nezbytné úlohy v přípravě lidí na věčný život a na Druhý příchod Spasitele.
Mládež ve frontě u vstupu do chrámu Akkra v Ghaně
Třetím způsobem, jak se můžeme zapojit do pokračujícího procesu Znovuzřízení, je to, že budeme pomáhat shromažďovat Izrael. Již od prvních dnů Znovuzřízení je toto klíčovou součástí tohoto díla. Jak učil president Nelson, naší příležitostí a povinností je pomáhat při shromažďování, které se odehrává na obou stranách závoje. President Nelson ve svém závěrečném poselství na jeho první generální konferenci v povolání presidenta Církve výstižně prohlásil: „Naše poselství světu je jednoduché a upřímné: zveme všechny Boží děti na obou stranách závoje, aby přišly ke svému Spasiteli, obdržely požehnání svatého chrámu, měly trvalou radost a staly se způsobilými pro věčný život.“7
Shromažďovat Izrael na této straně závoje znamená konat misionářskou práci. Každý z nás, kdo může sloužit na misii na plný úvazek, by měl tuto příležitost pečlivě zvážit. Já osobně považuji za veliké požehnání, že jsem mohl sloužit v Itálii v době, kdy tam byla Církev velmi mladá. Naše odbočky se scházely v pronajatých sálech a my jsme doufali, že jednou tam budou kůly a sbory. Sledoval jsem, jak do Církve přicházejí stateční pionýři a kladou základy pro shromažďování Izraele v této úžasné zemi.
Jedním z nich byla i Agnese Galdiolová. Když jsme ji učili misionářské lekce, pociťovali jsme všichni mocně Ducha. I když ale pociťovala Ducha, věděla, že její rodina bude velmi proti tomu, aby se dala pokřtít. V určitém okamžiku, když byla naplněna Duchem, nicméně souhlasila s tím, že se pokřtít dá. Ráno onoho dne, kdy byl naplánován její křest, ale změnila názor. Přišla před stanoveným časem do pronajatého sálu, kde měla být pokřtěna, aby nám řekla, že kvůli nátlaku své rodiny to udělat nemůže.
Než odešla, souhlasila s tím, abychom si na několik minut popovídali. Šli jsme do třídy, kde jsme navrhli, že se společně pomodlíme. Poté, co jsme poklekli, jsme ji požádali, aby pronesla modlitbu. Po modlitbě vstala a se slzami v očích řekla: „Dobře, dám se pokřtít.“ A o několik minut později byla skutečně pokřtěna. Následujícího roku se vdala za Sebastiana Carusa a vychovali čtyři děti, z nichž všechny sloužily na misii a dodnes slouží v Církvi.
Starší a sestra Curtisovi s několika členy rodiny Carusových
Agnese a Sebastiano rovněž sloužili na misii – Sebastiano byl presidentem misie. Když jsem v Itálii sloužil na své druhé misii, 25 let po té první, viděl jsem, co Carusovi a další pionýři vykonali, aby tam rozšířili království Boží. Společně s mými misionáři jsme se snažili budovat Církev a snili jsme o tom, že jednoho dne bude možná v Itálii postaven chrám. Představte si mou radost z toho, že nyní máme chrám v Římě.
Jen málo druhů radosti se dokáže vyrovnat radosti misionářské. Jak veliké požehnání je narodit se v době, kdy se můžeme s radostí zapojovat do pokračujícího procesu Znovuzřízení tím, že pomáháme shromažďovat Izrael!
Misionářskou radost samozřejmě nepociťují jen misionáři na plný úvazek. Každý z nás může pomáhat při obrácení nebo aktivizaci našich sester a bratrů tím, že budeme pracovat bok po boku s misionáři na plný úvazek. Máme příležitost shromažďovat Izrael tím, že budeme zvát druhé, aby přišli a viděli, a že se budeme přátelit s těmi, kteří se učí evangeliu.
Chrámovou prací a prací na rodinné historii pomáháme shromažďovat Izrael na druhé straně závoje. Tato práce je již mnoho let naší posvátnou zodpovědností. Před smrtí Josepha Smitha Svatí vykonávali křty za mrtvé a jen několik málo z nich obdrželo své obdarování a pečetění. Po dokončení chrámu Nauvoo se začalo v mnohem větší míře vykonávat obdarování pro žijící. A v chrámech v Utahu se začala vykonávat také obdarování a pečetění za předky.
Eliza R. Snowová, významná účastnice tohoto procesu znovuzřizování, chápala důležitost této části Znovuzřízení. Trávila mnoho času v obdarovacím domě, kde pomáhala s vykonáváním obřadů.8 Během jedné své návštěvy Pomocného sdružení v roce 1869 učila své sestry: „Přemýšlela jsem o tomto velikém díle, které máme vykonat – tedy pomáhat při spasení žijících i mrtvých. Chceme být … vhodnými a náležitými společnicemi Bohů a Svatých.“9
Díky výstavbě mnoha chrámů po celém světě se dostupnost chrámových obřadů samozřejmě výrazně zvýšila, a další chrámy budou přibývat.
Díky nástrojům, které máme nyní k dispozici, mohou být chrámová práce a práce na rodinné historii běžnou součástí našeho zapojování se do pokračujícího procesu Znovuzřízení. O práci na rodinné historii se zajímám a věnuji se jí již mnoho let, avšak nástroje, které jsou nyní k dispozici on-line, mi velmi pomáhají v úspěšném předkládání rodinných jmen do chrámu. Mám posvátné vzpomínky na to, jak jsem sedával u stolu v našem bytě v Ghaně a nacházel jsem jména svých evropských předků, která jsme pak s manželkou vzali do chrámu v Akkře. Tuto radostnou příležitost jsme měli i na jiných místech, kam jsme byli posláni.
Skrze Proroka Josepha Smitha Bůh započal proces uskutečňování „znovuzřízení všech věcí, zmiňovaných ústy všech svatých proroků, co počal svět“ (Nauka a smlouvy 27:6). Tento proces Znovuzřízení nadále pokračuje, neboť Bůh „nyní zjevuje“ a „ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího“ (Články víry 1:9). Jsem nesmírně vděčný, že se můžeme do tohoto pokračujícího procesu Znovuzřízení zapojovat.