Stahuje vás dolů vaše minulost?

Jeff Bates

Spasitel požadovanou cenu již zaplatil. Chytněte se ho za ruku a kráčejte kupředu.

Před nějakou dobou biskup vyzval náš sbor, abychom se zamysleli nad tím, jaké slabosti nebo hříchy bychom obrazně řečeno mohli odložit u stolu se svátostí, aby je mohl Ježíš Kristus od nás odejmout. Existují hříchy, které si s sebou nesu celý svůj dospělý život a které jsem se snažil překonat, ale ani skrze modlitbu a sílu vůle se mi to nepodařilo. I když jsem během let hodně vyspěl, věděl jsem, že abych mohl růst ještě víc, musím je překonat.

V neděli, jež následovala po biskupově výzvě, jsem se rozhodl, že jeden ze svých hříchů odložím u stolu se svátostí, který fyzicky představuje Spasitele a Jeho smírnou oběť. Když jsem se připravoval přijmout svátost, uvědomil jsem si, že ubrus, který svátost přikrývá, představuje plátno, do kterého Ho zabalili, když ho pohřbívali, a chléb a voda představují Jeho tělo a krev.

Upřímně a z celého srdce jsem obnovil svou smlouvu křtu a v srdci jsem se pomodlil a požádal jsem Nebeského Otce, aby mi mi pomohl dodržet můj závazek, že tohoto hříchu zanechám. Pak se stalo něco, co jsem vůbec nečekal: má touha hřešit mě zcela opustila. Vyzkoušel jsem toto ještě několikrát, a totéž se stalo i s dalšími hříchy. Bylo to příliš dobré na to, aby to opravdu takto mohlo fungovat?

Sjednocení mé vůle s Jeho

V následujícím týdnu jsem věděl, který hřích chci zanechat u stolu se svátostí, ale nepřipadal jsem si připravený se ho vzdát. Když na to teď vzpomínám, vidím, že mé srdce nebylo ve stavu, v jakém potřebovalo být. Nebyl jsem dostatečně upřímný, abych se dokázal zavázat ke změně. Ale uvědomoval jsem si, jak moc tento hřích trápí Nebeského Otce. Věděl jsem, že svou vůli potřebuji sjednotit s Jeho vůlí a že musím svůj život soustředit kolem Něj, mám-li se osvobodit. A tak jsem se o to ze všech sil snažil.

Vyvaroval jsem se všech pokušení, která by k tomu hříchu mohla vést. Změnil jsem způsob svého každodenního studia písem a skutečně jsem o nich přemýšlel a uplatňoval jsem je v životě. Zaměřil jsem se na to, abych byl ve svém závazku ke změně upřímný, a každý den jsem se snažil upřednostňovat Pánovu vůli před tou svou. Dával jsem Ho na první místo, protože jsem věděl, že tento hřích nedokážu odložit bez moci plynoucí ze Spasitelova Usmíření. Díky tomu, že jsem Ho neustále kladl na první místo, jsem nakonec dokázal u stolu svátosti odložit i tento hřích. Konečně jsem byl osvobozen od něčeho, co mi po tolik let bránilo v růstu.

Skrze tento proces jsem více přilnul ke svému Nebeskému Otci a ke svému Spasiteli. Představoval jsem si, jak na mě po celé ty roky shlíželi s trpělivostí a láskou – a s vědomím, že jednou se mi podaří odložit hříchy, které duchovně ničily můj pokrok. A s tím, že až budu připraven je odložit, Ježíš Kristus tam bude čekat, aby mě pozvedl – aby mě vzal za ruku a udělil mi odpuštění a sílu. On už připravil způsob, jak bych mohl být od hříchu osvobozen, skrze své Usmíření. Už zaplatil za mé slabosti, chyby a hříchy. Jen jsem Mu potřeboval důvěřovat.

Můžete jít vpřed

Během tohoto období jsem si četl slova staršího Richarda G. Scotta (1928–2015) z Kvora Dvanácti apoštolů, která mi dokázala dodat potřebnou odvahu: „Pokud je váš život v chaosu a necítíte se kvůli tomu dobře a připadáte si nehodní…, nezoufejte. On o tom všem už ví. Čeká na vás, až v pokoře pokleknete a uděláte první kroky. Modlete se o sílu. … Modlete se, aby se do vašeho srdce vlila Spasitelova láska.“¹

Když jsme týden poté zpívali mou oblíbenou náboženskou píseň „Jak nesmírnou láskou“, každé slovo ve mně rezonovalo – v úžase nad tím, že to, s čím jsem zápolil více než deset let, ode mne nyní bylo odňato. Žasl jsem nad tím, že skrze moc Spasitelova Usmíření jsem mohl pokročit vpřed. Že mohl uzdravit všechny hříchy a rány a nezanechat po nich žádné stopy. Že jsem nemusel být stahován dolů svou minulostí.

Stále se toho musím hodně naučit a stále toho musím hodně překonat, ale můj život již směřuje vzhůru. Pociťuji více radosti a pokoje. Dokážu projevovat více vděčnosti. Jsem mnohem blíže svému Nebeskému Otci a Spasiteli a posiluji své svědectví o Nich. Každý den, kdy se rozhoduji opět se ze všech sil snažit, přicházím o krok blíže k Nim a k tomu člověku, o kterém oni vědí, že se jím mohu stát.