„Vidíte, co dokáže trocha víry?“
Godfrey J. Ellis
Washington, USA
Ilustrace © Gary Alphonso, i2iart.com
Před nějakou dobou jsme s manželkou vzali naše dva nejmladší syny do Francie, abychom navštívili oblasti, kde jsem sloužil jako misionář na plný úvazek. Navštívili jsme odbočky Církve, ve kterých jsem sloužil, a radovali se s členy, které jsem učil. Navštívili jsme také historická místa.
Jedním z nich byly zříceniny hradu Château de Châlucet. Tento velký středověký hrad byl před staletími napaden a z velké části zničen. Ruiny zarostly vegetací a stezka vzhůru byla úzká a strmá. Výstup byl náročný, ale stál za to.
Chlapcům se líbilo, když mohli slézt dolů, kde kdysi býval žalář, a vylézt vysoko nahoru na zbytky hradních zdí. Hrad uchvátil jejich představivost stejně, jako před 24 lety okouzlil mě.
Najednou se na obzoru objevila letní bouře. Rychle se přibližovala. Oblohu pokryly temné mraky a křižovaly ji blesky doprovázené silným hromobitím.
Spěšně jsme se prodírali dolů po stezce a utíkali k autu, zatímco se bouře hnala naším směrem. Brzy nás začaly bičovat přívaly deště, které nás promáčely na kůži, a prašná stezka se proměnila v bahno. Báli jsme se, že uklouzneme a na strmé, kamenité stezce upadneme.
Mezi stromy na okraji cesty jsme spatřili přístřešek. Schoulili jsme se pod ním k sobě a přemýšleli, jak dlouho budeme muset čekat, než se budeme moci vrátit dolů.
„Pomodleme se,“ řekl náš nejmladší syn.
Požádal, aby mohl modlitbu říct on. Modlil se, aby déšť ustal a my se bezpečně dostali dolů. Podíval se na nás a řekl: „Teď potřebujeme jen dostatek víry.“
Vysvětlil jsem, že modlitby takhle vždy nefungují.
„Ne,“ řekl, „za deset minut přestane pršet!“
Asi po deseti minutách pršet opravdu přestalo.
„Tak pojďme!“ řekl.
„Pokud teď vyrazíme, začne znovu pršet a uvázneme tu,“ řekl náš starší syn.
„Nezačne!“ odpověděl náš nejmladší. „Pojďme!“
Razili jsme si cestu suššími částmi stezky a rozhrnovali před sebou keře a větve. Zpět u auta jsme pronesli modlitbu díků. Brzy začalo znovu pršet.
„Vidíte, co dokáže trocha víry?“ řekl náš syn pokorně.
Ten den nás všechny naučil něčemu důležitému.