Pouze v elektronické podobě: Mladí dospělí
Těšíme se na zpečetění
Přestože se naše plány změnily, sblížili jsme se jak vzájemně, tak i s Bohem.
Osoby na fotografii jsou fotomodelové.
Autorka žije v Kantó v Japonsku.
S mým snoubencem jsme měli být tento měsíc zpečetěni v chrámu Sapporo v Japonsku. Pak se ale kvůli koronaviru začaly okolnosti měnit. S každou novou nejistotou jsem hledala Boží vedení v modlitbě, ve čtení písem a v poslechu proslovů z generální konference. Když jsem se rozhodovala o budoucnosti, opakovala jsem tento postup znovu a znovu. Nakonec byly chrámy zavřeny. Na zpečetění čekáme dodnes. Ale vidím, jak nám Bůh pomáhá toto těžké období překonávat.
Požehnání uprostřed nejistoty
Upřímně řečeno, je to těžká zkušenost. Ale zažívám také mnoho požehnání. Psaní deníku mi pomáhá tato požehnání rozpoznávat a během tohoto obtížného období mě velmi naplňuje.
Jedním z požehnání, která jsem zažila, je to, že pouto mezi mnou a mým snoubencem se prohloubilo. Bydlíme na různých místech, žijeme každý zvlášť a nemůžeme se scházet. Ale rozhodli jsme se společně modlit a mluvit o tom, co jsme se dozvěděli při svém studiu evangelia. Děláme společná rozhodnutí. I když jsme zůstali fyzicky rozděleni, naše pouto se prohloubilo a jsme si bližší.
Jdeme dál
Nakonec jsme se rozhodli pro civilní sňatek. Nevím, kdy budeme moci být zpečetěni v chrámu, ale těším se na to.
Věřím, že se z této celosvětové pandemie můžeme hodně naučit. Mám důvěru v to, že Pán má plán pro naše věčné dobro, bez ohledu na to, co se děje ve světě kolem nás – „neboť on miluje svět, dokonce tak, že položí svůj vlastní život, aby mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě“ (2. Nefi 26:24).
Věřím, že Pán nám všem chce pomoci najít v této obtížné situaci radost. Už nyní nacházím pokoj ve snaze vnímat požehnání, která jsem obdržela. Pokud právě čelíte podobným zkouškám, nezoufejte. I tato pandemie může posílit vaše svědectví.