Pouze v elektronické podobě: Mladí dospělí

Pro nečekaně přeložené misionáře

Amy Davisová

Zaznamenala vaše misie neočekávaný obrat? Zde jsou tipy od někoho, kdo o tom, čím právě procházíte, něco ví.

Autorka žije v Utahu v USA.

Mnozí z vás misionářů nejste tam, kde jste očekávali, že právě teď budete – čekáte na zprávy, kam budete vysláni na novou misii, anebo jste možná dokonce zpátky doma. Když jsem sledovala, jak se tyto příběhy vyvíjejí, vybavily se mi dojemné vzpomínky na mé vlastní zkušenosti z misie před léty. Napadlo mne, že bych se mohla o několik možná užitečných postřehů nečekaně přeložené misionářky podělit s dalšími takovými misionáři.

Albánská evakuace

Na začátku roku 1997 jsem byla na misii v Albánii. Já i ostatní misionáři jsme si zamilovali tamější krajinu, lahodné pirohy se sýrem a špenátem i zvuk místního jazyka, jehož osvojení jsme věnovali tolik svědomité snahy. Ze všeho nejvíce nás těšilo pracovat s tamními lidmi.

Postupem času bylo politické klima kolem nás stále napjatější. Snažili jsme se dál plně soustředit na hlásání evangelia, avšak nemohli jsme neslyšet zprávy, že povstalecké síly po celé zemi získávají navrch. Poté vydala vláda zákaz vycházení a začalo docházet k násilnostem. Národ směřoval k občanské válce.

Nakonec byla 14. března celá misie evakuována. Nikdy nezapomenu na telefonát, z něhož jsme se dozvěděli, že je čas se shromáždit, abychom mohli být urychleně přepraveni ze země. Hlavou mi vířily rozporuplné myšlenky a pocity. Samozřejmě jsem chtěla být v bezpečí, ale myšlenka, že opustíme rodiny, které jsme si tak oblíbili, obzvláště v tak chaotické situaci, mi drásala srdce. Neměli jsme ani možnost se rozloučit.

Naše cesta ze země probíhala tak, že nás helikoptéra dopravila na letadlovou loď, která nás převezla do Itálie, načež jsme byli přeloženi do různých misií. Já jsem nakonec jela do Anglie. Bylo to rychlé i trochu napínavé, ale hlavně opravdu náročné. Jako jedna z posledních vzpomínek na Albánii se mi vybavuje, jak sleduji pod naší helikoptérou vzdalující se krajinu a přemýšlím, co se asi stane s lidmi, které právě opouštíme.

Nacházení pokoje

Přestože se naše zkušenosti budou asi v detailech lišit, jsem si jista, že někteří z vás teď zažívají podobné smíšené pocity. A tak chovám naději, že to, co vám chci teď říct, osloví i vás. Zde je šest zásad, díky nimž jsem nacházela pokoj i po šokujících zvratech ve svém životě misionářky na plný úvazek.

Spojte se s ostatními. Možná zažíváte pocity smutku a zmatku, jež způsobují, že se nechcete stýkat s druhými. Ale je důležité, abyste zůstali ve spojení, obzvlášť během následujícího krátkého období, než se adaptujete. Obraťte se na ty, kteří o vás mají zájem a kteří vám pomohou zachovat si dobrou náladu. S technologiemi, které dnes máme k dispozici, se nelze na nic vymlouvat! Třeba byste si mohli najít někoho na procvičování svých znalostí cizího jazyka. Také můžete kontaktovat i ty, s nimiž jste sloužili anebo které jste učili. Ačkoli teď možná máte pocity nepatřičnosti, nejste na to sami. I když vaše rodina a přátelé si nejsou zcela jisti, jak vám správně pomoci, vsadím se, že většině z nich na vás doopravdy záleží a chtějí, aby se vám vedlo dobře.
Dál se dělte o své svědectví. Ať už jste nyní při četbě tohoto článku kdekoli, nepochybuji, že máte kolem sebe lidi, pro které by vaše jedinečná perspektiva byla požehnáním. Nestyďte se podělit se o to, čemu jste se jako misionáři na plný úvazek naučili a co jste pociťovali – bez ohledu na to, jak dlouho, či krátce jste byli „v poli“. Až se budete vyrovnávat s nedávnými událostmi a rozpoznáte ve svém životě ruku Boží, podělte se o své postřehy se svými nejbližšími. Možná, že ponaučení, které jste si ze svého dobrodružství vzali, je přesně to, co někdo potřebuje slyšet.
Důvěřujte tomu, že Nebeský Otec vás zná. Víte, co je úžasné? Bůh věděl, že se toto stane! Ví o všem, co se ve vašem životě děje. A váš Spasitel, Ježíš Kristus, přesně rozumí tomu, jak se cítíte. Jsou s vámi, když jdete po této cestě, a mohou vám přinášet útěchu skrze Ducha Svatého. Pocity zármutku mohou trvat dost dlouho, a je to tak v pořádku. Důvěřujte Pánu, když praví: „Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (Nauka a smlouvy 84:88.)
Buďte trpěliví i v zármutku. Pociťujete hněv? Smutek? Frustraci? Anebo si říkáte: „Tohle přece vůbec není fér!“? Možná, že pociťujete úplně jiné emoce. Zkrátka vězte, že ať už nyní pociťujete cokoli, máte na to právo. Truchlíte nad nějakou ztrátou a je důležité mít při celém procesu sám se sebou trpělivost. Zároveň dejte pozor, abyste z toho, co jste zažili, nedělali senzaci ani se nezabývali minulostí do té míry, že by to ovlivnilo vaši schopnost fungovat v přítomnosti. Pokud máte pocit, že situaci jen stěží zvládáte zdravým způsobem, požádejte biskupa či presidenta misie, aby vám pomohli zprostředkovat kontakt na příslušného odborníka. Není žádný důvod se stydět, požádáme-li o pomoc.
Snažte se přizvat Ducha. Dále se plně angažujte v díle evangelia. Pokud budete přeloženi do jiné misie, i nadále zachovávejte misionářská pravidla. Každý den nacházejte možnosti, jak dávat Duchu najevo, že si přejete, aby byl s vámi, a zapisujte si inspirace, které od Něj obdržíte. Zůstanete-li Duchu nablízku, pomůže vám to činit rozhodnutí do budoucna a nacházet útěchu v současné situaci.
Mějte důvěru, že stále „jste k tomuto dílu povoláni“. Velmi dlouho jsem měla za to, že mé „povolání“ je tam, kam jsem byla poslána sloužit jako misionářka. Kéž bych byla pochopila dříve, že mým skutečným povoláním je sloužit Božím dětem, ať jsem kdekoli. I poté, co jsem si sundala svoji černou jmenovku, jsem byla stále vázána smlouvou křtu k tomu, abych na sebe brala jméno Ježíše Krista a každý den jednala s druhými tak, jak by s nimi jednal On. Ať jste byli posláni na misii jinam, anebo jste byli ze služby na plný úvazek uvolněni, buďte ujištěni, že vaše talenty se mohou uplatnit při budování Božího království všude, kam půjdete.

V Jeho rukou

Myslím, že k tomu, co mě při odchodu z Albánie trápilo nejvíc, patřila skutečnost, že opouštíme zcela nové Svaté, kteří se nyní budou muset orientovat v evangeliu bez naší pomoci. Ale víte co? Odvedli úžasnou práci. I když jsme s nimi nebyli a nemohli jsme jim pomáhat, byl s nimi Bůh. Od té doby, co jsem před dvaceti lety odešla, práce v této zemi pokročila a tamní Svatí jsou silní.

A tak, drazí misionáři, nepřestávejte hledat Boží ruku v tom, co se před vámi odehrává. Stále existují lidé, kteří potřebují slyšet váš hlas, a stále lze nacházet mnoho radosti. Využijte tuto jedinečnou zkušenost jako příležitost k prohloubení svého vztahu k Bohu. Kéž vám žehná na vaší další cestě víry!