2020
Co mě domácí shromáždění naučilo o společných setkáních
COVID 19: Poselství víry


Pouze v elektronické podobě: Mladí dospělí

Co mě domácí shromáždění naučilo o společných setkáních

Když bylo kvůli pandemii dočasně pozastaveno konání církevních shromáždění, byla jsem smutná. Teď jsem vděčná za to, čemu jsem se naučila.

Žena drží otevřená písma

Autorka žije ve Skánii ve Švédsku.

Návštěva shromáždění pro mě byla vždy jednou z nejdůležitějších událostí v týdnu. Ráda jsem se setkávala s přáteli a s rodinou a při společném uctívání Boha jsem zapomínala na starosti světa.

Pak se kvůli pandemii začalo všechno měnit. V té době jsme ve Švédsku neměli mnoho případů koronaviru a škola stále fungovala jako obvykle, takže jsem úplně nechápala, proč církevní vedoucí pociťují potřebu pozastavit konání shromáždění. Vzhledem k tomu, jaký zmatek panoval na celém světě, jsem se nedočkavě těšila na nedělní setkání s přáteli. Ale pak jsem se dozvěděla, že konání církevních shromáždění bylo dočasně pozastaveno a že budeme uctívat Boha doma. Byl jsem smutná a trochu zklamaná.

Když přišla neděle, oblékla jsem si šaty, nalíčila se, nasnídala a posadila jsem se k rodičům. Sledovala jsem otce, jak pečlivě připravuje svátost, bílým látkovým ubrouskem zakrývá chléb a vodu a otevírá písma na modlitbě svátosti.

Pak přišel čas zazpívat si píseň ke svátosti. Když otec začal lámat chléb, silně jsem pocítila Ducha. Měla jsem dojem, jako by mi říkal, že Usmíření Ježíše Krista je konkrétně pro mě. Začala jsem plakat, a když jsem se podívala na matku, viděla jsem, že také pláče a usmívá se na mě – onoho Ducha pociťovala také.

Přestože jsem byla zpočátku skeptická, nyní už vím, že přijímání svátosti doma je velmi osobní a krásná příležitost. Během posledních týdnů pociťuji větší vděčnost za kněžství a za znovuzřízené evangelium, které nám poskytuje útěchu a pokoj v obtížných časech. Pociťuji také lásku, kterou náš Nebeský Otec chová ke všem svým dětem. A obzvláště vděčná jsem za proroka, který nám pomáhá poznat, co máme dělat, i když důvodům nerozumíme.

Od doby, kdy jsme byli vyzváni k pořádání domácích shromáždění, onemocněly na COVID-19 ve Švédsku tisíce lidí a tato nemoc nadále ovlivňuje téměř všechny země na světě. A přestože jsem si zamilovala důvěrnou atmosféru, kterou domácí shromáždění jen s několika blízkými přináší, uvědomila jsem si také, že to není totéž, jako jít na shromáždění a uctívat Boha společně jako sbor nebo odbočka. To, že se můžeme na shromáždění svátosti a na jiných shromážděních vzájemně povznášet, je nenahraditelné.

Jak učil starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů: „Jeden z hlavních důvodů, proč má Pán Církev, je vytvoření společenství Svatých, kteří si na ,této těsné a úzké cestě, jež vede k věčnému životu‘ [2. Nefi 31:18], budou navzájem pomáhat.“1

Uvědomila jsem si, že shromáždění představuje mnohem více než jen každotýdenní setkání s přáteli. Důležité je přijímání svátosti, pocit sounáležitosti, vzájemná podpora a budování společenství, které má víru v království Boží. Vždy budu vděčná za požehnání, že se v této době poznamenané nákazou COVID-19 mohu účastnit domácích shromáždění, a za nové postřehy, které jsem obdržela ohledně toho, jak je důležité se společně setkávat. Shromáždění svátosti bude ještě výjimečnější, až se budeme moci opět společně setkat.

Poznámka

  1. D. Todd Christofferson, „Proč Církev“, Liahona, listopad 2015, 108.