Poselství naděje pro ty, kteří jsou ve vězení
Součástí vaší budoucnosti může být Boží světlo.
Ilustrace David Green
Před lety jsem se během návštěvy vězení setkal s mužem jménem Eric. Byl ve vězení již 17 let. Během té doby Eric zřídkakdy vynechal církevní shromáždění. Často se modlil s druhými a pomohl mnoha lidem dozvědět se o písmech. Když jsem se s Ericem seznámil, měl vážné zdravotní problémy. Měl jsem možnost si s ním popovídat ve vězeňském nemocničním pokoji.
Během rozhovoru mi Eric vyprávěl, jak je vděčný za mnohé členy Církve, kteří ho v průběhu let podporovali. Podělil se se mnou o své svědectví a víru v Ježíše Krista. Pak mi šeptem sdělil, že přesto zažil mnoho dnů, kdy se cítil zapomenutý a osamělý. Ještě chvíli jsme si povídali, pak jsme se společně pomodlili a rozloučili se jako přátelé. O několik hodin později jsem se dozvěděl, že Eric zemřel.
Ericova cesta životem nebyla lehká. Ale nakonec dospěl k tomu, že poznal a měl rád Nebeského Otce, Ježíše Krista i sebe. A právě na tom záleží nejvíce. Myslím, že ve věčnostech nebude záležet na tom, kde nebo jak jsme dospěli k poznání Ježíše. Bude záležet na tom, co každý z nás se svým životem udělal poté, co jsme Ho našli.
Okolnosti a rozhodnutí, které vedly k vašemu uvěznění, nemusí definovat váš život. Možná jste se dopustili chyb – velkých či malých. Možná jste spáchali nějaký zločin jednou nebo mnohokrát. To je sice součástí vaší minulosti, ale vaše minulost nerozhoduje o vaší budoucnosti. Máte moc činit rozhodnutí, díky nimž se budete cítit šťastní i během těžkých chvil.
Vaše pravá podstata
Sestra Joy D. Jonesová, generální presidentka Primárek, navštívila několikrát různá vězení. Jednou mi vyprávěla tento příběh.
„Vzpomínám si, jak jsem poprvé navštívila vězení nedaleko místa svého bydliště. Když jsem si povídala se skupinou vězeňkyň, měla jsem pocit, že jsem na svatém místě, protože jsem věděla, že se upřímně chtěly změnit a přijít ke Kristu. Mluvily jsme o naší božské totožnosti jakožto dětí Božích.
V jednu chvíli jsem jim vyprávěla o své dvouleté vnučce, která za mnou jednou přišla, a přitom se usmívala. Nadšeně mi oznámila: ‚Babi, já jsem dítě Boží!‘ Pak jedna žena potichu pronesla: ‚Přemýšlím, jaký by můj život nyní byl, kdyby mně, když jsem byla malá, někdo řekl, že jsem dítě Boží.‘
Dobrou zprávou je, že my všichni jsme Boží děti,“ pokračovala sestra Jonesová, „ať již se o tom dozvíme v dětském věku nebo později v životě. Nikdy není příliš pozdě. Nejste zapomenuti. Bůh vás zná. Miluje vás. Jeho Syn Ježíš Kristus je náš Spasitel. Přinesl Usmíření za každého z nás. Díky tomu Ježíš dokonale rozumí našemu životu a naše hříchy nám mohou být zcela odpuštěny. On řekl: ‚Ano, [oni] mohou zapomenouti, já však na tebe nezapomenu. … Viz, vyryl jsem si tě na dlaně rukou svých; zdi tvé jsou neustále přede mnou.‘ (1. Nefi 21:15–16.)“
Víra v to, že vy i každý, koho znáte, je dítě Boží, může být zdrojem vnitřní síly. Když tuto pravdu přijmete a dovolíte, aby vás provázela životem, najdete větší pokoj a stanete se pro druhé dobrým příkladem.
Znovuzískání důvěry
V průběhu života může být těžké poznat, komu důvěřovat, ale Nebeskému Otci můžete důvěřovat vždy. V písmech se píše, že Bůh vás zná dokonale. Miluje vás a nemůže lhát.1 Pokud je pro vás těžké důvěřovat druhým – včetně Boha – modlete se ohledně toho. Zeptejte se Nebeského Otce: „Miluješ mě? Mohu Ti důvěřovat?“ A pak naslouchejte, abyste získali odpověď. Ta může přijít jako pokojný pocit nebo uklidňující myšlenka. Chvíli to může trvat. Ale Bůh vaše modlitby zodpoví.
Kromě toho, abyste poznali, komu můžete důvěřovat, je také důležité stát se tím, komu mohou důvěřovat druzí. Možná nebude vhodné, abyste byli v kontaktu s těmi, kterým jste ublížili. Ale můžete se přesto zamyslet nad minulými událostmi z jejich úhlu pohledu, vypěstovat si k nim soucit a modlit se za ně.Můžete se rozhodnout, že v nových vztazích, které navážete, budete důvěryhodným člověkem.
Může to být dlouhá cesta. Jsem vděčný za toto povzbuzení od staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů: „Dál mějte lásku. Dál se snažte. Dál důvěřujte. Dál věřte. Dál se rozvíjejte. Nebesa vás budou povzbuzovat dnes, zítra i na věky.“2
Rodičovství během pobytu ve vězení
Můžete být pokoušeni si myslet, že během doby strávené ve vězení nemůžete být rodičem. Odolejte těmto myšlenkám. Kdykoli je to možné, nacházejte možnosti, jak svou rodinu a děti podporovat.
Vedoucí Církve kladou v posledních letech důraz na to, jak je důležité učit evangeliu jeden druhého v rodině. Položte si otázku: „Jak mohu pomoci své rodině obdržet požehnání plynoucí z evangelia?“ Zde jsou čtyři náměty:
-
Vždy se za svou rodinu můžete modlit. Modlitba je mocný druh duchovního úsilí, které není omezeno zdmi ani vzdáleností.
-
Pokud je vám umožněno komunikovat s vašimi dětmi, najděte vhodné možnosti, jak jim vyjadřovat lásku. Podělte se s nimi o duchovní ponaučení, která získáváte.
-
Snažte se znovu navázat kontakt s důvěryhodnými přáteli. Budujte vztahy s těmi, kteří budou mít na vaši rodinu dobrý vliv.
-
Staňte se lepším člověkem. Každé úsilí, které vynaložíte na to, abyste se zlepšili a abyste přijali zodpovědnost za svá rozhodnutí, vám pomůže být lepším otcem či matkou.
Kráčejte kupředu
Náš současný prorok, president Russell M. Nelson, řekl, že smyslem tohoto života je připravit se na setkání s Bohem tím, že budeme následovat příklad Ježíše Krista. „A toho dosahujeme tím, že denně činíme pokání a přijímáme Jeho očišťující, uzdravující a posilující moc,“ učil. „Poté můžeme pociťovat trvalý pokoj a radost, a to i během neklidných dob.“3
Důležitou součástí uzdravení je pokání. To začíná tím, že se upřímně pomodlíte k Bohu, řeknete Mu, co jste udělali špatně a požádáte Ho o odpuštění. Když se budete více dozvídat o evangeliu a budete následovat příklad Ježíše Krista, začnete pociťovat klid a pokoj. Tyto pocity a vaše proměňující se chování jsou důkazem toho, že se začínáte uzdravovat.
Vedoucí Církve jsou vám k dispozici, aby vám pomáhali kráčet po této cestě vedoucí zpět k Bohu. Skrze Ježíše Krista bude vždy možné se k Nebeskému Otci vrátit. I když můžete mít pocit, že Bůh vám odpustil dlouho předtím, než vám odpustí rodina, společnost či dokonce někteří členové Církve, nezoufejte. Zkrátka kráčejte kupředu. Důvěřujte Božím zaslíbením a Jeho načasování.
Bůh vám pomůže se uzdravit
Pamatujte na to, že jakékoli uzdravení – včetně uzdravení ze závislosti, zneužívání či týrání nebo jiné traumatické události – vyžaduje určitý čas. V Bibli se vypráví příběh o tom, jak Ježíš uzdravil slepce, kterému se schopnost vidět vracela postupně. Tento muž nejprve viděl „lidi …, [jak] chodí jako stromové“. Pak Ježíš „opět vložil ruce na oči jeho“ a tehdy muž konečně viděl vše jasně (Marek 8:24–25). Podobně, když Ježíš uzdravil ženu, která krvácela, stalo se to až poté, co tato žena trpěla zdravotními problémy po dobu 12 let (viz Marek 5:25–34). Tyto příběhy nám připomínají, že k fyzickému, duchovnímu i duševnímu uzdravení často dochází po uplynutí určitého času. Máte-li dojem, že k vašemu uzdravení nedochází tak rychle, jak byste si to přáli, zkuste se zaměřovat na malé úspěchy. Modlete se a povězte Bohu o svých pocitech a poděkujte Mu za jakýkoli pokrok, který zaznamenáte.
Ať již jste členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a učíte se o evangeliu více, nebo se vracíte do členství v Církvi, vězte prosím, že nám na vás záleží. Ať již byla vaše minulost jakákoli nebo jakkoli dlouhá cesta je před vámi, vaše budoucnost může být naplněna Božím světlem. Cesta evangelia nám dodává sílu. Přináší nám útěchu. Vede k většímu štěstí v tomto životě a k radosti na věčnosti.
Nebeský Otec a Ježíš Kristus vás dokonale znají a milují. Nikdy vás neopustí. Nikdy vám neublíží. Nikdy na vás nezapomenou.